Uzavřený kruh 15.

Dnes v 16:00 | Janule |  Uzavřený kruh
autor: Malámúza


Zůstaň


Tom mu otevřel bránu.
Pak se vrátil do obývacího pokoje, posadil se na pohovku a čekal na nevyhnutelné. Nezvedl znovu svou kytaru. Nebyl čas vrátit se zpátky do práce, a dokonce i kdyby byl, nebyl si jistý, že by dokázal přinutit své prsty ke spolupráci. Až příliš by se mu třásly. Takže tam seděl a vytrvale hleděl na jednu z Vanessiných knih od Marthy Stewart.


Tom čekal.


Trvalo to jen pár minut, než zaslechl otevření vstupních dveří a poté znovu jejich jemné zavření. Na dlaždicích v hale se ozvaly váhavé kroky skrz kuchyň za ním. A pak se zastavily.
Bylo to téměř jako druhý den poté, co se vrátil domů, kromě toho, že tentokrát věděl, že za ním stojí jeho dvojče.
Tom si odkašlal. "… Co tady děláš?"
"Nezavolal jsi mi," slyšel Billa říct. Odpověď byla okamžitá, jako by Bill měl tuto výmluvu připravenou, aby se před Tomem bránil. Musel být stejně nervózní. "Uvědomil jsem si, že to ani neuděláš, takže jsem-" Bill se odmlčel a vzdychl.
Tom chtěl říct, že by to udělal. Že nakonec by musel, alespoň kvůli svatbě, ale nebyla to pravda. Neudělal by to. A kvůli svatbě by zavolal jejich matce.
"Ne," souhlasil. Což by mělo znamenat, že toho Bill jen zneužívá, ale Tom se necítil být nijak využitý. Tohle už dávno překonali, bez ohledu na všechny ty oddělené roky.


Tom zaslechl tlumené žuchnutí, jako by něco dopadlo na podlahu. Něco, co Bill musel nést, zavazadlo, Tom předpokládal. "Podíváš se na mě vůbec?"
Tom neodpověděl, ale ani se neotočil. V koutku jeho oka se objevil tmavý záblesk a pak se Billovy dlouhé nohy ocitly přímo vedle něj a on se ohnul, aby se posadil na konferenční stolek, který nebyl jeho, a Vanessa by nejspíš nadávala, kdyby to viděla. Co z toho, že to dělala i ona sama. Byl to její dům.
 


I am not clean 1/2

Včera v 16:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Marky Cat


Varování!!!!! V textu se objevuje téma znásilnění!!!!
Každý vypráví svůj kousek příběhu a jen to, co je důležité, nečekejte nic rozsáhlého, je to jednodílka. Kdyby vám chyběly nějaké informace, abyste pochopili děj, stačí se zeptat.
Vypraveč je tedy Bill i Tom, snad to nebude příliš chaotické…




You told me "it gets better, it gets better in time,"
You said I'll hold myself together, pull it together
you'll be fine
Tell me what the hell do you know? What do you know?
'Till it happens to you, you don't know how it feels
'Till it happens to you, you won't know it won't be real
'Till you're standing in my shoes,
i don't wanna hear a thing from you
(Lady Gaga - 'Till it happens to you)


Bill


Ano, byl jsem opilý. Ano, byl jsem sám. Ano, procházel jsem částí města, kam nikdo večer nechodí. Ano, měl jsem na sobě hezké oblečení a ano, byl jsem nalíčený. A ano, neměl jsem u sebe nic, čím bych se mohl chránit. Znamená to snad, že mi to mohl udělat? Znamená to snad, že ho to omlouvá? Znamená to snad, že by to mohl udělat znovu? I kdybych se procházel nahý po ulici, nikdo nemá právo tohle udělat! Já to nechtěl. A ANO, muselo mu být jasné, že nechci. Kdyby znásilnil ženu, zavřeli by ho za to?
Pamatuju si, že jsem byl domluvený s kamarádkami, že půjdu domů s nimi, ale nechaly mě samotného, prý jsem přece chlap, co by se mi mohlo stát? Zvládnu to sám. Vystoupil jsem z autobusu a vyzvracel se na trávník. Ušel jsem asi půl kilometru a dostal se do tmavého parku, kam světlo z pouličních lamp díky stromům nedosáhlo. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem si nepozvracel boty. Nenapadlo mě v mé sladké opilosti, že mi může hrozit nebezpečí, přece jen jsem chlap. A v takové tmě si jen těžko někdo všimne, že nosím mejkap, nebo že mám dlouhé vlasy. Nasadil jsem si kapuci, začalo poprchávat, a užíval jsem si noční procházku. Miloval jsem noc. Noční vzduch, noční oblohu. Miloval jsem chodit sám…


Byl mladý. A nebyl nijak slizký, jak si člověk možná představuje. Nesmrděl alkoholem, určitě ne víc než já. Ale měl také kapuci a nejspíš ještě čepici nasazenou tak, aby mu zakrývala polovinu obličeje. I tak bych ho neviděl, byla inkoustová tma. Srpen přecházel v září, vzduch byl teplý a já byl bezstarostný, šťastný. Prošel okolo mě, vypadalo to, že se ani nezastaví, jako by někam spěchal. Rozvázala se mi tkanička, nevšímal jsem si světa okolo, byl jsem moc opilý… Neslyšel jsem kroky, klekl jsem si a zavazoval si botu, myslím, že hrozně pomalu… nebo bylo vše od té chvíle zpomalené… Když jsem se zvedl, šel přímo směrem ke mně, znovu velice rychle, jako by mě chtěl uhodit, ale zastavil se těsně přede mnou. Ani v tu chvíli jsem se nebál… stále mi nedošlo, že by mi mohl něco udělat. Byl to muž. A já taky. Co by mi mohl udělat? Okrást mě? No… nebylo by to poprvé. Zmlátit mě? To už by byl první zážitek, ale pořád by to nebylo nic oproti…
 


Brothers

Včera v 15:00 | Janule |  Manips
by Karina2402



Die Wächter 23.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Die Wächter
autor: Synnie






Vilhelmovo štěstí dávalo ostatním naději. V jeho očích byl záblesk, který říkal, že to, co se stalo, nikdy nezapomene, ale smířil se s tím, že se to stalo a přežil to. Nebylo to lehké
a mnohokrát se budil se slzami v očích. Přes to všechno tu ale byl Tómas. Muž s hadími vlasy se Villovi stal sluncem, měsícem a celým světem. Byl záchytný bod. Pokaždé, když nechal muže s havraními vlasy samotného, nezáleželo na tom, z jakého důvodu, Ville věděl, že se vrátí. Vždycky se vrátil. Byl Villova opora a to byla funkce, kterou si vzal blonďák k srdci.


Ne každý muž se z toho tak rychle dostal a někteří možná nikdy nedostanou. U Cala si nikdo nebyl jistý. Vždycky byl velmi emotivní a vidět ho tak sklíčeného způsobovalo každé osobě žal. A tak Ville zakročil. Thorbjörn byl v koncích, ale svého druha by neopustil. Když se Vilhelm zeptal, jestli to může s Calem zkusit, bylo mu okamžitě uděleno povolení. Ti dva strávili o samotě hodiny a hodiny.


Tómas si neuvědomil, že se jeho život točil zcela kolem Villa, dokud ho neposlal pryč, aby mohl být sám s druhem jejich lorda. Muž s hadími vlasy se většinu času toulal. A asi o týden později spatřil něco pozoruhodného. Bylo to šest Strážců ve skupině a bavili se spolu skoro tak jako v minulosti. Muži se sbližovali. Tómas se k nim okamžitě připojil a pozdravil je
s otevřenou náručí. Gøran, Gautstafr, Dov, Sana, Andrs, Thorbjörn a Tómas - všichni
s pohárem piva - si povídali o starých časech. Ville byl téma sám o sobě, všichni o něm měli historky, které mohli sdílet. Víc a víc se pomalu muži zapojovali do mluvení, každý nadhazuje svou vlastní historku. Na konci toho všeho se všichni smáli na účet muže
s havraními vlasy, ale to vše bylo myšleno v dobrém. Tómas si setřel slzy smíchu z příběhů
a bylo pro něj těžké zastavit smích, i když viděl, že tam stál Ville. Muž s havraními vlasy měl kamenný výraz, jako když ho přezdívali Bikjou. Vykročil vpřed a položil svou ruku na stůl. Smích ustal a nikdo si nebyl jistý, jak reagovat.


"Diskutujete o Vilhelmovi.... Vzpomíná si někdo na dobu, kdy si Sakri myslel, že bude moudrý, a potrestal ho?" Někteří muži se zasmáli, ale ne všichni znali ten příběh, tak ho válečník rozvedl. "Vilhelm si jako mladý muž myslel, že je vtipné dělat si legraci z lidí nebo jejich majetku. Bylo to hodně bláznivé a přešlo to od prostých vtípků k celým písním. Sakri byl zděšený a rozhodl se poučit svého oblíbeného snaživého válečníka, který byl tvůrcem těchto písní. Donutil ho dělat velmi pečlivě strašné a nudné úkoly, jako bylo leštění jeho bot. A jednoho dne toho měl Ville dost. Vzal pár hlaviček špendlíků ze šití své matky a položil je na Sakriho židli, aby si na ně muž sedl."


With glasses

Čtvrtek v 15:00 | Janule |  others-foto


Insomniax II 23.

Středa v 16:00 | Janule |  Insomniax II
autor: Becs


L. A. Stars
S lítostí a bolesti v srdci vás informujeme o tom, že dnes v brzkých ranních hodinách rodina Kaulitzů přišla o milovaného člena. Ctíme přání rodiny a nebude poskytovat žádné další informace. Všem pozůstalým přejeme upřímnou soustrast. L. A. Stars



Billa probudilo ostré drnčení domovního zvonku, jenže nebyl ve stavu, kdy by byl ochoten vstát a zjistit, kdo za dveřmi stojí. Hodil si na hlavu polštář, připraven znovu usnout. Dotyčný byl velmi neodbytný a po další sérii zvonění se ozvaly i hlasité rány na dveře.
"Do prdele," zaklel Bill a skopnul ze sebe přikrývku. Jen v boxerkách ťapkal po chladné dlažbě a měl v plánu toho rušitele seřvat na tři doby. Jeho nebude nikdo budit, to teda ani náhodou. Škubnul dveřmi a už se nadechoval k řádnému proslovu o slušném chování, když se mu dech zadrhnul v hrdle.
"Mami," dostal ze sebe překvapeně.
"No to je dost," oplatila mu matka přísně a bez vyzvání vešla dovnitř. Její zmačkané béžové kalhoty napovídaly, že má za sebou hodně dlouhou cestu. Sundala si z ramene tašku a upustila ji v předsíni. Neomylně zamířila do kuchyně a konsternovaného Billa nechala za sebou.
"Budeš tam stát celý den?" křikla na něj. Přísný tón, jakým s ním mluvila, se mu vůbec nezamlouval. Rozhlédl se po zaneřáděném bytě a v duchu znovu zaklel. Všude se povalovaly krabičky od jídla, prázdné lahve, a na gauči dokonce ležel Marco. Na sobě měl jen leopardí slipy a na hlavě růžový kovbojský klobouk. Ruce měl hozené nad hlavou a s otevřenou pusou tiše pochrupoval. Bill zadoufal, že si ho mamka nevšimne, a zavřel dveře do obýváku.


"Tvůj kamarád se k nám nepřipojí?" nadzvedla jedno obočí, když se za ní došoural do kuchyně.
"Ne," kníknul a z opěrky židle stáhl své tričko, aby si mohl zakrýt holý hrudník. Připadal si před matkou hrozně hloupě. Nikdy ho nenachytala v takhle podivné situaci. "Co tady děláš?"
"Před pár dny mi volal Tom," začala. "Bojí se o tebe."
"No jistě. Svatý Tom," prsknul Bill a se založenýma rukama se posadil. Pocit studu a rozpaků ho rychle přecházel. Jeho úžasného bratříčka nenapadlo nic lepšího, než žalovat mamince. "Všechno, co ti řekl, jsou lži."
"To je to. On mi nic říct nechtěl. Jen mě poprosil, abych přijela a promluvila si s tebou. To, jak mluvil, mě dost vyděsilo, takže jsem nezaváhala ani na minutu. Takže, co se tady děje?" otočila se přímo na něj, když dokončila zběžnou prohlídku nepořádku v kuchyni.
"Nic," odseknul Bill a pohled zapíchl do desky stolu. Všiml si jemného bílého poprašku, který na ní ležel, a v duchu se pomodlil, aby to bylo jen sušené kokosové mléko a ne pozůstatky ze včerejší divoké noci. Ještě teď cítil, jak ho kořen nosu pobolívá.
"Sakra Bille, přestaň mi lhát. Vidím, jak to tady vypadá. Jako by se tady pořádal nějaký divoký večírek a očividně to nejsou zbytky jen ze včerejšího večera," nakrčila nos, když nadzvedla víko krabice od pizzy a našla tam vrstvu zelené plísně.
Bill mlčel a nebyl schopný se jí podívat do očí. Co jí měl říct? Prostě se jen bavil a užíval si života. Bylo mu jasné, že něco takového by ona nebyla schopná pochopit.
"A koukni na sebe. Jsi bílý jako stěna. Vypadáš, že jsi týdny nespal. Tom mi řekl, že už spolu nebydlíte. Tak co se, krucinál, stalo?"
"Nic se nestalo. To, že jsme dvojčata, snad neznamená, že musíme bydlet spolu, ne?" utrhl se na ni drzejším hlasem, než jaký zamýšlel.


Další články


Kam dál