BLOG POKRAČUJE ZDE (O PŘESUNU)

Blog se na chvíli probral :o)

13. dubna 2020 v 14:22 | Janule |  About
Ahoj lidičky,

po pár měsících jsem v jen tak náhodně zkusila, jestli se mi nenačte na starém blogu článek, a on jo :-), ale funguje to pořád na heslo, nic netrvá věčně, takže jsem sem jen doplnila zbývající díly povídky From the inside out a jednodílku od Alexie, aby tu byly všechny.

Pokračovat tady je nereálné, budu ráda, když se mi povede upravit i rozcestníky, což se mi teď už nepodařilo, takže pořád platí nový blog s adresou tsecniwt.blog.cz, na který dávám už jen občasná videa nebo fotky dvojčat. To už sem doplňovat nebudu, protože toho už je prostě moc.

Tak jo... jen jsem vám chtěla napsat, proč se tu náhle zjevily nové články, popřát hezké Velikonoce, přežijte karanténu ve zdraví - fyzickém i duševním, a snad se ještě někdy potkáme u nějaké nové povídky. Trochu jsem si říkala, že když se teď hodně lidí nudí doma, že by mohl někdo něco napsat, ale zatím nic nedorazilo. :-) Tak pa, J. :o)
 

Berlin. Berlin, Berlin

13. dubna 2020 v 13:44 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Alexia


Ahojte, posielam svoju kratučkú jednodielku v češtině, ktorá ma napadla pri pesničke Berlin, vlastne som ju napísala hneď po koncerte ešte na hoteli. :) V pc mám poviedok fakt veľa, aj veľa rozpísaných, ale nikdy som sa neodvážila ich takto verejne poslať. Nakoľko je poviedok žalostne málo, možno prišla moja chvíľa :) Budem vďačná za každé jedno prečítanie, komentár, čokoľvek :) Autora to veľmi povzbudí, keď vidí, že to má význam :) Vopred sa ospravedlňujem za nejaké chyby alebo nejasnosti v texte, ale tie jazyky sa mi trošku pletú :) Ďakujem Janule za zverejnenie a opravu :) Alexia


Berlín, Berlín, Berlín… Tak rád bych se vrátil, kdyby to tak šlo. Uplynulo deset let… Deset let a já jsem každý den přemýšlel, zda nebyla chyba odejít, jestli jsem neměl zůstat alespoň poblíž a potichu sledovat situaci tak, aby na to nikdo nepřišel. Mohl jsem, avšak byla by to psychosebevražda. Ne že by teď nebyla, ale je to menší zlo. Rozhodně menší, než zůstat.
Tak strašně mi všechno chybí, máma, Gordon, přátelé a v neposledním řadě ON.
Tom. Dal bych všechno na světě za to, abych ho mohl aspoň jednou obejmout, jednou vidět, cítit, vědět, že je tady. Úplně by mi stačilo, kdyby se na mě jednou usmál a já bych byl šťastný. Možná bych vydržel dalších deset let, kdo ví? Nebo také ne…


Poslední týden jsem přemýšlel nad Tomem každý den. Ne že bych o něm předtím nepřemýšlel, ale teď to bylo jiné. Po celou dobu, co jsem se přistěhoval do Los Angeles, jsem ho nepřestal milovat, ale postupem času jsem se alespoň dokázal začlenit do normálního života, i když to bylo pořádně těžké, ale posledních pár dní bylo úplně zvláštních. Představoval jsem si ho, když jsem dělal absurdně obyčejné věci, například když jsem pil čaj nebo si čistil zuby. Myslel jsem na něj před spaním, dokonce se mi o něm zdálo. Ano, sny byly nejhorší…
Chtěl mi tím život něco říct? Sám jsem nevěděl proč, a hlavně proč teď. Začínalo to být pořádně nepříjemné…
… A bolestivé.


Už ani pořádně nevím, jak vypadá; viděl jsem sice pár fotek v novinách, ale to je všechno. Zajímalo by mě, jestli se mu také dělají takové hrozné vrásky jako mně. Holt už jsem starý.
Je mi třicet, proboha!
Ráno jsem se vzbudil z krásného snu. Setkali jsme se v něm a já se té představy, že by to někdy mohla být skutečně pravda, neuměl zbavit. Moje mysl si stále pohrávala s myšlenkou jet do Berlína.
Och, Bože! Tak rád bych jel! Ale bál jsem se sám sebe… Co kdybych to neunesl? Tak jako v den, kdy jsem se rozhodl odejít? Co kdyby mi to převrátilo život naruby a dostalo ještě více na dno? Co kdyby celá má obranná zeď, kterou jsem tak dlouho budoval, kvůli jednomu pohledu na Toma padla? A nepadla by jen ona. Bál jsem se, že celé mé bytí by se rozsypalo jako hrad z písku. A co potom?


Ne, nemůžu se vrátit, i když bych velmi chtěl. Nedokážu se na Toma jen tak podívat. Ne po tom, co jsem beze slova zmizel z jeho života. Možná by se mnou ani nemluvil, vždyť já mu nedal žádné vysvětlení, neřekl jsem mu ani jen blbé "sbohem", nic!
Kdyby tak věděl, jak moc mi to je líto. Ale to se zřejmě nikdy nedozví.
Položilo by mě, kdybych Toma viděl znovu šťastného s jeho ženou. Určitě mu je takhle líp, beze mě.

From the inside out 46. (konec)

13. dubna 2020 v 13:17 | Janule |  From the inside out
autor: fyredancer



Epilog


~ O tři a půl roku později ~


"Kaulitzi, potřebujeme ty korektury do dvou hodin odpoledne!"
Tom zvedl hlavu, když se jeho šéf David Jost zastavil u jeho stolu se zničeným výrazem. Nebylo to často, kdy se Tom nacházel na svém pracovišti - mnohem raději býval v jedné z mnoha portlandských kaváren, kde vytvářel koncepty a formoval své nápady s pomocí laptopu. "Některé z mých nejlepších nápadů pocházejí z prostřední kavárny," říkal spěšně každému, kdo se zeptal, proč tráví tak málo času v kanceláři. Jen málo z nich obdrželo přiznání, že se seznámil se svým přítelem před více než třemi lety v kavárně, v další ho požádal o druhou šanci, a ten obchod uzavřel jejich prvním polibkem.
"Promiňte, šéfe," řekl Tom a krátce zasalutoval prsty u šátku na čele, který mu pomáhal držet dredy pryč z obličeje. David byl jedním z mála zaměstnavatelů, kteří byli ochotni Toma zaměstnat přímo z vysoké školy bez ohledu na jeho vzhled, a dávali přednost jeho výsledkům, díky nimž se jeho malá reklamní společnost stala úspěšnou. "Jsem dneska trochu mimo."


"Aha?" Řekl David opatrně a přistoupil k Tomovu neposkvrněnému stolu. Všechno v Tomově pracovním prostoru mělo své místo - fotky jeho a Billa připnuté na nástěnce na jednu stranu, velký monitor s plochou obrazovkou vyleštěnou do vysokého lesku, každý lesklý časopis či svázaný pořadač seřazený ve správném pořadí.
"Slyšel jste, že pořádají svatby v soudní budově v okresu Multnomah?" Řekl Tom a otočil monitor, aby se David mohl podívat na titulek Oregonlive, na který nedávno obdržel upozornění.
David si založil ruce. "Tome, pořádají svatby každý den…"
"Dnes oddávají gaye a lesby," přerušil ho Tom. "Je tam fronta kolem celého bloku."
David s porozuměním pootevřel rty do ´o´. "Nech mě hádat. Chceš být ve stejné frontě s tím svým krásným mladým mužem?"
Tom se roztřeseně nadechl a otočil monitor zpátky. "Ani pro něj nemám prsten… Totiž, samozřejmě jsme o tom mluvili, ale tenkrát šlo o to, že to bude vždy jen registrované partnerství." Byl to dlouhý boj. Poté, co rok předtím zrušili zákon o sodomii, první pobuřující výkřiky odsoudily homosexuální manželství jako další krok. Bylo ohromující, že to začalo být napříč celým národem možné. Toma nikdy nenapadlo, že se dočká dne, kdy si on a Bill budou moct otevřeně slíbit svůj manželský závazek, a nyní byl deprimovaný, když zjistil, že ten den právě nastal.

 


From the inside out 45.

13. dubna 2020 v 13:16 | Janule |  From the inside out
autor: fyredancer



Dveře do kuchyně se se zaskřípáním otevřely a zase zavřely. Bill pověsil klíče na stojan vedle dveří, tiše jako myška se otočil a zamrzl v polovině kroku, když si uvědomil, že kuchyň navzdory brzké hodině není prázdná. Vůně kávy způsobila, že mu zakručelo v žaludku.
Bill se snažil nevzdychnout - alespoň ne slyšitelně. U stolu seděla jeho matka Claire v tmavomodrém županu, v dlaních držela kávu a skláněla se nad sobotními novinami. Pramen kaštanových vlasů jí padal z místa, kde byl zastrčený za uchem.
"Mami," zaskřehotal Bill. "Jsi vzhůru brzo."
Claire vzhlédla od novin. Krátce sevřela rty a zvedla hrníček ze stolu. "Stejně tak i ty," poznamenala.
Bill se jemně poškrábal v krátkých vlasech za uchem. "Ehm, dobré ráno?" zkusil to, a doufal, že už s ní konečně vykročí tou správnou nohou. Obcházeli se už celé týdny a nikdy pořádně nenacházeli spojení. Chyběl mu ten snadný vztah, který měl se svou matkou předtím. Předtím, než začal přivádět k životu své skutečné já, připomněl si Bill. Jeho touha vyhladit si cestičku, možná přivést ke kompromisu část sebe sama, jen aby spolu vyšli, se mu v žaludku přeměnila na naštvané zavíření. Tolik toho před ním tajila - i před Tomem - ve snaze udržet Billa v ´bezpečí´. Mohl Toma ztratit, kdyby jeho přítel nebyl tak úžasný.


"Zase jsi byl s Tomem," pronesla Claire.
Nyní už Bill vzdychl, sundal si bundu a zamířil ke kávovaru. Bylo až příliš brzy a on v sobě neměl dost kofeinu, rozhodl se.
"Jo," odpověděl, zatímco si naléval šálek kávy a přidal cukr a smetanu. Byl si jistý, že zarudnutí z nedávné intimity má stále viditelné v obličeji. "Budu s ním teď hodně, víš."
Claire odložila hrníček, až zazvonil.
Bill potlačil přikrčení. Jednou rukou se objal, opřel se o pult za sebou a pevně sevřel ucho hrníčku. Pokud se chystají k další hádce, bude v pokušení popadnout klíče a znovu vyrazit ven. Byla spousta kaváren, které měly takhle brzy otevřeno a kam mohl s sebou vzít své domácí úkoly, včetně jejich vlastní kavárny. Pak by alespoň mohl obdivovat svého dobře vypadajícího přítele.
"Já to vím," řekla Claire tiše a položila si ruce před sebe. "Měla jsem pocit, že jsme posledně neskončili na té správné notě..."
"Byla vůbec nějaká správná nota možná?" Střelil Bill nazpět a pokoušel se ovládnout náhlý příval vzteku. "Řekla jsi mi, abych se rozešel se svým přítelem, nebo abych se odstěhoval."


From the inside out 44.

13. dubna 2020 v 13:14 | Janule |  From the inside out
autor: fyredancer



Bill se probudil s paží přehozenou kolem svého pasu a ranním sluncem zahřívajícím mu obličej a zabarvujícím mu vnitřky očních víček do oranžova. Zavrtěl se a ospale se pousmál, když se natáhl, aby Toma pohladil po nahé paži. Byl otočený čelem k nočnímu stolku a při pohledu na hodiny nakrčil nos. Měl ten den volno a neměl ani žádnou směnu, ale věděl, že Tom bude muset brzy vstát. Když si ze sebe začal shrnovat deku, Tom mu proti krku zaprotestoval, nosem mu odstrčil jeho tmavé vlasy a políbil jej na šíji.
"Musíme se zvednout," řekl Bill smutně. Pak sebou trhnul a rukou se chytil za jednu půlku svého zadku.
"Právě teď mám zájem jen o jeden druh ´zvedání´," zamumlal Tom a znovu jej políbil na krk.
"No jo, ale Billův zadek pro tuto nabídku moc není," odpověděl Bill. Svíjel se ve dvojím sevření přikrývky a Toma, dokud se nedostal na záda.
"Přehnal jsem to včera večer?" Chtěl Tom vědět. V ranním světle měl stále zavřené oči.
Byl krásný a Billův, a to Billa přimělo věnovat mu nespatřený, poblázněný úsměv. Chtěl se natáhnout a otřít si nosy se svým ospalým Tomem. "Jsem v pořádku," ujistil ho.
"Určitě?" Tom natáhl ruce a sevřel Billova ramena.


Bill chtěl zůstat přesně tam, kde právě byl, vláčný a šťastný a přitulený pod přikrývkou s teplým a sexy vonícím Tomem, ale o slovo se hlásily určité tělesné potřeby. Nemluvě o hodinách, které odtikávaly minuty do Tomovy směny, a skutečnosti, že nejvhodnější způsob, jak dostat Toma z postele, bude nechat jej tam samotného. Se zasténáním plným protestu ze sebe Bill shrnul přikrývku a trhnul sebou, když jej ovanul chlad. Tom znovu hlasitě zaprotestoval a pokusil se zmizet pod polštářem.
"Čas vstávat," řekl Bill nemilosrdně. Nemůžeš přijít pozdě do práce, pane Vedoucí Směny."
Tom zasténal. "Radši bych zůstal v posteli na další kolo…"
"Jo, no, poslední kolo jsi měl někdy kolem půlnoci a budeš muset trochu počkat, než se na to budeme moct vrhnout znovu," řekl mu Bill. Opět si promnul zadek, zatímco poskakoval z nohy na nohu na studeném koberci a hledal své oblečení. Prakticky celý večer strávili v posteli a Bill dostal přesně to, co chtěl - jezdil na Tomovi celou věčnost, zatímco Tom jej hladil po celém těle a třel mu bradavky a neustále mu šeptal, jak je nádherný - a teď ráno toho Bill nelitoval, ale byl rozumný ohledně zotavovací doby.


From the inside out 43. (2/2)

13. dubna 2020 v 13:13 | Janule |  From the inside out
autor: fyredancer


Vyměňovali si na chodbě stále intenzivnější polibky, dokud Bill nesjel rukama po Tomově hrudi, našel jeho pásek a ještě naposledy jej pohladil po pevném břiše, než se pustil do rozepínání pásku.
Tom přerušil polibek, olízl si koutek úst a v očích mu potěšeně zavířilo.
"Hej," zamumlal Bill a provedl zběžnou kontrolu chodby, aby se ujistil, že nemají žádné publikum. Lisa, ze všech ostatních obyvatel bytu, by tam stála hodně dlouhou dobu, aniž by cokoliv řekla, tím si byl jistý. "Pojďme mít trochu sexu."
"Jen trochu?" Zavtipkoval Tom, ale usmíval se, když Billa vedl do pokoje.
Bill za nimi s velkým uspokojením zavřel dveře.
"Tohle mi chybělo," řekl Bill, zatímco sledoval, jak si Tom svléká tričko. Natáhl ruku a přejel s ní po Tomových svalnatých, opálených zádech.
Tom se na něj přes rameno ušklíbl. "Budu z tebe to oblečení svlíkat já, nebo to uděláš sám?"
"Mm," zamumlal Bill, náhle nejistý. "Možná… bych si měl nechat tričko?" Vzpomněl si na ten pohled na Tomově tváři, když se dříve převlékal. Napětí, rozrušení, vina. Ani tohle, ani lítost už na Tomově tváři nechtěl nikdy vidět.


"Cože?" Zeptal se Tom a otočil se. "O čem to mluvíš?"
"Moje…" Bill bezútěšně ukázal na svá žebra.
"Miláčku, ne, já ne…" Začal Tom, pak se zarazil a přistoupil k němu blíž. Pátravě jej pozoroval a nic neřekl, pouze natáhl ruce, zajel s nimi pod Billovo tričko a nejprve je přitiskl na jeho teplou pokožku, než oběma rukama sevřel látku trička. Vytáhl ho vzhůru, zastavil se, jakmile Bill začal spolupracovat, a zvedl ruce; dával pozor na jeho uši i vlasy. Bill ovládl nutkání zakrýt si svůj hubený hrudník. To ráno stál před zrcadlem a počítal každou modřinu. "Jsi dokonalý," řekl Tom, natáhl ruku, aby jej pohladil po klíční kosti, než sjel lehoučkým dotekem po jeho hrudi až na pohmožděná žebra. Bill beze slova zavrtěl hlavou. "Pro mě jsi dokonalý," trval na svém Tom. "Okay? Jsi dokonalý a jsi tady a já udělám cokoliv, co jen chceš. Nechci udělat nic, co ti bude nepříjemné. Ale ty nemusíš dělat něco jen proto, že si myslíš, že by mě to mohlo trápit."
Bill se váhavě pousmál. Přiložil vlastní dlaň na Tomovu hruď a úsměv se mu rozšířil, když bradavka pod jeho dlaní rapidně ztvrdla. "Bylo to až moc dlouho," řekl upřímně. "Pojďme na to, okay?" Natáhl se, aby Toma znovu políbil a lehce kousnul, než se stáhl a nechal Toma, aby se k němu dál natahoval.



From the inside out 43. (1/2)

13. dubna 2020 v 13:12 | Janule |  From the inside out
autor: fyredancer



Zatímco odcházeli z restaurace, která v přicházejícím soumraku žhnula jako tekuté zlato, Bill držel Tomovu ruku v pevném sevření, aby mu zabránil v zakopnutí o chodník nebo nárazu do oplocení z tepaného železa obklopující parkoviště. Tom vypadal šokovaně, šel vedle Billa s vytřeštěnýma očima, kterýma jako by nic neviděl, a jeho nohy jen sotva řádně našlapovaly vzhledem k tomu, jak se opíral o Billa.
"To šlo… dobře?" Odvážil se pronést Bill.
"Uhh," ozvalo se nesouvisle z Tomových úst.
Bill zakryl úšklebek a přeměnil ho v soucitný úsměv, než je oba na chodníku zastavil a omotal ruce kolem Toma. Tomovi rodiče byli stále ještě v restauraci, kde dopíjeli víno a platili účet, ale Billa s Tomem omluvili a celkem překvapivě Irene pronesla cosi o tom, že jsou ještě mladí a měli by si zbytek večera co nejvíce užít. Byl si docela jistý, že jedním okem na ně téměř mrkla.


"Jsou jiní, než jsem čekal," svěřil se Bill, přitulil se blíž ke svému ohromenému příteli a otřel o sebe jejich nosy.
Tomovy hnědé oči se zaostřily a zaměřily se na něj. Povzdechl si, pak se nadechl, jako by si chtěl pro sebe oddělit tu sladkou vůni jakési androgynní kolínské, kterou Angie na Billa použila, a vtiskl mu pusu do koutku úst. "S větší mírou expozice se zhoršují, věř mi," řekl. "Táta musel změknout, protože je na dovolené, nebo tak něco."
"Nedělej si s tím starosti," radil mu Bill. "Máš, co jsi chtěl, ne?" Naklonil se a políbil Toma do koutku úst, na oplátku.
"Mm, všechno, co chci, je právě tady," informoval ho Tom. Natáhl ruce k Billovu pasu, sklouzl s nimi k jeho bokům a přitáhl jejich těla k sobě. Bill se zazubil, dokud se jejich ústa nesetkala. Plně spolupracoval s invazí Tomova hbitého jazyka. "Miluju tě," zamumlal Tom, jeho hlas byl chraplavý, když se od sebe konečně po spoustě polibků odtrhli. Pak Billa políbil na znaménko pod spodním rtem.
"Miluju tě," odpověděl mu Bill potěšeně. Stále byl celý pohmožděný a otlučený, zotavoval se, ale byl celý Tomův. A nyní se každý z nich setkal s rodiči toho druhého a zdálo se, jako by jim už v cestě nestály žádné další překážky. Čas ukáže, připomněl si Bill, a pomyslel přitom na Jonathanovy chladně modré oči, chtělo se mu se otřást.


From the inside out 42.

13. dubna 2020 v 13:09 | Janule |  From the inside out
autor: fyredancer



Odpolední vítr setřásal zbývající barevné listy z okolních stromů, zatímco Tom jednou dvakrát objel kolečko, než našel místo k zaparkování. Stejně jako mnoho portlandských čtvrtí, které nebyly v centru betonu a cihel, byl Wildwood ze všech stran obklopen stromy. Módní restaurace vyznačující se severozápadním menu a trvale udržitelnou kuchyní byla zastrčena v rohu bloku, kde se na jedné straně nacházely obchody a kavárny, a na druhé obytné domy. Tom si prohlížel auta na malém parkovišti obehnaném černým zábradlím z tepaného železa. Jeho otec a nevlastní matka budou mít auto z půjčovny, ale přesto našel sám sebe, jak hledá něco povědomého, možná jen jako přípravu na nadcházející setkání.


"Hej," řekl Bill vedle něj a dotkl se jeho paže, když se Tom dlouho poté, co zaparkoval, ani nepohnul. Tom se nadechl a podíval se na něj, pokusil se o úsměv. Celý obličej mu to natáhlo do grimasy. "Víš jistě, že mě tady u toho chceš?" Pokračoval Bill, jel rukou vzhůru po Tomově paži, dokud jeho teplá a uklidňující dlaň neležela na zadní straně Tomova odhaleného zápěstí. Vlasy měl rozpuštěné kolem obličeje, stylizované v několika vrstvách a tu a tam pozvednuté gelem nebo lakem či nějakým jiným produktem. Menší vrstvy měl nyní i kolem spánků, jak si Tom povšiml, jak Angie co nejvíce využila jeho nový účes, díky čemuž vypadal razantně, ale přesto svůdně. Oči měl kouřové, obtáhnuté tmavou linkou a stíny, a na rtech měl tu nejmenší vrstvu čirého lesku, díky kterému je Tom chtěl ochutnat.
Byl androgynní, genderově vzdorující, a zároveň tou nejkrásnější věcí, jakou Tom kdy viděl.
"Není tady nikdo, koho bych tu měl raději," řekl Tom upřímně, zvedl ruku z volantu a propletl své prsty s Billem.


"Jsme tady brzo," poznamenal Bill a lehkým trhnutím brady ukázal na hodiny na palubní desce.
"Právě včas podle standardů mého otce," odpověděl Tom. "Už tam bude, pravděpodobně u baru." Tom se přinutil znovu dýchat a připomněl si, že nechce dělat nic bez Billa po svém boku. Chtěl s tím vyjít na denní světlo. A jo, riskoval úplně všechno, ale to, co musel získat, stálo za mnohem víc.
"Vážně to chceš udělat?" Zeptal se Bill vedle něj tiše, sedadlo vedle něj slabě zavrzalo, když se zavrtěl a přisunul se blíž k Tomovi. "Tvůj táta ti platí školu - jestli tě odstřihne od peněz, nebo…"
"Vypořádám se s tím," přerušil ho Tom, ne proto, aby Billa umlčel, ale proto, že ty samé myšlenky se mu honily hlavou už od chvíle, co se vydal touto cestou. Existovala reálná možnost, že mu jeho otec řekne, aby se s Billem rozešel, jinak ho přestane finančně podporovat. Nebylo by to poprvé, co by použil téma finanční podpory k tomu, aby mu Tom dal to, co chtěl.
Znovu se pokusil o uklidňující úsměv. "Jsou chvíle, kdy se musíš postavit za to, v co věříš."


Další články


Kam dál