Vampire sunrise II 6.

Včera v 16:00 | Janule |  Vampire sunrise II
autor: Becs


Vyhříval jsem se v teple plamenů, které mi dopadaly na tvář z krbu po mé levici. Byl jsem vděčný, že je má královská kancelář zařízena moderně, ale zároveň útulně. To znamená nikde žádné vyřezávané ornamenty ve dřevě, ani zlaté sochy nebo děsivé obrazy zobrazující Drákulu při lovu bažantů. Všude jen čisté moderní linie na pozadí kamenných zdí. Když přišla na přetřes otázka, jestli krb ponechat, nebo ho v rámci moderního designu zrušit, váhal jsem. Hradní stěny mohou být někdy dost chladné a ústřední topení prostor nikdy nevyhřejte tolik jako pár praskajících polen. Mé rozhodnutí si jej ponechat jsem oceňoval každičký den, který jsem v téhle místnosti musel strávit.
Zahleděl jsem se z okna, kde se v chumlech proháněly sněhové vločky. Můj notebook, který už před nějakou dobou spadl do úsporného režimu, tiše vrněl na černé desce stolu. Z mého rozjímání mě vyrušilo až uchechtnutí. Stočil jsem pozornost na svého poradce a ochránce a nadzvedl jsem obočí.


"Pardon," omluvil se Gustav, když si všiml, jak na něj zírám. Zavrtěl se, až pod ním černé kožené křesílko zavrzalo, a odložil na nízký stůl u zdi dopis, který byl nepochybně zdrojem jeho pobavení.
"Co to bylo?" nadhodil jsem.
"Přišel dopis od klanu z Belgie. Píšou, že vás plně podporují, i když pochopitelně trvají i na osobním setkání," vysvětlil s drobnou úklonou ke složené čtvrtce papíru.
"To je dobrá zpráva," pokýval jsem hlavou. Měl jsem strach, že budu muset klany horečně přemlouvat, aby znovu přísahaly věrnost koruně, ale všechno šlo hladce. Babička v tomhle měla pravdu. Celou dobu tvrdila, že jakmile na trůn usedne právoplatný dědic, veškeré spory mezi upíry utichnou. Budou hrdí, že se budou moct sklonit před Drákulovou krví. No s tím klaněním jsem si nebyl tak úplně jistý, ale pravdou bylo, že jsem se do teď nesetkal s žádným odporem. Dopisy ze všech koutů světa přicházely prakticky pořád, aniž bych někoho musel vyzývat k poslušnosti. Teda zatím.


"Měl jsem trochu obavy vzhledem k minulosti," odkašlal si Gustav a zatvářil se jako by si nebyl jistý, jestli už nepřekračuje nějakou mez.
"Minulosti?" zamračil jsem se. Ani jsem netušil, že v Belgii sídlí nějaký klan, takže mě jeho slova zarazila.
"Jejich nejmladší syn Arturus se nachomýtl k tomu incidentu ve vesnici za řekou. Když tam tehdy mučili ty civilisty," dovysvětlil a jeho hlas se zdál ostrý a nesouhlasný.
"Myslíš to s Alexisem," nakrčil jsem čelo ještě víc.
"Údajně měl Alexisovi napomáhat, ale nakonec se z toho dostal bez jakéhokoliv trestu," doplňoval mi mezery v naší historii, přestože v té době určitě ještě nebyl členem královské gardy, a dokonce možná chodil do školy.
"Jak to že jsem to nevěděl?" bouchnul jsem pěstí do stolu. Můj bohorovný klid byl okamžitě pryč.
"Otec vás tehdy okamžitě poslal do Londýna. Vzpomínáte?"
"Ano," svěsil jsem ramena.

 

Connect With The Devil 36.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Connect With The Devil
autor: Emilia






Eric se znuděně převaloval doma u televize. Většinou na ni nekoukal, protože si stahoval filmy k sobě do počítače, ale dnes neměl náladu ani na to. Přepínal mezi kanály ve snaze najít něco, na co by se dalo alespoň trochu koukat. Tom odjel na víkend kempovat se svým tátou a on neměl na sobotu žádné plány. Teresa mu na snídani upekla mrkvové cupcakes s oříšky a vyrazila na sraz se svými kamarádkami, který měli pravidelně jednou za měsíc, kdy se scházely na honosný brunch. Eric s chutí ujídal capcakes, přestože byly s mrkví, kterou neměl příliš rád. Teresa vždy dokázala vytvořit i z ne moc chutných surovin něco úžasného. Voněl jimi celý dům. Bylo asi 11 dopoledne, dřív by Erica z postele nikdo nedostal. Zrovna když nechal běžet Zoom, kde dávali nějaký dokument o dravcích, pípnul mu telefon, který mu oznamoval příchozí sms. Možná mu psal Tom, jak to jde na kempování s tátou. Anebo… Natáhl se pro telefon a kliknul na blikající obálku. Serina bylo jediné jméno, které na něj z displeje telefonu koukalo.


Máš dneska plány? Potřebovala bych nutně doučovat!!!! O:)


Eric se ušklíbnul a bylo mu jasné, jaký typ doučování měla na mysli. Začal ťukat odpověď.


A co přesně bys potřebovala tak nutně doučit?


Na odpověď nemusel dlouho čekat.


Mám trochu problémy s geometrií. Kde se co a v jakém úhlu má spojit :P ale věřím, že po názorné ukázce se mi to všechno vyjasní :)


Od té doby, co spolu měli sex, nemohla Serina myslet na nic jiného. Byla lačná po více intimnostech mezi nimi. Myslela na to ve dne v noci. Ale nebyl to jenom sex, na který neustále myslela. Přesněji řečeno to byl sex se Sommerem. Nepředstavovala si nikoho jiného, ale nepřičítala tomu zvláštní význam. Bylo to podle ní normální, protože s ním aktuálně spala, a tak bylo přirozené, že neměla zájem o nikoho dalšího. Nebyla přeci žádná coura. Ale s Ericem si tak trochu připadala. Dělali nestydaté věci, věci, o kterých dřív mohla jenom snít. Už ani neměla tendenci srovnávat Erica s Benem. Bylo nemožné srovnávat nesrovnatelné, a tak od toho upustila. Občas si na něj vzpomněla, ale slzy pro něj přestala ronit již dávno. Srovnala se s tím, jak to bylo. A teď tady byl Sommer a ten chtěl ji. Jenom ji a nikoho jiného. Alespoň fyzicky. Zajímalo ji, jestli na někoho myslí v romantickém směru. Ale pravděpodobnost byla nulová, protože jinak by s ní přece nespal. Ačkoli kluci byli neřádi a nedělalo jim problém chodit ven s jednou dívkou a s druhou si užívat. Nevěděla proč, ale věřila, že Sommer takový nebyl. Byl jiný než ostatní kluci. Byl první, kdo po ní okamžitě nevystartoval a neslintal. Byla mu zezačátku lhostejná, nebo to přinejmenším bylo to, co se snažil dávat najevo. Ostatní kluci se jí snažili dostat jenom do kalhotek. Byl první kluk, který o ní řekl, že je chytrá a skutečně to tak myslel. A byl to první kluk, se kterým prožila ten nejlepší sex v životě. Zamračila se nad faktem, že byl první v tolika důležitých věcech. Zato ona, jak došla hořkého poznání, rozhodně nebyla jeho první.
Mám volný dům až do 14:00 h, tak přijeď a uvidíme, co s tím uděláme ;) Serina si přečetla odpověď a zamířila k šatníku. Musela najít ten nejvíc sexy kousek.


Rumors II - Fueling the Fire 13.

Středa v 16:00 | Janule |  Rumors II - Fueling the Fire
autor: Bitter







Teď už Tom věděl naprosto přesně, jak Billovi bylo, když ho Billy nedopatřením předávkoval jeho léky na uklidnění. Nebylo to nic hezkého. Už nikdy to nechtěl zažít a chtěl, aby to už přestalo, aby všichni odešli a on mohl spát.
Bože, byl tak strašně unavený...
Chtěl se stulit do jeho náručí a prostě spát. Jenže to by nejdřív musel zvládnout vstát, aniž by zase zvracel. Dokonce by bral i mámu, aby přijela a objala ho.
Všechny ty hlasy kolem něj mu přišly tlumené i příliš nahlas zároveň. Ze svého místa na pohovce, kde ležel, občas zahlédl Billovy nohy, když kolem něj prošel, jak u telefonování přecházel sem a tam.


Adam seděl v křesle vedle něj a upřeně ho pozoroval a kousal si nervózně nehty. Koneckonců to byla bratrova zásluha, že je na tom tak bídně. To jeho napadlo, aby si Tom vzal Billův prášek na uklidnění, když dostal v rádiu záchvat a začal zuřit jako nikdy. Místo toho, aby se trochu otupil, se mu udělalo zle jako ještě nikdy. Potom, co si ho vzali do parády zdravotníci a následně Bill, když on odmítl zůstat v nemocnici, skončil tady na gauči a usnul dřív, než se jeho hlava dotkla polštáře, ale ani to nepomohlo.
I Andreas a Peter byli oba s laptopy u kuchyňského ostrůvku a všichni něco dělali, snažili se zastavit tu pohromu. Eliminovat dopad na minimum a on? On zvrací.


Bravo.


Billův hlas utichl a za chvíli ucítil, jak se nasoukal k němu na gauč a ještě víc ho zachumlal do deky.
Řekl něco tiše Adamovi a pak zmizel v koupelně.
Opláchl si obličej studenou vodou a rukou, která se nekontrolovatelně třásla, vyndal ze skříňky za zrcadlem jednu z osmi krabiček s léky. Chvíli ji převracel v ruce a pak vrátil. Kdyby si prášek vzal, za chvíli bude slintat do polštáře vedle Toma a on teď potřeboval čistou hlavu. Alespoň ještě chvíli, nejdřív se musí postarat o Toma. Tom byl jediný důvod, proč už se dávno nenadopoval nebo nevyšiloval. Na chvíli se svezl na zem a svěsil hlavu mezi kolena. Pomalu dýchal a snažil se ovládnout třes.
Adam s Tomem měli zítra odletět do Berlína na čtyři dny a natáčet klip. Na jednu stranu byl vděčný, že tady bude moct zůstat kvůli práci, protože momentálně vůbec nehodlal opustit dům. Bylo by úžasné, kdyby nemusel opustit ani koupelnu.


Ani nevěděl, jak dlouho tam seděl, když se tiše otevřely dveře a vedle něj se svezl Tom. Přitáhl si ho do náruče a položil mu bradu na temeno hlavy.
"Neměl bys vstávat." Pokáral ho a omotal kolem něj svoje ruce.
"To je dobrý. Už nemám co zvracet, takže je to v pohodě. Starosti by sis měl dělat o sebe. Šíleně se klepeš. Už sis bral léky?"
"Ne. Zatím to zvládám bez nich a chci to tak nechat."
"Nepřipadá mi to tak."
"Když si je vezmu, vyřadí mě to z provozu a nebudu se s tebou moct rozloučit."
"Můžeme to..."
"Ani to neříkej. Nic se rušit nebude. Sdílejte co nejvíc věcí z Berlína, z natáčení, ať odvedete pozornost..."
"Nemyslím, že bude zajímavější Adam, jak hopsá v paruce. A už vůbec, že to bude tak jednoduchý."
"Nic jinýho nám nezbývá." Pokrčil blonďák rameny a konečky prstů začal mimoděk hladit Toma na krku.
 


Bordó & Black

Středa v 15:00 | Janule |  Manips
by Karina2402



Jeho očima 6.

Úterý v 16:00 | Janule |  Jeho očima
autor: Želatýnka


Zářit jasně, zářit leskle


Když byla Třpytka zmíněna znovu, byl skutečně pátek, ačkoliv si Tom myslel, že to byla spíše více náhoda, než to, že by měl Bill reálný pojem o čase.
Od chvíle, kdy Bill předchozí týden zmizel, Tom si nemohl pomoct, ale byl pokaždé trochu nervózní, když nebyl kolem. Nebylo to tak, že by snad Tom byl osamělý, to jen, že pokud Bill nebyl s Tomem, tak kde přesně byl?
Když se nad tím tak zamyslel, Tom toho o Billovi příliš nevěděl. Nevěděl vůbec nic o Billově minulosti a příliš toho nevěděl ani o jeho přítomnosti. Bill měl rád věci, které odrážely světlo, a rád mluvil o hvězdách a měl pár přátel s podivnými jmény, které Tom nikdy nepotkal. Bill se nikdy nezmínil o své rodině nebo o tom, kde bydlel. Pokud vůbec někde bydlel.
Tom si byl docela jistý, že Bill někde bydlel, ale po měsíci, co Billa znal, a po šesti dnech, co jej ztratil, ´docela jistý´ už nebylo dostačující.


Takže v pondělí ráno u snídaně skládající se z oschlých cereálií Tom vymyslel plán. Nejprve Billa zavede do domu s příslibem jídla a pak si jej posadí k velmi vážné diskuzi o jeho životních podmínkách, a má vůbec topení a centrální klimatizaci a tekoucí vodu a jídlo v ledničce? Protože Bill byl ve skutečnosti až příliš hubený a pravděpodobně se mu nevedlo příliš dobře v jiných než v dokonalých podmínkách.
Tom doufal, že má Bill rád těstoviny.
Namísto do práce šel toho dne do supermarketu, a když se Bill večer přišel prohrabávat popelnicí, všechno už bylo připravené.


"Pojď dovnitř," zval ho Tom, jak už bývalo jejich rutinou od chvíle, co Bill minulý týden zmizel. Ukázalo se, že tahle zima bude neobvykle chladná a s nadměrnými srážkami, a Bill vypadal až příliš křehce na to, aby byl ponechán venku.
Což bylo přesně to, o čem se chystali si spolu promluvit.
"Ale ty odpadky!" Protestoval Bill, jak jej Tom táhl ke dveřím, s rukou bezpečně omotanou kolem Billovy paže.
Tom laskavě protočil oči, zatímco Bill vydával tiché, kňouravé zvuky, a oba společně přešli přes práh. "Můžeš si je prohrabat později. Ty odpadky nikam neutečou, slibuju."
"Slibuješ?" Zeptal se Bill, a znělo to spíš, jako by Bill opakoval nazpět Tomova slova, jako to občas dělal.
Když se Tom otočil, Bill na něj hleděl širokýma, důvěřivýma očima. Toma to nutilo cítit se podivně nepohodlně, mít na sobě tento Billův pohled, soustředěný a plný věrnosti. "Ach, jo, slibuju." Tom pod Billovým intenzivním pohledem nervózně přešlápl. "Tak pojď, pomůžeš mi připravit večeři."


Vampire sunrise II 5.

Úterý v 15:00 | Janule |  Vampire sunrise II
autor: Becs


"Kam mě to vlečeš?" vyptával se Tom, ale nechal se poslušně táhnout hradem až k soukromé chodbě, kde bydlel můj bratr. Strážní nám otevřeli dveře, aniž by se na něco vyptávali, a tak jsme prošli kamenným průchodem do útulné předsíně. Sonja umí proměnit i chladnou místnost v malou oázu.
"Bille," zahučel znovu Tom, když jsem ho konečně pustil a zastavil před dveřmi, na kterých bylo zdobně vyvedeno písmeno "K". Zaklepal jsem na ně a čekal, až někdo odpoví.
"Brzo bude svítat. Už se určitě chystají jít spát," namítl můj přítel, když mu došlo, kam jsem ho v brzkých ranních hodinách vzal.
"Tohle je důležité," odbyl jsem ho a v tu samou chvíli se ozvalo vrznutí dveří.
"Bille, co se děje?" povytáhla Sonja jedno své upravené obočí, když vykoukla, ale neustoupila, abychom mohli vejít. Na sobě měla krásně červeně vyšívané šaty a i její účes byl bezchybný. Nezdálo se, že bych ji vyrušil od ukládání se do postele.
"Jde o Toma. Musím ti něco ukázat," prohlásil jsem a prostě vykročil dopředu, takže mi byla nucena uhnout. Vešli jsme do jasně osvětleného obýváku, kde na gauči odpočíval Marcus.
"Trochu pozdě na návštěvu, bráško," zabručel a zamračil se na Toma, kterého jsem táhnul za sebou. "První den kralování a už ti jde nos nahoru?"
"Sklapni, Marcusi," okřikl jsem ho a dál ho ignoroval. Neměl jsem náladu na jeho kousavé poznámky.
"Tak co je s Tomem?" zeptala se Sonja lehkým konverzačním tónem. Pokud jí vadilo, že jsme jim narušili poklidné ráno, nedala to na sobě znát.
"Nic se mnou není," bránil se pobouřeně Tom. Jeho čelo brázdily vrásky rozhořčení, když jsem ho pošťouchl víc do středu místnosti.


"Myslím si, že je jako ty. Že má dar," vysvětlil jsem své švagrové, která okamžitě vyměnila neutrální výraz za překvapený.
"Nemá," štěkl Marcus a vstal. Přešel k Tomovi blíž a začal si ho prohlížet, jako by na něm hledal známky čehokoliv divného.
"Vidí budoucnost?" zjišťovala Sonja a taky přišla blíž. Zkoumali Toma, jako by byl zvířátko v Zoo.
"To teda ani náhodou," zabručel Tom a složil si obří paže přes hrudník.
"Myslím ten druhý dar, Sonjo," vysvětlil jsem. Pokud jsem se šeredně nepletl, Tomovi se dostalo té cti a byl obdařen empatickým nadáním. Moje švagrová měla dva dary. Její vize budoucnosti byly silnější a empatie vůči pocitům druhých nebyla tak spolehlivá a objevovala se jen čas od času.
"Myslíš, že je empatik?" ujišťovala se dychtivě a střelila po mně pohledem.
"Jo, poznal, že jsem unavený," začal jsem vysvětlovat, ale Marcus mi do toho skočil: "To poznám i já. Vypadáš strašně."
"A v poslední době je hrozně náladový. Říkal, že se uvnitř něj něco děje. Že se mění," pokračoval jsem, jako by mě bratr nepřerušil.
"Hele, já stojím přímo tady," rozkřikl se Tom, rozhořčen tím, že jsem o něm mluvil, jako by tam nebyl. Teď ale na nějaké slušnosti nebyl čas.
"To hned zjistíme. Bille, ustup až dozadu ke zdi. Ty taky Marcusi. Potřebuju, aby ho nic nerušilo," uchopila Toma za nadloktí a lehkým pobídnutím ho donutila, aby se k nám otočil zády. Všechno to sledoval s nabroušeným výrazem, ale ani on by si nedovolil odporovat Sonji.
"Musíš ke mně být naprosto upřímný, Tome, ano? Jen něco vyzkoušíme. Věříš mi?"
"Samozřejmě," přikývl a povzdechl si. Spustil ruce podél těla a čekal, co přijde. Sonja vklouzla svýma drobnýma ručkama do jeho dlaní a nadechla se.

V srdci

Úterý v 14:00 | Janule |  others-foto
Úžasná fotka DMtour 2017





Berlin, Anonymous 15. (2/2)

Pondělí v 16:00 | Janule |  Berlin, Anonymous
autor: Estricnina






O několik dní později nesl Bill v rukách svůj kabát a nedbal přitom na sněhové vločky dopadající na jeho holé paže. Obloha už zářila královskou modří a balancovala na samém okraji toho dne, a důsledkem toho i na okraji celého roku.
Kráčel za svými náhle přítulnými nejlepšími přáteli, rty měl sevřené a oči přimhouřené. Musel přestat navštěvovat slavnosti, když byl v tak kyselé náladě.
Sníh byl lehký a jemný, rozhodně ne nijak nabalující se, a byl přítomný spíše jen pro poškádlení. Náměstí se rychle plnilo, tisíce lidí již zabralo okolní prostranství, stany se plnily a stánky s jídlem obklopovaly davy. Na Pariser Platz to žilo, a ačkoliv pódia pod bránou byla nyní prázdná, brzy budou centrem veškeré pozornosti.
Bill se za svými semknutými rty nepobaveně rozesmál. Nakonec zde bude shromážděno přes milion lidí, a oni už byli na půl cesty tam. Takový vtip.


Očekával pohádkový příběh. Spíš věděl, že to žádná pohádka nebude, a proto ta stupidita pokynu ´najdi mě v davu; propleť se více než třetinou populace celého města a najdi mě, protože mě znáš.´ Bylo to spíš tak, že s ním TD po takovém kousku už nikdy znovu nepromluví, ale Bill stejně musel ty emaily přerušit. Byla by to pohádka, kdyby byl dnes večer osloven.
Ačkoliv to myslel jen zpola vážně, stejně měl na sobě svoje tričko. Dal si záležet, aby ho okamžitě vypral, ačkoliv se u něj pro to staré kapelové tričko vyvíjelo hořkosladké zalíbení. Začínal si myslet, že vůbec nebylo nijak speciální, protože tentokrát muselo stále ještě vyřešit jeho problém.


"Bille, jsi pomalý!" Podíval se na Felicii, která vykřikla přes rameno, ačkoliv byl jen pár kroků za ní. Zastavil se v půli kroku a narazil do muže vedle sebe, ale neobtěžoval se s omluvou. Felicia se také zastavila, a díky tomu i Gustav, který byl přilepený k jejímu boku. Bill na ni s očekáváním zamrkal, ale Felicia si nebyla jistá, co čekal.
"Chci jít domů."
Někde za nimi byla odpálena petarda a všichni tři na svých místech poskočili. "No tak, Bille, nemůžeš být pořád plný žalu. Nechceš se trochu rozptýlit?" Felicia mu věnovala prosebný pohled, ale Billův zůstal neměnný. Povzdechla si a nasadila velký plstěný novoroční klobouk na Gustavovu neochotnou hlavu, a i přes davovou vřavu řekla: "Bille, musíš se přestat kvůli všemu litovat! Nepůjdeš domů, nebudeš to sledovat v televizi." Poslední část dodala trochu vědoucně kousavě, když Bill otevřel ústa, aby protestoval. "Půjdeš hezky s námi, nasadíš na tvář široký úsměv, a když budeš hodný, Gustav ti možná koupí svařák."
"A co třeba Večeři pro jednoho?" Felicia věděla podle Billova přehnaného zešikmení obočí, že by se ani neměla obtěžovat brát tu poznámku vážně. Naznačila rukama jeho zaškrcení, než ho potáhla kupředu a znovu zahájila jejich výpravu k dobrým místům poblíž největšího pódia, kde brzy začnou vystoupení.


Bill se nějakou dobu cítil lépe. Nebyl naštvaný kvůli ničemu určitému, jen obecně letargický a téměř naschvál rýpavý. Nebyl to žádný nový druh chování, který by si zkoušel, vždycky byl celkem nedůtklivý a obtížný, zvláště když byl nevrlý.
Byl docela výkon v tom setrvat, když po obou vašich stranách stojí polovina Berlína, taky před vámi i za vámi, a všichni přetékají entuziasmem a veselím. Živá hudba zpracovávala celý dav, oblohu zdobila blikající světla a ohňostroje a shluky lidí v masách poskakovaly a jásaly, jako by to měla být jejich poslední noc na Zemi. Při rychlosti, kterou byly ohňostroje odpalovány a kterou se kolem hromadili opilí lidé, Bill hádal, že pro některé to tak možná bude.
Omotal si ruce kolem svého těla, otevřené klopy kabátu měl složené pod nimi. Konečně se rozhodl si jej na sebe vzít po několika hodinách od jejich příchodu, ale přesto si jej stále odmítal zapnout. Usmál se, když vystoupení, které sledoval, skončilo, a místo uprostřed pódia obsadil moderátor. Felicia prakticky poskakovala po jeho boku a hulákala společně se všemi ostatními.


Další články


Kam dál