Lost to be found 50. (2/2) (konec)

Včera v 16:00 | Janule |  Lost to be found
autor: Muckátko :o*


A je to tady, vážení! Mám pocit, jako bych tuhle čtvrtou povídku začala psát teprve včera, a přitom je tu poslední díl s tím neoblíbeným slovem KONEC, které po přečtení dílu najdete jako poslední slovo, které bude patřit této povídce.
Děkuji všem, kteří povídku komentovali, nejvíce však těm, kteří komentovali opravdu pravidelně a poctivě. Užijte si poslední díl povídky Lost to be found a vzpomínejte na ni prosím v dobrém. :-)
Vaše Muckátko :o*


Obvykle Bill chodíval v pátek z práce domů dříve než v jiné dny. Ostatně podobně to praktikovali všichni z jeho práce. Každý chtěl v pátek zmizet co nejdříve, aby si o několik hodin prodloužil víkend, což Billovi s Tomem přišlo náramně vhod. Těch několik měsíců, co bydleli spolu, si na pátek vždycky naplánovali nějaký program, který postupně protahovali přes sobotu i neděli, i když to bylo jen lenošení u spousty dobrot a filmů.
Tento týden však Bill musel v práci zůstat o pár hodin déle, takže nejen že nešel domů dříve, dokonce zůstával 3 hodin po pracovní době, aby dokončil svoji práci, která by do pondělí nepočkala, protože by polovinu svých nápadů zapomněl. Navíc mu po cestě domů volala máma, jestli by se za ní nemohl na chvilku zastavit. Už jej 3 dny neviděla a 4 dny s ním nemluvila ani po telefonu, proto se potřebovala ujistit, že jejímu chlapečkovi nic nechybí. Bill se ulakomil a na tři čtvrtě hodiny vydržel sedět v obýváku s čajem v ruce a trpělivě odpovídat na matčiny dotazy ohledně práce, stravy nebo jeho vztahu s Tomem. Po necelé hodině se však zvedl, poděkoval mámě za čaj a spěšně si nazouval boty, aby už mohl být konečně s Tomem, který na něj pravděpodobně už dávno čekal doma, protože Gordon přišel z práce krátce před Billovým odchodem, a jak Bill svého otčíma znal, odcházel z práce vždy jako poslední. Tom u něj dostal svoji první práci, aby získal praxi alespoň v nějakém oboru a měl něco málo do začátků. Jeho životopis se tak díky němu malinko rozrostl, i když se jednalo jen o administrativní činnost, která určitě nebyla žádným vrcholem pracovní kariéry, ale prozatím to stačilo.
 

Pár nikotinových polibků 3/3

Včera v 15:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: SakuraUchihaHaruno13



Vyznej se mu, nebo ho nech už konečně jít. Nic mezitím neprožívej, jen se tím zbytečně zabíjíš.

Ani jsem netušil, jak rychle k tomu došlo a opět se to ztratilo v propadlišti dějin. Ani jsem se nenadál a dalších čtrnáct dní společně strávených s Tomem bylo přede mnou. Celou dobu jsem byl na rozpacích a netušil jsem, jak se bude náš vztah dál vyvíjet. Nedokázal jsem z jeho chování postřehnout nic, co by mi dalo jasně najevo, že by o vztah se mnou stál.
Oči měl pro někoho, kdo se neustále ochomýtal kolem a plkal neuvěřitelné hovadiny. Fredericka si nedala pokoj ani tentokrát, i když sama měla přítele a všichni to věděli.
Ač jsem se snažil vysondovat, jak to mezi nimi vypadá, nic konkrétního jsem se nedozvěděl. Všichni mi dokola opakovali, že ti dva spolu nic nemají, protože ona má přítele, ale po zkušenosti z minulého roku, kdy měla hned dva z tábora, jsem tomu odmítal věřit.
Ať už vezmu v potaz skutečnost, že jsme na začátku dostali přidělené chatičky a byli jsme rozdělení na holky a na kluky, což se pak samozřejmě mohlo porušit, a on byl společně s jedním svým kamarádem ubytovaný u ní v chatce, kde každou noc přespával, nebo k tomu připočtu fakt, že byli spolu viděni na každém kroku, nezdá se, že by byli jenom přátelé.
Hlavnímu vedoucímu to nevadilo, věděl o tom, ale nevyjadřoval se k tomu. Bylo to jejich rozhodnutí a věk na to měli, tak neviděl problém, proč tomu stavět meze.

Zlom ale nastal ve chvíli, kdy se jednou po poradě vyplížila vedoucí a praktikantka z chatky a společně šly do jedné chatky dětí, kde byli nejstarší kluci. Společně kouřili, ony tam na chvilku usnuly, pak zase dělaly bordel a byly přistiženy pravou rukou hlavního vedoucího. Následně se zavedlo pravidlo, že musí všichni spát na svých dříve stanovených chatkách, ale to nebylo všechno. Poté prohlásil, že když mají všichni po noční poradě tolik energie, můžeme poradu každou noc protáhnout klidně i do tří do rána.
Všichni ostatní jsme byli dost nakrknutí, protože se postupem času spánek stával vzácností a únava rostla s každým dnem. Děti otravovaly pořád s tím samým, stýskalo se jim, brečely a stěžovaly si na všechno možné. Poslouchat to bylo vážně o nervy, ale to jim člověk nemohl říct. Musel se pořád jenom šťastně usmívat a přikyvovat, popřípadě to vyřešit.
Hlavní vedoucí to pochopil a žádnou poradu nám neprotáhl, jenom pořád posílal nespokojené poznámky k těm dvěma, což jej ani po několika dnech neunavilo.

In red

Včera v 14:00 | Janule |  Manips
by Karina2402


 


Started with the kiss 14.

Sobota v 16:00 | Janule |  Started with the kiss
autor: ophelia_seven


Láska a nenávist ANEB jak je Tom unavený z nerozhodnosti


S Billem je to vždy jako jeden krok vpřed... a dva kroky zpátky.


Domeček na stromě byl stejný, jaký si jej Bill pamatoval - vrzal na stejných místech, stejné díry byly ve stejných starých zdech. Dokonce i vysílačky, které dostali k narozeninám, ležely v rohu na hromadě, mimo jiných zapomenutých předmětů z jejich dětství. Děsivý pocit déjà vu byl téměř ohromující, jak lezl před Tomem, ale uklidňující ruka na jeho zádech bylo ujištění od jeho bratra, že věci jsou opět rozhodně v pořádku. Čtyři roky před nimi mohly některé věci ukrýt, ale s trochou hledání si Bill byl jistý, že by je mohli znovu najít.
Posadili se na svá obvyklá místa, přímo naproti sobě s koleny narážejícími do sebe. Jediný rozdíl, který Bill cítil, byla skutečnost, že jejich nohy jsou nyní delší, což znamenalo, že mezi nimi byla větší vzdálenost, ačkoliv jejich kolena se dotýkala. Bill cítil uvolnění, když si uvědomil, že všechno se jeví skoro normální, když Tom pustil tašku plnou sladkostí na podlahu do oválného otvoru mezi jejich nohama a koleny.


Bill sledoval Tomovy ruce, když procházel hromadou sladkostí a promíchával je. Mohl jen předpokládat, že jejich rozhovor ve městě o tom, co se mezi nimi stalo, zamíchal některé vzpomínky a pocity, jež potlačoval, protože když sledoval, jak se Tomovy ruce pohybují sladkostmi, cítil v části těla brnění. Stále mohl prakticky cítit způsob, jakým se polštářky Tomových prstů pohybovaly na jeho kůži.
Bill si vcucnul svůj spodní ret mezi zuby, když sledoval Tomovy prsty pohybující se v hromadě sladkostí, když nakonec vylovily kousek pro Billa - světlou fólií obalený kousek čokolády. Bill svraštil nos a zavrtěl hlavou.
"Já vím, že nemáš rád čokoládu," řekl Tom a nadšeně pohyboval prsty, aby rozbalil sladkost skrývající se za fólií. Bill byl uchvácen, vzpomínal si teď, jaké to je, chtít tak strašně moc, aby Tom rozbalil jeho těmi prsty. "Ale tohle je tak dobré. Bude to stát za to, slibuju. "

Sibyla 4.

Sobota v 15:00 | Janule |  Sibyla
autor: Sayurii


Děkuju vám všem za komentáře pod povídkou, moc si jich vážím. Kdyby jich bylo víc, nestěžovala bych si, třeba jen větičku, jestli se vám povídka zatím líbí, co? :D Každopádně čtvrtý díl je plný flashbacků, takže Tom se nám tu taky párkrát objeví, aby vám nechyběl, já vím, jak z něj všichni odpadáte :D A brzo se taky dozvíte, kde Tom je a co dělá a zanedlouho se taky snad rozluští záhada se Sibyl, například kdo Sibyla je a kdo není... Velvet to například vyřešila :D :D A pak se taky dozvíme, jestli bude mít Bill chutě na Coltona nebo ne a naopak... no bude to ještě sranda myslím, pokud budu mít svou psací náladu. Zrovna včera jsem ji měla, jenže večer, já ji mívám večer a taťka mě poslal zrovna spát... ?! Jakože cože? Aha... a měla jsem po ptákách... Zní to blbě i vám, nebo jen mně? :DDD Pěkné počtení vám přeji. Název dílu mimochodem není vystihující, ale mně se to líbilo :D


Byl ho plný Bill


Když se Bill s Coltonem loučil, musel se usmívat. Dostal práci! Normální práci. Byl na sebe hrdý, i když toho příliš neudělal. Cítil se vzrušený, těšil se, až se poprvé postaví (:D Až se postaví? Ehm... ) k zákazníkovi. Dobrý pocit z toho, co právě udělal, prohluboval i samotný Colton tím, jak byl sympatický, i jeho sekretářka Laila, která Billovi dala nějaké formuláře pro doktorku, již bude muset navštívit, aby posoudila, zda je Bill způsobilý, se zdála být velice milá a příjemná. Zatímco Bill scházel kopec směrem domů, ihned jej napadlo, že se musí pochlubit Nat. Po dlouhé době byl Bill šťastný.


Od pohovoru uplynul týden, Bill podepsal smlouvu a odevzdal Laile doktorkou vyplněné papíry. Teď pouze čekal, až mu zavolá takzvaná vedoucí směn a domluví si s ním hodinu nástupu na zaučení. Laila jej informovala, že by zaučení mělo trvat čtyři hodiny, to bylo to jediné, čím si mohl být jistý, vše ostatní byly pouhé představy. Jaká bude vedoucí? Jací budou kolegové? Co vše se od něj bude očekávat? Tyto a spoustu dalších otázek Billovi běhaly hlavou a dělaly jej nervózním. Nedokázal nečinně čekat, snažil se 'zaučovat' sám. Učil se pobrat co nejvíce nádobí naráz, nalévat kávu, pokládat talíře šetrně na stůl a pohybovat se elegantně a svižně jako číšník. Když s Nat navštívili kavárnu nebo restauraci, pozoroval místní obsluhu, jak na zákazníky mluví, jak jim servírují a prostírají. Zdálo se to jednoduché, ale Bill věděl, že to tak jen vypadá, dokud to dělal někdo jiný a on seděl u svého šálku čaje. Věděl to, ale mohl jen odhadovat, jak moc těžké to bude, až to bude on, kdo bude oblečený do bílé košile, černé vesty a kolem pasu se jej bude držet černá zástěra s dvěma kapsami.

Cvak

Sobota v 14:00 | Janule |  Manips
by Karina2402


Turn Back Time 29.

Pátek v 16:00 | Janule |  Turn Back Time
autor: Izzap






Nový start


Takže k věci, mami. Bill a já jsme… něco jako… chodíme spolu?


Tahle věta byla napsaná slabě a bylo jasné, že byla několikrát vymazaná a přepsaná. Papír byl v té oblasti slabý a drsný, jak si Simone všimla, když po větě přejela prstem.


Myslím. Nevím. Možná ti to už samotné došlo. Já vím, já vím, teď řekneš: "Ale vždyť je z rodiny!" No, to jsem nevěděl, když jsme se poznali - a ani on ne. A dělí nás několik generací a krevní spojení není tak silné a… Miluju ho. Vážně ho miluju, mami, a on miluje mě. A hádám, že tady začaly všechny naše problémy. Jeho rodiče se ho pokoušeli oženit a jemu se nelíbily dívky, které zvali k nim domů jako potencionální manželky. A důvod, proč je tady, v roce 2008 místo v roce 1908, je ten, že nás před pár dny přistihli. Jeho matka nás našla a šílela kvůli tomu a… nebylo to dobrý, takže jsem udělal to, co mi napověděl deník.
Oh, správně, ještě jsem nezmínil deník. James si začal vést deník, když mu bylo necelých devět, a zaznamenával do něj průběh spousty setkání, která jsme měli, a pak v něm byly taky věci, které se ještě nestaly - alespoň tedy nám. James dal tenhle deník a nějaké fotky a další věci dědečkovi a řekl mu, aby mi všechno předal tohle léto, přesně tohle léto. Tak divný, že? Skoro mi připadá, jako by bylo všechno předem dané a my jen žili podle předem nakreslené linky. Jako by všechno bylo už jednou napsáno v něčím deníku.


Je komplikované všechno shrnout, zvlášť v dopise. Nevím, jestli jsem něco nevynechal. Tedy - určitě jsem něco vynechal, ale mám na mysli to důležité. Nevím. Mně to dává smysl. Takže jednoduše řečeno jsem… cestoval časem. Ne. To zní vážně divně. Cestoval časem? No nic. Vrátil jsem se zpět v čase a poznal jsem Billa a teď jsme spolu a jsme tady, v roce 2008, a on by tu měl zůstat. Nemůže se vrátit zpátky z mnoha důvodů. Vím, že řekneš, že by se měl vrátit domů, ale on vážně nemůže.
V deníku se píše, že se domů nevrátí. A pokud se nemá vrátit domů, tak tam nemůže. Georg by ti mohl říct, proč - tolik vyšiloval, že poděláme časoprostorové kontinuum nebo tak něco. Myslí si, že uděláme něco špatně a najednou se změní celý svět. Ale možná má pravdu, možná je to risk. A mami, pokud je to risk, pak Bill potřebuje zůstat tady. Tady má být. Můžeš se zeptat dědy nebo si přečíst deníky, jestli mi nevěříš.


Live my life 30.

Pátek v 15:00 | Janule |  Live my life
autor: Neilinka


(Tom)


Po zdlouhavých přípravách na cestu ven jsme se konečně odhodlali a vydali se na procházku městem. Posezení u vody bylo fajn, pěkně jsme si popovídali a pak jsem mu poreferoval, co tam Daniel vyváděl za pitomosti. Celkem nevěřícně koukal, asi by ho na to netipnul. Já upřímně asi taky moc ne, ale teď už jsem rozhodně věděl, jaký debil dokáže být. Ulevilo se mi, že je po všem a já mám Billa pěkně pro sebe. Spontánně jsme se rozhodli navštívit kino, a tak jsem využil příležitosti a uklidil nás pěkně na nepříliš viditelná místa s minimálním počtem okolo obsazených sedaček.
Nejdřív to moje klučisko vypadalo trochu vyděšeně, když jsem ho začal hladit a intenzivně provokovat, ale pak se nechal zlákat k té milostné hře a potěšeně přijímal mou starostlivost o jeho mužství. Statečně se snažil potichoučku rozdýchávat ten příval vzrušení, občas mu to ujelo, ale díky hlasitému zvuku si nikdo ničeho nevšiml. Rajcovalo mě to dělat takhle na veřejném místě a plně jsem si to vychutnával, stejně jako jeho slastnou šťávičku, kterou obdaroval moje ústa.


Byl jsem docela na vážkách, jestli se taky odhodlá mi to oplatit, nebo mě to nechá pěkně vyžrat až do konce filmu. Naštěstí byl asi dost rozparáděný, takže i já jsem měl možnost si to zkusit z druhého pohledu, ačkoliv to byla jen honička. I tak to bylo absolutně skvělé a nepamatoval jsem si, kdy bych si naposledy takhle užil kino. S pošklebkem na tváři a rukou kolem jeho ramen jsem opustil sál. Ještě se mu červenaly tvářičky, a to mě burcovalo si ho ještě častěji přitahovat k polibkům, nebo mu aspoň sahat na zadek.

Další články


Kam dál