Be Still 7.

Včera v 16:00 | Janule |  Be Still
autor: leahq



"Okay, takže jsi si jistý, že máš všechno, co budeš potřebovat dalších čtyřicet osm hodin mimo dům?" Tom se podíval na Billa, když stáli v jedné z náhradních ložnic.
"Ano," přikývl Bill. "A ty jsi kontaktoval toho chlápka na okna na pozítří?"
"Jo." Tom se rozhlédl. "A přestěhovali jsme všechen nábytek a spotřebiče ze všech místností na prvních dvou podlažích.
"Takže můžeme začít?"
Tom přikývl. "Jo." Vytáhl z kapsy mobilní telefon a otevřel stopky. ""Budu nám to stopovat."
"Myslel jsem, že cílem je namořit vše před obědem a potom lakování." Bill naklonil hlavu na stranu.
"Snažím se překonat svůj vlastní rekord," prohlásil Tom ledabyle. "Je to opravdu jen pro mé vlastní potěšení."
"Tak fajn." Bill se zhluboka nadechl. "Připraven?"
"Pozor…"
"TEĎ!" Bill zakřičel a Tom stiskl tlačítko, zastrčil mobil do kapsy a začal pracovat.


~~~


Tom seděl vedle Billa na verandě s pytlíkem Doritos a lahví Coly. "Pět hodin a padesát tři minut."
"To je dobré?" Bill si kousl svého sendviče.
"No, je to to nejrychlejší moření, jaké jsem kdy udělal. Musíme lakování stihnout pod sedm hodin, abych překonal svůj rekord."
"Jaká je pravděpodobnost, že se to stane?" Bill hodil kousek kůrky Siti, která mu kňučela u nohou.
"Záleží na tom, jak moc jsi unavený." Tom na něj pohlédl. "Vsadím se, že tě bolí paže."
"Paže, ramena… zadek."
Tom zvedl obočí a přes rty mu přelétl úšklebek. "Mohl bych ti dát masáž."
Bill jej praštil do ramene a protočil oči. "Díky, ale ne."
"Tvoje ztráta," pokrčil Tom rameny, když si strčil do pusy další chips. "Mám dobré, silné ruce."
Bill se zasmáním zavrtěl hlavou a podíval se na druhého muže. "Možná později. Teď musíme porazit tvůj rekord, víš."
"Ano. " Tom vstal z verandy. "Zpátky do práce?"
"Jistě."
 


Lost to be found 5.

Včera v 15:00 | Janule |  Lost to be found
autor: Muckátko :o*


Bill se čelem opíral o okno v autě, občas zaskučel, vrtěl se posledních několik hodin téměř bez ustání a jako malé dítě se pořád vyptával, kdy už budou na místě, protože si nemyslel, že zvládne další čas ve stejné poloze. Jeho záda byla ztuhlá, do nohou se mu pomalu dávala křeč a všeobecně se neuvěřitelně nudil. Baterka v iPodu se vybila po 4 hodinách cesty, jelikož ji neměl plně nabitou, a navíc poslouchal celou cestu. Po vytáhnutí sluchátek z uší byl nucen poslouchat všemožné slátaniny, které běžely v rádiu, a když se dostali do oblasti, kde signál slábl, až se ztratil úplně a z rádia se ozývalo jen chrčení, přepnul Gordon rádio na přehrávání CD, na kterém však byly Gordonovy oblíbené písně.


"Jak dlouho ještě?" naklonil se Bill do mezery mezi předními sedadly a čekal na odpověď.
"Podle navigace bychom měli během několika minut dojet do Schallbachu a projet ho až na konec k tomu domu," odpověděl Gordon.
"To doufám ne!" zděsil se Bill.
"Osm hodin v autě ti ještě nestačilo? Chceš jet dál?" zeptala se Simone šťouravě, protože oba věděli, že Bill byl ten, kdo kňoural nejvíce, že v tom autě brzy umře.
"Ne, ale nevidíte, kam jsme se dostali? Koukněte na to! Jako bychom se s každým kilometrem vrátili o několik století zpátky," děsil se Bill, když už hodnou chvíli projížděli téměř liduprázdnými vesnicemi, které mnohdy tvořilo stěží 5 domů. Všude byly jen pole a lesy. Většina z domů byla rozpadlá, omítka opadaná, díry ve střeše a vše vypadalo celkově sešle. Nějak takhle si Bill představoval konec světa.
"Co jsi čekal, Bille? Drahou vilovou čtvrť, kde ta největší a nejhonosnější vila bude patřit nám?"
"Tak trochu?" ušklíbl se Bill.
"Až takhle pohádkové to být nemůže," zavrtěla Simone hlavou. "Jsme tady," broukla, když minuli ceduli 'Schallbach' označující začátek vesnice, kam mířili.


Bill se napřímil a zadíval se z okna. Bohužel nebylo nic k vidění, protože tahle vesnice byla naprosto totožná se všemi, které dosud po cestě minuli.
"No, Alláh k nám buď milostivý," pronesl s obavou v hlase.
Když považoval věc za hodně zlou, už se neobtěžoval obracet na boha, aby jim pomáhal. Z legrace přesídlil na islám, aby tomu dodal na dramatičnosti. Simone se jako vždy uchechtla, aby skryla svou rozpačitost nad místem, kde měli strávit nějaký čas.
"Bezva. Signál budeme muset asi chytat na nějakém stromě, abychom se někam dovolali, pochybuju, že ví, co znamená slovo wi-fi, a moc bych se nedivil, kdyby v támhleté sámošce z roku raz dva ještě platili markama," odfrkl si Bill, když míjeli podlouhlý chátrající dům, který měl představovat obchod. "Jste si jistí, že jsme ještě pořád v Německu?" dodal řečnicky a zabořil tělo do sedadla, aby se už nemusel dívat ven.


Just admit it 3.

Včera v 14:00 | Janule |  Just admit it
autor: Gabby


Ahoj, mám pro vás další díl povídky Just admit it. Prosím, komentujte! :) Vždy mě velice těší číst vaše komentáře!!! Tentokrát jsem do povídky zakombinovala Girl got a gun a nejdříve nebylo snadné zrovna s touto písničkou něco vymyslet, ale snad se mi to povedlo a vše do děje dobře zapadne. Přeji příjemné čtení. :)

Vaše Gabby







Když se Bill ráno probudil, ještě se zavřenýma očima se snažil nahmatat své dvojče, které leželo vedle něj. Tedy, alespoň si ho pamatoval usínat vedle sebe, avšak teď bylo místo prázdné, ale ještě stále lehce teplé. Muselo to být teprve před chvílí, co odešel.
Zpěvák se rozvalil na posteli a pořádně se protáhnul. Potřeboval si prokrvit celé tělo. Jenže prudší pohyby mu připomněly, že včera požil poměrně dost alkoholu a bolest hlavy se brzy dostavila. Pokusil se tedy opatrně zvednout a prohledával očima okolí, jestli náhodou neuvidí někde vodu. Bohužel ne. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než se zvednout a dobelhat se do kuchyně. Začínal být silně dehydratovaný.


Cestou se mu postupně začínal vybavovat včerejší večer. To, jak byl málem odhalen, to, jak s ostatními začali plánovat nové album, a nakonec Tomův výslech. Bill byl momentálně opravdu rád, že se uměl skvěle přetvařovat.
Tiše prošel kolem Tomova pokoje přes obývací pokoj, kde ještě spala Géčka, kolem nichž byl silný alkoholový opar, až do kuchyně, kde si konečně napustil skleničku plnou vody. Nezapomněl i na prášek proti bolesti, aby rychleji zahnal bolest hlavy. Jinak mu bylo docela dobře, čemuž se divil i sám Bill.


Cat and Mouse

Úterý v 16:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Exklusiv


KarlaSka mi kdysi slíbila přeložit tuhle jednodílku od Eklusiv, ale pak se nějak přestala ozývat a já na to v pohodě zapomněla. To víte, skleróza už mi není cizí. :-) A ejhle. Ztracená duše se nám vrátila a rovnou se slíbeným překladem. :-) Ačkoliv je klukům v povídce pětadvacet, obrázek tomu neodpovídá, protože povídka byla napsána v roce 2010, to jen aby vás to nepletlo, když tam Tom vzpomíná, jak jim bylo dvacet. Doufám, že si Hru na kočku a myš užijete, já se při opravování královsky bavila. Karluši zdar! :-) J. :o)




Bill byl během dovolené zásadně proti běžnému opalovacímu krému. Strašně zapáchal a vypadalo to, jako by si na kůži natíral majonézu. Když jel na svou a Tomovu každoroční dovolenou na Maledivy, nikdy si nezabalil opalovací krém. Místo toho si bral kokosový opalovací olej. Ten voněl sladčeji a opálil se po něm do krásné karamelové barvy, což bylo s opalovacím krémem nemožné.


"S tímhle se chceš sprchovat?" zeptal se Tom z legrace, usmívajíc se na Billa. Mladší Kaulitz pouze protočil oči a vymáčkl si do dlaně víc oleje, aby se ujistil, že je namazaný celý, než vyleze na sluníčko.
Tom se zhluboka nadechl. Vůně kokosu, která přetrvávala ve vzduchu v malé místnosti, naplnila jeho nosní dírky. "Kvůli tomuhle mám chuť na piña coladu."
"Můžeš si dát jednu u oběda."
"Co kdybych radši vypil všechno z tebe?"
Bill si odfrkl, když Tom přešel za něj a políbil jeho tetování na šíji, to, za něž si vysloužil týdenního zaracha. Bill zakňučel.
"Přestaň se mě pokoušet svádět, Tome! Mám na dnešek nějaké plány."
"To já taky a zahrnují tebe a mě, nahé."
Bill se tou představou nechal na chvíli unést. "To můžeme dělat později. Tak pojď, půjdeme na oběd a potom budeme blbnout na pláži."
"Oh?" řekl Tom podmanivě, tlačíc svůj rozkrok na Billův zadek. "To je nějaká tvoje nová úchylka?"
Bill se zasmál a pokusil se od Toma odtáhnout. "Přestaň! Myslel jsem pitomosti jako stavění hradů z písku a opalování, Tome, nech toho!"


Tom si odfrkl a posadil se na zem, kde si položil lokty na kolena a bradu na ruce, zatímco čekal, až Bill dokončí nanášení oleje vonícího po kokosu na svoji pokožku. "Doufám, že víš, že ti to trvá dlouho."
"Stojím za každou minutu."
Tom se ani nechystal hádat, hlavně proto, že nemohl nesouhlasit.
Konečně Bill hodil láhev do tašky a usmál se. "Hotovo! Pojďme na oběd."
Bill sáhl po prvním triku, které mu padlo pod ruku (dokonce i na verandě restaurace vyžadovali tričko), zatímco se Tom zvedal. Bylo to jedno z Tomových starých tílek, to, které vidělo víc, než je slušné ukazovat na pláži. Bill ho miloval, protože bylo jedno, kolikrát ho měl na sobě, pořád vonělo jako Tom.
"A pospěš si!" řekl Bill, dávaje Tomovi rychlý polibek, než se vydal z bungalovu. Tom ho následoval neschopen spustit oči ze zadku svého bratra.
Nestyděl se za svoji zvrácenost.

Die Umerziehung 3.

Úterý v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.

Když se Bill probudil, za okny panovala hluboká noc. Jak dlouho musel spát, když domů jel po obědě s Tomem? Moment. Oběd s Tomem. Bushido řídil. Slíbil, že Billa vzbudí. Nevzbudil. Což znamenalo... Ostražitě se rozhlédl. Byl ve své ložnici a ve své posteli. S Bushidem a jeho rukou kolem svého pasu. A on...
V šoku se napřímil a přitáhl si k tělu pokrývku. Nejen, že byl kromě boxerek nahý (to zvrhlé prase ho svléklo?!), ještě, jako by toho snad nebylo málo, ležel na Bushidovi! Zarytě ignoroval fakt, že mu mozek oznamoval, že se cítil příjemně. Bushido byl nepopiratelně hezký, charismatický a přitažlivý muž, ale... Ale! Bill se prostě nebude tulit k nikomu, koho zrovna pustili z vězení, a kdo se chová jako věčně nadržené prase! Byl to hrubián, který jistojistě ojel každý zadek, a to dívčí i chlapecký, který mu přišel do cesty. Na to on zvědavý není.


Trucovitě si přitáhnul peřinu blíž k tělu a spěšně zamířil do obýváku, kde okamžitě padl na pohovku. Choulíc se do malého klubíčka musel uznat, že v posteli mu bylo příjemněji. Tělesné teplo je přeci jen tělesné teplo, ať už je od kohokoliv. Samozřejmě, že odpor k Bushidovi to mírně ztěžoval, ale dalo se to zvládnout.
Jenže Bill to nemohl zvládnout. Byl znechucený z představy, že s tím mužem musí nedobrovolně strávit celý rok, a i když přitažlivý byl, odrazovala ho ta povinnost, která je k sobě poutala. Když už měl v posteli mít chlapa, chtěl si ho vybrat sám. Navíc se mu vůbec nelíbilo, že Bushido ho bral, jako by už měl jistotu, že s ním do té postele půjde. Myslel si, že ho má jistého, ale to se teda přepočítal. On se jen tak do postele dostat nenechá. A už vůbec ne od něj.
Se slastným výdechem se zavrtal hlouběji do sedačky a zavrněl. Pohovka byla ideální místo na zajištění klidu pro jeho zadeček.



Něco cítit 16.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Něco cítit
autor: Allka


ROZBITÝ


Lifehouse - Blind


After all this, why
Would you ever wanna leave it?
Maybe you could not believe it
That my love for you was blind
But I couldn't make you see it
Couldn't make you see it
That I loved you more than you'll ever know
A part of me died when I let you go


Proč bys po tom všem
To kdy chtěl opouštět?
Možná jsi nemohl věřit
Že moje láska k tobě byla slepá
Ale nemohl jsem tě to nechat vidět
Nemohl jsem tě to nechat vidět
Že jsem tě miloval víc, než kdy budeš vědět
A část mě umřela, když jsem tě nechal jít


Tom se s trhnutím probudil z neklidného spánku. Zamrkal, aby jeho oči přivykly tmě, jež ho obklopovala. Dlaní si přejel po tváři a povzdechl si.
Vnímal teplé tělo napravo od sebe. Omamné lákavé tělo… Tom opakovaně propadal jeho kouzlu, ovšem v téhle chvíli ho u sebe neudrželo. Dredáč odhrnul peřinu a tiše se vykradl z postele. Přešel k oknu, pootevřel ho a znovu nepohodlně zavzdychal. Zaštrachal v zásuvce nočního stolku a vytáhl cigarety. Jednu z nich si vložil do úst a škrtl zapalovačem.


Aby mohl otevřít okno, musel Tom trochu odtáhnout závěs, tudíž do místnosti vniklo světlo z ulice, díky němuž ve ztemnělém pokoji vynikla Billova tvář. Tom si sedl na stůl, položil vedle sebe popelník a natočil se na bratra. Jeho černovlasé dvojče bylo opravdu krásné. I takhle. Kolik lidí může říct, že jim to sluší ve spánku? Lehce pootevřené Billovy rty Toma jakoby vábily k polibkům. Nikdy v životě ho nikdo takhle nelíbal. Žádné ruce ho nesvíraly s takovou naléhavostí, žádné tělo ho nepřijímalo tak jako to bratrovo. Ta vášeň mezi nimi byla… úžasná. Fascinující… Nejlepší ale bylo, že i když jen tak spolu kluci leželi v posteli a povídali si, bylo to skvělé. Téměř dokonale propojili tělesnou i duševní stránku… Jejich vztah byl téměř perfektní… Až na tu drobnost, že jsme bratři, nikdo o nás neví - a ani nesmí vědět… A kdyby se to kdokoliv dozvěděl, pravděpodobně by už s námi nepromluvil ani slovo. A je přinejmenším poněkud nevhodný dělat takový věci s vlastním dvojčetem. Jenže tímhle se Tom zatím nijak nezabýval. Nevěděl, proč ho vůbec netrápilo, že Bill je jeho dvojče a jejich vztah je zakázaný, ale bylo to tak. Zkrátka to neřešil. Z nějakého důvodu ale už několik dní nemohl klidně spát a uprostřed noci sedával u okna a kouřil.


Shatters hope 21.

Pondělí v 15:00 | Janule |  Shatters hope
autor: Saurii


Něco bych vám vzkázala, ale nevím co! A jo! Jak jsem jen mohla zapomenout! :O Takže… k nám na praxi přišel za naší mistrovou její bývalý žák. Hodně šikovný, nadaný žák, který vyhrával každou kadeřnickou soutěž. Hned jakmile dokončil školu, sebrali si ho do Prahy a teď stříhá celebrity, zpěvačky a herce. Však znáte to :D Proč vám to říkám?Páč měl špinavo-blonďaté rovné vlasy načesané na stranu, nějaké ty kratší vousky, piercingy okolo plných rtů, velké čokoládové oči, byl štíhlý a vysoký… koho vám to připomíná? Že nevíte? Tak se laskavě podívejte, jak teď vypadá Bill Kaulitz. Jo a jmenoval se Tom… teda... pořád se tak snad jmenuje :D A kouří a rozbrečel spolužačku :D Vypadal jako primadona a přitom jako cool osoba a taky… je na chlapečky, což mě nepřekvapilo, když to oznámila mistrová 10 holčinám, které z něj šly do kolen! :D Prej se zase přijde někdy podívat! :3 Nuže... to je vše z novinek :D


BILL


Zrovna jsem snídal, což jsem po včerejším infarktu vážně potřeboval, nabrat sílu na možný další rychlý útěk pod postel, když naklusal Nath do kuchyně a oznámil mi s ohromeným výrazem v obličeji, že před naším domem stojí Audi R8! Samozřejmě jsem si tuto informaci šel osobně ověřit a zjistil jsem, že ať už Nath hulil cokoliv, hulil jsem to i já. Páč jsem to boží auto, tu krásku… viděl taky.
"Brácho, buď nám mamka něco dala do krocánku a kaňouru nebo je otrávený vzduch! Zkontroluj všechny plynové uzávěry!" Je nemožné, aby tak luxusní auto stálo před takovou malinkou boudičkou, co by tady dělalo? V téhle čtvrti nikdo není milionář, a jestli ano, brzo se odstěhuje. Takže to byl přelud z čehokoliv, co se dostalo do mě i do Natha a taky do mýho croasantu!


"Co šílíš?" Zeptal se naprosto v klidu Nath a už se chystal jít do haly opět obdivovat to přeludové auto.
"Já že šílím? Já? Tak to asi těžko! Zavolej sanitku, ať mi vypumpují žaludek!" panikařil jsem s pečivem v ruce a částečně ještě i v puse. Pobíhal jsem v malých kolečkách po jídelně.
"Uklidni se, nebo ti zaskočí. Je to jen Audinka před naším domem, třeba tady jen někdo ztratil cestu?" Hádal Nath.
"Jako kdo? Bill Gates?" pozvednul jsem jedno obočí. "Tak to zase asi těžko! To auto tam nestojí, co by tady dělalo? Je to halucinace! Vymyjou nám mozky a pak je dají do sklenic a naloží s nimi po svém, jsou to terminátoři!" I když jsem věděl, že je něco v mém jídle, bylo příliš dobré na to, abych ho nedojel, navíc… když už jsem začal? S plnými ústy jsem si to namířil rovnou k oknu v hale. Pořád tam stojí… dovnitř přes tmavá okénka nešlo vidět. "Myslíš, že mají mimozemšťané řidičáky?" Zajímalo mě. Nath jen protočil očima a nevyjadřoval se. Je to jasné, dostali ho!


Osmsetpatnáct 41. (1/2)

Neděle v 16:00 | Janule |  Osmsetpatnáct
Záblesky před tvýma očima


Bill se nemohl ani hnout; dveře za Klarou Starkovou se zavřely tak hlasitě, že málem nadskočil. Pomalu se zvedl ze židle, díval se do ledově modrých očí Klary. Cítil, jak mu srdce buší až v krku a jak se začíná třást. Takže takové to je, když se někdo bojí o život, pomyslel si a couvnul. Zajímavé. Ale probudilo se v něm i něco jiného než strach, a to slepá nenávist. Nenáviděl tuto ženu každou buňkou svého bytí, a tak se zasekl mezi strachem a nenávistí, byl tahán do obou směrů.


"Bille Kaulitzi," řekla Klara, její hlas mu způsobil husí kůži po celém těle. "Kdybych tě neznala, tak bych si myslela, že se mě snad opravdu bojíš."
Bill nemohl najít slova. Ty oči. Vypadaly tolik jako její. Byly si tak podobné, i když jí už teď muselo táhnout na padesát a jeho to drtilo. Nebyla to ona, nikdy nebyla jako ona a nikdy nemohla být. Nikdo nemohl být.
Několikrát těžce mrkl.
"Ale já tě znám," pokračovala Klara, když jí nedal žádnou odpověď, její hlas se třásl smutkem nebo zlostí, mohlo to být oboje. Bill předpokládal, že oba dva měli v tu chvíli stejné emoce. "A vím, že to hraješ," řekla a pak se zastavila, jen se na něj několik vteřin dívala a její obličej se trochu zamračil, modré oči se jí začaly lesknout. "Proč tohle děláš?" skoro žadonila. "Co z toho máš, nikdy ti nezmění rozsudek. Proč tohle musíš dělat, proč nás nemůžeš nechat být?" Když stále nepromluvil, zavrtěla hlavou zjevně znepokojená nedostatkem odpovědí. "Je to jen další z tvých her, že ano? Nudíš se. Víš, že ti dochází čas a chceš udělat ještě alespoň jednu scénu. Že? Že?" její hlas se při posledním slově zlomil, polkla vzlyk a Bill chtěl odpovědět, opravdu chtěl, ale jeho jazyk nefungoval. Nemohl nic říct. Otevřel pusu, aby vydal zvuk, ale nic nevyšlo. Neměl hlas, až moc se bál. Proč se bál? Nenáviděl ji. Tak dlouho snil, že se s ní setká v soukromí, aby jí mohl všechno říct, a teď byl zamrzlý. Nemohl nic říct. Nemohl nic říct, protože část jeho já, která se na tohle těšila, byla umlčena.
No tak, Bille, pomyslel si podrážděně. Vzmuž se.
Vzmuž se, Bille, řekl hlas v jeho hlavě, který zněl až podivně jako Jörgův a Bill zaťal pěsti. Vzmuž se, Bille.
"Ne," řekl nakonec, frustrovaný tím, jak pištivě zněl. Znovu to zkusil. "Ne, to není pravda." Lepší.


Two is better than one 15.

Neděle v 15:00 | Janule |  Two is better than one
autor: Kiki


Druhý den ráno byl Bill jako duch. Velké kruhy pod očima, které nedokázal zakrýt ani vrstvou make-upu, vlasy jen lehce natupíroval, už jeho hlavu nezdobila obří dikobrazí hříva. Teď opravdu působil jako slečna, která přišla o svého milovaného přítele. On taky o Toma svým způsobem přišel, zdálo se. Jenže taktéž o svou mladší sestru, kterou mu z náruče vytrhla jeho vlastní babička. Celou noc a celý den proplakal, přemýšlel, co má dělat, ale bohužel na nic nepřišel.
Posadil se na své místo. Opět sám. Nikdo na něho nečekal s širokým úsměvem na tváři. Vytáhl si své věci na hodinu a hlavu položil na ruce, které měl složené na lavici. Tom přišel o něco dříve než včera, avšak ne o moc. Černovlásek se ani neobtěžoval zvednout hlavu na právě příchozího. Nechtěl, aby ho tak viděl. I když se už dredovi naskytl pohled na plačícího Billa. A to nejednou


Ke konci obědové přestávky se Bill rozhodl projít se alespoň po chodbě. Nebavilo ho jen tak sedět a zírat před sebe, když si neměl ani skoro s kým popovídat. Respektive ten, se kterým by si povídat chtěl, se nenacházel v místnosti. Nevěděl, kde by Tom mohl být. A ani se jej nepokoušel hledat, protože by to bylo stejně zbytečné, když s ním pořád nemluví. Musel přemýšlet nad tím, jak dostat Rin zpět. Nemohl ji nechat někde samotnou. Adresu měl, alespoň něco. Ale nevěděl, jestli přistoupit na babiččiny požadavky, nebo se jí postavit. Přeci jen, nikdy jí neodmlouval, měl ji rád, ale měl z ní respekt, který z ní vyzařoval už od pohledu. Nechtěl s ní být za zlé.
Rozešel se směrem k ředitelně. Váhal, jestli to má udělat nebo ne. Polovina mu říkala - udělej to, budeš mít klid a Rin zpět, ale ta druhá zase, že se nemá vzdávat a postavit se proti postarší dámě. Už natahoval ruku, že zaklepe, ale vyrušilo jej zvonění. Povzdechl si a otočil se zády ke dveřím. Musí se vrátit. Cestou do třídy jej ale zastavila brunetka, kterou ještě nikdy neviděl.
"Ahoj, ty jsi Bill, že?" Usmála se. Vypadala mile.
"Umm… jo, jsem. Potřebuješ něco?"
"Tohle ti posílá Tom," podala mu malý lístek a zmizela za rohem.


Já nejsem já 7.

Sobota v 16:00 | Janule |  Já nejsem já
autor: Janule




Loitsche 1. ledna 2014 ráno


"Konečně je pryč," zašeptal Tom předtím, než opatrně políbil Billovu fialovou bouli na čele, pak se přesunul na nos a Bill se málem zalkl překvapením, když Tom nakonec přitiskl své rty na jeho a spojil je tak v hlubokém mileneckém polibku.


Bill už dávno přestal doufat, že se tohle někdy stane. Nic, co si kdy představoval ve svých fantaziích, se skutečnosti nemohlo rovnat, ale zároveň byl v takovém šoku, že se zmohl jen na slabé překvapené vyheknutí. Krom té uslintané holky, kterou mu v páté třídě Tom vyloženě vnutil, aby se taky něco naučil, se takhle líbal jen s pár lidmi, ale vždycky to bylo pod vlivem alkoholu a nikdy se mu to nelíbilo, takže to pro něj bylo celkem nové. Překvapila ho intenzita pocitu, který mu v ústech způsobil Tomův jazyk. Husí kůže se mu rozeběhla po celém těle a zároveň cítil, jak ho zaplavuje vlna horka, bylo to neuvěřitelné. Netušil, jak moc se toho dá vyjádřit jen polibkem, kolik sexuální energie v něm je, aniž by člověk dělal cokoliv jiného. Moc rád by na Toma reagoval, vyšel mu vstříc, ale byl tak zatuhlý, že si sotva dokázal uvědomit, co se děje. Nechával bratra dělat si, co se mu líbí, a až po chvíli se pomalu začal uvolňovat. Objal Tomova široká záda, přejížděl prsty přes triko po jeho napjatých svalech a téměř se do polibku usmíval, když si uvědomil, že to nakonec přece jen vyšlo. Je ve správném paralelním světě, v tom, kde Tom řekl jejich lásce ANO. Nemohl uvěřit svému štěstí!


Zaplavila ho taková vlna euforie, že si ze začátku téměř neuvědomil, jak se na něm bratrovo tělo začíná pomalu, ale pravidelně pohybovat. I přes džíny, které měl na sobě, najednou ucítil tvrdou erekci, jak se tře o jeho rozkrok. Tomovo líbání se stávalo naléhavějším, a když přerušil hluboký polibek a přešel rty na bratrovu bradu a následně krk, začínal se k životu probírat i Billův junior. Sakra! Bill opět ztuhnul a vytřeštil oči do ranního šera Tomova pokoje. Uvědomil si, že tohle je úplně jiná liga! Líbání prosím, to ještě zvládne, ale co dál? Je panic. Totální panic, jehož penis v životě v ruce nedržel nikdo jiný než on sám. Jenže co když bude Tom chtít víc? Co pak?


"Tome," zašeptal vyděšeně, když mu bratr vkleče mezi stehny rozepnul péřovku a rovnou se mu začal dobývat pod mikinu a tričko. Mimoděk vzdychl, když ucítil Tomovy vlhké rty na svém podbřišku, spolu s okolním studeným vzduchem mu znovu způsobily husí kůži, ale v panickém strachu, co bude následovat, zatlačil na bratrova ramena, aby mu dal najevo, že má skončit. "Tome, ne," zopakoval hlasitěji, když k němu bratr zvedl překvapený pohled. Ačkoliv ho k smrti miloval, nedovedl si představit, jak by ustál to, co se Tom nejspíš chystal dělat. Absolutně na to nebyl připravený. Teorie a fantazie je krásná věc, ale praxe… ne, to opravdu nemohl dopustit, na to bylo příliš brzy. Potřeboval čas. Alespoň trošku času.

Další články



Kam dál