Sweet Desire 12.

Dnes v 16:00 | Janule |  Sweet Desire
autor: The_poltergeist




Všichni chtějí vzplanout, ale nikdo nechce shořet.


Bill Kaulitz:
Ahoj, mohli bychom se setkat po obědě v knihovně? Vážně si myslím, že bychom si měli zkusit naší prezentaci! Abychom tam jen tak nestáli, protože nebudeme vědět, co dělat :)


"Koukej na to," zalapal po dechu Tom a s třesoucími se prsty podal mobil Georgovi. "Chce se sejít v knihovně. Můžeš tomu uvěřit?"
"Věř tomu nebo ne, ale ano," uchechtl se Georg a vrátil telefon Tomovi, trochu zakroutil hlavou. "Mimochodem… Co je na tom tak špatného? Měl bys bez skuhrání jít."
Tom se díval do telefonu a zhluboka dýchal. Vážně chtěl jít. A opravdu by tam jít měl. Ale prostě… být s Billem jen tak pro něj bylo divné. Nikdy nevěděl, co říct, a když konečně přišel na něco, co by říct mohl, tak otevřel pusu a nevycházelo z ní nic víc než pištivé zvuky. Bylo to, jako by se něco divného stalo s jeho mozkem pokaždé, když Bill vešel do místnosti.
"My se už ale rozhodli, kdo začne," zamručel Tom spíš do telefonu než směrem ke Georgovi. "Já vím, co říkat, on to taky ví. Nemusíme nic zkoušet…"
"Bože, seš do něj zabouchnutej, nebo ne?" otázal se Georg a uštědřil Tomovi pohlavek. "Možná nemusíte nic zkoušet, ale opravdu bys měl využít téhle příležitosti a strávit s Billem trochu fajn času. Prostě jdi a přestaň se chovat jako zatracenej podivín," řekl jasně a Tom věděl, že má pravdu.
Pořád ho to ale nezastavilo v napsání Billovi, kdy podotkl fakt, že to vážně není nutné, protože jsou připravení. Nebo připravení alespoň tak, jak mohli být, protože Tom byl v prezentování vážně špatný. Nesnášel prezentace víc… nesnášel prezentace víc, než když si ráno omylem namočil ponožky.


Bill Kaulitz:
Myslím, že bychom měli :P Máme jen dvacet minut na prezentaci a ještě jsme si to ani nevyzkoušeli, takže nevíme, jak dlouho nám to bude trvat! :P


"Rozhodně s ním souhlasím," pokýval hlavou Georg, četl Tomovi přes rameno. Tom zaúpěl a odstrčil svého tak otravného kamaráda pryč, aby se nemusel při odpovídání Billovi cítit jako při testu, místo jako u psaní zprávy na Facebook.
"Hej, co píšeš?" zeptal se Georg a snažil se znovu nahlédnout přes Tomovo rameno, ale ten se od něj stále odvracel. Díky tomu Georg vypadal jako pes, který se snaží chytit vlastní ocas a absolutně se mu to nedaří.
"Co píšeš?" znovu otravoval.
"Proč tě to zajímá?" zavrčel Tom, snažil se totiž co nejvíce soustředit na to, co píše. Nebylo to tak jednoduché, když byl tak nervózní a Georg mu rozhodně nepomáhal, když byl tak otravný.
"Protože seš idiot, který se vymluví na cokoliv, jen aby se s ním nemusel setkat," upozornil Georg. "Vážně… Měl bych ti ten telefon zabavit a odpovědět místo tebe."
"Jsem si jistý, že by mi to nepřineslo nic dobrého," odsekl Tom nazpátek a protočil oči. Chtěl, aby Georg konečně zmlknul a on se mohl soustředit na to, co dělá. Hádání se s Georgem a diskutování s Billem v jednom momentě se zdálo být docela složité.


 

Wheel of Love 6.

Včera v 16:00 | Janule |  Wheel of Love
autor: emraud




"Ne."


"Ne?"


"Ne!"


"K čertu, ano!" Bill dupl nohou jako malé dítě a zamračil se, když pohlédl na Toma.
"Říkám ti, že tohle nebude fungovat," konstatoval Tom skutečnost. Podal papír zpátky Billovi, který teď trucovitě špulil rty jako desetileté dítě.
"Ale šéfe," pokračoval Bill, "tohle je jasně o hodně lepší než to první! Kdybys mě jen mohl nechat to prezentovat, tak já-"
"Ne, Bille," řekl Tom pevně. "Nemůžu tě nechat. Je to důležitý klient-"
"To je důvod, proč jsem se snažil to zlepšit!" Protestoval Bill. Ruce měl nyní v bok a stále špulil rty.
Dokonce i bez make-upu mohl Tom díky tomu stále vidět a cítit v Billovi tu jeho svůdnou a nemravnou část, která mu vždy způsobovala chvění, jakmile jen pomyslel na to, že jej to vzrušovalo.
"Líbí se ti to, já vím, že jo," dodal Bill se zvednutým obočím.
Dredatý muž v duchu zasténal. Jistě, ten nápad se mu líbil - víc než ten první, který mu byl prezentován, ale nebyl si jistý, jestli by byl podle klientova vkusu. Povzdechl si a znovu si papír od Billa vzal. "Dobře, znovu to promyslím. Ale nedělej si moc velké naděje…"
"Šílenče," zabručel Bill, když zamířil do kuchyně.
"Mrcho," odsekl Tom nazpět.


Bill ho slyšel, a tak se otočil čelem k Tomovi se zvednutým obočím a sarkastickým úsměvem na tváři. "Páni, díky, šéfe," řekl ironicky. Mrcha byla v dřívějších dobách jeho přezdívka. Dokázal s tím žít. Otočil se zády a pokračoval do kuchyně.
"V ledničce není žádné pivo," řekl Tom a zastavil tím Billa v polovině kroku.
Mladšímu muži poklesla čelist a tvář se mu protáhla hrůzou. "Není tam co?!"
"Když já nemůžu kouřit, pak ani žádné pivo pro tebe, pamatuješ?" Řekl Tom a vyplázl na něj jazyk. Cítil se jako fracek, ale opravdu jej to bavilo, když mohl mladšího muže takhle popichovat.
"T-ty zas - zatracený kreténe!" Zavrčel Bill.
"To přežiješ," odpověděl Tom. "A pravděpodobně budeš žít déle. Ber to jako laskavost, idiote."
"Aaarrgghh!" Bill se frustrovaně zatahal za vlasy a stejně zamířil do kuchyně. Tom slyšel, jak otevřel dveře ledničky, a následovalo hlasité zasténání. Tiše se uchechtl, když mu myslí blýskl Billův frustrovaný obličej.

Little White Lies 11.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Little White Lies
autor: HollyWoodFix


Tom nešťastně přecházel po pokoji sem a tam, stále čekal, kdy uslyší něco od Billa. Už to bylo více než dvě hodiny od toho incidentu a on si o něj začínal dělat starosti. Bylo už pozdě a Bill byl stále někde tam venku v neznámém městě.
Tom jej hledal asi hodinu, ale pak usoudil, že nejlepší bude jít zpátky do hotelu a čekat na jeho návrat. Ale čím déle čekal, tím nešťastnější a frustrovanější byl.
Byla to jeho vina, věděl, že to byla jeho vina; jen doufal, že mu Bill dá šanci to vysvětlit.
Pohlédl dolů na svůj telefon a povzdechl si. "Kde jsi, Bille?"


~*~*~


"Bille, zlatíčko? Už jsi připravený si promluvit?" Zeptala se jemně Emma, Billova matka. Vyzvedla svého syna pár hodin severně od Mnichova poté, co od něj před několika hodinami obdržela znepokojivý telefonát.
"Já jen… prostě chci jít domů." Bill si povzdechl. Nenáviděl, že své matce neříkal pravdu, ale prostě ještě nebyl připravený o tom mluvit. Celá ta noc byla stále tak čerstvá; nedokázal zastavit všechny ty obrazy, aby se stále nevracely do jeho mysli.
Svezl se taxíkem na odpočívadlo jen pár hodin severně od Mnichova, měl pocit, že se musí dostat pryč tak rychle, jak jen to bylo možné. Nemohl riskovat možnost, že by mohl narazit na Toma. Dojel by tím taxíkem ještě dál, ale došly mu peníze. Což byl důvod, proč zavolal své matce. Věděl, že ona je tím jediným člověkem na světě, a výjimkou Toma, který by byl ochotný pro něj něco takového udělat.


"Dobře, zlato, jak chceš." Jeho matka to vzdala, nechtěla na něj tlačit. Poznala, že něco není v pořádku, očividně, jinak by nemusela svého syna vyzvedávat uprostřed ničeho v pět hodin ráno.
Bill jen mlčel a zíral na zprávu, kterou obdržel od Toma.
Bille, prosím, není to tak, jak to vypadalo. Vrať se do hotelu a dej mi šanci to vysvětlit. Je tady něco, co ti chci říct.
Přečetl si ji téměř před hodinou, ale doteď nebyl schopný na ni odpovědět. Naposledy si přečetl slova, která napsal, než stiskl tlačítko Odeslat. Okamžitě si vypnul telefon, protože nechtěl vědět, jestli dostane odpověď nebo ne.
Odhodil malý přístroj stranou a silou vůle se snažil přinutit ke spánku. Prostě jen chtěl zapomenout na ten víkend i na vše, co se tam stalo, i kdyby jen na chvíli.
 


Sweet Desire 11.

Neděle v 16:00 | Janule |  Sweet Desire
autor: The_poltergeist




Nic tě nezraní tolik jako slova, která se ti zaryjí pod kůži.


Následující pondělí byl Tom nervózní, téměř vypadal jako troska. Potuloval se přelidněnými chodbami, stejně tak jako to dělal už tolikrát. Tentokrát ho to ale téměř děsilo. Vlastně děsivé bylo hodně skromné vyjádření pro momentální situaci. Bylo to více než hrozné, cítil se hůř, než když měl mluvit před celou třídou. Byl upocený, téměř hyperventiloval. Byl si stoprocentně jistý, že by radši nahlas zpíval v jídelně, než aby se cítil tak jako teď; měl pocit, že se na něj všichni dívají jako na pouličního prodavače. Vytrvale, téměř podezíravě.
Co stálo za Tomovým momentálním vyšilováním? No, jako vždy za tím byla Tomova pěkná, trochu dramatická hlava. Nic nového. Přesvědčovala ho, že každý, každý jedinec v jejich škole věděl, co on a Bill o víkendu dělali. Byl naprosto v pohodě, když prvně vkročil do budovy, byl klidný, vyrovnaný. Trvalo to jen do doby, než ušel pár metrů a rozhlédl se kolem sebe. Všichni se na něj otočili a zírali. Víc než normálně. Usmívali se, šeptali si, pravděpodobně uvažovali, kdo to začal, a hlavně proč to sakra dělali. Tom si byl tak jistý, že mají obrovskou bombu k diskuzi. Bavit se o něm a Billovi, přemýšlet, ptát se, pomlouvat, zatímco se dívají na Toma, jako kdyby měl vybuchnout a dříve nebo později jim otázky zodpovědět.


Jak se snažil dostat ke svojí skříňce, aniž by utrpěl záchvat úzkosti, snažil se namluvit sám sobě, že je to vše jen v jeho hlavě. Lidé se na něj dívali, ale ve skutečnosti ho neviděli. Dívali se na něj jenom proto, že… byl tady, v chodbě, na cestě ke svojí skříňce, aby si vzal učebnice. Kdyby tam nebyl, nedívali by se na něj. Byla to jen náhoda. Nezírali, nesnažili se protnout s ním pohled, nebylo to to, co si myslel. Měl jen přehnané reakce. Dobře, byla pravda, že konverzace s Billem byly o víkendu naprosto rozdílné. Tak jiné, nové, že se Tomův žaludek bolestivě stáhnul už jen z toho pomyšlení. V sobotu se to stalo znovu a Tom, stejně jako v pátek, byl omámen alkoholem - jednoduše proto, že nezvládal Billa, když byl nemravný - a Bill to nepřekvapivě vedl. Začal malým škádlením, pomalu Toma vyzval, aby se svléknul… A ano, Tom si musel převléknout postel, než šel tu noc spát. Ale v neděli se spolu bavili normálně; o počasí, o nich - co mají a nemají rádi. Konverzace se nezvrhla a svým způsobem byl Tom rád. Bill opravdu musel ubrat, protože Tom se vážně bál, že dostane infarkt z intenzivních, skvostných orgasmů, které mu Bill dopřával. Nebylo to tak, že by je neoceňoval. Samozřejmě. Tyhle… konverzace (mohlo se to vůbec počítat jako konverzace, když Bill byl ten, který většinou mluvil, a Tom jenom… pomalu upadal do delíria potěšení?) opravdu oceňoval a opatroval.


Tomovy tváře se rozpálily, když vzpomínal na nemravné, erotické věci, které mu Bill psal. Najednou se zastavil a rozhlédl se kolem sebe. Co když lidi mohli…? Ne, seš idiot? vnitřně sám sebe praštil velkou baseballovou pálkou, kurva, samozřejmě, že nemůžou slyšet tvoje myšlenky. To je hloupý. Díváš se až moc na televizi.
Dobře, nemohli slyšet jeho myšlenky. Samozřejmě, že ne. To bylo prostě hloupé. Možná ale mohli číst řeč jeho těla? Byl si jistý, že má na čele napsáno neonovými barvami vinen. Bože, jeho mozek opravdu dobře věděl, jak ho vykolejit. Ale… věděli to? Byla tady nějaká normální možnost, jak by to mohli opravdu vědět? Pokud ano, jak se to dozvěděli? Bill jim to určitě neřekl. Proč by to dělal? Byli přátelé, ne? Nebo ne? A vše, co si řekli, bylo jen a jen mezi nimi. Pane bože, co když to Bill řekl nějakým svým kamarádům a oni nebyli schopní držet jazyk za zuby? To rozhodně bylo možné! Někteří lidé si užívali drby tolik, že to z nich vypadlo přesto, že měli držet hubu.

Wheel of Love 5.

Sobota v 16:00 | Janule |  Wheel of Love
autor: emraud




"Ovocné kroužky."
"Sýr."
"Vajíčka."
"Směs na palačinky."
"Chceš jahody?"
"Jahody!"
"Bochník chleba."
"Párky."
"Mňam!"
"Hmm… Pivo."
"Tati, pan Tomi říkal, že nějakou dobu pivo nemůžeš," řekla Gillian a poškrábala se gumovým koncem tužky na hlavě.
Jako na povel vešel do kuchyně Tom a zamířil k ledničce. "Nemůžeš pivo. Nechci, aby sis stěžoval, že tě bolí břicho." Otevřel ledničku a vytáhl lahev vody.
"Bylo to jen překyselení žaludku," zamumlal Bill zamračeně.
"A křičel jsi při tom bolestí, jako bys umíral," odpověděl Tom suše, odšrouboval vršek a napil se chladné vody.


Předchozí den si Bill stěžoval na bolest břicha a Tom málem začal panikařit, když Bill křičel jako o život. Ještěže Gillian byla stále u May a dělala domácí úkoly se Sussie. Zavezl Billa rovnou do nemocnice a doktor se jen usmál a po prohlídce řekl, že je to jen překyselení. Bill pořádně nejedl (a nejedl pořádně už hodně dlouhou dobu) a to vedlo k bolestem břicha. Doktor mu dal léky a řekl Tomovi, jakou dietu by měl Bill dodržovat. Ačkoliv se cítil trapně, když jej doktor oslovil jako Billova manžela.
Tom se při té poslední myšlence přikrčil. Poté lahev zavřel a schoval ji zpátky do lednice.


"Tatínek pořád bere svoje léky," připomněla Gillian svému otci. Tom na ni mrkl a ona se tiše zachichotala.
Bill zabručel a trucovitě našpulil rty, zíral přitom na Toma. "Fajn," zavrčel. Pak se otočil a kývl. "Tak jdeme."
"Kam jdete?" Zeptal se dredatý muž.
"Nakupovat!" Zvolala Gillian vesele.

My bodyguard 50.

Sobota v 15:00 | Janule |  My bodyguard
autor: Muckátko :o*


Zdravím všechny u kulatého 50. dílu. Podařilo se mi konečně napsat ten jeden jediný stěžejní díl téhle povídky, ke kterému jsem se stále moc neměla hned z několika důvodů, ale byl konečně úspěšně dokončen, takže povídku zřejmě čeká posledních deset dílů.
Hodně zábavy při čtení!
Muckátko :o*
V nebezpečí do bezpečí


Byla to ta nejtěžší noc v Tomově životě a rozhodně patřila k jedněm z těch nejtěžších i v Billově životě a to proto, že tam byl pokaždé, kdy se Tom kvůli právě prožité noční můře s křikem a slzami v očích budil téměř každou hodinu po celou noc. Vymrštil se do sedu a třásl se jako osika, čímž agenta probudil i z lehké dřímoty. Nedovolil si usnout naplno, protože jeho smysly a povědomí byly v pohotovosti. V tuhle noc byl extrémně ostražitý, a když se zdálo, že jeho klient na chvíli usnul tvrději než předtím, vykradl se z ložnice, aby se mohl ujistit, že okolí domu je stále bezpečné. Každá hodina, kterou netrávil u kamer, mohla být jejich poslední. Stejně tak, jak by nejraději seděl se zarudlýma nevyspanýma očima u monitorů, tak nechtěl nechat svého klienta samotného ani na vteřinu. Jeho tělo mu jasně hlásilo, že už překračuje svoje vlastní hranice, které už tak byly dostatečně posunuté. Normální člověk by vyčerpáním a přetažením už pravděpodobně zkolaboval, ale to si agent nemohl dovolit. Ne při své práci, a už vůbec ne v nynější situaci.
Pokaždé se vracel zpět do ložnice o malinko klidnější, jen aby ho chvíli na to vyděsil Tomův křik a naléhavé prosby, aby Davida zachránil a aby mu slíbil, že se jeho manažerovi nic nestane. I když mu něco takového Bill slíbit nemohl a oba to dobře věděli, už jen to, že by tu lež z úst vypustil Bill, by Toma malinko uklidnilo a uchlácholilo. Raději setrvat v bublině bláhových a milosrdných lží, než čelit kruté realitě.
Vzhledem ke všem okolnostem Bill mohl jen stisknout Tomovo tělo po každém zlém snu a snažit se ho uklidnit holýma rukama, protože v domě nebylo nic, co by mu mohl dát, aby se uklidnil a alespoň trochu vyspal. Žádné léky na spaní, žádný alkohol na uvolnění. Nic. O spánek se však Tom pokaždé postaral sám vždy, kdy sám sebe vyčerpal slzami, stresem a nevyspáním.

Herzenswärme 2.

Pátek v 16:00 | Janule |  Herzenswärme
autor: MoreInsidiousKindOfStories


Ahojte!
V prvom rade by som sa chcela veľmi pekne poďakovať všetkým, ktorí mi minulý týždeň zanechali komentár! Veľmi ste ma nimi potešili - ani neviete ako! :)
Hneď v úvode by som rada odpovedala na jednu z otázok ohľadne veku chalanov, ktorá aj mňa samú zaujala. Keď som poviedku začala písať, nepremýšľala som o tom, koľko majú rokov a nikde zatiaľ nebolo spomenuté, koľko majú chalani rokov. Preto má Vaša fantázia plnú možnosť vytvoriť si ich obraz a zaradiť si ich do určitého obdobia tak, ako chcete Vy sami. :)
Ešte raz ďakujem a veľmi sa teším na Vaše pripomienky, komentáre alebo otázky.
Prajem Vám príjemné čítanie!
MoreInsidiousKindOfStories



"Egal, wo wir hingehen, nimm Dir 'ne Minute Zeit,
Eine Welle aus Namen, Wortern und Zahlen bricht über unseren Kopf herein,
Und egal, wo wir hinsehen, es bleibt nicht für die Ewigkeit,
Komm, tritt mal die Bremse, beim allem was eilt, nimm Dir 'ne Minute Zeit,
Wie sehr es auch eilt, nimm Dir 'ne Minute Zeit, Zeit."
- Adesse


"Je jedno, kam ideme, vezmi si na minútu čas,
vlna mien, slov a čísel nám naráža do hlavy,
a je jedno, kam pozrieme, neostane to na večnosť,
poď, stúp na brzdu, pri všetkom, čo sa náhli, vezmi si na minútu čas,
ako veľmi to ponáhľa, vezmi si na minútu čas, čas."
- Adesse


Cez stenu svojej detskej som počúval hádku rodičov a objímal mladšiu sestru, ktorá usedavo plakala na mojej posteli. Pritúlil som si ju k sebe a pobozkal párkrát do vlasov, aby sa nebála. Bolo počuť rinčanie skla. Chcel som si zapchať uši, ale nešlo to. Musel by som pustiť Christy. Po minúte zrazu tresli vchodové dvere a všetko stíchlo. Počul som už len matkin plač z kuchyne. Opatrne som sa od sestry odtiahol a naznačil jej, aby ostala a ticho ležala. Zakradol som sa do kuchyne a chvíľu sledoval matku, ktorá sedela pri stole s tvárou v dlaniach a ticho vzlykala.


"Si v pohode?" objal som ju okolo ramien zľahka a ona len kývla. "Je už preč? Nevráti sa?" zašepkal som a cítil, že to bolelo, hoci by som mal byť radšej šťastný.
"Uhm," potiahla nosom. "Christy?" pozrela sa na mňa a zotrela si slzy.
"V mojej izbe," odpovedal som smutne.

Little White Lies 10.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Little White Lies
autor: HollyWoodFix


"Hele... Ashley se jmenuješ?"
"Ano, pane!" Malá červenovláska se zahihňala.
"Opravdu se ještě jednou omlouvám za ty šaty. Byl jsem roztržitý a nedával pozor." Tom se znovu omlouval, jeho myšlenky byly zpět u Billa. Polibek a to všechno, co se stalo předtím, bylo stále v popředí jeho mysli, a on neměl tušení, co se chystá udělat.


Vždycky si byl tak jistý, když přišlo na věci v jeho životě. Byl si tak jistý, když byl ještě dítě, že chce jít studovat vědy, a teď byl tady, několik měsíců od absolvování univerzity v oboru věd. Stejně jako si byl tak jistý, když mu jeho matka domlouvala schůzky s děvčaty, že k nim nikdy nic necítil proto, že byly podle matčina výběru, a prostě pro něj nebyly ty pravé. Byl si tak jistý, že jednoho dne potká perfektní dívku, zamiluje se, ožení se, a nakonec založí rodinu. Byl si tak jistý...


Ale teď, po tomto víkendu s Billem, si nebyl jistý vůbec ničím. Pokaždé, když si představoval svou budoucnost, Bill v ní samozřejmě vždy byl, nedokázal si představit budoucnost bez Billa. Ale v jeho vizi byl Bill pouze jeho nejlepší přítel, ne osoba, se kterou se chystá strávit zbytek svého života.
Tom si povzdechl, každou minutou byl stále víc a víc zmatený.
"Vážně si s těmi šaty nemusíš dělat starosti," ujistila ho Ashley, konejšivě mu položila ruku na rameno.
"Jo, jasně, to..."
"Jsi v pořádku, Tome? Vypadáš kvůli něčemu rozrušený?" Zeptala se červenovláska opatrně, všimla si Tomova roztěkaného pohledu.
Výtah se zastavil a otevřel na jejich patře. Oba z něj potichu vyšli, Ashleyina paže byla stále omotaná kolem Toma. Začal ji odvádět do jejího pokoje, když ho zastavila.
"Pokud tě něco trápí, možná ti můžu pomoct. Někdy pomůže získat názor i od někoho jiného." Podíval se na ni a ona se na něj povzbudivě usmála.

Další články


Kam dál