Očima společnosti zakázané 13.

Dnes v 16:00 | Janule |  Očima společnosti zakázané
autor: Saline A.


Simone při umývání nádobí s přimhouřenýma očima sledovala oba své syny. Zatímco Tom tupě zíral do televize při hraní videoher, jak u něj bylo zvykem, Bill si plnil svoje úlohy do školy. Ani u něj to nebylo nic neobvyklého - už od první třídy byl svědomitý žák a všechny své úkoly měl hotové ještě v den jejich zadání, zdržení míval maximálně jeden den, pokud byl opravdu hodně vytížený. Stále to pro něj ale byla povinnost, zadání zpracovával mechanicky, bez emocí. Tentokrát se ale usmíval a vzhledem k tomu, jak často se zastavil a mezi zuby skousl konec tužky, všechno nasvědčovalo tomu, že je myšlenkami mimo. Vypadal šťastně, rozhodně ale důvodem nemohla být nová kniha, jako tomu bývalo obvykle, to by věděla. Muselo v tom být něco jiného.


"Bille, jak pokračuje tvoje praxe ve vězení? Minule jsem si všimla, že jsi tam byl i o víkendu."
Bill s překvapeným zamrkáním zvedl hlavu. "Ehm, jo. Muž, se kterým se tam vídám, má nějaké zdravotní problémy v rodině, takže se nám teď budou rušit schůzky přes týden a nejspíš přibudou ty víkendové," přikývl krátce.
"Aha, to znamená, že budeš přes týden více doma?" matka se potěšeně usmála, už se viděla s Billem v kuchyni při přípravách večeří.
"Ne, budu tam chodit tak, jak jsme teď byli zvyklí. Pokud by tam Bushido zrovna nebyl, zůstal bych v knihovně a povídal si s jinými lidmi," Bill pokrčil rameny. Jeho přítomnost tam mu přišla tak přirozená, že jen při představě, jak málo času mu tam zbývá, se mu dělalo mdlo. "Chci využít každou chvilku, kterou tam mám, ti lidé jsou zajímaví."
"Bushido," Simone nakrčila obočí, v zamyšlení odložila talíř stranou a založila si ruce na prsou. "To jméno je mi nějak povědomé."
"Je tam za autonehodu, při které zemřela malá holčička. Možná to proběhlo novinama," Bill bez zájmu pokrčil rameny a sklonil se zpět ke svým úkolům do školy, konverzace pro něj byla ukončená. Jen sotva zaregistroval matčino přikývnutí a Tomovo zvědavé zazírání, oba dva ale nechal být.


Od minulého víkendu se sice Billův vztah s bratrem o něco zlepšil, alespoň s ním dokázal komunikovat, pořád tam ale byly překážky, přes které se jen těžko dostávalo. Bill si všiml, že Tom razantně odstřihl Tobiase od celé jejich party, zejména kvůli pohledům, které mu Tobias věnoval pokaždé, když ho náhodou potkal. To rozhodně pomohlo k tomu, aby se Bill alespoň trochu přenesl přes to, co se stalo. Pořád ale Tomovi nedokázal odpustit, že raději zůstal, aby si vyměnil číslo s dívkou, se kterou tam zrovna byl, než aby se s ním okamžitě vydal domů. Cítil se ublížený a věděl, že na to má nárok. Jasné ale bylo i to, že bratrovi odpustí.
 

Paparazzi in LA

Dnes v 15:00 | Janule |  Manips
by Mizu-Stalinalsky



Safe from harm 13.

Včera v 16:00 | Janule |  Safe from harm
autor: elvisfan


Po sprše a několika extra silných Tylenolech se Tom cítil trochu lépe a šel hledat Billa.
Nebyl ve své ložnici.
Ani v obývacím pokoji.
Kuchyň byla také prázdná.
V okamžiku, kdy zjistil, že i terasa je prázdná, začala se k němu plížit panika. Vyhlédl z předního okna, aby se ujistil, že pronajaté auto je stále na místě, a vytočil Billovo číslo.


"Ahoj T-"
"Kde jsi?" Dožadoval se Tom.
"Vlastně jsem hned vedle. Setkal jsem se s tvými..."
"Vrať se sem."
"Hned jsem tam," odpověděl Bill až příliš sladce, než zavěsil.
Tom vyšel na terasu ve stejné chvíli, kdy Bill vyšel z lesa, který odděloval Tomův dům od domu staršího páru, který právě potkal.
"Co se stalo s: nechoď nikam, kam nepůjdu i já?" Zeptal se Tom s rukama v bok, zatímco Bill přicházel na terasu.
"Ach, tak teď si chceš povídat?" Bill obrátil oči v sloup, když prošel kolem Toma do domu. "Předpokládal jsem, že po celou dobu, co tady budu, budu mluvit s tvými dveřmi."
"Neměl bys chodit..."
"Kamkoliv bez tebe. Jo, chápu. Ale nechtěl jsem jen sedět kolem domu a čekat na... cokoliv, co mi řekneš." Bill vešel do svého pokoje a Tom ho následoval. "Procházel jsem se kolem domu a tví sousedé mě viděli a řekli ahoj a začali jsme si povídat. Věděl jsi, že Dr. Warren byl 30 let srdeční chirurg, než odešel do důchodu? A jeho manželka je tak sladká."
"Znám je celá léta, Bille. Opravdu nepotřebuju slyšet..."
 


Say something

Včera v 15:00 | Janule |  Manips
by Mizu-Stalinalsky



FOE 20.

Středa v 16:00 | Janule |  FOE
autor: blame_my_dirty_mind


Billeam se na Tomeka kradmo podíval, jako by kontroloval jeho reakci.
Tomek se zamračil. "Víš, že tak jsem to nemyslel," řekl. Billeam odvrátil pohled, bezpochyby, aby se schoval. Jeden pohled do jeho očí a jeho vina by byla prozrazena. Dokonce se zachvěl. Tomek si povzdychl porážkou. Už se nemohl držet zpátky. "Ale co, ksakru, beru to," řekl a přispěchal k němu.
Billeam vykulil oči. Tomek se na něj vrhnul a okamžitě mu pokládal hladové polibky na kůži pod čelistí. Strčil do Billeama, zatlačil ho do jejich přístřešku.
Billeam byl až moc v šoku, nebo možná až moc zamyšlený ohledně jeho rozhodnutí. Odstrčil Tomekovu ruku pryč, když začala směřovat k jeho rozkroku. Tomek se na něj díval a ustoupil, líbilo se mu, jak se Billeam červená.


"Myslel jsem, že tohle chceš," řekl. Billeam otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale ať už chtěl říct cokoliv, zůstalo to nevyřčené. "Jsi tak překrásný," řekl Tomek. Billeam se začervenal ještě víc. "Tvoje plachost mě ohromuje, Billeame. Musíš být zvyklý na takové věci. Nikdy mě nepřesvědčíš, i když se mi budeš snažit tvrdit, že ti nikdo předtím neskládal komplimenty na to, jak vypadáš."
Billeam zabručel, pořád se díval jinam. "Nikdy to nebyl pes," zamručel.
Tomek se zazubil. "No, v tom případě mě nech jako psa říct, že opravdu nepotřebuješ své bojovnické schopnosti. Vyhrát může být tak snadné. Jen jsem se potřeboval podívat na tvou tvář, a přiznal jsem porážku."
"Pitomý ps-" Billeam zalapal po dechu, když mu Tomek rozdělal kalhoty a klekl si. Tomek se na něj podíval.
"Vsadím se, že se ti to líbí, když před tebou pokorně klečím," řekl s úšklebkem, ale Billeam se zdál spíš vyděšený než glorifikovaný.

Uncover 10.

Středa v 15:00 | Janule |  Uncover
autor: Catherine & Sch-Rei


Tom zaklepal na Billovu kancelář. Nikdy tady nebyl, o to víc byl zvědavý. Měl na srdci důležité věci ohledně smlouvy, které chtěl mít vyřešené co nejdříve. Lhal by sám sobě, kdy tvrdil, že to není nic nepříjemného. Skousnul si ret, byl opravdu nervózní. Všechny věci ohledně zařizování jeho domu řešili při schůzkách v restauracích, kavárnách… A na podobných místech. Nikdy z toho nedělali na Tomovo přání žádnou oficiální schůzku, ale to se mělo za okamžik změnit.
"Dále." Ozval se pevný hlas z kanceláře. Tom na víc nečekal, stiskl kliku dolů a vešel do čtvercového prostoru. Prvně se rozhlédl kolem sebe, pomyslel si, že má Bill opravdu vybraný vkus. Nakrčil nos, když na jeho stole viděl kousky různě barevných dřev. Měla to být snad nějaká součást jeho budoucího domu? Mírně zakroutil hlavou a usmál se.
"Ahoj, Bille. Já vlastně… Přišel jsem jenom kvůli smlouvě, nic víc. Můžu se posadit?"
"Ahoj." Bill k němu vzhlížel, prohlížel si ho. Neviděli se celkem dlouho, v posledních dnech spolu komunikovali pouze skrz e-mail či telefonicky. Tom to sváděl na to, že má zrovna v tomhle období nejvíce práce, Billovi to ale příliš nevadilo. Samozřejmě, že mu chyběly drahé večeře, čas strávený s Tomem… Ale snažil se utužovat vztah s Tobiasem, což alespoň dle jeho názoru, se dařilo na jedničku.


"Posaď se," dodal blonďák po chvilce a ukázal na židli, která byla přesně proti Billově. Zrovna měl celkem dost práce u počítače, vyřizoval objednávku police pro Tomovy LP desky. "Dáš si vodu?"
"Ne, děkuju. Nezdržím se příliš dlouho," zakroutil hlavou Tom a posadil se na nabízené místo. Podíval se Billovi do očí, které měl zase trochu namalované. Vlastně celý jeho vzhled byl upravený, přesně tak, jak býval, než se rozešel s Tobiasem. Musel se nad tím usmát, Bill byl zase zpátky. Položil si na klín svoji aktovku, kterou otevřel a vyndal z ní černé kožené desky.
"Tak mluv, za chvilku mi budou volat ohledně jedné police, kde popletli objednávku. Udělali ji z tmavějšího dřeva, než jsem si přál, a nezapadalo by to do zbytku interiéru," povzdychnul si Bill, ukázal na malá dřívka před sebou. Dělal, jako by tohle Toma někdy zajímalo. Pravdou bylo, že nevěděl, jak navázat téma hovoru, když se neviděli tak dlouho. Nechtěl mu vyprávět o tom, jak pěkný vztah teď s Tobiasem mají. Přeci jen, byla to jejich soukromá věc a on se Tomovi otevřel už až až. Měl pocit, že to bylo víc než dost, s nikým jiným takhle dřív nemluvil.
"Nezajímá mě to," zakroutil hlavou Tom. Přesně tak, jak Bill očekával. Bylo až neskutečné, jaký nezájem Tom projevoval, co se týkalo jeho bydlení.


Tom přejížděl po deskách prsty, přemýšlel, jak by měl začít. Kdyby před ním seděl kdokoliv jiný, nebylo by to tak těžké, uměl komunikovat s lidma. K Billovi ale nechtěl být příliš hrubý, protože si to zkrátka nezasloužil. Byla to spíše Tomova chyba, když si na něj dělal nějaké nemyslitelné nároky. Zapomínal na to, že Bil není kousek majetku, který by si mohl koupit a vlastnit ho. Byl pouze člověk, který byl plnoletý a mohl rozhodovat sám za sebe, nikdo ho k ničemu nemohl přinutit.


Escort 8.

Úterý v 16:00 | Janule |  Escort
autor: Gaja


Bill se natáhl na posteli a nechal ledově studený vánek z klimatizace, aby mu způsobil husí kůži. Zrovna políbil na rozloučenou svou nejnovější postelovou partnerku, poslal ji dál její cestou a nyní byl opět sám. Zíral do stropu, přemýšlel nad celým posledním týdnem a jediné, co cítil, byla únava. Bylo zajímavé spát s lidmi dle svého vlastního výběru; byla to příjemná změna od rutiny, ale to jej nepřimělo se cítit o nic lépe. Každý den, kdy vyšel ven, si našel někoho hezkého, někoho, kdo měl zájem, a v krátké době si našli cestu buď do jejich postele, nebo do jeho vlastní. Někdy to byla rychlá zábava, samá vášeň a poté konec, takže mohli jít každý svou cestou. Jindy bylo věcem dovoleno se pozdržet, pomalu protahovat, dokud to jediné, co mohl cítit, byla touha, naprosto pohlcující a zoufalá. Dokonce i poté, jakmile bylo vše řečeno a uděláno, když odešel, pocítil pomalý nárůst prázdnoty, kterou sem přišel zabít.


Stejně tak moc, jako si to nechtěl připustit, jeho geniální plán vůbec nefungoval. Byl rozbolavělý od hlavy až k patě, jeho tělo ani zdaleka nebylo zvyklé na takové množství aktivity, které mu dopřával, a nepomohlo to ani trošku. Už sám sebe jednou přistihl, jak má příjemné, mátou ochucené sny, poprvé od chvíle, kdy dorazil na ostrov, které jej poslaly ven ze dveří okamžitě v tu chvíli, kdy se probudil, pro dlouhý, dosti akrobatický den s krásnou rusovláskou jménem Emmaline. Byla s ní zábava, i když vyčerpávající, a odvedla dobrou práci v tom, že odvedla Billovu pozornost od jiných věcí, dokud na cestě zpátky do svého pokoje nepotkal starší manželský pár. Jeho sen byl okamžitě zpátky a Bill strávil zbytek svého večera ve vaně s hudbou dost hlasitou na to, aby pohltila všechny jeho myšlenky.

Stretli sme sa na Vianoce 27.

Úterý v 15:00 | Janule |  Stretli sme sa na Vianoce
autor: Jasalia


Ahoj! Píšem, píšem, ale nie tak poctivo, ako by som chcela. To znamená, že niekedy neotvorím note aj 4 dni... ale na moje veľké šťastie - keď ho už otvorím, tak píšem. A tak Vám dnes prinášam ďalšiu časť (a dokonca aj trochu dlhšiu ako obvykle ) a ďalšia je už nachystaná. A na ďalšej sa poctivo pracuje! A dokonca sa už konečne aj pohneme trochu ďalej. Čaká nás toho ešte dosť, tak snáď to so mnou ešte chvíľu vydržíte. A teraz Vás už nebudem rušiť. Príjemné čítanie!

Zobudili Andyho a ten si Samiho vzal do náručia, aby ho nemusel budiť. Gustav ich zaviedol o poschodie vyššie, pričom Andy už dávno ľutoval, že chlapca nezobudil, pretože ten bol síce ľahký, ale celkom rýchlo sa preniesol, a otvoril im hneď prvé dvere.
"Toto je hosťovská izba. Je tam aj kúpeľňa. Kde je kuchyňa viete. V ďalšej izbe bude spať Bill a Tom. Izba na konci chodby je moja. Tam nevstupujte, nech by sa dialo čokoľvek. Dobrú noc," oznámil im lakonicky a vrátil sa späť do obývačky. Tom za ním ešte chvíľu nechápavo pozeral, než ho prebralo buchnutie dverí - to keď sa Andy konečne zbavil svojho nákladu a zavrel dvere ich izby, aby sa mohol pridať k svojmu priateľovi v posteli. Zhodil zo seba svoje oblečenie a prehodil ho cez kreslo - naučený poriadkumilovnosti zo života so Samim - a potom povyzliekal aj spiaceho mladíka. Sami sa vôbec nezobudil, bol úplne K.O. Andy posunul chlapca na kraj postele a z ostatnej časti odsunul prehoz a prikrývku. Samiho presunul na uvoľnené miesto, prehoz po chvíľke premýšľania zhrnul niekam nabok, aby sa na ňom pri vstávaní niekto neprizabil, a vliezol si do postele. Svojho miláčika si pritiahol do náručia a poriadne ich oboch poprikrýval. Sami aj v spánku našiel jeho ruku a preplietol ich prsty, aby si ho k sebe mohol pritiahnuť čo najbližšie.
"Dobrú noc, Sami. Ľúbim ťa."


Tom nechápavo pozeral za odchádzajúcim Gustavom a rozmýšľal, čo mohol myslieť tým, že do jeho izby nemajú chodiť, nech budú počuť čokoľvek. S otázkou vpísanou na tvári sa pozrel na Billa a ten zrejme pochopil, čo ho tak zaujalo, pretože len so záhadným úsmevom pokrčil ramenami.
"Majú trochu... hlučnejší sexuálny život!
"Aha."
"Haha, čo je?" zasmial sa Bill.
"No, ja neviem. Tí tvoji kamaráti sú nejakí čudní. A vôbec nie sú priateľskí. Pozerajú sa na nás, akoby sme ich chceli okradnúť."
"To sa ti len zdá. Sú fajn, len ich musíš spoznať a oni musia spoznať teba a chalanov. Sú len trochu viac opatrní, ale majú na to svoje dôvody. Nerieš to, len buďte prirodzení a uvidíš, že sa to zlepší. A teraz poď spať, som už unavený."
"Dobre, prepáč. Ja len... chcem, aby ma mali radi. Sú to tvoji priatelia a záleží ti na nich a ja by som bol rád, keby sme spolu vychádzali tak, ako ty vychádzaš s Andym a Samim."
"Andy a Sami sú super. A ja verím, že spolu budeme perfektne vychádzať. Netráp sa tým a poď do postele," uzavrel to Bill a chytil ho za ruku, aby si ho mohol odviesť do izby. Sám pre seba sa však celý čas šťastne usmieval a v hrudi sa mu rozlievalo úžasné teplo, ktoré mu vháňalo do očí slzy dojatia. Tom bol taký zlatý v tej svojej snahe byť preňho dokonalým vo všetkých smeroch. Bill bol presvedčený, že ešte nikdy sa nikto nesprával tak zamilovane ako Tom. A čo sa mu na tom páčilo najviac, bolo, že to vôbec neskrýval. Už mal pred tým nápadníkov a bol aj na nejakom tom rande, ale žiadny z jeho nápadníkov sa k nemu takto nesprával.

Další články


Kam dál