Me, Myself and Romeo 22.

25. října 2010 v 18:00 | Ketty & Janule |  Me, Myself and Romeo
autor: LadyKay

420
Dnes máš smůlu, bráško! Několikrát se ti to povedlo, ale tentokrát nezdrhneš. Nenechám tě. Zpočátku jsem tohle mezi námi bral jako nevinné škádlení  a nenapadlo mě, že by se to mohlo až takto vystupňovat. Zde je na vině především moje dvojče. Všechno začalo popíchnutím mojí osoby a narážkou na to, že jsem srab. Chtěl jsem mu ukázat, že i já dovedu šokovat. Napadalo mě x různých věcí, ale ani jedna by mu nevyrazila dech. Pak, když jsem ho viděl nahého, něco se ve mně zlomilo. Najednou jsem jej neviděl jen jako svého staršího brášku, co mě celý život bránil. Poprvé jsem se na něj podíval jako na mladého muže a začínal jsem mít strach sám ze sebe. Být přitahovaný vlastním dvojčetem mi přišlo zvrácené, pokoušel jsem se to nějak vytěsnit z mysli. Tu noc, kdy jsem ochutnal jeho rty, byl konec. Snaha bránit se tomu vzala za své. Když tehdy naštvaně odešel, nadával jsem sám sobě, že jsem jej vytočil. Ty výčitky mě ale přešly během několika dní a i zde je vina na straně Toma. Kdyby se na mě zlobil, nehodil bych to tak snadno za hlavu.

A nebýt toho jeho ustavičného odmítavého postoje, kdyby pokaždé neucuknul, nezašlo by to až sem. Jedna z mnoha věcí, které nemůžu překousnout, je být někým odmítnutý. Vždycky jsem dostal, co jsem chtěl. Vždycky. Pro tentokrát to bude Tom. Co na tom, že je to můj vlastní bratr. Ani on nebude výjimkou. Celý život mi připadalo odporné, kdykoli jsem se doslechl o incestu. Teď mě ta představa neuvěřitelně vzrušuje.
Nepřestávám sledovat Toma, krčícího se u stěny. Směšné. Celé roky se vychloubal, neustále jsme poslouchali, jak přefiknul tu a tu. Teď mám tendenci o jeho slovech silně pochybovat. Ne nadarmo se říká, že pes, co štěká, nekouše. V Tomově případě bych možná slovo 'pes' nahradil 'štěně', protože přesně to mi v tenhle moment připomíná. Malé vyděšené štěně.  
Pohled jeho očí se ale mění… Počáteční vyplašenost pomalu mizí a je střídána chtivostí. Tom ze mě nespouští oči a jeho hrudník se trhavě  pohybuje nahoru a dolů. Skoro jako by se nemohl pořádně nadechnout a lapal po dechu. Olízne si plné rty a vzápětí ten spodní skousne. Možná si to ani sám neuvědomuje, ale odlepí se z místa a rovněž po čtyřech se ke mně blíží. Já to věděl! Ty jeho pohledy, doteky, polibky nebyly jen zkrat. 

Těsně u mě se zastaví. Oba teď zaujímáme stejný postoj a vzájemně si jeden druhého prohlížíme. Tak je na čase zjistit, zda jsem ho už dostal, kam jsem chtěl. Velice pomalu udělám pohyb doprava, nezklame mě, udělá totéž. Je sice mnohem prudší a rychlejší, ale během chvilky je opět přede mnou. Když se pokusím couvnout dozadu, neumožní mi to. Uchopí mě za zápěstí a než se naději, uvězní mě pod sebou…

Tom

Mám ho naprosto ve své  moci a mohu si s ním dělat prakticky cokoli, co se mi zlíbí. Silně svírám jeho zápěstí a tisknu mu ruce k podlaze. Bill leží pode mnou, ani nedutá. Dokonce bych řekl, že ani nedýchá, jen na mě dychtivě hledí. Jindy už tak tmavé oči jsou nyní naprosto černé. Celou dobu jsem se snažil ovládat, ale Bill mi to tímhle svým prapodivným zatměním mysli, jiný výraz mě pro to nenapadá, vůbec neusnadnil. Naopak to celé akorát zhoršil! Měl jsem strach, abych mu nějak neublížil, pořád jsem na něj bral ohledy. Teď už na to kašlu, varoval jsem jej. Vezmu si, co chci - jeho. Sám se mi nabídl, tak proč váhat?

Nadzvednu se a posadím se obkročmo na Billa, který mě zvědavě pozoruje. Nejspíš se snaží přijít na to, co se bude dít dál. Bez jakýchkoli okolků uchopím lem jeho trika a škubnu. Stejný pohyb opakuji ještě dvakrát, dokud svršek nerozervu a neodhalí se mi bratrova stále chlapecká hruď. Čekám, že po mně vystartuje, ale nehne ani brvou. Jen vydechne. Těžko říct zda leknutím, úžasem nebo v důsledku něčeho naprosto jiného. Přetáhnu si triko přes hlavu a mrštím je někam za sebe. Billovy oči se ještě o něco víc rozšíří. Natáhne ruce, nejspíš, aby se mohl dotknout mojí kůže, ale to mu nedovolím. Hbitě jej popadnu za zápěstí a dám mu ruce za hlavu. Se škodolibým úšklebkem se k němu skloním, na to natáhne krk ve snaze dotknout se svými rty mých, ale ucuknu. Místo políbení jeho úst skousnu kůži na jeho šíji, a to ne dvakrát něžně. Dvojče jen zalapá po dechu, na nic víc se nezmůže. Hruď nechám bez povšimnutí, mnohem více mě přitahuje bratrovo břicho, zkrášlené hvězdou na pravé straně.  

Jazykem obkroužím jeho pupík a zamířím k ozdůbce, jíž špičkou jazyka obkreslím a nakonec na ni přitisknu ústa. S kůží na jeho bříšku se mazlím nejdéle, olizuju ji, líbám a cítím, jak se Bill nepatrně chvěje. Počáteční dravost mě pomalu opouští a jak jsem byl zpočátku odhodlaný vzít si jej tvrdě, nebrat na něj sebemenší ohled, zkrátka jej jen ojet a konec, tak teď chci, aby se mu to líbilo, abych nějak dokázal tohle pomatení jeho rozumu přeměnit v to, co k němu cítím já. Aby i Bill na mě hleděl jako na něco víc než na "pouhého" bráchu.  

Polibky se kousek po kousku posunuji od jeho bříška nahoru, až k místu, které teď dík mě "zdobí" velký rudý flek. Doteky svých rtů se snažím postižené místo ošetřit a naslouchajíc Billovu spokojenému předení, si opět vzpomenu na přirovnání bratra ke kočce.  
Jen co se natěsnám mezi Billovy nohy, začne svým klínem třít proti tomu mému. Když proti němu slabě přirazím, nezabrání tomu, aby se z jeho úst vydral vzrušený sten. Štíhlé paže, které jsem už dávno propustil ze zajetí, se mi ovinou kolem krku a jejich majiteli se nakonec, přestože zpočátku kladu odpor, podaří stáhnout si mě k sobě, a konečně se dočká polibku, o který div nezačal škemrat. Jeho jazyk obkrouží můj. Netrvá to dlouho a začnou mezi sebou svádět něco, co bych mohl nazvat bojem o převahu, který později ustane, a jen se spolu vášnivě prolétají.
Zatímco moje ruce hladí Billovy boky, jeho sklouznou k mému zadku, který chtivě stiskávají.

Několikrát se mu pokouším rozepnout pásek, ale ten krám má zřejmě funkci pásu cudnosti, protože drží jak přikovanej, a tím se pro mě bráchovy kalhoty stávají nedobytnou pevností. Billovi se mě po chvilce asi zželí, protože nechá můj zadek zadkem a ukáže mi, jak na tu mrchu vyzrát. Na sponu zatlačí, něco kdesi stiskne a následně naprosto bezproblémově rozepne. Takovej patent!

Než se stihnu rozhoupat k tomu, abych ho zbavil džínů, stáhne mi Bill ty moje, a aby si asi usnadnil práci, vezme to i s boxerkami. Trošku mě suverenita, s níž se chová, zaráží, ale nejspíš už není schopen reálně uvažovat, protože mu jeho nadrženost, jejíž důkaz mě jasně tlačí, zatemnila mozek. Stáhnu mu džíny, hned na to i spodní prádlo, a konečně se mi odhalí Billova tyčící se chlouba. Pohled na jeho tvrdý penis nezůstane bez odezvy a vyšle signál k tomu mému dravci, který se už jistě nemůže dočkat, až se ocitne tam, kam celé ty roky chce. V Billově dokonalé prdelce. Sehnu se k němu a vezmu ho do ruky. Malinko zaváhám co dál… Když pominu ten svůj výstavní kousek, tak jsem "to" nikdy v ruce nedržel, takže si nejsem jist, co a jak dělat. No, nějak se s tím poperu…  

Bill

Po očku pozoruji Toma, kterého se zdá opustila jeho sebejistota, tedy se tak aspoň tváří. Prohlíží si můj penis, tak nějak nejistě jej drží a zdá se, že je v koncích. Chudáček, až je mi ho líto… Nakonec se přece jen skloní a políbí mě na špičku. Malinko se zachvěji, na což Tom zřejmě čekal, protože mě konečně vezme do úst. Okamžitě zavzdychám, to nejde potlačit. Mám podezření, že tu nejistotu jen předstíral, to není totiž možný. Zvedne ke mně pohled, aby se ujistil, zda to dělá dobře, a když zjistí, že je vše v pořádku a nemám námitky, vrátí se ke své "práci". Je v tom sakra dobrej. Co dobrej! On je…

"Jsi… úžasnej… nejlepší!" Konečně to ze sebe mezi jednotlivými vzdechy vysoukám. Co ta jeho pusa dokáže za divy! To je neuvěřitelný! Nezažít to, tak neuvěřím. Vytáhne si penis z pusy a znovu ke mně vrhne pohled. Když se opět ubezpečí, že ho pozoruji, nejprve až provokativně pomalu obkrouží jeho vrcholek, pak znovu zmizím v jeho ústech. Toto opakuje několikrát po sobě, čímž mě přivádí k šílenství, a vždy, když krouží kolem špičky mého penisu, pokouší se mi dívat do očí. Zdá se, že v tom našel zalíbení. Akorát mnou bude asi zklamaný, protože začínám cítit to známé mravenčení. Ne, teď ještě ne, ještě moment. Přece se neudělám po takové chvilce! Snažím se to aspoň o něco oddálit, ale stejně mi to nebude moc platné. Nemůžu se skoro ani nadechnout. Nehty zarývám do podlahy, jak se snažím stůj co stůj tenhle okamžik udržet. Jenže vítězem téhle bitvy bude Tom, jenž mě prostřednictvím svých úst přivádí do extáze, a který se v mžiku dočká odměny za svůj perfektní výkon.  

Tolik jsem si přál vidět jej, pozorovat, jak si to užívá, vychutnává, jenže především jeho vinou jsem nebyl s to udržet otevřené oči. Ležím na zádech, přerývavě dýchám, a mám pocit, že tu je jen moje tělo, zatímco duše je kdesi v nějaké sféře blaženosti či jí jiném podobném místě. Až čísi prsty, pročesávající moje vlasy, mě vrátí zpět do reality. Když otevřu oči, spatřím Toma, jak se nade mnou sklání. Natáhnu se po jeho ruce, udržujíc oční kontakt mezi námi, si strčím jeho prst do úst. Saji jej, olizuji a sleduji Toma, jak si skousává ret, přivírá víčka a sem tam zalape po dechu. Jeho oči mě prosí, abych toho nechal, a konečně mu to oplatil.

"Teď ty!" Přestanu ho konečně trápit. Spokojeně se usměje, a možná si to ani neuvědomil, ale slabě kývne.
"Bille, ale…" zaprotestuje, když se zvednu a odplazím se k tašce, kterou mám sto chutí rozškubat, protože to nemůžu najít. Tom mezitím za mnou něco nesouhlasně mručí. Neboj, dočkáš se. Konečně! Triumfálně se na něj otočím, svírajíc v ruce malou tubu. Prstem jej přilákám k sobě. Obratně odšroubuji uzávěr, vymáčknu si trochu chladné mazlavé hmoty do dlaně, kterou důkladně rozetřu po celé délce toho Tomova skvostu, při pohledu na nějž se ten můj znovu probouzí k životu. Bože!
  
Provokativně vystrčím na Toma zadeček a čekám. Nejprve se nic neděje, ale pak ucítím něco vlhkého u mého vstupu, v čem brzy rozpoznám jeho jazyk, který krouží kolem a dobývá se dovnitř. On mě nepřestane překvapovat a bude mě mít na svědomí, jestli ho do mě nevrazí, protože mu tu jinak co nevidět zkolabuji. Cítím, jak znovu tvrdnu, a když Tom nahradí svůj jazyk prsty a hned napoprvé se dotkne citlivého bodu uvnitř mě, dík kterému mě katapultuje do nadpozemských sfér, zakřičím jeho jméno tak hlasitě, že to museli slyšet všichni ti prudiči v tomhle pitomým baráku. Ucítím, jak mě políbí na záda, čímž mě nejspíš konejší nebo tiší, což považuji za naprosto marné. Nikdy se u toho nesnažím ovládat, protože se to snažím maximálně si užít, a ani dnes se nehodlám nějak mírnit. Pokud ty jeho polibky mají konejšit, tak je to zbytečné.  

Líbí se mi to, moc se mi to líbí, což se mu snažím dát najevo tím, že mu vycházím vstříc, ale zároveň jej v duchu prosím, aby už nahradil prsty tou svou kládou. Asi ta telepatie mezi námi pořád funguje, protože mě opravdu jeho prsty opustí a já v očekávání zatajím dech. Počáteční tlak, který je zpočátku vždycky nepříjemný, pomine, když se mi podaří uvolnit všechny svaly, které způsobují sevření, a Tom do mě okamžitě zajede. Pomalu do mě začne přirážet, slyším jeho nesouvislé mumlání a tiché sténání. Rukama mě přidržuje za boky a zrychluje tempo. Opět se dotkne toho bodu a já hlasitě zasténám. Kurva!  

"Víc, Tome, prosím, rychleji!" Vyhrknu a pohnu se proti němu, abych jej donutil k tvrdším přírazům do mého těla. Tom mi vyhoví a začne do mě pronikat jako smyslu zbavený. V následujících minutách nejsem s to vnímat nic jiného kromě slasti, která mě celého zaplavuje, a jeho hlasitého vzdychání. Jeho ruka se mezitím ocitne na mém penisu a snaží se mi znovu pomoci k vrcholu. Tom zrychluje jak pohyby svojí ruky, tak ty uvnitř mě, a v momentě, kdy kolem něj stáhnu svaly, se zastaví a následně ucítím, jak se do mě se zasténáním mého jména udělá. Právě ten výkřik mi pomůže, abych i já vyvrcholil do jeho dlaně.
  
Tom ze mě vyjde a splavený  potem se zhroutí na zem vedle mě. Nemůžu od něj odtrhnout oči. Tváře má narůžovělé a je nádherný, přestože je splavený svým vlastním potem. Snaží se, stejně jako já, zklidnit svůj dech. Nějak si nemůžu vybavit, kdy naposledy se mi podařilo dosáhnout orgasmu dvakrát takhle brzy po sobě. Tohle byl zaručeně nejlepší sex v mém životě! Lepší už snad nezažiju, a kdyby to se mnou teď seklo, jak jsem se obával, umřel bych jako nejšťastnější chlap na světě!
  
***

"Tome!" Zahulákám na něj asi už posté z předsíně. Sakra, kde vězí. Jindy jsem to já, na koho se čeká, ale dneska to výjimečně zdržuje on. Už jsme tam dávno měli být a tentokrát si nemůžu dovolit přijít pozdě. Mám práce až nad hlavu.
"Ty jdeš v tomhle?" Zhrozím se, že chce se mnou jít v tomhle zmuchlaném triku a teplácích.
"Zůstanu doma. Nějak se necítím dobře…" Zahuhlá tak, že mám co dělat, abych mu vůbec rozuměl.
"Tobě je špatně? Tak já zavolám do…" Zkouším mu navrhnout, že bych zůstal s ním. Sice mám dost důležitých schůzek, ale on je pro mě důležitější než práce. Vůbec by mi nevadilo, kdybych se o něj staral. Rád bych ho opečovával.
"Ne, jdi. Máš to focení. Se mnou si nelam hlavu, bude to dobrý." Odmítne mě a zvedne ze země psa, který zřejmě pochopil, že nebude doma sám, ale že to pro tentokrát budu já, kdo bude ochuzen o Tomovu blízkost. Vyměníme si mezi sebou pohled. Jen ať se ta chlupatá koule moc neraduje! Až se vrátím, bude Tom jen můj a on utře.
"Dobrá. Ale kdyby něco, tak…"
"Zavolám." Kývne. Čekám, že ke mně přijde a dá mi aspoň malou pusu, ale otočí se na patě a zmizí. Asi mu je fakt zle a šel si lehnout.  

***

"Co to má jako znamenat?" Vyjedu po Petovi, který do kanceláře vletí jak neřízená střela. Kdo ho sem pustil? Jasně jsem řekl, že si nepřeji být nikým rušen. Několikrát jsem Marion zdůraznil, že tu pro nikoho, kromě Toma, nejsem. Kvůli Petovi jsem musel narychlo ukončit docela důležitý rozhovor s jedním dodavatelem.
"Kde máš osobního strážce?" Pronese uštěpačně, když zaregistruje, že Tom tu není. Vstanu od stolu, vykročím k němu a zastavím se asi metr od něj. Založím si ruce na prsou a prohlídnu si jej od hlavy až k patě.
"Je nemocný. Ale asi ses nepřišel přeptat na jeho zdravotní stav, že ne?"
"To máš pravdu, tvůj povedený bratříček je mi totiž naprosto ukradený. Chci, abys mi vysvětlil, co má tohle všechno znamenat. Nesčetněkrát jsem ti volal, snad každou hodinu ti posílal zprávy, že si musíme promluvit. A co děláš ty? Ignoruješ mě!"
"Neměl jsem čas." Odbudu jej a otočím se k němu zády, doufajíc, že pochopí, že nemám náladu se s ním hádat. Mám teď plnou hlavu toho, jestli je s bráškou všechno v pořádku a nemám chuť poslouchat jeho výčitky. Možná bych měl Tomovi zavolat, abych se ujistil, že mu nic nechybí…

"Zvláštní, že na něj čas máš vždycky. Od doby, co se vrátil, jsi jako vyměněný. Nejprve ten tvůj ctitel, teď tvůj milovaný Tommy." Zapitvoří se. "Zajímalo by mě, co bude…" Zarazí se uprostřed věty a zůstane zírat na můj krk.
"Co to je?"
"Co?" Zeptám se. Vzápětí mi ale dojde, na co naráží. Sakra, zapomněl jsem! Tom si mě tam včera označkoval a zůstal mi na něm velký rudý flek. Nechtělo se mi to maskovat make-upem, takže jsem si kolem něj ráno omotal šál a bylo to vyřešeno. Jenže mi překážel v práci, takže jsem ho sundal.
"Nic." Chci se vrátit na svoje místo za stůl, ale Pete mě prudce chytí za zápěstí a natlačí mě ke zdi.
"Nic?! Teď už chápu, proč jsi neměl čas! Já jak idiot sedím doma a čekám, až se mi uráčíš ozvat. A co děláš ty? Kurvíš se, kde můžeš!"

Chci se bránit, nenechám si tu nadávat a od něj už vůbec ne. Navíc nemá pravdu. Nejsem děvka, co dá každému na potkání, jak si zřejmě myslí. Rád bych se mu vysmeknul, ale nejde mi to, má moc velkou sílu. Co bych dal teď za to, aby tu byl Tom a bránil mě!
"Ze mě nikdo vola dělat nebude, ani ty ne! Jsi jen můj, rozumíš?!"
"Pusť mě, to bolí." Zaskučím bolestí, protože mě tiskne čím dál silněji. Naštěstí dostane rozum a pustí mě. Chci mu vpálit do obličeje, že takhle se ke mně chovat nebude, že si to líbit nenechám. Jenže než se k tomu dostanu, přiletí mi taková facka, že zavrávorám a nebýt zdi, co je za mnou, skončím na zemi. Okamžitě si na tvář přitisknu dlaň a šokovaně na Peta zírám. Nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohl uhodit! On, který mě div nenosil na rukou a snesl mi modré z nebe!

"Děvko." Procedí skrze zuby a pohrdavě si mě prohlídne. Pak se na patě otočí a pomalu zamíří ke dveřím. Než ale odejde, probodne mě pohledem a s kyselým úsměvem dodá: "A nezapomeň hned požalovat Tommymu."

autor: LadyKay
betaread: Janule
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Me, Myself and Romeo čtu pravidelně

click :o) 100% (167)

Komentáře

1 Saline A. Saline A. | Web | 25. října 2010 v 18:12 | Reagovat

Debil Pete! O_o
Ale jsem ráda, že vztah mezi Billem a Tomem se konečně tak hezky vystupňoval :D

2 Lenule Lenule | 25. října 2010 v 18:54 | Reagovat

Naprosoto dokonalí díl, teda až na ten konec...
konečně se nám Pete začíná vybarvovat

3 Janča Janča | 25. října 2010 v 18:58 | Reagovat

Je paradox, že Pete má vlastně pravdu xD Tohle byl úžasný díl, ten sexík byl perfektní =) Abych pravdu řekla, nečekala jsem, že to přijde tak brzo, myslela jsem, že ještě nějakou chvilku potrvá, než je to oba přemůže, teď mě zajímá, jestli to nebudou brát jenom jako úlet, protože nějaké "miluju tě" zatím nezaznělo, tak uvidíme =)♥ A mimochodem, kdepak máme toho Romea? =)

4 Emiin Emiin | 25. října 2010 v 19:00 | Reagovat

Oh bože! Tak tohle přehnal! Ježiš marja samozdřejmě že bude žalovat, ale teď, když je po tom co se stalo na podlaze Tom takový, nesvůj, vsadím se, že "onemocněl" nachvál. Ale myslím si, že tohle se mu líbit nebude...teda já z toho mám pocity! Takže tu budu smrdět i příští díl :)

5 Schmetti Schmetti | Web | 26. října 2010 v 12:13 | Reagovat

Kopčim, zlato xD

Hey, tak to přehnal Ken blbý! To ať si mě nepřeje (zní to divně, vím xD). Nebude ho mlátit a říkat mu děvko. Hajzl. Hey, ty vado, ten mě nas*al. Teď bych mu rozbila hubu, ale ne málo, zmlátila bych ho, že na něj vůbec sáhnul u zdi, že si dovoloval být takový. No tohle nesnáším. Teď bych se nedivila Tomanovi, kdyby ho šel zabít. Udělala bych to taky.
A pasáž jejich ehm xD byla úplně dobrá. Jsem si už myslela, že Tomanovi šibne a ojede ho nějak drsně, ale naštěstí to bylo dobrý xD Bill má taky dobrý slovník. To se mi líbí prostě xD no a teď jsem zvědavá dál, co je Tomanovi a proč nechtěl někam jít. A nějak to začínám nechápat. Jakože tu situaci. No piš dál, Humanoidíčku.

6 ivet ivet | 26. října 2010 v 15:20 | Reagovat

To je kretén, neskutečný. jestli se tohle dozví Tom, tak se má na co těšit, hahá.
Jinak dokonalej díl, ách. nějak nemám slov, perfekt!

7 Zuzana Zuzana | 17. prosince 2011 v 0:47 | Reagovat

Celú kapitolu som nedýchala :D keby bol ten sex o kúsok dlhší asi umriem zadusením. Bolo to ÚŽASNÉ. Len po takýchto krásnych chvíľach v živote nasleduje trest. Mám strach čo sa stane. Myslím, že tá facka od Petea je len začiatok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama