Objection! I want you 5.

Včera v 16:00 | Janule |  Objection! I want you
autor: Darkness069


Noc skončila s velmi opilým Billem a hodně nadrženým Tomem, který ho vezl domů hned poté, co vysadili Dunju v nemocnici. Její sestra rodila. Kluk, který je přijímal v nemocnici, byl milý a Toma si spletl s budoucím otcem. Tom věděl, že nemůže být naštvaný, protože narození dítěte je velká věc a Dunja o ní často mluvila. A teď, když ten mladší, krásný kluk odpadl na zadním sedadle, bude si muset zavolat štětku, nebo si vystačit jen s pornem a vlastní rukou, aby se zbavil té erekce, kterou má v kalhotách. Bylo to tak nefér, jen hnusný vtip.


Nebylo pro něj moc těžké zjistit, kde ten chlapec bydlí. Gustav mu pomohl, aby Billa dostali do auta, a prohledal ho, aby našel jeho občanku. Zaparkoval před panelákem, který nevypadal jinak než strašidelně. Povzdechl si, věděl, že je na čase chlapce, na kterého měl zálusk, nechat jít, aspoň prozatím. Došlo mu, že nemá ani tucha, který byt je ten Billův. Pokušení bylo silnější. Plánoval si toho chlapce vzít zpátky do svého střešního bytu.
Debilní karma se ozvala o sekundu později. Začal zvonit mobilní telefon a Tom věděl, že to není ten jeho. S povzdechem vytáhl Billův telefon z jeho zadní kapsy, užíval si ten dotek. Malá cena útěchy, když na obrazovce svítilo 'domov.' Povzdechl si a zvedl telefon.


"Bille! Bille, kde jsi? Je po třetí ráno a ty tady ještě nejsi. Dorazil jsem domů okolo tři čtvrtě na dvě a několikrát jsem ti volal, protože ty…"
rozezněl se mužský hlas skrz hlasitý odposlech. Tom musel dát telefon dál od ucha, protože to na jeho ušní bubínky bylo moc.
"Bill je totálně vyřízený v mém autě. Parkuju před jeho domem. Které číslo bytu je jeho?" zeptal se Tom, aby přerušil muže na druhé straně. Podíval se na spícího chlapce na zadní sedačce a připravoval se na další vlnu otázek.
"Co to kurva? Proč je vyřízený? Proč je ve tvém autě? A kdo vlastně jsi?"
Tom zamručel. Otázky padaly z telefonu jako déšť.
"Moje jméno je Tom. Všichni z kanceláře jsme šli ven, abychom oslavili případ, který jsme vyhráli, a on byl moc opilý na to, aby si zavolal taxíka." Vysvětlil, byl docela unavený a začínala ho bolet hlava. Měl snad ten sexy kluk přítele, který furt kňoural, nebo co? Mohl mít něco lepšího… jako jsem třeba já, pomyslel si Tom.
 

Lykara II Stern 35.

Středa v 16:00 | Janule |  Lykara II Stern
autor: Bitter


Cesta na vílí zámek trvala téměř týden a celý ten týden strávil Tobias v poutech. Zanthia stihla jen tak tak skrýt Billovu podobu, než by se stihlo vílí jednotkou rozkřiknout, že Tobias není jediný král. Jeho už ale ochránit nedovedla. Ne když Trin, stejně jako Bill, zůstal téměř celou cestu v bezvědomí. Bylo mu to fuk. Sám zarazil Toma, když se sebral natolik, aby se pokusil víly, co ho hlídaly, napadnout. Neměl sílu odporovat. Jestli už předtím měl výčitky, kam Lykaru jeho existence dostala, teď byly ještě tisíckrát větší.
Bill… Trin… Táta ho ujistil, že Bill bude v pořádku, že moc, kterou vydal na něj, byla až příliš, ale Trin…


Valrenovy stíny ho donutily dívat se, jak se vílí král snaží osvobodit jeho návnadu a on nemohl udělat nic, když v šoku zíral do jeho tváře, která nebyla jeho, a jeho kopie ho bodla.
Najednou chápal i tátův strach z Billa. Ty Valrenovy kopie…
Než táta přišel, udělal Valren jeho a Billovu stínovou kopii a nechal je stát a dívat se, když ho bil. Celou dobu měl před očima je, jak se usmívají, zatímco on škemral, aby Valren přestal.
Nebylo to nic v porovnání s tím, jak viděl sám sebe Trina bodnout. Oni nebyli reální, ale Trin ano. A pak se Valren pustil i do Toma.
Byl si jistý, že by ho zabil, nebýt Billa.
Jenže si každý myslel, že to on vyvolal tu sílu. Bylo by to snad i k smíchu, kdyby v sobě dokázal vykřesat alespoň něco. I víly, které u něj držely stráž, se ho bály, a to byl spoutaný.

Back To Hell 1.

Úterý v 16:00 | Janule |  Back To Hell
autor: Emilia


Z temného zákoutí ze samotného pekla se k vám vrací neohrožený pan Ďábelský. Nespoutanější a nebezpečnější než dřív, a ačkoli nám trochu zestárl, nějaké to dobrodružství s ním ještě zažijete. Ano, vidíte dobře. Rozhodla jsem se, že když se nám blíží ty Vánoce, taky přispěju na blog něco do vínku :-) Už vás nebudu zdržovat od čtení dlouhými proslovy. Jenom dodám pro ty, co Ďábla nečetli, že tohle je druhá řada povídky "Connect With The Devil", takže bez přečtení první řady na tuto nemůžete navázat, nedávalo by vám to smysl. Povídku dokončenou nemám, původně jsem ji chtěla zaslat až kompletní, ale to by mohlo trvat třeba dalších milion let, znám se dobře. :D Mám totiž velmi zaneprázdněný rozvrh, a to opravdu tak, že do práce chodím dřív a smolím ji většinou před začátkem pracovní doby. Jinak bych se k psaní neměla šanci přes den dostat. Ale co bych pro Ďábla neudělala, že jo. :D Nicméně, samozřejmě pro vás mám něco sepsané dopředu a doufám, že udržím tempo jednoho dílu týdně. Ovšem může se stát, že to nevyjde. Proto na to upozorňuji předem a nic neslibuji. Ti, co četli první řadu, vědí svoje. :D A teď už vám popřeji jenom, doufám, že příjemné a zábavné počtení. Pac a pusu Em :-)


Chodby berlínské soukromé střední školy zely tichem a prázdnotou. Byl slyšet i tikot hodin na stěnách. To se ovšem mělo za 3 minuty změnit. Všichni žáci ve třídách odpočítávali sekundy. Byla poslední hodina v tomto školním roce a studenty čekaly letní prázdniny. Pro některé to znamenalo konec střední školy a začátek něčeho nového. Většina studentů se hlásila na vysokou. Tohle byla prestižní soukromá střední škola, takže se od žáků nečekalo nic méně, než pokračování ve studiu. Jedním z úspěšných absolventů byl i Eric.


"Bože, jak to tady bez tebe zvládnu?" Povzdechl si nahlas Tom, když spolu kráčeli k jejich přestávkovému místu. Pro Toma se nic neměnilo. Čekal ho další školní rok, tentokrát maturitní, nejvíc stresující. Proto byl značně rozladěn ze skutečnosti, že nebude denně vídat svého nejlepšího kamaráda.
"Zvládneš to stejně tak, jako jsi to zvládal doteď." Mrknul na něj Eric. Oba se posadili na jejich lavičku. Tom se zamračil při představě, že tu bude sedávat bez Erica. "A nekrč nos." Eric Toma zatahal za copánek a ten se po něm hravě ohnal. "Pořád si nemůžu zvyknout, že jsou na dotek tak hladké." Podotkl Eric.
"Chceš říct, že mi nesluší?" Vyplázl na něj jazyk Tom.
"Ne, už jsem ti několikrát říkal, že ti to sluší, a ty to moc dobře víš, tak ze mě nezkoušej mámit komplimenty." Šťouchnul do Toma Eric s úšklebkem. "Jenom je to jiné a dredy jsi měl tolik let, že mi bude chvilku trvat, než si na to zvyknu."
"Chtělo to změnu." Pokrčil rameny Tom a nechal si mezi prsty proklouznout dva blonďaté copy. Jeho vlasy teď vypadaly objemněji. A líbilo se mu, jak příjemně hladké byly hrubé copy na dotek oproti zdrsnělým dredům.
"Měli bychom jít, než nás tady zavřou." Upozornil Eric na to, že ve škole už nebyla pomalu ani noha. Tom pokýval souhlasně hlavou a oba se zvedli z lavičky. Zamířili k parkovišti, kde na ně v autě čekala Serina. Domluvili se, že pro ně přijede a vysadí Toma po cestě k jejímu domu.
 


Objection! I want you 4.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Objection! I want you
autor: Darkness069






"Kaulitz, dneska večer jdeme ven a budeme oslavovat další úspěch. A ty jdeš taky. Věř tomu, nebo ne, ale tys mi dal ten nápad, kde přesně se ty dokumenty schovávají." Řekl Tom a sledoval mladšího chlapce, když sesbírali všechny papíry a složky a uspořádali je. Byla to tradice, kdykoliv vyhráli případ, a ten, kdo se na tom podílel, šel ven oslavovat. Což bylo dobré, protože to posílilo vztahy v kanceláři a dovolilo jim to relaxovat. Navíc to byla Tomova cesta, jak přijít ke své jednonoční známosti. Kluk nebo holka, kdo ho zrovna přitahoval, aby si s nimi užil. Možná už v klubu, pokud by byl nadržený a nechtělo se mu čekat. Byl pátek, i když ten případ skončil ve středu. Všichni byli zaneprázdněni přípravou nového případu.


"Uh… já nevím, pane," pochyboval Bill poté, co na něj ten muž promluvil. Byl čas, kdy měl doma dělat večeři. Navíc po tom všem bylo divné vidět svého šéfa v dobré náladě a s úsměvem na tváři. A určitě půjdou někam, kde je to drahé, a on si to nemůže dovolit. Opravdu to pro něj nebyl dobrý nápad.
"Já se tě neptám, ale oznamuju ti to." Odpověděl Tom, polepil složky papírky a nechal je poslat do úschovny. I když byl ten případ u konce, vždycky si je nechával, kdyby potřeboval reference nebo tak, bylo pro něj důležité je mít schované. "Dunja a Gustav jdou také. Každý, kdo se podílel na případu, což zahrnuje i tebe. Sejdeme se tady v 9.30 přesně a nepřijď pozdě. My nepřijdeme. Dunja se chová jako čubka, pokud přijdeme pozdě," řekl a ukončil jejich konverzaci. Měl rád své tradice a nenechal si to ujít kvůli nějakému děcku, zvlášť když k němu byl milý a pozval ho taky.


Bill si kousal do rtu, aby nebyl konfliktní. Bylo to nařízení od šéfa, které musel udělat. Na druhou stranu, času, který trávil s Georgem, bylo čím dál tím míň. Možná by se mohl zeptat, jestli může jít také. Jako naschvál mu začal telefon vibrovat v kapse, když Tom opustil kancelář s pro Billa nerozluštitelným úšklebkem, aby informoval ostatní o svém plánu. Tom věděl, co se za tím skrývá a co v noci dostane.
Na telefonu byl Georg, který se pořád dokola omlouval, že bude mít nějaký zvláštní případ, u kterého musí být, což byl důvod, proč Bill nemusí dneska večer vařit večeři. Aspoň že všichni, kdo se podíleli na tom případu, můžou odejít dřív z kanceláře, aby se připravili na večer.


Už bez výmluv stál Bill v půl osmé večer před skříní a těžce se rozhodoval, co si má vzít na sebe. Chtěl najít něco, v čem bude vypadat dobře, ale ne jako děvka nebo tak něco. Bill si nemohl pomoct, ale nad vším přemýšlel. Nešel ven se svými přáteli nebo s Georgem už delší dobu. Nebyl si jistý, co může očekávat od lidí, které večer uvidí. Co když půjdou na velmi drahé místo, nebo co když se obleče špatně a každý se mu bude smát? Nebo něco horšího a on ze sebe udělá blbečka přede všemi? Kurva, necítil se takhle od střední.
Georgova slova, která měl v hlavě, ho uklidňovala. Co jeho přítel říkal, když šli ven s jeho přáteli a ne s Billovými: "Vyser se na všechny, můžeš je dostat jedním pohledem, a až si budou myslet, že tě můžou mít, ukážu jim, že jsi můj. A teď pojď a užij si zábavu, ani nebudou vědět, co je to napadlo."


V autě

Pondělí v 15:00 | Janule |  others-foto
Los Angeles 11/2018



What Matters Most 11.

Neděle v 16:00 | Janule |  What Matters Most
autor: elvisfan






Zaklepání na dveře Toma probudilo a on se pomalu zvedl a došoural se ke dveřím, natáhl se po klice zrovna ve chvíli, kdy se ozvalo další zaklepání. Otevřel dveře a byl přinucen několik kroků poodstoupit, jak se na něj Bill náhle vrhnul. Okamžitě kolem něj omotal své paže a zavřel oči, zatímco zabořil nos do jeho havraních vlasů.
"Ehm… Bille?"
Bill vzdychl. "Hm?"
"Jestli je tohle tvůj způsob, jak říct sbohem, napsat to esemeskou, nebo tak něco, by bylo mnohem milejší."
"Ne." Bill zvedl hlavu z Tomova nahého ramene a své ruce kolem jeho pasu sevřel ještě pevněji. "Neříkám ti sbohem, dokud opravdu nebudu muset," řekl tiše.
Dokonce i ve ztmavlém pokoji byl Tomův úsměv nezaměnitelný. "Jo?"
"Jo." Billovy rty se zkroutily do úsměvu těsně předtím, než se jemně přitiskly k Tomovým. "Já vím, že to pak bude mnohem těžší, až odejdeš, ale… bylo by daleko těžší tě každý den vídat a nebýt s tebou."


Tom si úlevně vydechl.
"Ještě před několika vteřinami jsem byl přesvědčený, že mi řekneš, že mě už nikdy nechceš znovu vidět."
Bill se zasmál. "To zní příšerně pesimisticky, Vaše Výsosti."
Tom zasténal. "Ty víš, že nemusíš…"
"Já vím." Bill přesunul své ruce kolem Tomova krku. "Jen si dělám legraci."
"Víš, technicky je to Vaše Královská Výsos…" Tom zavrčel, když mu bylo prudce zataháno za pramen vlasů. "Dělám si legraci."
Tomova ústa na Billových byla něžná, dotek jeho rtů měkčí, než kdy Bill zažil. Okamžitě odpověděl, cítil, jak Tom pronikl do jeho pootevřených rtů a lehce kopíroval pohyb jeho jazyka. Chytil se ho pevněji a sám se přitiskl blíž. Poté se jen lehce odtáhli a Tom si s povzdechem položil hlavu na Billovu.



Shopping

Neděle v 15:00 | Janule |  others-foto
8.11.2018 Los Angeles





,





There I'll Be 10.

Sobota v 16:00 | Janule |  There I'll Be
autor: Ainee


Bill dělá hostitele


Když se Bill vrátil zpátky do domu poté, co vysadil Andrease na nádraží, cateringová společnost už dorazila, a dokonce se ukázalo i několik truchlících. Bill zaparkoval auto na příjezdové cestě a vydal se k domu. Sotva se dostal do dveří, když byl doslova přepaden starší dámou. Nebyl si tak úplně jistý, kdo to je, a tak tam jen nehybně stál, zatímco jej objímala a znovu a znovu mu povídala, jak moc lituje jeho ztráty. Z jejího parfému se mu zvedal žaludek a její kostnaté prsty jej nepříjemně pevně svíraly kolem ramen. Byl to dokonalý začátek toho, co se nepochybně promění v příšerné odpoledne.
Jemně ji odstrčil, zdvořile se na ni usmál, a konečně se na ni mohl pořádně podívat, aby zjistil, kdo to vlastně je. Zdála se mu lehce povědomá a on usoudil, že to bude jedna z otcových tet. Alespoň to předpokládal.


Rychle prošel kolem ostatních hostů a unikl do kuchyně, kde už byla většina jídla připravena k podávání na stůl. Věděl, že lidé z cateringu odejdou, jakmile bude vše připravené, a ta myšlenka se mu líbila. Čím méně lidí, tím lépe. Zaslechl zvuk otevírání a zavírání hlavních dveří a hlasitě vzdychl, těžce se opřel o kuchyňský stůl. Přál si, aby už nikdo další nepřišel a aby ti, kteří už tam byli, zase rychle odešli.
Nakoukl dveřmi do obývacího pokoje a spatřil malou skupinku žen, asi čtyřicetiletých, tiše si povídajících a sem tam ukazujících na obrazy na zdech a kolem po prázdné místnosti. Možná to nebyl zase až tak dobrý nápad, sundat všechny rodinné fotografie. V duchu se nakopnul, věděl, že se jej na to budou ptát.
Rezignoval na svůj osud a vešel do obývacího pokoje, kde se nezúčastněně posadil na gauč. Okamžitě získal společnost, další ženu ve středních letech, která jej očividně znala a jejíž tvář Bill nepoznával.


"Ach, ty můj chudáčku," pronesla přehnaným způsobem. "Jak se držíš?" Jemně jej pohladila po paži a věnovala mu něco, co zřejmě měl být povzbuzující úsměv.
Bill nasadil falešný úsměv a ujistil ji, že je mu fajn.
Protrpěl dvě hodiny lítostivých pohledů a povzbuzujících úsměvů, než se rozhodl, že už toho má dost. Doufal, že není až příliš průhledný, když se omluvil se slovy, že potřebuje čerstvý vzduch, a zamířil ke dveřím. Jakmile se za ním zavřely, zhluboka se nadechl. V domě už se cítil klaustrofobicky a měl radost, že už je mimo ty obtěžující zdi. Upřímně už se necítil na to, aby tam zůstal, a tak utekl.


Další články


Kam dál