Caught on Camera 10.

Včera v 16:00 | Janule |  Caught on Camera
autor: Zarlina

To doufám


Bill opustil svůj pokoj až někdy po dvanácté hodině následujícího dne. Spal příšerně, navzdory až příliš pohodlné posteli, a během noci se několikrát probudil, neschopný se uvolnit, ať už se snažil sebevíc.
Měl spoustu podivných snů a v jednom okamžiku se dokonce probudil s panickým strachem, přesvědčený, že v jeho pokoji někdo je. Až když rozsvítil všechna světla a nejméně třikrát zkontroloval každý kout, uvědomil si, jaký je idiot a s vrtěním hlavy zamířil zpátky do postele. Nechal si rozsvícenou lampičku na nočním stolku, jen pro případ.
Ne, že by si vážně myslel, že ho Tom chce zabít, byla to jen nějaká bláznivá myšlenka po podivném snu, na který si už nemohl vzpomenout, ale s rozsvícenou lampou, ačkoliv by v tom nebyl žádný rozdíl, kdyby někdo vstoupil do pokoje, se cítil o něco bezpečněji a mohl se konečně vyspat.


Pak, jakmile se konečně uvolnil, spal několik hodin, a když se probudil někdy kolem jedenácté, odměnil se dlouhou sprchou a znovu vrtěl hlavou nad tím, kolik peněz musel Tom na tom domě utratit, když samotný pokoj pro hosty musel stát pravděpodobně více než Billův celý byt.
Ale sprcha byla přesně to, co potřeboval, a dokonce i když nebyl největší fanoušek v oblékání si stejného oblečení, které měl na sobě předchozí den, až tolik mu to nevadilo díky Tomově příslibu nového oblečení, které přivezou později toho dne.
Předchozí večer strávili asi hodinu objednáváním věcí pro něj, než dostal zpátky svůj fotoaparát. Bill Tomovi několikrát řekl, že mu nemusí pořizovat tak drahé oblečení, ale Tom mu odpověděl, že už je u nich spolehlivým zákazníkem, a protože ho znali, doručí vše hned následující den, i když to byla sobota.
Billa trochu vyděsilo, kolik peněz by někdo utratil za oblečení pro někoho, koho ani nezná, a pravděpodobně tak trochu nenávidí, ale jestli za něj Tom chtěl vyhodit tolik peněz, on by nebyl ten, kdo by řekl ne.
 

My bodyguard 24.

Včera v 15:00 | Janule |  My bodyguard
autor: Muckátko :o*


Ahoj čtenáři!
Tímto týdnem bohužel končí veškerá legrace. Tedy alespoň pro mě. Následující 3-4 měsíce se ponesou ve znamení honby za titulem, což obnáší psaní závěrečné práce, učení se na poslední zkouškové období a pak na státnice, takže pokud se tu následující díly budou objevovat jedenkrát týdně jako doposud, berte to jako dar z nebes, pokud jednou za dva týdny, buďte vděční, a pokud jednou za měsíc, považujte to za nutné zlo. Chtěla jsem vám to dát vědět dopředu, abyste se neděsili, co se děje. Takže hodně zábavy při čtení a mějte prosím trpělivost, než se prokoušu tím perným obdobím a držte mi palce.
Vaše Muckátko :o*
Bezesná noc


Po tom, co si Tom vybalil jen ty nejpotřebnější věci, nechal nevybalené kufry ležet u postele a vyšel z pokoje. Šance, že by snad přeci jen po tom všem usnul, byla v nedohlednu. Pohlédl z okna a unaveně vydechl. Byl unavený, ale spát nemohl. Venku byla tma a rozbřesk prozatím v nedohlednu. Navíc slyšel svého bodyguarda, jak prochází domem sem a tam.
Došel do obýváku a dosedl na pohovku. Složil nohy pod sebe a schoulil se do úplného rohu, kde bylo zadní i postranní opěradlo dost vysoko, aby se o něj mohl zapřít. V teplácích a teplé mikině zůstal sedět v tmavém obýváku. Vážně ho zajímalo, co provádí Bill, protože chodil po domě, ačkoli byla všechna světla zhasnutá. Hlasitě zakašlal, když slyšel, jak se Bill blíží k obýváku. Chtěl na sebe upozornit, aby ho Bill zaregistroval dřív, než na něj vytáhne zbraň, jejichž rozmísťování bylo pravděpodobně tím důvodem, proč Bill poletoval po domě po tmě. I když na sebe Tom upozornil, Bill stejně přišel do stejné místnosti a zamířil k oknu. Malinko odhrnul těžké závěsy, aby mohl nakouknout ven.


"Co tu děláš?" zeptal se mírně znechuceným hlasem, zatímco pohledem lustroval klidné okolí domu.
"Sedím," odpověděl mu Tom s trochou ironie v hlase. Štvalo ho, že se k němu Bill opět chová stejným způsobem jako předtím. Byl velký rozdíl v tom, jestli s ním mluvil, anebo s ním mluvil. Teď momentálně Toma vnímal jen jako svoji práci a povinnost. Jeho hlas byl neosobní, vzdálený a nadřazený.
Bill pustil odhrnutý závěs, který se zhoupl na své původní místo, a otrávený Tomovou odpovědí k němu stočil pohled, aby zkusil odpovědět znovu a tak, jak Bill očekával. Tom zakroutil očima, ačkoli neočekával, že by to Bill mohl v té tmě zaznamenat.
Omyl.
Bill si jeho osobnost přečetl dávno předtím, než se s ním vůbec setkal tváří v tvář. Moc dobře znal Tomovy reakce. Věděl, v jakých chvíli si Tom povzdychne, odfrkne, zavrtí hlavou, ušklíbne se, protočí očima, nebo se posměšně uchechtne.


Lost Treasure 12.

Pátek v 16:00 | Janule |  Lost Treasure
autor: Becs


V těch prvních vteřinách po procitnutí si Bill nebyl jistý, co jej vlastně probudilo. Ležel na břiše, půlku tváře přitisknutou k měkkému polštáři. Za oknem se rozprostírala tma, takže byla očividně stále hluboká noc. Pokusil se otočit, když si uvědomil, že ho něco špendlí k matraci.
V tu chvíli si uvědomil, co byl prvotní impuls pro ukončení spánku. Po krku mu stékala kapka potu, a když se na to teď zaměřil, zjistil, že celé jeho tělo je navlhlé. Nikoliv však nepříjemným studeným potem, jaký míval po nočních můrách, jež ho občas obtěžovaly. Obklopovalo ho příjemné horko, které sálalo z těla jeho bratra. Tom ležel těsně přitisknutý téměř půlkou hrudníku na Billových zádech, ruku volně přehozenou až k jeho boku.


Bill se lehce zavrtěl ve snaze se vysvobodit. Ne, že by mu tato poloha byla nepohodlná, ale Tom mu prakticky drtil levou ruku pod svým tělem, až mu z toho mravenčila. Znovu se pokusil o další vyprošťující manévr, jediným výsledkem však bylo, že se Tom ošil a zamumlal ze spaní něco nesrozumitelného.
Bill si povzdechl a hodnou chvíli jen strnule ležel a přemýšlel jak z téhle situace ven, aniž by bratra probudil. Když v tom si uvědomil jednu potěšující a zároveň znepokojující věc. A to tu, že to, co se mu otírá o zmíněnou umrtvenou ruku, pravděpodobně nebude Tomův loket. Sevřel pravou ruku v pěst a kousl se do ní, aby nevydal žádný zvuk. Tomův penis byl plně ztopořený a téměř ležel v Billově rozevřené dlani.
Nevěděl jak s touto situací naložit. Kdyby se znovu pokusil vyprostit, pravděpodobně by jej probudil. Bezděčně, aniž by o tom přemýšlel, zahýbal prsty. Vzápětí si uvědomil, jaká to byla chyba. Tom i ze spánku zaznamenal tento nepatrný pohyb a jeho tělo na něj okamžitě zareagovalo. Začal se lehce třít o Billovu ruku. Krátkými pohyby přirážel do jeho otevřené dlaně. Nejdřív jen lehce, ale postupně přidával na důrazu. Občas slastně vydechl a mručel slova, kterým Bill nerozuměl.


Billa oblila nová vlna horka. Teď byl teprve v pasti. Z této situace se jen tak nedostane. Tom mu dýchal na krk, až se mu ježily vlasy v zátylku. Znenadání zjistil, že ani jeho tělo není imunní. To že byl bratr vzrušený, se zákonitě odrazilo i na něm. Kolébavé pohyby, kterými jej Tom obdařoval, rozhoupávalo i jeho tělo, a jeho penis se tak třel o matraci. Jeho tvrdnoucí penis, aby byl přesný.
"Ach bože," uniklo mu skrz rty. Jak to bylo dlouho, co si dopřál tohle uvolnění? Není divu, že jeho tělo se vzruší i při tak nepatrném náznaku něčeho intimního. Co se vrátil z nemocnice, na sebe nesáhnul, a to se muselo někde projevit. Nehodlal k tomu však využít svého nebohého spícího bratra. Pomaloučku se začal vysouvat z pod Tomova těla a modlil se, ať se neprobudí. Jeho prosby však vyslyšeny nebyly. Tom se ze spánku zavrtěl, popadl ho za úzké boky a přitiskl si jej na sebe. Za pár vteřin se však dostal do úplné bělosti, pustil jej a bleskově se posadil.
 


Divine Intervention 8.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Divine Intervention
autor: ophelia_seven


Výstražné předvolání


Stěny byly bílé, zářivé a čisté, velká otevřená okna nezanechávala jediné místečko nedotčené sluncem a podlahy byly sterilní a lesklé, bílé dlaždice se táhly od jedné bílé stěny ke druhé. Budova byla tichá a klidná, tak tichá a klidná, že se Tom trochu přikrčil pokaždé, když jeho tenisky zapískaly na dlaždicích a vyvolaly tak ozvěnu, která se odrážela od stěn. Skutečnost, že už tak byl dost napjatý, tomu ani trochu nepomáhala.
Mířil na setkání s VS - samotnou vyšší silou. Poté, co doma obdržel telefonní hovor, si na sebe Tom neochotně hodil nějaké pěknější oblečení - ačkoliv se jej Andy vážně ptal, jaká je jeho definice pěknějšího oblečení - a stáhl si dredy do tlustého ohonu, který mu nyní visel na zádech. Navštívil VS už při několika jiných příležitostech a tyto výlety, jak věděl, obvykle nekončily příliš dobře. Tom se téměř vždy dostal do potíží, ať už sám sebe považoval za vinného, nebo ne.


Budova byla jako pavoučí síť, vše bylo soustředěno kolem jednoho kruhu uprostřed, síť chodeb a dveří, o kterých si byl Tom docela jistý, že nevedly na žádná důležitá místa, nebo kamkoliv, kde by to někdo znal. Bylo toho prostě příliš mnoho na to, aby si to jeden byl schopen všechno pamatovat. Na protější straně velkého středního kruhu byl stůl, a za stolem se tyčily dveře vyšší síly, vysoké a masivní, jako by chtěly působit zastrašujícím dojmem. A tak nějak to i fungovalo.
Jak se zdálo, čím pomaleji se Tom snažil jít, tím rychleji se tam dostal. Než si to stihl uvědomit, stál před velkým bílým stolem se světlým odstínem dubového dřeva. Za stolem seděla atraktivní mladá brunetka s malým, lehce zahnutým nosem a dokonale tvarovanýma očima. Když se přiblížil, usmála se na něj. Na okamžik Tom zapomněl na všechno ze svého znepokojení a obav, a usmál se na ženu, zatímco se přišoural ještě blíže ke stolu. Římsa, která visela na přední straně stolu, dosahovala vysoko k jeho hrudi, dostatečně vysoko, aby si o ni mohl opřít lokty a předklonit se. "Jsem tady, abych navštívil-"

Stretli sme sa na Vianoce 14.

Čtvrtek v 15:00 | Janule |  Stretli sme sa na Vianoce
autor: Jasalia
Chvíľu sa ešte rozprávali, než sa rozhodli pozrieť si niečo v telke. Tom by si najradšej pozrel niečo akčnejšie, Bill bol pre romantiku, a tak sa nakoniec zhodli na rozprávke. Práve dnes ich bolo na programe kopu, no nakoniec vybrali Dobu ľadovú. Smiali sa na rovnakých veciach, hoci zatiaľ čo Tomovi sa páčilo, aká je Shira chladná potvora, Bill po celý čas básnil o tom, že si Diego konečne našiel priateľku. No, romantik. Tomovi sa to však na ňom páčilo. Keď film skončil, Bill ho nechal pozerať niečo akčné. Vraj si to zaslúži za to, ako sa obetoval. On sám ale zaspal už krátko po začatí filmu. Keď si to starší z chlapcov všimol, len sa nežne usmial, pobozkal ho niekam na vrch hlavy, viac si ho k sebe pritúlil a poriadne ho poprikrýval dekou, ktorú cez seba prehodili už skôr, lebo Billovi bolo chladno. Tom sa ani nečudoval, vzhľadom na jeho chudučkú postavičku. Veď ho nemalo čo hriať! A tak sa o jeho pohodlie musel postarať on. Ale robil to rád. Bolo to príjemné. Viac než príjemné. Keď si uvedomil, že už je dosť neskoro a mal by ho zobudiť, bolo mu to až ľúto, hoci ho od toho, ako sa celý čas nehýbal, už bolelo rameno a bol stuhnutý. Ale zároveň sa cítil úplný, konečne po dlhých rokoch mal pocit, že je kompletný a sám sebou. Že sa nemusí na nič hrať. Film skončil, on vypol televízor, no nezobudil ho. Ešte nie. Len tam tak tíško sedel, držal ho v náručí a pozoroval ho. Bol to ten najúžasnejší pocit na svete. Napĺňalo ho to takou záplavou lásky a nehy, až ho z toho bolelo srdce, no on sa toho, napriek tomu, nedokázal nabažiť. Bolo to také úžasné, až mal pocit, že by takto dokázal ostať večne. Lenže potom zatúžil uvidieť jeho oči. Nádherné žiarivé oči...


"Billí, vstávaj. Už je neskoro, musíš ísť domov," šepkal Tom, hladiac ho nežne po tvári. Možno tak trochu aj dúfal, že ho to nezobudí a on ho bude môcť v náručí držať až do rána, lenže keď sa mu jemne zachveli viečka a on pomaly otvoril oči, vedel, že je to tak správne. Nežný úsmev na jeho perách ho prinútil skloniť hlavu a venovať im jemný bozk.
"Ahoj."
"Ahoj," usmial sa naňho a venoval mu ešte jeden bozk, stále ho hladkajúc po líci. Bill chytil jeho dlaň do svojej a oprel sa do nej, aby mu tak dal najavo, aké je mu to príjemné.
"Zaspal som."
"To nevadí. Ale už je neskoro, mal by si ísť domov."
"Nechce sa mi," priznal Bill ospalo a on sa usmial. Celkom mu rozumel. Ani jemu sa nechcelo do tej zimy. A ani jemu sa nechcelo opustiť ho, hoci si nebol istý, či to aj Bill myslí takto. Keď sa mu však mladíkove ruky omotali okolo tela ako také chápadlá a tvár si položil na jeho hruď, musel sa sám pre seba šťastne usmiať. Bože! Bolo to celé také zvláštne! Ešte pred dvoma dňami si myslel, že všetky tie rozprávky o láske sú len prehnané fantasmagórie a teraz sa tu rozplýva nad tým, aké je úžasné len tak s niekým sedieť, držať ho v náručí a ostať tak hoci aj naveky.

All A-Twitter 13.

Středa v 16:00 | Janule |  All A-Twitter
autor: elvisfan


Gustav se dovlekl do obýváku a rozespalým pohledem se zahleděl na svého naprosto vzrušeného spolubydlícího a jejich kámoše Andyho. Andy otevřel oči na dost dlouho, aby stihl zvednout ruku a zamávat, vzápětí nechal svou hlavu znovu klesnout na opěradlo pohovky.
"Nikdy jsi netestoval mou náklonnost vůči tobě v takovém rozsahu, Bille," poznamenal Gustav a padl do hnědého křesla. "Ještě jednou mi připomeň, proč jsem vlastně tady."
"Abys mi zabránil ve vyšilování, Gusi!" vykřikl Bill.
"A proč tady musím být já?" zeptal se Andy, aniž by otevíral oči.
"Sakra, teď potřebuji své kámoše!" Bill hřbetem ruky plácl Andyho po noze. "A zatraceně, jediné, co jsem chtěl, byla vaše přítomnost. Klidně jsi mohl odjet domů už před několika hodinami a já bych tě nemohl zastavit."
"Ha!" Gustav se nevěřícně zasmál. "Zatloukl bys dveře, jen abys ho tady udržel."


"Jsem rád, že jsem tady, Bille." Aby si ověřil, že jsou všichni doopravdy vzhůru, Andy se posadil a protřel si oči. "Ale proč to musí být zrovna ve tři ráno?"
"V šest mám přednášku," připomněl jim Gustav.
"Protože Rusko je o jedenáct hodin před námi a bohužel jsem nebyl zapojen do plánování té zatracené Olympiády," odpověděl Bill, nedokázal pochopit, proč u svých přátel nenachází větší podporu.
"Víš, že sis to mohl všechno nahrát, že?" zeptal se Andy.
"Nebo se podívat na záznam ve zprávách," dodal Gustav a zívl. "Jsem si jistý, že by ti to Tom odpustil."
"Fajn. Kašlu na vás," Bill trucovitě našpulil rty. "Vy idioti můžete jít klidně zpátky do svých postelí." Ze stolu popadl mísu popcornu a rozmrzele se usadil. "Já tady budu sedět a sledovat svého kluka."


Bitter-sweet returns 6.

Středa v 15:00 | Janule |  Bitter-sweet returns
autor: Saline A.


FLASHBACK


Ruce měl omotané kolem nohou, zatímco seděl na posteli a s hlavou opřenou o kolena sledoval stmívající se oblohu nad jejich novou zahradou, na které se proháněli psi. Konečně se naplno zabydleli v novém domě v Los Angeles, měl kompletně vybavený pokoj, jejich rodičům dorazily poslední krabice s nábytkem a psi si zvykli na to, že už nejsou v Německu - měl by mít radost. Neměl.


Seděl na posteli a už tři dny sledoval, jak se obloha s postupujícími hodinami pomalu mění, zatímco on zůstává stále stejný. Přál si splynout s ní, načerpat její sílu. Obdivoval, jak dokáže každý večer umřít a ráno se znovu probudit, jak nechává slunce, aby řídilo její život. Záviděl ptákům, kteří každý den vylétali ze svých hnízd, proplouvali skrz její mraky a dívali se na svět ze svého úhlu. Záviděl jim bezstarostnost. Doufal, že neznají zlomené srdce. Díval se na nebe poseté hvězdami a jasný měsíc a přál si, aby nikdo na světě nemusel zažít ten pocit, kdy sledujete člověka, jenž drží v dlaních celé vaše srdce naplněné čirou láskou a touhou darovat mu svět, a on, přestože jemu samému to působí bolest, sevře dlaň v pěst a nechá vaše srdce skrze prsty protéct jako prach.


"Myslíš, že se vzpamatuje?"
"Je to Bill, vždyť… Ten se vzpamatuje vždycky ze všeho."
"Tohle není Bill, Andy. Ještě nikdy jsem neviděl Billa, aby… na mě nereagoval, když chci setřít jeho slzy. Ještě nikdy."


KONEC FLASHBACKU


Bill se s mírným úsměvem usazeným na rtech opřel o zábradlí balkonu svého pokoje a pohlédl na Toma jako obvykle rozvaleného v křesílku s cigaretou v puse. Byla to jen chvilka, co přiletěli na ostrov, a už brzy se měli dostavit na natáčení, ale oni dva si dokázali vyšetřit chvilku pro sebe, zatímco teplé slunce jim laskalo pokožku.
"V letadle, když jsem na chvilku usnul, zdálo se mi o tom, jak jsme se přestěhovali do L.A.," zamumlal Bill. "Tomi," lehce mu odebral cigaretu ze rtů a odložil ji do popelníku, jen aby se bratrovi mohl posadit na kolena a líně ho obejmout kolem ramen. "Potřebuju, abys věděl, že jsem na tebe reagoval."
Tom nakrčil obočí a zmateně k Billovi vzhlédl, jen letmo si uvědomoval, čeho by se Billova řeč mohla týkat. Nejistě poklepal na jeho koleno, aby pokračoval.

Caught on Camera 9.

Úterý v 16:00 | Janule |  Caught on Camera
autor: Zarlina
Velmi vtipné


Billovi se chtělo skoro plakat úlevou, když mu Tom později toho večera vrátil jeho fotoaparát. Roztřeseně vydechl vzduch, o kterém ani nevěděl, že ho zadržoval, když ho konečně držel v dlaních, a rychle ho zkontroloval, aby se ujistil, že je v pořádku a že všechno vybavení zůstalo v tašce. Pak fotoaparát zapnul a musel zadržet úsměv, jakmile spatřil, že fotky jsou skutečně nedotčené, tsk jak Tom slíbil.
Nezáleželo by na tom, už byly i v jeho laptopu, ale cítil se lépe, když věděl, že se jich nikdo nedotkl. Byly jeho a ještě tam bylo pár těch, které do svého laptopu nepřetáhl.
Znovu ho vypnul a jeho rty opustil další úlevný povzdech, cítil se teď o hodně lépe, když měl fotoaparát zase ve svém vlastnictví. Ani nevěděl, jak moc velké měl obavy, ale teď, když ho měl zpátky, si uvědomil, jak špatný to byl pocit, když ho neměl u sebe.
Nikdy ho nikde nenechával. Ani když šel někam na drink, nebo když měl párkrát dovolenou. Vždy ho bral s sebou jen pro případ, že by se něco stalo, a když mu taška nevisela přes rameno, měl pocit, jako by něco nebylo v pořádku.


"Zeptal bych se, jestli spolu vy dva nechcete být sami," řekl Tom náhle s humorným tónem v hlase a naklonil se dopředu v křesle, na kterém seděl. "Ale mám pocit, že kolem vás dvou budu muset být poměrně často, takže bych si na to měl raději zvyknout."
"Velmi vtipné," odfrkl si Bill, ale nedokázal zadržet malý úsměv, který se mu rozšířil na rtech, bez ohledu na to, jak moc by chtěl. "Stál mě celé jmění, nikdy bych ho nemohl nahradit, kdyby se mu něco stalo."
"Jak sis to vůbec mohl v první řadě dovolit, jestli je to tak drahé?"
Ta otázka mohla být posměšná nebo sarkastická, ale Tom zněl, jako by byl skutečně jen zvědavý, a když k němu Bill znovu vzhlédl, setkal se s jeho hřejivým pohledem.
"Na tom nezáleží," řekl Bill pomalu, než znovu pohlédl na svůj fotoaparát a vložil jej zpátky do tašky. "Důležité je, že bych si nový nemohl dovolit a jsem opravdu rád, že je v pořádku."

Další články


Kam dál