School reunion 2.

Včera v 16:00 | Janule |  School reunion
autor: Becs


Tom


"Ach bože, ani mi to nepřipomínej," skuhral Bill a se zavřenýma očima kroutil hlavou, ve snaze zahnat tu nepříjemnou vzpomínku. "Celý první týden jsem měl na hlavě bouli. Nejdřív modrou, pak fialovou a nakonec do žluta. To není zrovna nejideálnější, když přijdeš do nové školy a chceš zapůsobit."
"Tak hrozné to nebylo," uklidňoval jsem brášku a nemohl se nesmát při pohledu na jeho zděšený výraz. "Docela dobře jsi to maskoval ofinou."
Bill pořád kroutil hlavou, jako že mi nevěří, ale momentálně mi na tom vůbec nezáleželo. Byl tady. Mluvil se mnou. Po pěti letech jsem ho měl tak blízko sebe a cítil jsem stejný koktejl emocí jako tehdy, když jsme se viděli naposledy. A co je nejpodstatnější, bavil se se mnou lehkým bezstarostným tónem. Ta propast mezi námi pořád byla znát, ale měl jsem dojem, že už není tak široká, a upínal jsem se k malé naději, že ji jednou překonáme, pokud budeme oba chtít. A já jsem o to rozhodně stál.


"Ale potkat Gustava nebyla úplně špatná věc," vzpomínal jsem na svého spolužáka a kamaráda.
"To ne, dost věcí nám na začátku usnadnil. Znal ty správné lidi, zařídil nám pozvánky na všechny party. Myslím, že nás tady přijali jen díky němu. Zajímalo by mě, jestli dneska přijde," otočil se, aby se rozhlédl po tělocvičně. Já ale věděl, že je to marné.
"Nepřijde. Jeho malá je nemocná," objasnil jsem rychle situaci.
"Pořád se s ním vídáš?" pohlédl na mě překvapeně se zdviženým obočím.
"No, znáš to. Sem tam ho někde potkám," řekl jsem vyhýbavě, ale Bill mě prokoukl. Propaloval mě tím svým pohledem, dokud jsem mu nevysypal celou pravdu.
"Chodím k nim každou neděli na oběd. A jsem kmotrem malé Lilly," přiznal jsem neochotně, i když nebyl jediný důvod se za to stydět. Jenže Bill nerad lpěl na starých věcech. Vždycky říkal, že pokud ustrneš a nepohybuješ se dopředu, tak se vlastně vracíš zpátky. Pořád potřeboval nové podněty a rychle se začal nudit.
"Páni. Nemůžu uvěřit, že se pořád ještě přátelíte. A tos ho ze začátku tak moc nesnášel," usmíval se Bill a v prstech svíral stopku skleničky.
"To bylo jen hloupé nedorozumění. Vždyť víš," pokrčil jsem ledabyle rameny a ruce sepjal v klíně. Na okamžik mezi námi zavládlo ticho. Ze začátku bylo příjemné a nenucené, po chvilce už bylo trapné a rozpačité. Ani jeden z nás nějak nevěděl, o čem dalším tlachat. Bylo mi jasné, že se Billovi stejně jako mně vrací všechny vzpomínky
 

Lykara 4.

Včera v 15:00 | Janule |  Lykara
autor: Bitter





V Lykaře


"Byl přímo tady, Ario... Musí existovat způsob, jak s ním zase mluvit..." Bill přecházel podél břehu prolákliny a občas prsty zavadil o neviditelnou bariéru do druhého světa.
"Opravdu mluvit..."
Drobná černovlasá víla plula vzduchem pár centimetrů nad zemí a její křídla vydávala zvuk tuctů drobných rolniček.
Stejně jako ostatním lykaryenům, i jí bylo nepříjemné zdržovat se tak blízko hranice.
"Bille, Bille... Kolikrát už jsi s ním zkoušel mluvit ve snu?" Když Aria promluvila, její hlas zněl jako zpěv.
"Ano, já vím, ale teď je tady... Třeba to bude jiné... Stačí, když nakreslí portál a budu moct domů a vše mu říct. Vrátíme se a všechno bude dobré." Bill se na chvíli zastavil a ťukl do bariéry. Na prstech ucítil brnění a vzduch v tom místě se zavlnil. "Kdyby to jen fungovalo... Byl bych volný. Zase bych viděla rodiče a všechny ty věci, co se určitě změnily... Chci to všechno vidět, naučit se je… Venku musí být něco, co nám pomůže." Bill se otočil na vílu a rozhodil rukama. "Zase bych mohl psát... Tolik věcí bych změnil... Dorien by už nemohl vládnout. Všichni temní by se vrátili domů..."
"A lesničky by byly bílé?" Zeptala se Aria a zatleskala nadšením. Bill kývl a musel se zasmát nad představou královny lesních víl Treemerie v bílé.
"Vypadala by jako duch ze Zimního kraje." Zasmála se Aria a odtáhla Billa od hranice. Najednou byla neskutečně vážná a cinkání ustalo. Její křídla zmizela a bosá chodidla spočinula v trávě.
Bill tušil, že to, co řekne víla, teď nebude příjemné.


"Bille, ale co když to nepůjde... Už jednou to nevyšlo a co jsi udělal... Nakráčel jsi temným přímo pod nos. Jsi náš král, tady jsi v bezpečí, proč to znovu pokoušet? Dorien je příliš silný, ani s výcvikem ze Zimního kraje ho nepřemůžeš a ty to víš." Ani hlas už neměl ten veselý zpěvný zvuk. Tohle vážně nebylo nic, o čem by chtěl mluvit.
Jeho dřívější pokus mluvit s Tomem ve snech byl marný a on to tenkrát neunesl. Vzdal se princi temných elfů a doufal, že třeba nějak deník získá. Bylo to bláhové...
"To už je dávno... A neučil jsem se útoku, ale obraně." Namítl Bill a založil ruce na prsou. Možná kdyby tenkrát jako první navštívil Zimní kraj a učil se skutečnému boji... Ale na tom už nezáleželo. "Beztak mě nemůže zabít. Jak jsi řekla, jsem přece Král." Zdůraznil titul Bill. Aria si sedla do trávy a za ruce stáhla Billa k sobě. Stát na nohou bylo víle nepohodlné a unavovalo ji to.
"Tohle už nikdy neříkej. Sám jsi říkal, že už chybělo málo, abys změnil deník tak, jak on chce. Víš, že dokáže strašné věci." Aria se musela nahnout, aby zachytila jeho pohled. Její Král nerad slýchal pravdu, která se dotýkala jeho marného pokusu vzít si deník zpět.
"Není nás mnoho, co můžeme rozhodovat o svém osudu, a příště by to už nemuselo vyjít. Princ teď o nás ví. Temní nás hledají..."
"Ano, já vím a přísahal jsem, že už se s ostatními nesetkám kvůli jejich ochraně. To mi nemusíš připomínat, Ario. Pokud by se něco takového stalo znovu, s vámi už to nebude mít nic společného."
"Bille, Bille... Jak hloupý jsi, můj Králi, pokud si myslíš, že tě necháme padnout. Nezapomínej, to ty jsi nám dal svobodnou vůli."
"A ani nevíš, jak moc toho lituji. Nebyli byste v nebezpečí." Namítl Bill.
"Bille, Bille... Nikdy nebudeme v bezpečí, dokud bude mít Dorien tvůj deník."


S kšiltem

Včera v 14:00 | Janule |  Manips
by Karina2402


 


Wuthering Heights 4.

Sobota v 16:00 | Janule |  Wuthering Heights
autor: Ema21


Starší


Líbal jsem Billa, dokud už jsem ho dál líbat nemohl, a pak jsem si odešel sehnat nějakou groupie, aby mě vykouřila a uvolnila ze mě stres. Už to byly téměř tři roky od chvíle, kdy jsem viděl naši budoucnost, a stále jsem ještě nepřišel na to, jak s Billem zajít dál, než jen k líbání.
Bylo nám skoro osmnáct, proboha, a Bill byl stále panic. Já technicky taky. A potřeboval jsem přijít na to, jak to napravit, protože kouření a ruční práce od cizích lidí nám příliš nepomáhaly. Bill dokonce začal experimentovat s kluky.
Myslím, že bylo očividné, že jsme čekali na sebe navzájem. Já čekal, až Bill bude v pohodě s myšlenkou nás dvou spolu. Nevím, na co čekal Bill, ale myslel si, že jsem taky panic.


Jednoho dne jsem se podíval do kalendáře a hodil opatrnost za hlavu. Ošukám ho dřív, než nám bude osmnáct, a tak to prostě bude.
Další okamžik, kdy jsme byli spolu o samotě, byl v zákulisí předávání nějakých ocenění. Člověk by si myslel, že tam bude okolo spousta lidí, ale jelikož jsme tam vystupovali, dostali jsme malou šatnu, která byla úplně stranou. Po procházce po červeném koberci jsme si chvíli odpočinuli a pak se Géčka vydali ven do davu, zatímco Bill se stále převlékal do kostýmu.
"Bille, chci si nějak změnit vlasy."
"Cože?!" Náhle se otočil kolem dokola se štětečkem od make-upu v ruce.
"Chci něco jiného."
Bill četl ten pohled na mé tváři a myslím, že mohl říct, že jsem nemluvil o svých vlasech. Uklidnil se. "Taky chci něco jiného."
"Měli bychom si naplánovat budoucnost."
Bill si ještě namaloval řasy a pak svůj make-up odložil. Posadil se na stůl a podíval se na mě napříč místností. "Můžu se tě na něco zeptat?"
Proč jsem s tímhle tématem začal? "Vždycky."
"Tome. Něco tady chybí. Nemyslíš?"

Brother's help 2/3

Sobota v 15:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Becs


O několik dní později Tom ležel ve své posteli příjemně unavený po prvním z nových fotbalových tréninků. Někteří spoluhráči ještě stále jevili známky únavy, ale to byl konec konců jejich problém. Neměli se všichni oblizovat s infekční holkou. Snad se dají do kupy před velkým zápasem, který je čekal na konci měsíce.
Tom se otočil na bok a byl zcela připraven odevzdat se do rukou spánku, když bouchly hlavní dveře. Zběžně mrkl na budík, aby zjistil, že je jen pár minut po desáté. To teda neznačilo nic dobrého. Bill z domu odešel ve chvíli, kdy se on sám právě soukal z bot a jen mu v rychlosti oznámil, že má schůzku s Jessem a že by to dnes konečně mohlo vyjít.


Po tom, co si Bill s Tomem vzájemně ulevili, se vrátili k jejich normálnímu vztahu. Tom sice měl obavu, že by se mezi ně mohla vkrást jakási rozpačitost, ale k ničemu takovému nedošlo. Bill byl pořád ten malý otravný bráška jako obvykle, ačkoliv se to ráno po tom tvářil velmi spokojeně. Ani jeden už o noci nepromluvili a Tom očekával, že to byla jen jednorázová záležitost. Prostě Billovo zahřívací kolo, než se do toho pustí se svým oficiálním přítelem.


Když vrzly dveře i od jeho pokoje, bylo mu jasné, že jeho poklidný večer je u konce. Přestože ho bolely svaly na nohou a spánek byl velmi žádaný, jeho bráška měl vždycky přednost.
"Tak pojď sem a povídej," povzdechl si, když zahlédl Billovu hlavu vykukující zpoza dveří.
"Není toho moc, co by se dalo povídat," bručel bratr, když procházel pokojem. Následně sebou mrsknul na postel a Tom shledal, že to nejsou jen jeho nohy, co ho bolí. Vlastně ho bolel úplně celý člověk. Mírně se odsunul směrem ke zdi, aby udělal bráškovi trochu víc místa.
"Takže zase nic," zkonstatoval Tom a bylo to spíš oznámení než otázka.
"Vůbec mě nechce. Jsem z toho fakt frustrovaný. Líbali jsme se a já už myslel, že se do toho dostáváme, ale pak… já nevím. Když jsem mu nasměroval ruku do svého klína, aby pochopil, co se mnou dělá, tak najednou ucukl a řekl, že je to na něho moc. A tak jsem odešel."
"To mě mrzí," zahučel Tom a měl co dělat, aby udržel oči otevřené.
"Asi něco dělám špatně," zakňučel Bill a sjel na posteli trochu níž, aby se uvelebil.
"Nic neděláš špatně. Tvůj přítel je idiot, to je vše," zamumlal Tom. Napadlo ho, že Billa okřikne, ať se u něj moc nehnízdí, protože tady rozhodně spát nebude, ale nakonec od toho upustil. Bill mu v posteli až tak nevadil. Hezky voněl a hřál.
"Vážně si to myslíš?" ujišťoval se Bill. Otočil se na bok a zkoumal bratrův profil.
"Jo," řekl Tom už v polospánku.
"Tomi?" zkusil to Bill opatrně.
"Hmm?"
"Ty spíš?" testoval, ale odpovědi už se nedočkal. Sedl si, aby skopnul boty, a pak se rozhodl, že si stáhne i kalhoty. Neměl v úmyslu nikam odcházet, když už měl Tom postel pěkně rozehřátou. Opatrně, aby brášku nevzbudil, se nasoukal pod jeho přikrývku a byl připravený usnout. Bohužel tady byl jeden malý problém, který se neodbytně dožadoval pozornosti. Bill se s Jessem sice nažhavil, ale k jeho smůle neuspokojil. Ne, že by byl v pozoru, ale byl tady ten zvláštní pocit, který ho tlačil v břiše.

King's Billy dream - Mezi řádky 2

Sobota v 14:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Bitter


Neplánovala jsem udělat z Mezi řádky vícedílovku a stále to v plánu není. Uvidíme, co mě napadne. Prostě se tohle nějak stalo.
Užijte si to, Bitter ;)


Kings of suburbia - Great day


Slunce bude následovat naši cestu. Cítíš to?
A moje stíny vymizí. Odejdou navždy. Nikomu nepatříme. Vše, co jsme, přišlo nazmar.
Je perfektní den na sbohem.


"Já... já... se tam nevrátím. Prostě ne. Jak vůbec někdo mohl vejít do našeho domu? Jen tak... To je šílený, Tome. Takhle to přece už nejde, musí to skončit."
"Jo, Billy, musí to skončit... všechno." Kývl nepřítomně.
"Tommy, počkej, ty myslíš…"
"Billy, chápeš, co se mohlo stát? Mohli tam něco najít. Všechno se mohlo provalit."
"Tome. To je hloupost. Není co u nás doma objevit… o nás."
"Víš to sám... Musí to skončit. Všechno. Už nemůžeme riskovat."


Kings of suburbia - Masquerade


K lidem nového světa! Slyšeli jste? Všichni mají skvělý život.
Žijeme v mlze, v čase, kdy se ukrýváme. Přestrojení za hrdiny.


"Jak se vám žije v L.A?"
"Je to úžasné. Konečně máme zase pocit, že žijeme. Já i Tom."
"Tome, ty prý máš přítelkyni. Je to tak?"
Od Toma úšklebek, pro Billa rána do srdce pod přejícím úsměvem.



Government Hooker 10.

Pátek v 16:00 | Janule |  Government Hooker
autor: MoreInsidiousKindOfStories






Break Down*


"Hey, prečo sa dole nebavíš s ostatnými?" opýtal sa Tom hneď, ako ma zaregistroval, a vošiel do kúpeľne. Zastavil som sa uprostred pohybu a pokrčil ramenami. "Si okay?" nahodil znova ten svoj ustaraný výraz a ja som sa naňho cez odraz v zrkadle usmial.
"Som, neboj," povedal som, odložil kefu do kabelky a otočil sa k nemu. "A prečo sa nebavíš ty?" skúmavo som sa naňho zahľadel.
"Nevedel som ťa nikde nájsť. Tak trochu som sa bál, že ťa niekto uniesol alebo niečo," odpovedal a poškrabal sa pritom v dredoch. Videl som, ako si ma hneď po tom skúmavo prezrel, aby skontroloval, že som bol naozaj v poriadku. Nedokázal som potlačiť ďalší úsmev, keď som mal znova ten príjemný pocit z toho, že sa zaujímal o to, či sa mi niečo nestalo. "Spadol si?" opýtal sa ma zrazu.
"Nie, prečo?" pokrútil som hlavou a podvedome sa pozrel na svoje kolená. Boli pokryté špinou. Začal som si ich hneď oprašovať.
"Ty si TO s niekým robil," začul som ho povedať a znel naštvane.
"Je to party, nie?" krátko som sa naňho pozrel a otočil sa späť ku kabelke. Vytiahol som parfum a navoňal sa. "Mal by som sa baviť. Sám si to povedal," dodal som, keď som ho hodil späť do tašky.
"Povedal som to, ale nemyslel som tým, že..." Videl som, ako sa na mňa pritom v zrkadle zamračil.


"Bol som tam celkom SÁM, Tom. Dobre vieš, že SAMOTU neznášam dobre," odpovedal som mu na to rovnako nahnevane, ako sa on tváril, a otočil sa k nemu.
"Mohol si sa pridať k Tine alebo ku mne," oponoval mi hneď.
"Tina bola s Kevinom a práve mali svoju zamilovanú chvíľku. Nemohol som im tam vraziť a povedať: poďte sa baviť, nudím sa. A ty? Kde si bol? Niekam si sa za tú chvíľku vyparil," vyviedol som ho z omylu.
"Keby si sa ma aspoň POKÚSIL nájsť, tak by si vedel, že som bol celý čas so Suzanne pred domom a bavili sme sa," vyčítal mi najprv, ale potom dodal: "Vieš, že by som ťa nikdy neposlal preč."
"Ďakujem, ale neprosím," odmietol som to hneď razantne a on sa na mňa začudovane pozrel. "Skutočne nestojím o to, aby na mňa Suzanne celý čas zazerala," vysvetlil som mu.
"Okay, dobre. Priznávam, bola to moja vina," ozval sa Tom zrazu a uprene sa na mňa zahľadel. "Sorry, už ťa NIKDY nenechám samého. Odpustíš mi, že som na teba tak vyletel?" a spravil psie oči. Ešte stále som sa naňho hneval, ale vedel som, že tomu pohľadu neodolám.
"Odpúšťam ti," usmial som sa naňho a on mi úsmev opätoval. Hneď na to si však nervózne pošúchal dlane a na sekundu zaváhal. Už som ho za tie roky poznal lepšie ako všetky svoje topánky. Vedel som, že sa chcel ešte na niečo opýtať, ale asi tušil, že by to znova vyhrotilo situáciu. Povzdychol som si a spomenul na sľub, že pred sebou už nebudeme mať ŽIADNE tajnosti. "Tak to vysyp. Čo chceš vedieť?"

My bodyguard 58.

Pátek v 15:00 | Janule |  My bodyguard
autor: Muckátko :o*


Činy místo slov


Z minulého dílu:


"Bille?" špitl s nadějí v hlase. Do jeho očí se pomalu začaly tlačit slzy.
Bill - ne mrtvý, ne feťák, ne superagent, ale živý, v přestrojení, agent v utajení a ležérně kouřící cigaretu, shodil černou kapuci a otočil se.


"Kdo jiný by se obtěžoval?" prohodil Bill, popotáhl z cigarety a s rozhodnutím, že už mu nechutná, ji hodil na zem, kde ji uhasila malá kaluž plná vody vedle jeho nohy.
Tom se vzpamatoval, neobratně se vyškrábal na nohy a jedním skokem zdolal vzdálenost, která ho dělila od osoby, která byla v jeho hlavě po celý ten rok, kdy si myslel, že už ji nikdy neuvidí. Hodil se Billovi kolem krku a tvrdě ho objal. Bylo mu fuk, jestli mu rozdrtí pár žeber. Byl živý, zdravý a v jeho náruči. Prsty pravé ruky zajel do jeho rozcuchaných blonďatých vlasů a levou sjel na jeho záda. Schoval obličej do Billova krku a rozbrečel se. Pouštěl ze sebe všechen smutek, stesk a nyní i radost, úlevu a lásku, kterou k muži choval.


"Miluju tě. Miluju tě," drmolil Billovi do ucha pořád dokola a otřásal se vzlyky.
"Já tě slyšel," podotkl Bill, když mu Tom pověděl ta dvě slova do ucha už asi po dvacáté. Odtáhl ho od sebe a sevřel jeho paže.
"Ne," zavrtěl Tom hlavou. "Nestihl jsem ti to říct," vzlykl. "Tys umřel a já ti to nestihl říct!" zaštkal a vysmekl se Billovi ze sevření, aby ho mohl znovu obejmout. "Řekni mi prosím, že to není jen sen. Řekni mi, že to neskončí stejně jako vždy," žadonil.
"Jak?"
"Najdu tě. Vždycky tě najdu, chvíli tě mám, a pak tě někdo zastřelí a já se probudím a ty tam nejsi," popotáhl.
"Tak to se nestane," řekl Bill pevně.
"Ale ty... jak to? Já to nechápu," lapal Tom po dechu.
"Pro jisté lidi jsem musel zemřít, abych mohl dokončit svoji práci," vysvětlil mu Bill.
"Cože? Ale..."
"Teď není čas na vysvětlování," zarazil ho Bill. Zaposlouchal se do zvuků města a jasně zaznamenal vzdálené houkání policie, která jistě pátrala po ztraceném Tomovi, který ho prostě musel sledovat.
"Ne," odmítl Tom, když cítil, jak ho Bill tlačí od sebe. "Neopustím tě. Nehnu se od tebe ani na krok. Ne teď, když jsem tě našel," zapřel se Tom a nehodlal Billa pustit.
"Musíš se teď vrátit. Hledá tě policie. Vrať se na hotel a až se všechno uklidní, přijdu."
"Nevěřím ti!" obořil se na něj Tom. "Nechal bys mě v tom, že? Kdybych se za tebou nerozběhl, nechal bys mě v tom, že jo? Nechal bys mě myslet si, že jsi mrtvý!" obvinil ho Tom.
"Ano," přiznal Bill.
"Ano? Ano?! A to mi říkáš jen tak?! Víš, jak mi bylo? Víš, jak jsem se cítil, když jsem byl na tvém pohřbu? Když mi komisař poslal tvoje věci, protože tu nebyl nikdo, kdo by si je převzal? Celý ten posraný rok, kdy jsem strávil každou minutu obviňováním sama sebe, že jsi kvůli mně umřel?!"
"Pochop to. Nikdo nesmí vědět, že žiju." Tom si zlostně odfrkl.
"Jak chceš! Dělej si, co chceš! A víš co? Dobrá. Nikdo se nedozví, že žiješ, protože pro mě jsi teď právě umřel. Podruhé, ale tentokrát definitivně!" křikl mu Tom do tváře, fotku, kterou svíral ve své dlani, mu hodil na zem k nohám a s očima plnýma slz zklamání se rozběhl pryč. Bill se nadechl a otevřel ústa, aby na Toma zavolal, ale uvědomil si, že bude lepší nechat ho jít.


Další články


Kam dál