Rozhovory - Doris

28. října 2010 v 19:00 | Ketty & Janule |  Rozhovory
17
Ahoj, ahoj, ahoj, dneska máme sváteční rozhovor, pro většinu z vás dokonce i prázdninový, ačkoliv je čtvrtek, takže se pohodlně posaďte, dejte si kafe nebo to, co máte rádi, k tomu nějakou tu mňamku nebo cigárko a začtěte se do rozhovoru s další skvělou autorkou povídek. Doris, tak šup, nezdržovat, začínáme otázkou číslo jedna. :-)

Otázka č. 1 - Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?

Táákže, nevím, zda má vlastně smysl tady říkat svoje jméno, vzhledem k tomu, že mě stejně všichni znají jako Doris a jsem si jistá tím, že by polovina návštěvníků blogu za dva dny stejně zapomněla moje pravé jméno. Proto prostě zůstávám Doris :) Je tu pár lidí, co znají moje pravé jméno. Ale většinou ho spíš nějak sami zjistili. Jen pár lidem jsem ho přímo řekla. No pokud to chcete opravdu nějak přiblížit, tak si vemte k ruce kalendář... Mám svátek v prosinci a moje jméno je mezi svatými a začíná na L. No, takže jsem vám to vlastně skoro prozradila. I když nevím, kolik jmen na tohle písmeno v prosinci slaví svátek :) Kdo hledá, najde :)

Můj věk? Jak ráda bych použila frázi sweet 16, ale to už nějaký ten pátek nemůžu. Jsem přesně o osm měsíců a pět dní starší než twins. Takže vlastně krásný věk. Nemůžu si stěžovat.

Odkud jsem? Moje nynější adresa je Milton Keynes ve Velké Británii. A to už druhým rokem. Ovšem v listopadu mě čeká definitivní návrat do ČR. Pravda, že jsem během těch dvou let bydlela čtyři měsíce v Praze, ale byla jsem požádána o návrat ke svojí hostitelské rodině a přijala jsem to. Jinak by se můj pobyt v Anglii omezil pouze na jeden rok.
Moje bydliště v ČR je královské město Písek na jihu Čech. Což je, jak jsem mohla prozatím zpozorovat, dost z ruky od všech ostatních TH fans, které znám.

Otázka č. 2 - Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?

Tokio Hotel jsem poznala v roce 2005 a to dokonce dřív, než se v našich hitparádách objevil jejich hit Durch den Monsun. Moje spolužačka jednoho dne přišla do školy s discmanem a v něm měla právě jejich CD. Samozřejmě, že nebylo originální, ale já byla zvědavá, co že ji to tak zaujalo. Dala mi poslechnut. Zrovna jí hrál song Ich bin nich ich. Poslouchala jsem to s otevřenou pusou a ten song je pro mě dodneška absolutně nejzamilovanější.

Byla jsem nadšená a tak hned druhý den už mi dávala kopii. To jsem ještě ani nevěděla, jak vlastně kluci vypadají nebo kolik jich ve skupině je. Takže jsem se musela zeptat vševědoucího googlu a moje prvotní reakce byl absolutní šok. Když jsem je totiž viděla prvně na všech těch možných fotkách, říkala jsem si "Proboha co to posloucháš." Myslím, že ale uběhlo tak 14 dní a v televizi se objevil jejich první klip. Seděla jsem před obrazovkou a naprosto jsem nevnímala dění okolo. Máma střídavě koukala na mě a střídavě na televizi a klepala si na čelo. Tihle čtyři jí prostě do oka nepadli a za těch 5 let se to nezměnilo. Možná spíš zhoršilo. Ale to sem nepatří. Po tomhle mém prvním zážitku jsem naprosto ztratila hlavu pro Billa. Byla jsem z něj opravdu v jiných dimenzích a to až do roku 2008. Pak se můj zrak stočil k někomu jinému. Přibývaly další klipy a mně bylo jasné, že jsem v tom až po uši.


Twinscest jsem poznala o dost déle. Přesný datum si nepamatuju, ale bylo to v roce 2008, kdy už jsem byla v Anglii. Moje euforie z Tokio Hotel byla totiž tak veliká, že jsem si musela dát pauzu. Zmizely všechny plakáty, i když jsem jich nikdy neměla tolik, omezila jsem i poslech jejich hudby. Ale nikdy jsem je nevymazala úplně. Jednou jsem tu ale trávila nudný anglický večer a zamyslela jsem se nad tím, co vlastně s klukama je. Informace o nich, jsem prostě dlouho nevyhledávala, a tak jsem byla absolutně bez přehledu.

Zapla jsem internet a pustila se do hledání. Projela jsem několik blogů jejichž jména si ani nepamatuju, až jsem narazila na Ivetky blog (bohužel už pozastavený). Na tomhle blogu jsem našla absolutně všechno, co jsem vyžadovala. Informace, fotky, videa, rozhovory... Stal se pro mě hlavním zdrojem příjmu informací a navštěvovala jsem ho denně. A jednoho takového dne tam Ivetka přidala díl její povídky. Tuším, že to bylo Jako splašení koně. Zvědavost mi nedala a díl jsem si přečetla. Naprosto mě to fascinovalo a já si musela přečíst i všechny předešlé, a hned nato i celou rubriku Fans Fictions. Jednodílné i vícedílné. Ta myšlenka se mi neskutečně líbila. Postupně jsem na Ivetku dostala i icq a psala si s ní i soukromě. Ne jen na blogu. Byla i první, kdo mě zasvětil do těch "TWC her". Takže vlastně jen díky Ivetce je teď Doris ve světě twincestu.

Otázka č. 3 - Co pro tebe twincestblog znamená a jak často na něj chodíš?

Twincest blog pro mě představuje vlastně naprosto jiný svět. Něco jako chvilkový únik od reality. Můžu se tu nechat vtáhnout do fantazie ostatních návštěvníků, a to je něco, co dělám opravdu ráda. I když se přiznávám, že už taky nečtu tolik jako dřív. Což je asi chyba, protože se určitě tak připravuju o spoustu zajímavých příběhů. Když jsem tenhle blog poprvé navštívila, bylo to pro mě jako úplně jiná dimenze a měla jsem opravdu respekt před autory, kteří tu publikovali svoje povídky. Přesto, že jsem je neznala osobně. Připadali mi snad jako celebrity. Postupně jsem si tu začala připadat snad až jako doma. Twincest blog navštěvuju každý den. Někdy i několikrát, protože mě zajímají i komentáře ostatních čtenářů. Vždycky jsem vážně zvědavá, jak na daný díl reagují ostatní, zda se v něčem shodneme, a nebo naopak neshodneme vůbec.

Chodím sem převážně k večeru, když už vím, že tu několik článků bude a jsem pak schopná stránku aktualizovat až do dvou do rána a některé články číst třeba i dvakrát. Pak jsem vždy patřičně vynervovaná, že musím čekat ty tři dny na další díl povídky. Ale to k tomu patří a já mám to napětí hrozně ráda. Zároveň se twincest blog stal jakousi mojí srdeční záležitostí, protože jsem měla možnost tak poznat spoustu nových lidí a některé i osobně, za což jsem opravdu moc ráda.

Ale taky musím přiznat, že ne každý den čtu. I když se tu objeví povídky, které mám rozečtené. Někdy prostě jsem líná nebo bez nálady na čtení, a tak nečtu třeba i dva dny, a potom to všechno zpětné doháním. Myslím, že si toho autoři mohli všimnout u mých komentářů. Ano, zasloužila bych facku :D.

Otázka č. 4 - Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?

V tomhle jsem opravdu flexibilní. Nemám vyloženě vyhraněné, co budu číst a co nebudu číst, co se twincestu týče. Nevadí mi romantické povídky a ani ty sexuálně nabité. Pokud mají zajímavý příběh, je mi to jedno. Stejně tak jako nedbám o to, zda Bill a Tom jsou v příběhu dvojčata anebo spolu nemají nic společného. Důležitý je pro mě ten příběh jako takový. Ten mě musí zaujmout.
Co se týče ostatních žánrů... Jsem milovnicí Torgu. Torg se mi zamlouvá možná ještě víc než samotný twincest. To jste mohli poznat, když tu nechala Lenna W.K.T. zveřejnit Torgovou povídku, kterou pro mě psala. Teď se k ní přidaly ještě Mykerina a Schmetti. Takže pokud mě někdo budete chtít opravdu potěšit... Torgem to nezkazíte.

V poslední době mě začala nahlodávat i myšlenka Gecestu. Je to ale zatím jen v takových těch sférách představ, jak by to asi vypadalo. Neumím si představit, že bych to napsala. Myslím, že bych to ani neuměla. Stejně jako bych si netroufla psát Torg.
A další pár, který mi přijde naprosto neodolatelný, je Bill/Adam. Nečetla jsem žádnou takovou povídku, ale představa těch dvou spolu se mi opravdu zamlouvá, a kdyby se to jednou mělo stát, asi bych radostí proskočila stropem.

U obrázků to mám stejně jako u povídek. Nebráním se ničemu. Ráda se podívám na cokoliv. Od romantiky až po sex. Asi jako u všech tady je pro mě absolutní favoritkou obrázků Allegator. Její obrázky mi vždycky berou dech a já se nedokážu odpoutat od monitoru. Od ní by se mi asi líbilo ztvárnění opravdu čehokoliv.
Stejně tak jako mám ráda montáže všeho druhu. Myslím, že je docela fajn, když nám někdo naservíruje, jak taková nějaká konkrétní chvilka u dvojčat vypadá. A naprosto obdivuju lidi, co tohle dokážou. Sama bych se asi dřív naučila lítat, než něco takového vytvořit. Ať už graficky nebo na papír.

Otázka č. 5 - Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?

Co nemám ráda? No jak jsem psala... v podstatě se nebráním ničemu. Nemám ale ráda nepromyšlený děj povídky. Nebo absolutní neznalost k tématu, v jakém je povídka psaná. Chápu, že asi nikdo neví úplně přesně, jak kde co funguje nebo probíhá, ale pokud nevím vůbec nic... nepouštím se do toho. I když i já sama se přiznávám, že mám ve svých povídkách mezery. Takže jsem ráda pokaždé, když mě někdo upozorní a poučí.
Ale tohle, že by to bylo opravdu mimo, se mi stalo jen jednou jedinkrát za celou dobu, co twincest blog navštěvuji. Povídku jsem tenkrát přečetla do konce a je pravda, že na ni jen tak nezapomenu. Takže v tomhle měla autorka úspěch. Začátek byl zajímavý, děj potom ale nijaký a nechával mě chladnou, a z konce jsem byla opravdu naštvaná. Nebudu jmenovat, o jakou se jedná, jelikož vím, že i tahle povídka měla dost milovníků. Dokonce ani nevím, zda autorka ještě chodí na tenhle blog. Dlouho jsem tu její nick neviděla. Tak nevím. Možná ho jen změnila :)

Stejně tak nemám ráda, když je děj zbytečně natahovaný. Mám ráda spád v povídkách. Když mě v každém dalším díle něco překvapí. Takže pokud se v povídce objeví díly, které jsou několikrát za sebou v podstatě stejné... nebaví mě to. Ovšem myslím, že ani já sama se tomuhle nevyvaruju a stává se mi to občas taky. I když se snažím.

Další věc, kterou nemám moc v oblibě, a asi nikdy mít nebudu, je Billshido. Přesto, že teď jedno taky píšu pro Mykerinu. Ale musím upřímně říct, že se mi píše hodně těžko. Tomuhle páru opravdu neholduju. I když nic proti Bushidovi nemám a nebráním se tomu, si ho jednou za čas poslechnout. Ale k Billovi mi prostě nějak nesedí.

A u obrázků nebo montáží asi neexistuje nic, co bych neměla ráda. Vyloženě bych se tomu vyhýbala. Nic takového mě opravdu nenapadá. I když je pravda, že mám raději ty něžnější montáže či obrázky. U povídek mi nevadí přívalové vlny sexu nebo násilí, ale montáž, kde by tohle bylo příliš znázorněné, si asi neoblíbím. Ale je pravda, že jsem takovou snad ani nikdy neviděla.

Otázka č. 6 - Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.

Kdy jsem začala psát přímo povídky, si opravdu nepamatuju. Dalo by se říct, že moje slohové práce na střední byly jistým druhem povídek. Byla jsem schopná napsat slohovku i na pět až šest stránek, pokud bylo dobré téma. Stejně tak jsem si psala deníček. Už dávno ho ale nevedu, i když schovaný ho mám. Stala se mi s ním jedna nepříjemná věc a od té doby jsem v něm nepokračovala.

Vyloženě povídky jsem začala psát, když přišla vlna Harry Potter. Vedla jsem si takový sešit, kam jsem psala stručný obsah knížek a doplňovala ho o výstřižky, články a obrázky. A pak jsem nějakou náhodou narazila na spolek Fantasmagoria, kde je povídek, že nevíte, kterou číst dřív. Četla jsem zprvu ty "hetero" povídky, ale pak jsem se jednou dostala k povídce Zlom mě, kde byl v páru Harry/Draco a já se mohla zbláznit blahem. Neodolala jsem pokušení a začala jsem psát taky.
Ať už slash nebo hetero. Přidala se ke mně ještě moje spolužačka, a tak jsme tvořily společně. Povídky i obrázky. A tahle záliba mi vydržela až do mého odletu do Anglie. I když se samozřejmě ve čtvrtém ročníku kvůli maturitě značně omezila. A pak už jsem objevila twincest a od té doby žádná Potter story nevznikla. Můj mozek se plně stočil směrem k twincestu.

Nedokážu říct, co píšu ráda a co nerada. Když začnu něco psát, píšu to ráda a snažím se, aby to měli rádi i čtenáři. Snažím se být pokud možno originální, ale to už je opravdu těžké. Bylo toho napsáno spousta, a tak se mi stane, že napíšu téma, které už se tu objevilo. Doufám ale, že všichni chápou, že úmyslně nekradu nápady. Stalo se mi to u mojí první jednodílky. Od té doby nevím, ale co se vícedílných povídek týče, snažím se najít něco nového. Klišé nemám moc ráda, ale ne vždy to vyjde.
Inspirací je mi všechno a vlastně nic. Zejména u vícedílných povídek opravdu nevím, co mě inspiruje. Nápad na povídku přijde vždy z ničeho nic. Alespoň ten hlavní bod příběhu. Ta klíčová zápletka. Ostatní vývoj už záleží na situaci. V případě Bad boys mě doinspirovalo jedno video z mýho oblíbenýho seriálu a v případě Ukrytého mě nějak významně neinspirovalo vůbec nic. Je to opravdu různé.

Hodně mě ale dokážou inspirovat komentáře. Zejména ty, kde se čtenář rozepíše, jak na něj daný díl působil a jeho dedukce, jak se bude děj dál odvíjet. Většinou mám příběh vymyšlený od začátku do konce, ale pokud vidím opravdu dobrou myšlenku v komentáři, ráda se podle ní řídím a do příběhu to zakomponuju.

V případě jednodílných povídek je mojí inspirací asi hříšná nikotinová tyčinka :D Většina nápadů na jednodílné povídky mě prostě osvítí zrovna v momentě, kdy stojím na balkoně a pokuřuju. Takže mám asi nikotinovou múzu. Ovšem tady je můj největší problém se potom přemluvit k napsání toho nápadu. Jsem opravdu hrozně línej tvor. Takže takový nápad na jednu jednodílnou povídku mám v hlavě už asi rok a půl, a nejsem schopná ji napsat. Asi bych potřebovala pokaždé nějak nakopnout. A nejhorší je, když mě napadne hned víc příběhů najednou. Neumím psát víc povídek najednou. Pokud nepočítám ty spoluautorské. Ty se píšou celkem snadno. Ale čistě vlastní opravdu nezvládám psát ani dvě najednou. Takže asi budu muset přestat kouřit, abych tak ty nápady utlumila.

Otázka č. 7 - Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli? Nebo naopak něco, co se nikdy nikdo dozvědět nesmí? Svěř se nám... :-D

No tak něco, co se nikdo nesmí dozvědět, bych tu ani napsat nemohla, protože by se to hned všichni dozvěděli. :D
Tohle je pro mě docela těžký. Neumím psát sama o sobě a ani pořádně nevím co. Ale tak pokusím se.

Mám za sebou úspěšné odmaturování na Obchodní akademii, na kterou jsem původně ani nechtěla jít. No nakonec jsem to zvládla a na svoje maturitní vysvědčení jsem dokonce i hrdá.

Už druhým rokem jsem v Anglii (jak už bylo zmíněno) a měla jsem to štěstí dostat se do naprosto úžasné rodiny. V první moment jsem se toho bála. Jedná se totiž o rodinu muslimskou. Paní Farah je původně ze Saudské Arábie a její manžel byl Pákistánec. Takže po svatbě žili všichni v Pákistánu, a když malý Aleeyi byl rok, tak se přestěhovali do Anglie. Měla jsem strach z tohohle vyznání. Přeci jen je tam hodně věcí, na které si musím dát pozor. Jako třeba, že nesmím dát malý k jídlu ani kuřecí maso, které si koupím já. Každopádně jsem to zvládla a tahle rodina se stala i jakousi mojí druhou rodinou. Přiznávám, že se mi bude těžko odjíždět. Díky tomu jsem si ale udělala jistý vztah k islámu a islámské kultuře. Rozhodně bych se teda nikdy v životě nemohla stát muslimkou. Tolik odříkání a zásad bych opravdu nezvládla.

Miluju mytologii řeckých bohů. Ale bohužel nemám už čas se tomu věnovat. Pročítat a dodělávat popisky do rodokmenu. Musela jsem si ho nakreslit po přečtení první větší mytologie. Jelikož jména se začala tak moc prolínat, že jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo, a kdo je s kým, a kdo je z koho. Nakonec to ale není tak složitý. Měla jsem tuhle snahu, i co se týče Egyptských bohů, ale nakonec jsem to vzdala, takže jsem zůstala u naprosto základních vědomostí.

Ve čtvrtém ročníku mi byl dán návrh od třídní učitelky, abych se přihlásila na FAMU, obor scenáristika, režie. Tohle doporučení mi sice zalichotilo, ale obávám se, že moje schopnosti na to opravdu nestačí. Pokud by se nejednalo o porno režii. Tam už by to možná stálo za zamyšlení :D
Taková asi hodně zásadní věc, co se mojí osoby týče, ale myslím, že to už asi všichni vědí, je, že můj oblíbenec v téhle německé kapele je Georg a nesnáším Billa Kaulitze. *Kryje si obličej před fackami a kamením.*

Ono je možná silný říct, že ho přímo nesnáším, ale v jistých situacích to tak opravdu je. Nepopírám, že jsem z něj byla opravdu na větvi, ale pro mě je tenhle Bill Kaulitz někdo úplně jiný. Chápu... většina se mnou nesouhlasí, ale můj názor přetrvává už dva roky a jen tak se nezmění. I když uznávám, že je fakt kus. Pokud teda zrovna nevidím, jak mu lezou žebra. Každopádně přiznávám na rovinu, že kdybych měla tu možnost, klidně bych ho i znásilnila :D
Kvůli téhle mojí averzi vůči Billovi jsem si vyslechla už hodně urážek a nadávek. Ale výroky typu jaká jsem p*ča, mě nerozhodily a nevzaly tolik, jako když mi bylo oznámeno, že jsem jen ubohá antifanska. To opravdu nejsem. Miluju jejich hudbu, jen k tomu nepotřebuju milovat zpěváka. Tak teď doufám, že na mě nikdo z vás nespáchá atentát.

Zbožňuju čínskou a řeckou kuchyni a naprosto nesnáším luštěniny a dušenou mrkev. Bojím se pavouků, vejšek a houpaček.
Tři roky jsem tancovala a mohla se tak naučit několik úžasných choreografií pod vedením Ládi Berana. Znáte? Pokud ne, tak se na youtube podívejte na první řadu Česko hledá Superstar. Tak přesně ten choreograf, co ho tam měli... to je on. Anebo pokud jste viděli Hellboy jedničku... tak ten zapixlovanej... to je taky on :)

Mám jedno velký přání. A to, aby se mi splnil alespoň jeden z těch snů, co mám. A pokud bych si mohla vybrat, bylo by to asi vidět TH live. Za celou dobu se mi to ještě nepoštěstilo. Nikdy jsem je live neviděla, ani neslyšela.

Každý rok si dávám novoroční předsevzetí a ještě nikdy jsem je nedodržela. Jsem neskutečně pohodlnej člověk. Myslím, že jsem se měla narodit jako medvěd. Půl roku spát a dalšího půl roku se chystat na spánek. Myslím, že to by byl život přesně stvořený pro mě.
No a víc už mě opravdu nenapadá, co na sebe vykvákat. Pokud něco konkrétního... tak se klidně ptejte.

Otázka č. 8 - Jaké 3 povídky ostatních autorů bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč?


Ach jo... a já doufala, že se tahle otázka vymaže. Tak mi to neprošlo. Tohle je opravdu hrozně těžké. Je tu opravdu spousta povídek, které stojí za přečtení a mě až rozbolela hlava. Čím víc nad tím totiž přemýšlím, tím víc povídek leze na povrch. Ale dobře, napíšu ty, co mě napadly opravdu jako první.

Asi bych doporučila P.S. I love you od Deni. Je to povídka, kterou jsem dokázala probrečet od začátku do konce. Nebyl snad díl, který by mě nedojal. Tu povídku mám v sobě ještě dneska, a když si na ní vzpomenu, chce se mi brečet. Romantická, dojemná a dokonale napsaná.

Další povídka, kterou mám ráda a která si myslím za to stojí, je Most Wanted od Lenny a Mykeriny. To prostředí, kde se to odehrává, se mi opravdu zamlouvá. Auta a motorky. Rychlá jízda jak na mašinách, tak na... no nic. :D Tohle mě opravdu baví číst, protože s každým dílem se tam něco děje a něco nového se dovídám.


A do třetice mě napadlo Rád od Sabči. Tuhle povídku jsem hltala od prvního do posledního a s každým dílem jsem si říkala, že už líp to napsat nemůže. Pokaždé překonala. Odhalit s každým dílem, co nového má Bill rád, byl prostě fenomenální tah. Jedna z mála povídek, u kterých jsem musela dávat pozor, aby mě přílišně nenabudily. Věřte... ta má účinky jako viagra.

Nemůžu si to ale odpustit jen tak... Tři povídky jsem vypsala, ale musím zmínit, že rozhodně stojí za přečtení povídky od Undrockroll, Cynical terror, Bitter a Vanity. Omlouvám se, musela jsem je prostě napsat. A doufám, že jsem se nijak nedotkla ostatních autorů.

Otázka č. 9 - Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila k přečtení?

No to je další otázka, která by se asi měla vymazat :D Tohle musí posoudit především čtenáři. Každému se líbí něco jiného, ale myslím, že jsem napsala už snad od každého žánru něco. Romantiku, akci, násilí. Navíc je pro mě tahle otázka těžká, jelikož mám spoustu povídek spoluautorských. Když už jsme u toho, chtěla bych tímhle všem spoluautorům poděkovat za tu nabídku, kterou mi dali. Vážím si toho a je to pro mě jakýsi signál, že se nebojí se mnou psát, že by povídka nemusela dopadnout dobře. Toho si opravdu cením.

Nevím teď ale, zda mám vybrat tři z vícedílných, jednodílných, vlastních nebo spoluautorských. No ale zkusím vybrat tedy nějaké ty čistě vlastní. První by asi byla moje poslední povídka, kterou jsem ukončila nedávno, a to je Ukrytý. Ovšem asi hodně lidí by tu mohl hned na začátku odradit fakt, že Bille je o 13 let starší než Tom, a ještě byl obžalovaný ze zneužití. Přesto si ale myslím, že stojí za přečtení. Nebo tak možná soudím dle názoru ostatních... nevím... musíte posoudit sami.

Druhá, kterou bych doporučila, by asi mohla být Bad boys. Tu se nám kluci potkají ve vězení, kam se dostanou za výtržnosti a drobné krádeže, které spáchali ve svém pouličním životě. Budu k tomuhle psát druhou řadu, ale to si ještě chvíli počkáte.

No a do třetice bych vytáhla asi nějakou jednodílku. Což je možná úplně nejtěžší, protože každá je jiná. Ale první mě napadlo Taking back my love. Na motivy videoklipu, kterou jsem psala před pracovním pohovorem. Docela se divím, že mě potom vzali k burzovním obchodům :D
Dobře, opravdu se omlouvám, ale nemůžu si to odpustit. Musím zmínit alespoň jednu spoluautorskou se Shmetti, a to je Homeless. Teď už ale k povídkám opravdu nic. :)

Otázka č. 10 - Myslíš si, že ti "závislost" jménem twincest vydrží ještě dlouho?

Těžko říct. Postupně všechno polevuje a mívám doby, kdy se mi opravdu nechce ani číst a ani psát. Nemám na to náladu a pak mě to nebaví. Ale zase si říkám, že to je asi normální a zná to každý. Já myslím, že mi twincest vydrží ještě dlouho. A pokud ne jako autorce, tak jako čtenáři určitě. Nechci se ho jen tak vzdávat. Je to příjemné zpestření jinak vcelku nudného života.

Otázka č. 11 - Je něco, na co jsem se nezeptala a co bys nám ještě ráda řekla?

Jo myslím, že ses mě ještě nezeptala na výšku, váhu a velikost bot. :D Jinak už ses mě asi zeptala úplně na všechno.
Jestli bych ještě něco ráda řekla? Uch... celý mě tohle docela vyčerpalo, takže ani nevím. Ne určitě bych chtěla poděkovat za tu možnost tenhle rozhovor absolvovat. Opravdu si toho cením.

Otázka č. 12 - Ví tvé okolí, že píšeš twincest?

Moje okolí musím rozdělit na dvě části. Rodina a přátelé. Z rodiny o tomhle ví jenom můj brácha. Ale myslím, že už to dávno vypustil z hlavy. Má ve svých 13 holt jiné zájmy než to, jak si "Bill s Tomem ochutnávaji mandle," jak tenkrát prohlásil. Jinak to nikdo z rodiny neví a já doufám, že se to ani nedozví. Moje rodina tyhle čtyři kluky naprosto nesnáší a dává mi dost sežrat to, že je poslouchám já. To dokonce natolik, že je nemůžu poslouchat, pokud jsou doma, a plakát mi byl kdysi strhnut, když se mamka naštvala. Od té doby už žádný nevisel. Takže kdyby se dozvěděli o twincestu, myslím, že by mě minimálně vydědili.

Pokud jde ale o přátele, ti o tom vědí všichni a problém s tím nemají. Občas si rýpnou, ale nikdy to nemyslí nějak zle. Tolerujou to, pokud jim to nenutím. Takže s nimi problém není. Dokonce si můj kamarád, absolutní antifanoušek TH a všeho, co se toho týká, přečetl jednu mojí povídku a byl z ní docela na větvi. Líbila se mu. Je teda pravda, že byla bez sexu a byla depresivní, ale i přesto to je na něj úspěch.

Otázka č. 13 - Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?  

Takže tohle je pro mě konečně otázka, která mi připadá jednoduchá. Omlouvám se předem všem autorům na twincest blogu, ale moje volba padla trochu jiným směrem. Chtěla bych vyzpovídat Majku, jakožto bohyni montáží. Myslím, že k tomuhle blogu neodmyslitelně patří a nebýt jí, tak nikdy neodhalíme ta úžasná soukromá fota, která Majka ochotně posílá. Obdivuju práci všech montážistek, jelikož to je něco, co mi opravdu hlava nebere. Takže doufám, že Majka neodmítne, jelikož rozhovor s ní bych tu opravdu chtěla číst. Majko... na kolenou tě prosím, nech se vyzpovídat :)

No nakonec to nebylo potřeba, Doris, stačil e-mail, kolena neproběhla, protože bůhví, jestli by to chudinky přežily, takže příští týden se tu všichni sejdeme u zpovědi naší dělnice-montážnice, všeobecně známé a milované Majky. Pa J. :o)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bitter Bitter | 28. října 2010 v 19:21 | Reagovat

Oh, musím říct že máme dost společnýho => jak nemam náladu, nečtu a pak dohánim co se dá a když už náladu mam tak mi do toho něco wleze což mě úplně... wíš co => a co se tejče Billa, taky ho poslední dobou nemusim a co mě upe pije krew jsou ty holčičky pro který je dokonalej za každý situace i kdyby já newim. ty pak písneš co si myslíš a už tě kamenujou...
jaj, už moc kecám =>
jinak ještě dikes za zmíňku, od tebe si toho moc wážim =>

2 tenshi88 tenshi88 | 28. října 2010 v 19:33 | Reagovat

"Moje rodina tyhle čtyři kluky naprosto nesnáší a dává mi dost sežrat to, že je poslouchám já. To dokonce natolik, že je nemůžu poslouchat, pokud jsou doma, a plakát mi byl kdysi strhnut..." To mě pobavilo. Zvlášť proto, že je to jak u nás doma. :D :D Naprosto. Mám ráda tvoje povídky, i když upřímně nesnáším Torg.

3 Ondina Ondina | 28. října 2010 v 19:38 | Reagovat

Tento rozhovor je zlatým hřebem dnešních článků. Skutečně sváteční.
Doris, tohle je snad jen takové poděkování. Jsem ráda, že jsem se o své oblíbené autorce dozvěděla něco víc. Opravdu mám tvé povídky moc ráda a vždy je "vyhlížím". A ještě něco, RESPEKT.

4 Rachel Rachel | E-mail | 28. října 2010 v 19:39 | Reagovat

Asi jsem objevila člověka, kdo je v rozhovorech víc ukecanější, než Jaňule!!! No, i když... víc asi ne, řekla bych, že je to s ukecaností vyrovnaný, na stejný úrovni...
Překvapilo mě tolik informací o tobě, jelikož tě vůbec neznám a ani jsem nečetla žádnou z tvých povídek. I tak si ale rozhovory vždycky čtu, protože mě zajímá další twincestní druh, už jen z toho důvodu, že sem chodí a má stejnou zálibu jako já. O povídce Ukrytý jsem toho hodně slyšela a někdy bych si ji chtěla přečíst, až budu mít čas, ovšem tvůj krátký popisek Bad Boys, které jsem tu pravidelně vídávala, taky nezněl špatně. Asi si nejřív přečtu nějakou tvoji jednodílku a pokud se mi bude líbit styl, možná pod svými dalšími povídkami, které v budoucnu napíšeš, uvidíš komentář s mým nickem...;-)

5 Seraphis Seraphis | 28. října 2010 v 19:46 | Reagovat

,,Bill s Tomem ochutnávaji mandle," :D Lol, tvůj bratr je borec :D

6 Emilia Emilia | 28. října 2010 v 20:25 | Reagovat

Uff, to byl ale dlouhý rozhovor×D nakonec mi to však při čtení uteklo, jako voda. Zase jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí, o kterých jsem neměla ani tušení a byla jsem docela překvapená, když jsem se je dozvěděla:)Ale musím říct, že s rodičema to mám, co se týče TH dost podobný. Taky je nemají moc v lásce. No co už×D A to s tím tvým bratrem mě pobavilo×D prej ochutnávají mandle×D No a co se týče povídek tak Homelesse čtu a naprosto mě uchvátil. Vždycky nedočkavě čekám, až se objeví další díl. No zajímalo by mě, kolik zhruba dílků to bude ještě mít. Doufám, že hodně×D A o tvém Ukrytém jsem poslední dobou četla samé chvály, tak přemýšlím, že se do toho taky pustím. Mě tedy rozhodně neodradí, že je Bill starší. Mám to dokonce radši, než když se staví do role staršího Tom. A s výběrem další vyzpovídané naprosto souhlasím. Majka dělá skvělé montážky:)

7 Lea Lea | 28. října 2010 v 20:28 | Reagovat

Na tenhle rozhovor jsme se fakt těšila :) Tvoje povídky jsou totiž skvělé..hlavně Ukrytý :-*
Tý jo, tolik informací xD Upřímně ti závidím že můžeš být v Anglii u tak skvělé rodiny, taky bych to chtěla někdy zkusit..doufám že se mi poštěstí získat taky dobrou rodinu.
To že máš ráda Georga to vím ale že nesnášíš Billa? Ty jo..to bylo pro mě fakt překvápko..
A nejmenuješ se náhodou Lucie? Nebo ještě je tu možnost Lýdie xD

8 Doris Doris | E-mail | 28. října 2010 v 20:45 | Reagovat

[1]: S těma holkama mám taky problém. Právě od takových jsem si vysloužila označení ubohé antifans. Ale tak co už. Každý jsme nějaký. Já uznám když ne někde Bill vypadá opravdu dobře, ale jeho chování za poslední dva roky nedokážu překousnout :)

[6]: Tenkrát mě brácha taky rozesmál, když to prohlásil ale je to možná půl roku dozadu, takže myslím, že nějaký twincest dávno vypustil z hlavy. Holt v ní má spíše spolužačky :D JInak Homeless...nejsem si jistá kolik dílů ještě bude mít, ale už jich moc nebude. Blížíme se do finishe. Mám za to že celkový počet dílů téhle povídky vychází zhruba na 36, ale to bych opravdu kecala kdybych to řekla přesně :)

[7]: Děkuju. Jsem ráda, že se ti Ukrytý líbil :) Pokud se chystáš do Anglie, rozhodně ti to doporučuju a myslím, že nemusíš mít strach co se rodiny týče. Většina rodin je bezproblémová a už nějaké au-pair měli, takže se od agentruy dozvíš jaké s danou rodinou byly zkušenosti. Neboj se a jdi do toho.
:DDDD no vidíš...jedno z těch jmen to nejspíš bude :DDD

9 Lea Lea | 28. října 2010 v 21:02 | Reagovat

[8]: Jako nevím ale spíš mi na tebe sedí Lucka, nevím proč xD A bylo by mi ,ctí, kdyby se zrovna tak dobrá autorka jmenovala stejně jako já xD

10 Therese von Loriette Therese von Loriette | 28. října 2010 v 21:15 | Reagovat

já s tebou naprosto souhlasím u toho Billa, se mnou to začalo naprosto stejně... láska na první pohled, naprostý zbožňování a teď něco jako ta nenávist x) v jednu chvíli jsem si říkala, žes to mohla napsat i o mně a nebyla bys vedle. Taky jsem se zamilovala do Torg, sice jsem četla jenom něco málo, takže jestli bys mi mohla i něco doporučit, opravdu bych se nezlobila x)) tu Anglii ti závidím, já sama bych tam chtěla, ale jedině do manchesteru... moje srdcový město, protože miluju Man United, takže by mě v "Chelsea rodině" asi nechtěli... a podobný to mám i s rodinou jako ty, mamka je ale dřív měla ráda, horší je to s tátou, prostě pro něj jsou o všichni buzeranti, jen Gustav je normální... no nic, rozkecala sem se o úplným nic, takže, kdybys mi opravdu chtěla nějakou Torgovou povídku doporučit, zlobit se nebudu a rozhodně tě nebudu kamenovat, měj se x))

11 Janča Janča | 28. října 2010 v 21:22 | Reagovat

Zase rozhovor s někým, u koho si připadám jako důchodkyně xD
Doris, nejdříve musím pochválit tvoje skvělé povídky, i když podle mých komentářů to už dávno víš =) Líbí se mi asi všechny, ale je mezi nimi jedna, která se pro mě stala opravdu srdeční záležitostí, a tou je můj milovaný Ukrytý ♥ Tahle povídka je naprosto úžasná a vřele ji doporučuji všem, kteří udělali tu chybu, že ji ještě nečetli, opravdu stojí za to =)♥ A těším se na pokračování BB, doufám, že toho vzhledem ke svému věku dožiju xD
Docela mě zaujalo, že máš ráda Georga, já když jsem kdysi dávno viděla poprvé TH na VIVĚ, tak to byla taková kuřátka neopeřená, ale hned jsme se ségrou konstatovaly "Ten basák je kousek" xD Ale potom přišel na scénu kouzelný elfí princ Bill a byla jsem ztracená xD Je pravda, že ten elf mezitím umřel na šoubyznys, ale Georg se mi líbí dodnes.
Jinak absolutně obdivuju to, že v Anglii žiješ v muslimské rodině, já mám k islámu hrozně negativní vztah, takže vůbec nevím, jestli bych něco takového zvládla, asi to pro tebe znamená skvělou a zajímavou zkušenost.
Píšeš, že by jsi ráda četla něco s párem Bill/Adam, přiznávám, že tuhle dvojci jsem nemohla vystát. Potom mi naše úžasná Janule doporučila jednu povídku na THF s tímhle párem, "Sell Your Soul" s pokračováním "Give And Take" od Raiju. Určitě si je přečti, jsou naprosto úžasné, nádherně napsané, od té doby, co jsem je četla miluju Adama s Billem =)
A tvůj výběr Majky, to jsem skákala radostí a nadšením do stropu, Majka je úžasný člověk a i když o ní toho spoustu vím, strašně se na Rozhovor s ní těším =)♥

12 Dania Dania | Web | 28. října 2010 v 21:32 | Reagovat

Během čtení rozhovoru jsem zjistila, že toho máme celkem dost společného. Povídky,které jsi doporučila jsem četla a všechny ve mně zanechaly určité dojmy. Některé pozitivní a některé negativní - a tím nemyslím negativní ve smyslu autorových schopností, ale spíše že mě rozhodily natolik, že jsem pak nebyla nějakou dobu schopná fungovat  :-)
A ohledně tvých zkušeností s muslimskou rodinu. Já u jedné Dánské žila přibližně 4 dny a musím říct, že jsem přišla do styku jen s ženskou částí. A to v bytě bydleli další 3 muži. Byli pohostinní, příjemní a zdvořilí. Maminka vždycky uvařila večeři a při jednom incidentu s jídlem jsem se dozvěděla, že i když je svačinka zabalená v papírovém sáčku, následně v igelitovém pytlíku a vložená do batohu, tak i přesto se ten batoh nesmí dotýkat země. A navíc byl měsíc Ramadán. Jednou jsem ráno šla na záchod a překvapila maminku, jak se modlila v kleče na zemi, s čelem na podlaze. Bylo to moje první osobní setkání s touto kulturou a byla jsem z toho celkem vyvedená z míry. Ale i tak už je to pár let a pořád si na ně pamatuji, jako by to bylo včera.
No teď jsem asi trošku odbočila od tématu. Prostě jsem chtěla poděkovat za tvůj rozhovor, bylo to zábavné a příjemné.

13 Schmetti Schmetti | Web | 28. října 2010 v 21:33 | Reagovat

To máš štěstí, že jsi zmínila Bezdíka xD ne, sranda ;) ale jsem ráda.
Jinak mě nic nepřekvapilo. Všechno vím xD

14 Doris Doris | E-mail | 28. října 2010 v 22:09 | Reagovat

[10]: No nevím jaké Torgové jsi četla. Já se přiznám že jsem se ještě nedokopala k přečtení na THF. Jsem děsně líná. Takže čtu Torg od Mykeriny...Prosím věř mi u ní na blogu a od Schmetti...Georgs beach. Také u ní na blogu. Ale musim se dostat už i na THF :)

[11]: No je vidět že máš dobrý vkus. Teda když se zaměřím na toho Georga :D On je prostě kus chlapa a ne tintítko. Ale tak asi nejchytřejší nebude, když si klidně našel nějakou tam frajerku, když má tady mě :DDD Jinak tuhle povídku Sell your soul mi Janule taky doporučovala a opravdu si ji jednou přečtu, ale jak jsem už psala, jsem hrozná lenora a nemůžu se k tomu dokopat :D

[12]: Taky hezký žážitek. Já jsem takhle k pani něběhla jen jednou když se modlila a to když jsem jí nesla vyžehlené oblečení. Ale nikdy jim tohle nedělalo problém. Prostě se modlili dál, jako by se nechumelilo. A období Ramadánu jsem tu zvládla v klidu. Jen jsem byla děsněn nevyspalá, protože jsem musela být s malou vzhůru do 4 do rána aby se na těch nadcházejících 14 hodin řádně dojedla a dopila. Jinak ale nemám problém. Nejdýl mi asi trvalo naučit se co jí smím dát k jídlu a co ne. A do dneška jsem se nenaučila jíst jejich arabskou kuchyni. Vždycky by mi pusa upadla jak to je ostré.

15 Majka Majka | 28. října 2010 v 22:09 | Reagovat

Já nevím proč, ale myslela jsem si, že ti je míň, Doris, tak 16 - 17 :-) Alespoň v tom mám teď jasno :-)
A musím říct, že mě překvapilo i to, že jsi teď v Anglii a obdivuju tě, a vůbec všechny, co takhle odjedou a začnou žít vlastně v úplně cizím prostředí, v cizí rodině... Ale je pravda, že hodně záleží na tom, mezi jaké lidi se dostaneš. Moje švagrová měla smůlu - byla v německé rodině a hned druhý večer to na ni otec rodiny zkoušel a málem jí znásilnil... Na druhou stranu jsem se setkala i s hodně případama, kdy se tihle ze začátku cizí lidé stali opravdu druhou rodinou...
Takže jsem moc ráda, že u tebe je to ten druhý případ a musí být zajívamý poznávat i tavokouhle naprosto jinou kulturu...
Za výběr pro další rozhovor děkuju - opravdu si toho vážím a u toho, jak jsi mě tu nazvala, jsem se musela zase skoro červenat :-)  Na kolena - tvoje ani Janulčiny - opravdu nedošlo, souhlasila jsem ráda :-)

16 GossipGirl GossipGirl | Web | 29. října 2010 v 9:38 | Reagovat

Úvodem bych chtěla říct asi to, že nejvíc s tebou souhlasím v případě Billa. (no vidíš, nikdo tě tady neukamenoval xD) Taky sem ho jako ještě 'kluka' milovala. Vystupoval jako že ho zpěv prostě baví a užívá si to. Teď mám pocit, že ho baví spíš móda a to, že má peněz tolik, že si jí může bez problémů kupovat. Stává se z něj módní ikona, která umí zpívat xD. No to je jedno, já to nezměním.
Jinak, obdivuju tě, že si v tý Anglii vydržela tak dlouho, a ještě tam vlastně jsi. Já tam byla přes letní prázdniny a s rodinou sem se bohužel nijak moc nesžila. Pomalu mě nebrali na vědomí, jako by si ani nevšimli že tam sem. Naše komunikace se omezila asi jen na přání dobrého rána a tím to haslo. Ke konci už sem vážně byla ráda že se vracím domů.

K tvým povídkám, Ukrytý byla krásná ffka, u posledních dílů sem už radši před začátkem čtení hrabala zpod stolu papírový kapesníky. xD A u epilogu? To ani nemluvím.
Mimochodem, díky tobě sem začala číst Torg. První povídka, kterou sem si přečetla díky komentáři /tvýmu xD/ pod ní, byla Prosím, věř mi od Mykeriny. Torg mě začal nehorázně zajímat. Je to tak úplně jiný a přitom podobný twincestu, že hned po přečtení Prosím, věř mi následovala Georg's Beach a už to jelo. Hledala sem na netu všechny povídky tohohle žánru a hltala je. I když jich moc není x(. (nebo sem tak neschopná v hledání??)
Jaj, já zase nějak dlouho píšu, to bude zas komentář. xD

17 BKlady.bizarre BKlady.bizarre | 29. října 2010 v 12:56 | Reagovat

Asi nepochopím, jak někdo, kdo nesnáší Billa, může o něm psát tak úžasné povídky..a číst twincest, který je založen na něm (a Tomovi).. :D

18 Ywča Ywča | E-mail | 29. října 2010 v 13:09 | Reagovat

Taktiež súhlasím s tým, čo sa týka toho Billa. Nie, že by som ho nenávidela, to nie, ale všimla som si ,že sa veľmi zmenil. Určite to nevnímam tak intenzívne ako ty, ktorá si ich mala rada už od začiatku, mne sa totiž začali páčiť asi tak pred rokom, ale dosť dobre som spozorovala, že už to nie je ten chalan ako na začiatku. Teraz mi príde až moc dospelý a trošku namyslený, čo je fakt smutné :( A v poslednej dobe si dvojčata nie sú aké blízke ,ako predtým a myslím ,že Tokio Hotel už neexistuje, skôr by to mohli premenovať na Tom a Bill :/ Géčka mi naozaj chýbajú...no ale to som zase odbočila...

Oh, Ukrytého som milovala ♥ Bol to naozaj úžasný príbeh. Najskôr som sa pozastavila nad tým názvom, zaujal ma a dala som sa do čítania. Predstava Toma ako malého chlapca a Billa ako dospelého ma toľko zaujala, že tento príbeh  patrí do zoznamu mojich najobľúbenejších príbehov :) A mám taký pocit, že začnem čítať aj Bad Boys :D

Ina pár Torg milujem ♥. Síce nie tak, ako twincest, ale keď som si  prvýkrát prečítala Prosím, ver mi od Mykeriny, veľmi ma ten pár zaujal :))))

Super, teším sa na ďalší rozhovor s Majkou :)))

19 Doris Doris | E-mail | 29. října 2010 v 13:58 | Reagovat

[17]: Ano tohle mi taky řeklo hodně lidí. Jak můžu tedy poslouchat TH nebo psát twincest, když to je celé právě o Billovi. Pro mě to je neprosto jednoduchý. TH mám ráda jako celek. Nevadí mi se na Billa dívat a poslouchat ho. Ale nikterak ho solově nevyhledávám. On je hezký, ale nesnáším to jak se začal prezentovat. I když chápu, že už nejsou děti. A pokud jde o twincest. V twincestu mi Bill nevadaí, jelikož to jsou v podstatě smyšlené postavy. Když píšu Billovu postavu, můžu jí dát charakter jaký sama chci. Jaký se mi k němu v danou  chvíli hodí a líbí. A stejně tak když čtu povídky ostatních autorů. Bill a Tom v twincestu nejsou reální a proto mi ani jeden z nich v tvorbě nevadí :)

20 BKlady.bizarre BKlady.bizarre | 29. října 2010 v 14:00 | Reagovat

[19]:
Okej , díky za objasnění, jen mi to přišlo jako blbost ho nesnášet a zároveň tohle všechno,.. ale už to chápu :)

21 Lenna W.K.T. Lenna W.K.T. | 29. října 2010 v 18:06 | Reagovat

Díky za chválu brouku xD zeptala bych se tě, ale všechno o tobě vím :P :D a Luštěniny taky nesnáším xD :P

22 Žužu Žužu | 29. října 2010 v 20:56 | Reagovat

Ale ja mám iba slovenský kalendár :(... to je ofajč čo? :D... a ľubi sa mi že si povedala že nemáš rada Billa aj keď vieš že tu bude niekto kto ti možno bude pindať :D aj keď ja Billa úplne žerem ale pindať ti do toho nebudem lebo to je tvoj názor :D mne sa napríklad nepáči Georg :D aj keď mám ho takpovediac rada ale jeho výzor ma moc nebere :D... a ani moji rodičia nemaju TH v láske :D

23 Mishi Mishi | Web | 30. října 2010 v 1:30 | Reagovat

Doris a její ukrytý <3

Za to, jak dokonale píšeš, si třeba pověs billa na dveře misto terče na šipky a já ti nikdy nevynadám :D

24 Doris Doris | E-mail | 30. října 2010 v 14:34 | Reagovat

[21]: Ano ty jsi jedna z těch mála co ví uplně všechno a nic tě tu nemohlo překvapit :)

[22]: Žužu mám za to, že zrovna moje jméno je v českym kalendáři uplně stejně jako ve Slovenským :) Vždycky mi totiž chodí od babičky přání k svátku a myslim, že ona opravdu nemá v merku české kalendáře :D Jinak to že jsem řekla jak to s Billem je.....nevidím důvod to neříct. Od toho asi tyhle rozhovory jsou. Dozvědět se něco a já se nebojím říct svůj názor ať je jakýkoliv. Mě se Billův vzhled líbí (i když už to začíná krapet přehánět :/) ale nelíbí se mi jeho chování. Respektive chování pro veřejnost, jelikož osobně ho opravdu neznám, takže nemůžu vědět jaký je. Ale to jak se v posledních dvou letech prezentuje mi opravdu vadí a pak když udělá nějaký takový výstup jako že si nechá dát do rypáčku septum, tak mě pak chytne rapl a nadávám x hodin a na chudáka Gustava, že to dovolil a pořádně Billana nezlískal :DD

[23]: Kočko...já ho sice nemám ráda, ale kdybch ho měla mít doma, tak bych s ním určitě dělala jiné věci než do něj házela šipky :DDD

25 Sabča Sabča | 31. října 2010 v 17:25 | Reagovat

Ooooo, mé srdce zaplesalo. ^^
Jsem vážně poctěná, žes vybrala zrovna moje Rád, protože tenhle blog je narvaný úžasnýma povídkama, který by z 99% stály za zmínění.
Takže děkuju :)

26 Lenule Lenule | 31. října 2010 v 17:32 | Reagovat

Myslím, že Janule má konkurenci :D
Mám jednu kamarádku která je trochu starší jak já, ale nikdy jsem si nemyslela, že fans th je tolik, to poznávám až díky těmhle rozhovorům :D
Ukrytý je jedna z mých nejoblíbenějších ffek a naprosto mě dostala :)

27 Kattys Kattys | E-mail | 31. října 2010 v 19:07 | Reagovat

Tohle byl velice zajímavý, příjemný a milý rozhovor, takový hřejivý. :-) Celou dobu jsem se usmívala na monitor a říkala si, že jsi velice sympatická dívka, milá Doris. :-) Jestli jsi i dobrá autorka, to nemohu bohužel posoudit, protože jsem zatím žádné tvé dílo nečetla. A to pouze díky své předpojatosti. :-) Poprvé jsem zahlédla tvé jméno pod jakýmsi vězeňským opusem a bylo mi jasné, že tohle nebude nic pro mě. Násilí, ať už v jakékoli formě, mě odpuzuje a dost dobře nechápu, proč bych měla trávit volný čas čtením o ponižování, týrání, znásilňování a jiných ohavnostech. To si mohu zakoupit denní tisk, či naladit libovolnou televizní stanici. Takže vězňům v tvém podání jsem nedala šanci a po několika náhledech je odsoudila k zapomnění. :-) Když se objevil Ukrytý, po pár dílech jsem nevydržela, nahlédla a zjistila, že tady se jedná o povídku, která určitě stojí za přečtení, dokonce mám dojem, že jsem napsala i nějaký ten komentář, jenže pak se projevila moje další slabost. Občas totiž mívám stavy, kdy si připadám Billem a Tomem absolutně přesycena, nemohu se na ně ani podívat, natož abych si o nich četla. :-) Takové období sice zakrátko odezní, ale mezitím nestíhám dočítat rozečtené povídky, dopisovat chybějící komentáře a tak. A protože jsem si říkala, že Ukrytý by byl zbytečnou obětí mého dočasného znechucení povídkami, nechala jsem si ho na pak... :-)

Musela jsem se smát tvému prohlášení, že vlastně nesnášíš Billa. To bylo od tebe zatraceně odvážné, milá dívko! ;-)Takhle na plná ústa a přímo v chrámu twincestu! :-) Sice tvůj názor nesdílím, ale máš u mě medaili za chrabrost! ;-)

Neuvěřitelně mě pobavily zmínky o tvé rodině! :-) Vůbec si neumím představit, že bych synovi hovořila do jeho zálib. Plakát Avril Lavigne jsem mu zakoupila  sama od sebe a dokonce ho i vlastnoručně připevnila na zeď. A to blondýny zrovna moc nemusím! :-) Taky mě rozesmál tvůj bráška. Nevadilo by ti, kdybych jeho hlášku převzala do svého repertoáru? Už vidím, jak s tím zítra ohromím kolegyně v práci! :)))

Milá Doris, úžasně jsem si početla a doufám, že se co nejdříve setkáme u Ukrytého. Budu se těšit. :-)

28 Doris Doris | E-mail | 1. listopadu 2010 v 14:04 | Reagovat

[27]: Uuh páni...Tak na rychlo teď přemýšlím jak bych asi svoje povídky před tebou obhájila :D
Pokud nemáš ráda násilí, tak rozhodně nikdy nečti Zkrocení zvířete, které píšu s Mykerinou a které sem Mykes poslala (nebo má v plánu poslat) Jestli jsi ale moje jméno viděla pod vězeňskou povídkou, tak to muselo být jedině pod Bad boys. Nepopírám, že tam nějaká ta šikana není, ale celkový příběh je zcela o něčem jiném. Ona ne celá povídka se odehrává ve vězení :) Pod Ukrytým jsem asi jeden tvůj komentář viděla, ale už si opravdu nevzpomínám. Budu se muset na to podívat zpětně :D Každopádně, pokud tě někdy pod nějakou svojí povídkou uvidím, budu pochopitelně jenom ráda.
Hlášku mýho bráchy si klidně můžeš osvojit :) Myslím, že autorský práva si na ní nevypsal a ani na tom nijak moc netrvá :D Takže není problém. A jinak celkový pohled na rodinu....tak každý je nějaký a já je nerada provokuju. Takže si TH pouštím opravdu jen když nikdo z rodiny není v dohlednu.
Mimochodem..........něco proti blondýnkám????? :DDDD

29 Kattys Kattys | E-mail | 4. listopadu 2010 v 23:37 | Reagovat

[28]: Že by blondýna?!? Ne, proti blondýnám nic nemám! :-) Tak doufám, že mě pánbu potrestá a syn mi nějakou vydařenou přivede časem domů! :-)
To si piš, že jsem si všimla Zkrocení zvířete, snažím se mít přehled, ale to opravdu nebude nic pro mě. :-) Sice jsem jen tak očkem nahlédla, ovšem na čtení nemám sílu. A vlastně buď ráda, že nečtu, v opačném případě bys koukala na zajisté výživné komentáře! :)))
No jo, Bad boys, pravda, název mi vypadl. Já nevím, chápu, že příběh nebude jen o šikaně, znásilňování a tak... uvidíme. :-) K Ukrytému jsem se zatím nedostala, ale mám zrovna dovolenou, tak snad už brzy... :-)

30 Extasy Extasy | E-mail | Web | 28. března 2015 v 10:02 | Reagovat

Zdravím kohokoliv, kdo tento komentář najde. Sháním kontakt na Doris, pokud ho někdo máte, nebo s ní v kontaktu třeba ještě jste. Moc prosím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama