Lykara II Stern 19.

Včera v 16:00 | Janule |  Lykara II Stern
autor: Bitter






Myslel si, že prostě jen mluví s tím stínovým drakem, ale toho už poslal včera pryč, a stejně mluvil, když seděl u ohně a nepřítomně do něj zíral. Mluvil a mluvil. Nerozuměl ani slovu, to by musel blíž, a na to si netroufl, ale poznal ten tón.
Nedokázal to vysvětlit, ale ať už mluvil na kohokoliv, omlouval se mu. A ten někdo mu chyběl. Svíralo se mu srdce jen při tom pohledu.
Tak tohohle muže se Valren tak bál… téhle zlomené trosky.
Snad by se tomu i smál, nebýt tak zmatený.


Měl jen zabít prince. Nic víc. Jenže ten chlapec… přísahal by, že je jeho, ne tohohle krále.
Jeho malý chlapeček, který miloval vílí fialkové bonbony.
Navíc se ho nebál. Když mu Lalita řekla, kdo je, vyštěkl na ni, že je to blbost. Oslovoval ho stejně jako ten vílí zmetek. Bille…
Byl s ním. Vílí král byl s ním, takže se jen spoléhal na to, že se ho znovu pokouší zmást vílím jedem a toho kluka k tomu nějak využívá, i když nevěděl jak. Nejjednodušší bylo zmizet a sledovat je, a to udělal. A zjistil, že král je blízko. Nedokázal se přimět zabít prince, ale král…
Nenáviděl ho. Vše, co mu o něm navykládal Trin… když mu Valren řekl pravdu… S jeho smrtí by všechna ta kouzla, co ho mátla, padla. Pak už by ho nemohl ošálit ani ten chlapec.
Mělo to být tak jednoduché…


Unaveně si promnul obličej a znovu se zaposlouchal do hlasu linoucího se zpoza stromů od ohně. Mělo, jenže sotva na něj konečně narazil, zase jako by mu někdo sebral pevnou půdu pod nohama. Vše zmizelo a jediné, na co myslel, byla vůně barev, tabáku, prach tančící ve světle linoucí se z okna, pod kterým ležel s jeho rukama kolem sebe. Bylo to silnější než ta jediná vzpomínka na Valrena. Přebilo to všechno, na co si zatím s Valrenovou pomocí vzpomněl.
A najednou ho nechtěl zabít. Měl chuť se rozběhnout a obejmout ho. Schoulit se u něj a nechat ten hlas unést ho do snů.
Jeden z nich lhal. Valren nebo Trin. Ani jedna možnost už nedávala smysl.
Jenže jestli lhal Val, proč ho tady král nechal samotného? Proč nepřišel? Proč mu nepomohl si vzpomenout a místo toho ho nechal s Valem. A jestli lhal Trin, tak kde se vzaly tyhle… pocity…


Než se zarazil, vztekle mrskl kamenem, který doteď nepřítomně mnul v dlani, do křoví kousek od sebe. Hlas zmlkl a on zatajil dech a vytřeštil oči.
Král se prudce narovnal, a hned měl v rukou zbraně. Chvilku se díval směrem, kde slyšel hluk, a pak se otočil přímo na něj.
Srdce mu vynechalo úder…
Nemůže mě vidět… blesklo mu hlavou, ale i tak by přísahal, že než se král zase usadil k ohni, díval se mu přímo do očí.
Dech se mu po chvíli zklidnil a opřel se o kmen plnou vahou. Král ještě chvíli mluvil, a tentokrát zaslechl něco o narozeninách a něčem jako Disneyland, než uhasil plameny a usnul.
Mohl by jít a zabít ho ve spánku. Bylo by to tak jednoduché… Prostě by věřil Valovi jako doteď… Val ho přece chránil… přišel si pro něj…
Zítra… přikázal si znovu. Zítra už to udělám…

 

In Denial 8.

Úterý v 16:00 | Janule |  In Denial
autor: Sheerac50






Silvestr - ten čas v roce, kdy můžete začít znovu a dát si nová předsevzetí pro zlepšení vašeho života. Tom byl nekuřák a už teď díky své práci téměř každý den cvičil, takže neměl moc věcí, které by mohl sám sobě slibovat. Napadala ho jen jedna věc, která mu v životě chyběla.
Díky Andreasovu klubu měli teď vždy místo na večírky. V osm hodin byli Tom i jeho přátelé už lehce v náladě. Spousta zaměstnanců Mirage se stala dobrými přáteli a plnili místnost se skleničkami v rukou spolu s lidmi, se kterými Tom s Andreasem chodili do školy.
Tom stál u vstupu a povídal si s Andreasem, zatímco mu oči neustále utíkaly ke dveřím pokaždé, když někdo vstoupil.


"Čekáš na někoho?" Zeptal se ho Andreas, když Tom opět otočil hlavu ke dveřím a pozoroval dívku v tmavě červených šatech vcházející dovnitř z venkovního chladu. Tom obrátil svou pozornost zpátky ke svému nejlepšímu příteli a zavrtěl hlavou.
"Ne. Na koho?" Řekl, ač věděl, že to je lež. Byla tam jedna osoba, kterou v posledních dnech opravdu postrádal. Řekl Billovi, jak se ohledně něj cítí. Celkem neohrabaným způsobem, možná, ale i tak, pověděl mu to. Hloupě doufal, že mu Bill zavolá nebo si jej najde, ale nic takového se nestalo a nyní Tom téměř litoval, že nedržel svou nevymáchanou pusu zavřenou.


Bill zjevně necítil to samé, a proč by taky měl, když Tom vždy sám sebe prohlašoval z celého srdce za heteráka. Bill se jen sotva zajímal o někoho, kdo nevěděl, na které noze vlastně stojí. I s tímto vědomím měl Tom oči přilepené na dveřích pokaždé, když se otevřely. Cítil se, jako by byl znovu v šesté třídě a holka, do které byl v tu chvíli zakoukaný, měla mít oběd ve stejný čas jako on. Tenkrát se velmi styděl a nikdy s tou holkou nepromluvil a Andreas jej kvůli tomu popichoval. Od té doby už hodně vyrostl a navzdory tomu, jak věci šly, byl rád, že byl k Billovi upřímný. Jen kdyby mohl přestat být tak nervózní.


Andreasovi se znovu podařilo získat jeho pozornost a Tom na okamžik zapomněl každou minutu kontrolovat dveře. A najednou byl tady, vcházel do místnosti a Tom se zarazil uprostřed věty a zíral na něj. Ten krásný černovlasý mladík se dnes večer rozhodně překonával. Jeho make-up byl bezchybný a jeho vlasy nádherné. Černé tričko, které měl na sobě, bylo tak úzké a krátké, že se vyhrnovalo a vystavovalo polovinu hvězdného tetování, stejně tak i spodní část jeho břicha, když zvedl ruce, aby objal dívku, která jej přivítala ve dveřích. Tom v ní rozpoznal dívku, která s Billem pracovala za barem, ale z nějakého důvodu se Tom nikdy nedozvěděl její jméno. Dokonce i Andreas otočil hlavu, aby pozoroval nově příchozího a s tichým smíchem potřásl hlavou.


For The Right Price 8.

Pondělí v 16:00 | Janule |  For The Right Price
autor: elvisfan






Tom vstoupil do své kanceláře a nechal dveře otevřené, protože věděl, že dlouho nebude sám.
"Vanesso, zdrž moje hovory." Zakřičel na místo, kde seděla jeho sekretářka.
"Ano, pane Kaulitzi," uslyšel tichou odpověď.
"Dobře, Kaulitz, vyklop to…"
Georg Listing, Tomův spolupracovník a nejlepší kamarád od střední, vrazil do jeho kanceláře, těsně následován Gustavem Schäferem, nejnovějším členem firmy, kterého Tom a Georg "adoptovali" hned první týden po jejím založení.
"Vyklop co?" Zeptal se Tom nevinně. "Došlo mi kafe, takže pokud mi chceš…"
"Zkrať ty blbosti, Tome." Dožadoval se Gustav. "Šéf mluví o tom, jak tvůj výlet do LA dopadl dobře, a ty se usmíváš od ucha k uchu? Nikdo není šťastný na pondělním setkání."
"Co? Byl to úspěšný výlet." Tom si sedl zpátky do židle a doslova si užíval ten pohled, kdy to vypadalo, že jeho kamarádi dostanou infarkt. "Místo toho, abyste mě vyslýchali, byste mi měli děkovat, protože díky mně je společnost o něco bohatší."


"Jo, jasně." Georg se opřel o knihovnu a založil si ruce na prsou. "Protože se strachujeme o peníze."
Tom to přešel ještě jedním úšklebkem v obličeji, než to vzdal. "Dobře, zavři dveře."
Gustav téměř zabouchl dveře a oba si s Georgem sedli do volných křesel s rukama netrpělivě zkříženýma na stole.
"Okay… někoho jsem potkal." Georg se pousmál a podíval se na Gustava. "Gusi, mám na čele vytetované idiot?"
"Ne, Geo. Nemáš."
"Děkuju." Georg stočil svůj pohled zpět na Toma. "Došlo mi, žes někoho potkal, Tome, co chci, jsou detaily."
"Jmenuje se Bill."
"Víc detailů," žádal Gustav.
"Co víc chcete, kluci?" ušklíbl se Tom. "Potkal jsem ho, scházeli jsme se, mám ho rád. Konec historky."


"Scházeli jste se," zopakoval Georg. "Takže to nebyl jen rychlý šuk."
"No, začalo to… chci říct…"
"Oh, ty zmetku…" Gustav vztekle zíral na svůj vibrující telefon. "Dobře, očekávám celou historku později, Tome. Přesně v 1:00 tady. Čínské jídlo." Gustav za sebou zavřel dveře a Tom s Georgem na sebe hleděli. Byl to Georg, kdo prolomil trapné ticho.
"Co se mi snažíš neříct, Tome?" Tom se opřel o stůl a vydechl. Zajel si rukama do copánků.
"Jen mezi námi?" Zeptal se.
"Jen mezi námi."
"Je to… jak jsem Billa potkal," začal, "já… možná jsem si ho… vybral."
"Vybral?" Georgovy oči se rozšířily, když mu to došlo. "Myslíš jako prostitutku?"
"Jo… no… on byl… on…"
"Řekni mi, že jste používali kondom," přivřel oči Georg a stiskl si špičku nosu. "Prosím tě, drahý bože, řekni mi, Tome, že jste používali kondom."
"Nejsem idiot, Geo."
"Vybral sis štětku, že jo?"

 


What Matters Most 3.

Neděle v 16:00 | Janule |  What Matters Most
autor: elvisfan


"Bože, jak tohle můžeš jíst?"
Gustav se zarazil se burgerem jen centimetry od svých úst, zatímco mu několik přísad upadlo zpět do papírového obalu, a několikrát na Andyho zamrkal.
"Co je na tom špatného?" Zeptal se.
"Máš dvojitý cheesburger nejspíš úplně se vším," poukázal Andy. "Navíc dvojité hranolky a asi pět litrů coly. Kam to všechno chceš dát?"
"Do svého žaludku," zazubil se Gustav a kousl si. "Alespoň na chvíli."
Bill vyprskl do svého zeleného čaje a sdílel se svým kamarádem úsměv.
"Ale v tom je samé svinstvo, Gustave!" Zabědoval Andy.


Jelikož měli on a jeho přátelé stejnou konverzaci minimálně dvakrát za semestr, Gustav s povzdechem svůj burger odložil a olíznul si z palce hořčici.
"Nechodím snad minimálně čtyřikrát týdně do posilovny?" Zeptal se.
"Jo, ale…"
"A nechodím na většinu svých přednášek pěšky, zatímco vy jste tak shnilí, že jezdíte metrem?"
"Ano, Gustave," zasténal Andy, už předem byl unavený ze všech Gustavových právoplatných argumentů.
"A neměl jsem už snad dvakrát sex během jen několika týdnů od začátku semestru?"
"Ano, Gustave."
"Počkat, kdo byla ta druhá?" Zeptal se Bill.
"Jedna holka z mé studijní skupiny ekonomie," pokrčil rameny Gustav. "Před pár dny. Tím chci říct, že se mi daří být aktivní a zřejmě i dost atraktivní, abych získal svůj podíl ženské pozornosti navzdory tomu svinstvu, které jím, že ano?"
"Okay, fajn."


Andreas poraženě zamával bílým ubrouskem.
"Takže si vy dva hezky jezte tu svou zdravou vegetariánskou sračku a nechte mě a můj burger na pokoji."
Spokojený, že nad svým kamarádem v argumentech opět jednou vyhrál, Gustav zvedl své jídlo a znovu se pořádně zakousl.
"Já mám krůtí burger," připomněl mu Andy.
"Tak aspoň jíš maso," souhlasil Gustav po spolknutí. "Nepřežíváš na jídle pro králíky jako tady tvůj spolubydlící."
Naklonil se a šťouchl Billa do boku, čímž si od svého hubeného kamaráda vysloužil vyjeknutí, až tím přitáhl pozornost skupinky od vedlejšího stolu. Bill okamžitě zčervenal a připlácl si ruku na pusu. Rozhlédl se po nejbližších stolech, a poté spatřil dveřmi vcházet Toma. Jen sotva vnímal debatu svých přátel ohledně toho, co budou dělat večer, zatímco střídavě intenzivně studoval svou vegetariánskou tortillu a házel zvědavými pohledy po Tomovi, který čekal ve frontě na jídlo.

Work :-)

Neděle v 15:57 | Janule |  others-foto
Berlín září 2018 - tomuhle se u Kaulitzů říká "práce". ;-D Tak jen pracujte, chlapci, pracujte, ať z vás do konce roku vypadnou nový písničky. :-) J. :o)


PS: tajná nahrávka z nahrávacího studia:
Bill: "Zaber to tak, aby tam bylo vidět to Kenzo, slíbili mi hadry zdarma.
fotograf: "To je moc velký, nebyla by ti vidět hlava."
Bill si stáhne límec víc dozadu a obrátí bundu naruby. "Takhle je to lepší?"
fotograf: "Ok, ale je to mrňavý a vzhůru nohama."
Bill: "To je dobře, aspoň budou mít holky co luštit."


In Denial 7.

Sobota v 16:00 | Janule |  In Denial
autor: Sheerac50






Následujícího dne po cestě domů seděli v autě velmi tiše. Tom se kvůli tomu líbání stále cítil špatně a hádal, že Bill taky. Byl mnohem vyhýbavější než obvykle, a jen sotva se na Toma podíval. Tom by si nejraději jednu vrazil, že mezi nimi vytvořil takové trapné ticho jen kvůli jednomu hloupému okamžiku.
O pár minut později, když odbočil na parkoviště u Billova bytu, Tom vzdychl a sebral trochu odvahy.
"Moc se za ten včerejšek omlouvám, Bille," řekl. "Neměl jsem žádné právo tě takhle líbat."
Bill si pohrával se svými prsty a ani se na Toma nepodíval.
"Měl jsi na to právo," řekl tiše. "Jen bych si přál, aby to pro tebe něco znamenalo."
Otevřel si dveře a vystoupil, než se zpátky sklonil, aby se na Toma podíval.
"Ale i tak jsem vděčný, že jsi mě vzal s sebou," pousmál se. "Měl jsem se báječně," řekl, než dveře zavřel.


Tom ho sledoval, jak přechází parkoviště a míří ke dveřím, než nastartoval na cestu domů. Ten polibek pro něj něco znamenal. Proč by mu poté jinak trvalo hodiny, než usnul? Proč by se mu jinak točila hlava při vzpomínce na ten úžasný pocit těch jemných rtů proti jeho vlastním?
Krátce poté, když odemykal své vstupní dveře, se jeho mysl stále vracela ke způsobu, jakým se Bill tomu polibku poddal; jak Tomovi sténal do úst s takovou vášní.
Tělo mu mravenčilo vzrušením a on vzpomínal, jak ucítil pod rukama Billovu kůži, když mu jimi tenkrát náhodně zajel pod tričko, a včera v noci, když sevřel Billova malá ramena a přitáhl si jej blíž, jak se jejich polibek prohloubil.


Stále si v hlavě přehrával závěr předešlé noci, zatímco došel do koupelny a pustil sprchu. Když se začal pomalu svlékat a čekal, než bude voda teplá, jeho myšlenky si stále dopřávaly pocit Billových měkkých rtů. Vzpomínka na ten žár mezi nimi byla tak živá, že v okamžiku, kdy vstoupil do sprchy, byl už bolestně tvrdý.
Nechal si vodu dopadat na tvář a zavřel přitom oči. Jeho pravá ruka zamířila dolů, aby stiskla hlavičku jeho erekce, než kolem ní pevně omotal prsty a začal ji škádlit dlouhými tahy. Nějakým způsobem bylo jednoduché představovat si Billovo štíhlé, nahé tělo ve sprše spolu s ním a on tiše zasténal, jak si představoval černovlasého mladíka vtiskávajícího mu hladové polibky na krk a ramena. Tom zasténal hlasitěji a jeho ruka zrychlila tempo, zatímco jeho představy byly zaneprázdněny jejich vlhkými těly přitisknutými k sobě.


Lessons Learned 1.

Pátek v 16:00 | Janule |  Lessons Learned
autor: elvisfan


Danny si vybrala k překladu další povídku od elvisfan, tentokrát je z roku 2011, má 9 kapitol a čtyřdílné pokračování, a bude na blogu každý pátek. J. :o)






Tom zavřel kasu, podal zákazníkovi účtenku a děkoval bohu, že jeho výplata se neodvíjí od provizí. Byl v práci čtyři hodiny a jediné, co prodal, byl popruh na kytaru, dva balíčky strun a pár sešitů not. Pokud se věci nezlepší, šéf ho pošle domů a bude to dalších devět dolarů za hodinu, kterým může říct sbohem.
Jako naschvál se David Jost, majitel Guitar Works a Tomův šéf, objevil ze zadní kanceláře.
"Pomalý den, co?" Zeptal se svého nejlepšího zaměstnance.
"Pořád je brzo," odpověděl Tom s pokrčením ramen. Ignoroval fakt, že hodiny na monitoru ukazují 14:17 odpoledne. "Věci se zlepší."
"Možná ti tohle zlepší náladu," ušklíbl se David, když podával Tomovi kartičku se jménem a adresou a sledoval, jak se mladému chlapci zvedl úsměv. "Středoškolák se chce naučit na kytaru. Jeho otec právě volal."


"Úžasné. Stále účtujeme 75 za hodinu?"
"To je ta sazba, že ano?"
"To víš… inflace."
"Řeknu ti co, Tome. Cítím se extra štědrý. Udělej to a nech si všechno."
"Opravdu?" Zeptal se Tom nedůvěřivě. "Co se stalo s tím, že si 30 necháváš?"
"Říkáš, že nepotřebuješ peníze?"
"Uh. Ne. Nic neříkám, šéfe."
"Myslel jsem si to." Starší muž přikývl a ušklíbl se. "Budeme tomu říkat můj příspěvek na školu Toma Kaulitze."
"Díky, Dave. Opravdu si toho vážím. Takže kolik hodin tvého příspěvku věnuješ mé nadaci?"
"Řekl, že bude platit jednu lekci každou neděli. Hej, ale i kdyby to to děcko vzdalo po měsíci jako minule, stále máš 300 dolarů navíc."
Tom se podíval na kartu v ruce a usmál se.
"Dobrá, Bille Trumpere na Crystal Springs Road, doufejme, že si opravdu užiješ své kytarové lekce."


***


Bill pomalu otevřel oči a setkal se s úplnou temnotou a zvukem Kings od Leon. Bylo to proto, že měl polštář přes hlavu a zvonil mu telefon.
"Přestaň!" zakřičel na kohokoliv, kdo se mu opovážil o prázdninách volat tak brzo. Bezvýsledně. Chytil telefon a podíval se na displej, kde svítilo jméno jeho nejlepšího kamaráda.
"Andy, proč mi voláš v tak nekřesťanskou hodinu?" zamumlal do telefonu.
"Je čtvrt na dvanáct, Bille."
"Ano, ale včera byl poslední den školy, což znamená nejenže je sobota, ale taky první den letních prázdnin. Žádná škola, žádné vstávání. Dochází ti to?"
"Au contraie, mon frere (naopak, můj bratře)," odporoval Andy. "Někteří z nás jsou zaseknutí s letní školou."


For The Right Price 7.

13. září 2018 v 16:00 | Janule |  For The Right Price
autor: elvisfan






Tom do sebe kopl poslední kapku skotské a snažil se rozhodnout, zda má čas na cigaretu, nebo ne.
"Vím, co děláš, pane nedočkavý." Zakřičel Bill z koupelny. "Už jsem skoro hotový."
"Obleč si cokoliv, Bille. Přísahám, že budeš vypadat dobře." Křičel Tom zpátky.
"Musím vypadat lépe než dobře, Tome." Bill protočil očima v zrcadle a udělal si tlustší oční linku. "Jinak ty ses taky převlékl."
"Tričko a džíny, které jsi mi koupil. Mála údržba."
"Dobře, tohle…" Bill se zastavil ve dveřích. "Trošku trvá."
Tom zíral. Jeho oči cestovaly od špičky jeho bot přes vysoké boty, které měl až po kolena, nahoru po nohách oblečených ve stříbrném materiálu, což Tom nemohl vůbec poznat, po pruhovanou černou vestu až k Billovým černým vlasům.


"Oprava." Tom vydechl a rukama zajel přes Billovy boky až na jeho zadek. "Mnohem lepší než dobré."
"Takže to znamená, že chceš zůstat tady?" Bill si z něj utahoval a olízl Tomovu tepnu na krku.
"Ne." Odtáhl se a usmál se Billovu špulení rtů. Vzal jeho ruku do své a vedl ho ke dveřím. "Ty jsi chtěl být ten, kdo chtěl jít ven, protože je to moje poslední noc ve městě. Nemůžu tě zklamat."


***


Dorazili na pokoj o tři hodiny později, Bill zakopl o svoje vlastní podpatky a spadl na postel. Otočil se na bok a chechtal se, jako by to byla ta nejvtipnější věc.
"Přemýšlel jsem, jak to, že jsi kvůli těm podpatkům nespadl častěji," utahoval si z něj Tom a stahoval Billovi nebezpečné boty z chodidel.
"Nikdy nejsem takhle opilý, Tome," připomněl mu Bill. Otočil se na záda a mrkal, aby udržel pozornost na Tomovi. Zvedl jednu nohu po druhé, aby mu Tom mohl sundat ponožky. "A tyhle boty by se ti měly líbit. Platit jsi za ně."
"A mně se líbíš v těchhle botách. Jen nechci, aby ses v nich zranil."
Bill si povzdechl, jeho oči byly pořád na Tomovi, který ho svlékal. Znovu se zasmál, když mu byla vesta sundána z těla. Neohrabaně se posadil a jeho ruce byly na přední části Tomových džínů. Zamrkal, jeho oči se rozšířily. Když mu podruhé utekl zip u kalhot, Tom vzal jeho ruce a řekl mu, aby si lehl. Bill se zvedl na loktech a na protest vypískl, když Tom dopadl na kolena.


"Tome, ale já mám…"
"Řekl jsi, cokoliv budu chtít, správně?" zeptal se jej Tom. Nečekal na odpověď, obkroužil Billovo rostoucí vzrušení a pohladil jej, cítil, jak mu tvrdne v ruce. Bill zasténal a dopadl zpátky na postel, ruce přitáhl za hlavu, jakmile se na něj Tomova ústa vrhla. Jeho rty jej chytily na špičce a klesaly, jak nejvíce mohly. Tom nechal svou ruku, aby udělala ten zbytek. Kouřil ho tvrdě, špičkou jazyka obkroužil vrcholek a znovu ho vtáhnul.
"Tome," sténal Bill, sevřel Tomovy copánky a směroval mu hlavu ke svému rozkroku. "Oh, bože…"
"Stále chceš, abych přestal?" ušklíbl se Tom a třel obzvlášť citlivé místo.
"Ne!" Bill se kroutil na posteli, nohy roztáhl od sebe. Něco se dotklo jeho vstupu a zasténal, když do něj Tom vniknul prstem.
"Okay, Bille?" zeptal se, stiskl jeho penis a prstem ho projížděl.
"Ano." Billova ruka se snažila držet všeho, prostěradla pod ním, Tomova ramena, čehokoliv se mohl dotknout, když Tom pokračoval v kouření. Prudce otevřel oči a klouzal po posteli, když Tom zachytil jeho sladké místo. "Do prdele, zůstaň tam. Přesně tam!"


Další články


Kam dál