Něco cítit 11.

Včera v 18:00 | Janule |  Něco cítit
autor: Allka

HRY


Enation - Eyes Of Grace


Watch the rain drops cry
I've got nothing left but you tonight


Sleduju, jak padají dešťové kapky
Dnes večer mi nezbývá nic než ty


Pršelo. Pršelo celý boží den. Na Maledivách dvojčata Kaulitzova takové počasí rozhodně nečekala. Bylo těžké vymyslet program, který by je zabavil od rána do večera. Simone si zalezla do postele s knížkou, a ošklivé počasí jí tím pádem téměř nevadilo. Prohlásila, že kdyby slunce svítilo celých čtrnáct dní, byla by až moc opálená a v Německu by jí příliš záviděli. A že prý stačí, že jí závidí dva úžasné syny, nemusí na ni páchat atentát ještě za bronzovou pokožku.


Ačkoliv to klukům přišlo vtipné, matčin postoj bohužel nesdíleli. Bratři se docela nudili, chodili od ničeho k ničemu a zoufale zírali z okna. Mysleli na to, že za pár dní dovolená končí a oni se budou muset ponořit zpět do práce, začít pracovat na novém albu a opět mít nad sebou Davidův bič. A ty poslední dny jim očividně někdo nepřející zařídil tak, aby si je prostě neužili.


Když si Bill promítl jejich činnosti za celý den, zjistil, že hlavní roli hrálo jídlo. On i Tom si dali dvojitou snídani, pak svačinu, oběd, dvojitou odpolední svačinu a nakonec tu nejluxusnější večeři o čtyřech chodech. Billovi bylo až líto poslíčků, kteří museli v tom dešti běhat s tácy jídla do jejich apartmá. Kolem deváté hodiny večerní se Bill cítil už tak přejedený, že byl přesvědčený, že do žaludku už nikdy v životě nic nedostane.

 


Pětadvacet

Včera v 9:00 | Janule |  About
Jojo, už čtvrt století chodí po planetě zemi dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi. :-) Vzhledem k tomu, že jsou příčinou existence tohohle blogu, by bylo nezdvořilé jim nepopřát. :-)

Takže, milá dvojčata, přejeme všechno nejlepší k 25. narozeninám, a doufáme, že budete stále zdraví a šťastní, že se budete stále vzájemně milovat a nám tím dělat jen a jen radost. Přejeme vám, aby vás už nečekala žádná studená sprcha, zvlášť po vydání nového alba :-)




...a aby vám to pořád takhle krásně společně tančilo...




Without your knowledge 8.

Neděle v 18:00 | Janule |  Without your knowledge
autor: Iason


Tom totálně zmateně zíral na Warrena. Dělal si Warren legraci? Co se to, do háje, dělo?
"Cože? Ta noc na Maledivách…?" Tom nevěděl, co říct.
"Jo. Byli jsme u mě, ale pak jsme odešli, protože tam byli mí přátelé. Pak sis zapomněl bundu a řekl jsi mi, ať počkám v tvém pokoji, ale když jsem tam přišel, spal tam tvůj bratr. Myslel jsem, že jsi mě navedl do špatného pokoje, takže jsem zkusil ten druhý, ale tam byla celá postel špinavá a přikrývky hozené na podlaze, takže jsem šel čekat ven. Ale ty ses nikdy nevrátil…" dokončil Warren svou řeč. Tom jenom nevěřícně zíral, totálně šokovaný.
Ze všeho, co Warren řekl, mu jedna věta hořela v uších: ´spal tam tvůj bratr´.
"Myslím, že sis mě s někým spletl…" Warren vypadal trochu ublíženě a zklamaně. Tom to sotva zaznamenal. Spal tam tvůj bratr, opakoval si pořád dokola v hlavě.


Ne, to nemohla být pravda.


"Musím jít," omluvil se a vyběhl z pokoje. Warren se za ním jen trochu smutně díval.
Tom seběhl schody, neobtěžoval se čekat na výtah. Prosvištěl vchodovými dveřmi a bez cíle se rozběhl ulicí. Prostě potřeboval běžet. Proběhl kolem desítek lidí, některé málem srazil. Pár z nich za ním něco volalo, ale on je ani neslyšel.
Teď to všechno opravdu dávalo smysl. Billovo neklidné chování to ráno a následující týdny. To, jak se Tomovi vyhýbal. Vylitý Red Bull. Tetování. Billův ´sex s Tomem´ lístek. Poslední kousky skládačky konečně zapadly na své místo. Tom konečně věděl, co se Billovi stalo.
Tom zabočil do uličky a tam vyzvracel zbytky oběda. On byl ten ďábelský Tom, který ublížil Billovi. Celou dobu to byl on a ani jednou ho to nenapadlo.


Pamatoval si tu noc úplně jasně, jak spoutal a umlčel Warrena… Ne, Billa. Tom mohl šokem stěží dýchat. Bill se mu to pokoušel říct, zkoušel s ním bojovat, ale Tom to chápal jako hru a ublížil tak svému malému bratrovi.
Tom ucítil, jak ho v očích zaštípaly slzy. Nemohl uvěřit tomu, co udělal svému sladkému nevinnému bratříčkovi. Tom byl vždycky ohledně něho tak ochranářský a teď byl odpovědný za nejhorší noc v Billově životě. Nemohl uvěřit, že si nevšiml toho, že je to Bill. Pamatoval si věci, jež mu řekl. Tom se zachvěl. Bill musel být tak zděšený. Tomovi se chtělo umřít vinou a studem. A celou tu dobu si to Bill nechal pro sebe. Neobvinil Toma ani jedním slovem. To bylo to, co Billa požíralo zaživa - žít s takovým břemenem. Břemenem, které on ani nezapříčinil. To Tom.


Two is better than one 9.

Neděle v 17:00 | Janule |  Two is better than one
autor: Kiki



Kluci postupně přenesli z auta všechna zavazadla a za chvíli seděli u krbu, kde Tom rozdělával oheň. Billa přešla únava a už nechtěl spát. Oba se mezitím i převlékli do pohodlnějšího oblečení - tepláky a tričko.
"Tome…?" začal konverzaci černovlásek, když k sobě tiskl kolena. Tomovi v tu chvíli přišel tak… bezbranný, roztomilý.
"Copak?" posadil se vedle Billa a jeho zrak směřoval k němu. Ani v nejmenším nemohl z jeho výrazu nic vyčíst a tak nevěděl, co po něm chce.
"Já…" koukl se do boku. "No… zapomeň na to."
"Načal jsi to, tak pokračuj. Neboj se, já nekoušu…" usmál se Tom. Chtěl Billa nějak povzbudit, aby pokračoval v tom, co začal. Přesně tohle neměl rád.
"Umm… já nevím, jestli můžu."


Tom se přisunul, aby byl blíž osobě, která se krčila vedle něj, a pohladil ji po hlavě. Věděl, že pro něj udělá cokoli. Znal ho krátce, ale měl pocit, jako by jej znal celý život. "Můžeš… cokoliv." Ujistil ho Tom.
Bill na něho upřel svůj zrak. "Já... Mohl bych… mohl bych dneska spát s tebou?" Vymáčkl ze sebe. Po tak dlouhé době potřeboval někoho u sebe a s Tomem se cítil tak dobře. Věděl, že by mu nijak neublížil, že mu může věřit. Cítil to. Toma to zaskočilo a Bill si toho všiml. "T-Teda... Jestli-"
"Ne! V pořádku," vyhrkl urychleně Tom. "Já… budu rád." Přiznal upřímně. Proč by měl lhát? Neměl k tomu ani jeden jediný nejmenší důvod. A taky by lhal sám sobě, kdyby si nepřiznal, že chce, aby Bill usínal po jeho boku.
"Vážně?" Rozzářila se Billova očka jako vánoční stromeček. Měl velkou radost. Bál se, že jej Tom odmítne. Ve skutečnosti měl Toma opravdu moc rád. Zvykl si na něj, Rin taky a Tammy… Tammy je Tammy.
"Jo," usmál se Tom. "A no… zítra bychom asi měli zajet na nákupy, abychom tady neumřeli hlady." Začal přemýšlet nahlas. Ostatně, měl pravdu, měli jen pár potravin, co dům v tu chvíli dal. Jejich víkendová dovolená byla neplánovaná.


Look at me 23.

Sobota v 18:00 | Janule |  Look at me
autor: Chii-chan




Napověz mi


Líbali se a oba u toho byli duševně přítomni. Žádné spaní nebo omámení alkoholem. Žádné výmluvy. Jen oni dva. Ústa do sebe dokonale zapadala a jazyky se navzájem dotýkaly.
Bill přilepil své tělo na to Tomovo, sotva schopný uvědomit si, co se to děje. Slyšel pouze krev, která mu bušila v uších, ale alespoň mohl cítit Tomovu příchuť a jeho hruď přitisknutou proti té své.


"Miluju tě," zašeptal Tom do jeho rtů a Bill se chtěl rozplynout. Místo toho nechal Toma, aby ho položil na trávu a stáhl si jej s sebou dolů, aby se ani na okamžik od sebe nemuseli oddělit. "Nemůžu uvěřit, že mi to trvalo tak dlouho…"
"Já taky ne. Myslel jsem, že je to u mě naprosto zřejmé, ale ty jsi prostě tak natvrdlý. Víš, kolik lidí mě nabádalo, abych ti to řekl?"
"Teď když o tom tak přemýšlím," odmlčel se Tom a přitiskl další polibek na Billovy rty. "Můžu jen hádat. Vždycky jsem si myslel, že to bylo divné, jak se na mě Lelouch díval a jak se Aster zeptal, jestli jsme spolu… měl jsi mi to říct."
"Nepřipadalo mi to správné. Ty jsi měl být na holky, jen by to udělalo všechno divné. Vždycky jsme se spolu cítili pohodlně, a kdybych ti řekl, že k tobě něco cítím… nemohl jsem to riskovat."


Tom si povzdechl a vzal Billovu tvář do dlaní. "Omlouvám se, že jsem si toho nevšiml."
"Neomlouvej se. Už na tom nezáleží. Stejně jsem nebyl připravený na to, abys to věděl. Vždycky jsem zpanikařil, když jsem si myslel, že jsi to zjistil. Bylo to pravděpodobně proto, že jsi o mně nevěděl všechno. Přesně jak jsi řekl, jak jsi ke mně mohl něco cítit, když jsi nevěděl, kdo opravdu jsem."
"My jsme tak hloupí, až je to skoro směšné," zasmál se Tom a přejížděl palci přes Billovy tváře. "Pojďme odsud. Chci se s tebou muchlovat někde, kde je to pohodlnější."
Bill protočil oči, ale s malým úsměvem na rtech. Souhlasně přikývl, ale nejdřív si Toma přitáhl pro další polibek.


Breaking Through 58.

Sobota v 17:00 | Janule |  Breaking Through
autor: Muckátko :o*


Po souvislém přečtení tohoto dílu sama nemohu uvěřit, že Bill z tohoto dílu je ta samá osoba, jako ten vystrašený uzlíček ze začátků téhle povídky. Jsem na něj neuvěřitelně pyšná! :)


Student učitelem


Po perfektně stráveném odpoledni a báječné večeři oba kluci zalezli k Billovi do pokoje a uvelebili se v posteli. Navzájem se k sobě tiskli, líbali se a hladili.
"Tomi?" oslovil Bill Toma nejistě a raději schoval obličej do Tomova ramena.
"Ano?" nasadil Tom stejně zvědavý tón.
"Můžu se tě zeptat úplně na cokoli?"
"Jasně."
"Víš, já… než jsi přijel… uhm… díval jsem se na videa, kde… dva chlapci… no… uhm… "
"Vo-hou! Teda, Bille, ty nemravo jedna mrňavá!" zasmál se Tom. "Jen co táta vytáhne paty z domu, si ty pouštíš takové nemravnosti?" dobíral si jej Tom. Z části, aby zamaskoval překvapení a z části, aby skryl zvědavost, proč se na takové věci Bill díval.
"Já ne… totiž… chtěl jsem jen vědět, jak… no… to funguje… nedodíval jsem se až do konce, tak jsem myslel, že bys mi to třeba… mohl říct ty," dokončil svou myšlenku.
"Proč ses nedodíval až do konce?"
"Nějak se to zastavilo a chtělo to po mně peníze," svěřil se Bill popravdě. Tom vydal chápavý zvuk. No jo. Bill asi narazil zrovna na stránky, kde je tento obsah od určitého bodu placený.
"No hádám, že jsi příliš starý na to, abych ti to vysvětloval třeba na motýlech, co?" zažertoval Tom. Bill do něj silně šťouchl a krátce se zasmál.
"Já… vím, jak to funguje… špatně. Myslel jsem, že bys mi řekl, jak je to správně," přitulil se Bill blíž k Tomovi.
"Oh! No ono je to složité. Jediná správná věc na téhle věci je, když s tím souhlasí oba. To, co se děje pak, už se podle mě nedá označit za špatné nebo správné, protože je to dost individuální. Co je pro jednu dvojici dobré, nemusí být dobré pro druhou dvojici. Jde o to prostě pokračovat v příjemném a upozornit partnera na to nepříjemné, aby to nedělal. Asi tak," zakončil Tom. Přemýšlel, kdy se z něj stal expert na sexuální výchovu a kdy se ze studenta stal učitelem.

Pretty Little Secrets 7.

Sobota v 16:00 | Janule |  Pretty Little Secrets
autor: Saline A.


Bushido se zlobil. Opravdu hodně se zlobil. Původně si myslel, že nechá na Billovi, jak se s celou situací vypořádá, že ho nechá vyřešit si to samotného, ale poté, co zbytek noci nedokázal zamhouřit oka, úderem sedmé hodiny popadl klíčky od auta a spěšně vyrazil na cestu. Jakmile dorazil k Nyzeho domu, ani se neobtěžoval být ohleduplný vůči sousedům. Vztekle bouchal na dveře a na Nyzeho ječel. Stačilo ale pár vteřin, během kterých Nyze neotvíral, a Bushido jednoduše dveře vyrazil; tak moc na něj byl naštvaný.
Našel ho v obýváku, ležel polonahý na gauči, u boku se mu svíjela nějaká děvka. Okamžitě ho popadl za ramena, a ačkoliv byl Nyze asi o dvacet kilo těžší, přirazil ho ke zdi a chytnul pod krkem. Děkoval bohu, že podobných situací zažil už tolik - získal díky tomu perfektní praxi.


Nyze na něj v šoku zíral. "Co to kurva děláš?!"
"Já? Neměl bys mi spíš ty říct, co za sračky jsi měl namíchaný v tom koksu? Co sis kurva myslel, ty idiote?! Když jsem tě varoval, abys Billa nechal na pokoji, bylo to zejména kvůli tomuhle! Ten kluk nikdy ani nehulil a ty mu v podstatě strčíš do ruky granát!" křičel Bushido jako vyšinutý. Byl naštvaný, ale Nyze za tím vztekem poznal i nefalšovaný strach. "Mohl jsi toho kluka zabít! Půlku noci prozvracel, měl křeče!"
"Ty jsi s ním byl v noci?" pozvedl Nyze obočí. Ta situace byla poněkud... zvláštní. Bushido se staral víc, než když byli "spolu".
"Vezl jsem ho domů, protože jenom idiot jako ty nepozná kluka, který má dost, když se mu vrtí na klíně. Přesně jsem věděl, proč ho nechci v okolí vás všech, a to kvůli tomuhle! Je vám úplně jedno, co s tím klukem je, hlavně, že jste spokojený vy," Bushido vrčel, jako kdyby mluvil se svým nepřítelem, a ne dlouholetým kamarádem. "Vsadím se, že kdyby tam byl Kay aspoň trochu při smyslech, tak ti zpřeláme hnáty."

Barefoot - How far do you go when you're in love? 7.

autor: Sapere Aude


Nejlepší den


"Není to nic speciálního, ale víc si nemůžeme dovolit." Tom otevřel dveře pokoje jedno hvězdičkového hotelu, vysílajíc směrem k Billovi káravý pohled.
Bill si toho nevšiml a vešel dovnitř. "Líbí se mi," usmál se, rozhlížejíc se po jednoduché místnosti s postelí a šatníkem. "Je větší než můj."
Ve chvílích, jako byla tahle, když se Bill zmiňoval o svém životě na klinice, k němu Tom cítil lítost. Bill nikdy příliš nemluvil o tom místě, obvykle si na něj jen stěžoval nebo řekl Tomovi, jak hezčí a zajímavější byl svět mimo toho místa.
Tom si povzdechl. "Můžeš si vzít postel," řekl, dívaje se na samostatné lůžko. "Vyspím se na podlaze." Položil igelitové tašky vedle postele a sundal si bundu.
Bill naklonil hlavu na stranu a šel si lehnout do postele s pozvednutým obočím. "Je dost velká pro oba," řekl Tomovi a překulil se na jednu polovinu.
Tom se na něj zadíval a poté pokrčil rameny. "Fajn, ale neopovažuj se začít křičet, když se tě náhodou dotknu, myslím tím, ta postel není zrovna velká."
"Nebudu," slíbil Bill a zavrtěl hlavou.


"No dobře, jelikož tady není co dělat, můžeš už jít spát, já zatím," poškrábal se na hlavě a rozhlédl se kolem. "Zatraceně, není tady ani televize!" stěžoval si.
"Ani já ji v pokoji nemám," řekl mu Bill tiše a vstal, aby se mohl podívat z okna. Do pokoje pronikalo několik různě zbarvených světel a Bill chtěl zjistit, odkud pocházejí.
Tom se s povzdechem posadil na postel, rukama si mnul tvář. Jeho bratr se už zítra žení a on si ještě pořád nebyl jistý tím, jak se tam dostanou. Zatraceně, neměl ani nic vhodného na sebe! Alespoň Bill měl vyhovující kalhoty a novou bílou košili; Tomovo oblečení bylo staré a špinavé. Přemýšlel o tom, co budou lidi říkat, až se tam objeví s bosým cizincem.


Two is better than one 8.

Pátek v 17:00 | Janule |  Two is better than one
autor: Kiki


"Tak, to by mělo být všechno," donesl Bill dolů pod schody k předsíni poslední kufr. Celkem tam stály 3 kufry.
"Proč toho máš tolik?" Podivil se Tom. "Jedeme jen na víkend."
"Já vím, ale ty nemáš ani představu o tom, kolik toho malé dítě zašpiní." Začal tahat první kufr do auta.
"Ale… tam je pračka."
Bill se okamžitě zastavil na místě. "Děláš si srandu? Kdybys mi to řekl dřív, tak bych toho měl o polovinu míň," zaúpěl. "No, teď už nemá cenu to zase třídit." Chytil rukojeť a pokračoval dál v cestě. Tom vzal další, a tak přiložil ruku k dílu, aby se s tím černovlásek nemusel tahat sám. Rin zatím seděla na venkovních schodech a kývala nohama.
"Víš… nebo si z toho můžeme udělat takové… malé víkendové sídlo." Chytil Tom černovláska za pas, když uložili poslední kufr do auta. "Stejně tam nikdo nejezdí,"
Bill se na něj podíval. "Ale, ale…" zasmál se.
"No co, sám si chtěl, ať je to rande, ne?" vyplázl na něj jazyk a zasmál se, když zpozoroval, jak Bill zčervenal.
"Já… já jsem si dělal srandu," zakoktal se a vymáčkl ze sebe nakonec. Upřímně, teď lhal. Přál si být s Tomem… blíž. Blíž a blíž.
"Nekecej," řekl Tom, když si vzpomněl, jak šťastný byl Bill v tu chvíli, kdy se rozhodlo, že tohle bude jejich rande.
"No… tak fajn, kecám. Jsem rád," usmál se černovlásek a chytil Tomovu ruku, která jej držela okolo pasu. "Mám tebe rád."

The Christmas Cynic 5.

Čtvrtek v 18:00 | Janule |  The Christmas Cynic
autor: kishmet


Bill s obavami, že najde nějaký propracovaný projev náklonnosti s vánočními motivy čekající na něj v kóji, si s úlevou vydechl, když na ovládacím panelu našel pouze malou krabičku. Tajně se rozhlédl kolem, aby si ověřil, že Andreas zůstal v druhé polovině místnosti, než se s očekáváním přesunul k nejnovějšímu daru. Uchopil prsty malou modrou sametovou krabičku a s lehkými obavami ji otevřel.
Napůl očekával nějaké vánoční šperky nebo jiné nevkusné tretky, ale místo toho objevil snítku skutečných zelených lístků se dvěma bílými kuličkami uprostřed. Tom také přidal poznámku: Žádné postranní úmysly. Ale vezmi to, jen pro případ?
Každé n a m bylo napsáno vzhůru nohama. Bill zavrtěl hlavou. "Jmelí," zamumlal a bojoval proti tomu, aby se mu koutek úst nezkroutil nahoru. "Pravděpodobně vynalezeno člověkem s příliš malou představivostí na to, aby vymyslel jiný způsob, jak získat polibek…"


Bill krabičku s prásknutím rychle zavřel a zasunul ji do kapsy kabátu, když uslyšel Andreasovy kroky. "Nepouštěj dnes optimistu do vysílání," řekl dřív, než mohl Andreas promluvit, nebo mít příležitost se podívat dolů na Billovu ruku, kterou měl v kapse a jež stále svírala krabičku se jmelím.
"Ale," začal Andreas.
"Nezajímá mě, co říká David," řekl mu Bill pevně a nechal si kabát na sobě, zatímco si sedl. Neodvažoval se riskovat, že by mu krabička mohla z kapsy vyklouznout. "Mluvil jsem s naším manažerem včera. Ví, že už bych se s těmito narušeními raději dále nezabýval."
Andreas nasadil pochybovačný výraz, ale jeho instinkt pudu sebezáchovy byl dost silný na to, aby jen přikývl, než aby se dohadoval. "Dobře. Ty jsi šéf. Dneska žádný Kaulitz."
Jistě, dneska žádný Kaulitz, pomyslel si Bill v duchu a pohrával si s krabičkou v dlani. Kdyby jenom Andreas věděl.


Další články



Kam dál