Wheel of Love 19. 1/2

Včera v 16:00 | Janule |  Wheel of Love
autor: emraud






I love you... I have loved you all along
And I forgive you for being away for far too long
So keep breathing 'cause I'm not leaving you anymore
Believe it... Hold on to me and, never let me go


(Miluju tě… Miloval jsem tě po celou dobu
A odpouštím ti, žes byl tak strašně dlouho pryč
Tak dál dýchej, protože já už neodejdu
Věř tomu… Drž se mě, a nikdy mě nenech odejít)


-Nickelback ~ Far Away-


Byl jasný, teplý a slunečný den a Bill seděl na zadním sedadle taxíku a nepřítomně zíral na rozmazané, a přesto známé obrazy svého rodného města. Neměl náladu na to, aby ten výhled ocenil, protože mu letní horko způsobilo příšernou bolest hlavy v okamžiku, kdy před několika hodinami vystoupil z vlaku, a krátké zdřímnutí, které si dopřál v hotelovém pokoji, to zmírnilo jen trochu. Miloval léta, ale ne taková, která mu způsobovala bolesti hlavy a ve kterých se potil, jakmile jen vyšel ven na ulici. Bylo dobře, že v poslední době už svůj make-up příliš často nenosil.


Byly to už více než čtyři měsíce od chvíle, kdy své rodné město opustil. Nemohl říct, že by mu nějak příliš chybělo, protože byl rád, že byl schopný se posunout dál se svým životem, ale bylo to místo, kde v podstatě vyrostl a měl odsud spoustu vzpomínek už z doby, kdy byl ještě dítě. Většinu z nich se snažil udržet zamčenou v temných zákoutích své mysli.
Zhluboka si oddechl, když konečně dorazili na místo. Byla to restaurace, o které věděl, že je velmi drahá. Měl tam setkání s velmi důležitým klientem, a později večer měl namířeno na Kathleeninu narozeninovou oslavu - k oběma těm schůzkám byl prakticky přinucen. Jeho zrzavá kamarádka mu před týdnem zavolala, pozvala jej na oslavu a přinutila jej, aby se cítil provinile, pokud by se neukázal.
"Billeeee," fňukala mu Kathleen do telefonu. "No tak! Neviděla jsem tě už měsíce! Přestaň se zahlcovat prací! Potřebuješ i nějakou zábavu!"
Bill si povzdechl a promnul si kořen nosu. "Uvidím, jestli budu mít ten den volno."
"Radši se tady ukaž, jinak pošleš naše přátelství navždy do háje!"
"Kath," odfrkl si Bill.
"Musíš se i bavit. A je na čase si někam vyjít a… seznamovat se, víš?"
Černovlasý muž si povzdechl. Seznamovat se - ve smyslu jít na rande a s někým flirtovat. To byla ta poslední věc na Billově mysli. Nikdy to nebylo v jeho mysli. On prostě už nerandil. Vše, na čem mu nyní záleželo, byla jeho dcera a jeho pomalu zotavující se srdce, aniž by se musel vypořádávat s jakýmikoliv jinými vztahy, než s těmi rodinnými.
"Prosím, Bille. Kvůli mně?" Prosila Kathleen.


"Měl bys jít," naléhal Gustav, když mu toho večera o tom hovoru řekl. "Gillian tady bude se mnou v pohodě. Kromě toho, potřebuješ pauzu."
Bill zasténal a opřel si čelo o chladný povrch stolu. Tak trochu tu odpověď čekal, protože věděl, jak mysl jeho bratra funguje.
"Nemusíš si tam jít někoho najít, Bille," pokračoval podsaditý blonďák. "Prostě jen jdi a setkej se se starými přáteli. Udělej si nové přátele. Buď společenský. Relaxuj. Nic víc."
A později toho večera mu Gillian řekla totéž a Bill zabořil tvář do polštáře po vyslechnutí názoru své dcery.
"To je v pořádku, tati," řekla Gillian, když se otočila a v lehu na břiše se dívala na svého otce. "Bude mi fajn. Můžu zůstat u strejdy."
Bill se otočil ke své holčičce s našpulenými rty a tím štěněčím pohledem. "Chceš mi tím říct, že už mě máš dost?"
Holčička se zachichotala a cvrnkla svého otce do nosu. "Možná."
"Plánuješ udělat něco nezbedného, zatímco budu pryč, že jo?" řekl Bill, zvedl obočí a ušklíbl se na ni.
"Neeeeee…" odpověděla Gillian a hihňala se, když ji její otec začal lechtat. "Neee, já-" vypískla, když ji Bill šťouchl do žeber. Zazírala na něj a zachytila jeho ukazováček. "Tati," řekla varovně. Bill na ni jen zamrkal.
"Co?"
"Chci Macy koblihy," řekla holčička.
"Ty mě vyhazuješ jen kvůli hromadě koblih?" Zeptal se Bill nevěřícně.
"Jo!" Vykřikla Gillian. "Nesmíš se vrátit domů, pokud pro mě nebudeš mít Macy koblihy!"
 

Winter Getaway

Včera v 15:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Zarlina


Taky se vám tak líbily fotky a videa z dvojčecí zimní dovolené v Rakousku? A chcete vědět nějaké ty pikantnější podrobnosti? Zarlina se zřejmě v utajení dovolenkovala s nimi a malý kousek pro nás sepsala, abychom z toho taky něco měli. Tak si to užijte!
(O to víc, že ona sama klasický twincest normálně nepíše a ani nečte, ale zřejmě byl ten zážitek z dovolené tak silný, že tentokrát prostě musela. Snad v budoucnu tyto okamžiky nastanou častěji).
Zuzu :)

"Počkej, počkej, počkej!"


Tom obrátil oči v sloup, ale poté udělal na ledě svižnou otočku, což vypadalo mnohem ladněji, než jak se ve skutečnosti na zamrzlém jezeře cítil, a se širokým úsměvem se zastavil před svým bratrem, který na něj zíral nazpět.


"Konec předvádění," zabručel, a jakmile se dostal dost blízko, popadl Toma za ruku, aby se mu podařilo skutečně zastavit a ne jen sklouznout přímo kolem něj.


"Ty jsi ten, kdo chtěl jít bruslit," zasmál se Tom a natáhl ruku, aby mu pomohl stát rovně. "Nemůžu za to, že jsem v tom lepší než ty."
"Jen jsem trochu vyšel ze cviku," konstatoval Bill, pak pustil Tomovu paži, sundal si rukavice a z přední kapsy své bundy vytáhl telefon. "Potřebujeme selfie."
"Další?" Zeptal se Tom s pobaveným úsměvem. Byl v neobvykle dobré náladě a ani mu nevadily ty stovky fotek a videí, o kterých Bill prohlašoval, že je potřebují. "Zaplníš si celou paměť," škádlil ho.
"Potřebujeme jednu pro fanoušky," zazubil se Bill. "Jen jednu?"


Tom se rozesmál a přitáhl si Billa blíž, široce se usmíval, když jeho bratr s chichotáním zvedl ruku s telefonem, a držel ten úsměv, dokud se Bill nezdál být spokojený a ruku opět sklopil. Jeho pozornost byla přilepená k obrazovce, jak se snažil rozhodnout, kterou z fotek zveřejnit na svém Instagramu.

Connect With The Devil 24. 1/2

Pátek v 16:00 | Janule |  Connect With The Devil
autor: Emilia




Bolest… měla tolik různých podob a příčin. Nebylo možné ji přesně definovat. Každý si pod ní mohl představit cokoli. Mohla být bodavá, nesnesitelná, tupá, neustávající, dechberoucí. Bill měl pocit, že právě v tuto chvíli si na sebe bolest vzala těch podob víc najednou. Krutou, zasazující mu nelítostné rány všude, kam dosáhla. Bylo tak zatraceně těžké otevřít víčka, jako by vážily tunu. Nemohl vidět jasně, obraz byl rozmazaný, jako když se smíchají vodové barvy dohromady. Nesnesitelná bolest ho ujistila o tom, že otočit se na bok nebyl nejlepší nápad, teď byla paní situace ona. Neměl absolutní pojem o čase, o tom, jak dlouho tam takhle ležel. Nebe bylo pokryto temnými mraky, vypadalo to, že se z něj každou chvíli spustí déšť. Rukou, která bolela mnohem méně než ta druhá, zašmátral do kapsy a snažil se vylovit svůj mobil. Měl popraskaný displej od těch ran, které mu Levák uštědřil. Navíc dost dobře neviděl, takže zmáčkl jeden z posledních hovorů. Chvíli to zvonilo a pak se ozvalo jemným hlasem: "Bille?" Bill v duchu zaklel. Byl to hlas, který si přál slyšet ze všeho nejvíc, ale zároveň ho nechtěl slyšet zrovna teď. Nicméně věděl, že nemá na výběr, nebyl v situaci, kdy by si mohl vybírat. Na tomhle místě by jej našli možná za pár dní, když by měl štěstí. "Mm pa-nenko, poslouchej…" Starší muž mluvil trhaně. Bolel ho celý obličej, tváře měl ztuhlé.
"Bille, děje se něco? Jsi v pořádku?" Bylo slyšet, že Tom je nyní znepokojený. Nikdy takhle Billa neslyšel, nevěděl, co se děje. "Já… měl jsem nehodu… pot-potřebuju, abys mě našel." Bill se snažil ze všech sil mluvit srozumitelně. Měl natržený ret, ze kterého mu tekla krev, cítil v puse kovovou pachuť.
"Panebože. Na motorce? Ježíši kriste." Tom začal vyšilovat. Bill je zraněný! Musel mít nehodu na motorce! Byla to první věc, která jej napadla.
"Poslouchej… jsem na Kornblumstraβe 5712 mezi… op-puštěnýma skladama." Bill mezi slovy bolestivě vydechoval.
"Dobře, hlavně zůstaň, kde jsi. Já tam budu hned!"
"To nebude prob-lém." Bill se chtěl ušklíbnout, ale bolest mu to nedovolovala. Ani ve vážných situacích si neodpustil své vtipy. Zakašlal, měl pocit, jako by mu někdo stahoval hrdlo. Dusil se.


O chvíli dříve


Tom přišel ze školy unavený. Výuka se mu zdála nekonečná. Nemohl se absolutně na nic soustředit, měl v hlavě jedno velké zamotané klubíčko, které nemělo konce ani začátku. Tolik myšlenek se mu mísilo v hlavě jedna přes druhou. Hodil na zem svoji školní tašku, když v tom mu zazvonil mobil. Podivil se, kdo by mu mohl volat, a vylovil ho z kapsy. Když na displeji uviděl jméno člověka, na kterého myslel posledních 24 hodin, srdce mu zaplesalo radostí, a zároveň se mu stáhl žaludek obavami. Přijal hovor a opatrně se s malou dušičkou ohlásil do telefonu. "Bille?"
"Mm pa-nenko, poslouchej…" Tom nakrčil čelo. Bill zněl opravdu podivně.
"Bille, děje se něco? Jsi v pořádku?" Zeptal se Tom s obavami. Tatam byl stud a nervozita. Teď se v něm usídlilo malé semínko strachu.
"Já… měl jsem nehodu… pot-potřebuju, abys mě našel." Kytarista mu potvrdil to, čeho se obával nejvíc. Zaplavila ho vlna zděšení a paniky. Představoval si, že se Bill musel někde nabourat na motorce a teď tam leží zraněný úplně sám. Vždycky jezdil nebezpečně rychle nebo i po požití alkoholu, to nemohlo dopadnout pokaždé dobře.

 


Herzenswärme 8.

Pátek v 15:00 | Janule |  Herzenswärme
autor: MoreInsidiousKindOfStories



"Zamilovaný si často druhého berie, ale kto skutočne miluje, ten sa druhému daruje."
- J. J. Moser


Bol som v nákupnom centre a kupoval čajové sviečky, lepšie povedané TONY čajových sviečok. Nevedel som presný počet, ale odhadoval som, že možno tisíc kusov by sa k dokonalému naplneniu môjho zámeru parádne hodili. Dal som teda do košíka desať balíčkov po stovke kusov, kúpil tri fľaše dobrého suchého, bieleho vína a zaplatil. V dobrej nálade, s hlavou plnou očakávaní a nápadov, som to všetko odložil do košíka a posunul sa smerom ku kvetinárstvu, kde som si od predavačky vypýtal dve kytice bielych ruží, ktoré Bill tak veľmi miloval a ktoré som si objednal pred niekoľkými dňami. V momente, keď som za ne zaplatil a dal ich k ostatným veciam tak, aby sa im nič nestalo, ma niekto poklepkal po ramene. Otočil som sa a uvidel Lauru. A kurva, pomyslel som si hneď, ale tváril sa, akoby som stretol starú známu. Rovnako ako som to robil s všetkými bývalkami.
"Ahoj," pozdravila mi, zamračila sa a ukázala na obsah môjho nákupného košíka. "TOTO všetko je dúfam pre mňa, pretože sa mi konečne chceš ospravedlniť za to, že si ma tak dlho IGNOROVAL!" postupne zvyšovala hlas a ja som sa nechcel hádať. Nie dnes. A už vôbec nie v preplnenom obchodnom dome. Vedel som, že tým vo mne chcela vyvolať výčitky svedomia, ale mal som ju totálne na háku a vôbec ma jej trápna scénka nezaujímala. Nechápal som ale jednu vec - ešte jej nedošlo, že som jej dal kopačky?!


"Ahoj," odzdravil som celkom neutrálne, "TOTO VŠETKO je pre niekoho INÉHO," ukázal som na košík. Laura zaťala zuby a sčervenela pritom ako paradajka.
"ČOŽE?!" zapišťala až neprirodzene vysoko. "TO AKO… To si snáď robíš SRANDU, nie?!" Videl som, ako sa pritom triasla od nervov.
"Proste sa zmier s tým, že je medzi nami KO - NIEC," odpovedal som jej na to a snažil sa tváriť, že ma tento jej výstup nenasral, ale v skutočnosti ma naštvala viac, než by som predpokladal, že by ma niekedy nejaká moja bývalá pipka mohla vytočiť. Dnes som vôbec nemal v pláne nechať sa niečím nasrať. Chcel som byť proste celý deň v pohode a privítať Billa s úsmevom, ale po TOMTO to vo mne fakt začínalo vrieť.
"Je KONIEC?! To myslíš VÁŽNE?! A to mi to povieš len tak uprostred nákupáku?! Ani jedno SORRY?! NIČ?!" kričala na mňa a všetci okolo začali AKOŽE nenápadne zazerať.
"Myslel som, že ti to DÔJDE, keď som ti ani na jednu esemesku neodpísal," odpovedal som drzo a trochu s nervami.
"To je proste príšerné! Neprešiel ani týždeň a ty už za mňa máš NÁHRADU?! To si ma fakt MILOVAL!" rozvrieskala sa a ľudia sa pred nami začali zastavovať a pozerať, čo sa dialo.
"Laura, TERAZ absolútne nemám náladu na tie tvoje pičoviny. Daj mi proste, kurva, pokoj," precedil som cez zuby tak, aby to počula len ona. Nemienil som na ňu vrieskať a robiť ešte väčšie divadlo ako ona.

Bubble Cuddle

Pátek v 14:00 | Janule |  FanArt
by SarahNobody



Powerless 11.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Powerless
autor: elvisfan


Večer Tomovy premiéry dorazil a Bill se začal chystat pár hodin dopředu. Když byl konečně spokojen se svým outfitem, vlasy i make-upem, s ladným gestem prudce otevřel dveře do ložnice.
A Toma nikde neviděl ani neslyšel.
"Tolik k velkému odhalení," zamumlal.
Zavolal Tomovo jméno, zatímco se procházel po domě, až ho nakonec spatřil venku na terase. Seděl shrbený ve svém křesle, cigareta mu bezvládně visela z prstů a druhou rukou si podpíral hlavu. Harley dřímal vedle něj. Bill rychle proklouzl pootevřenými dveřmi a poklekl před ním s rukou na Tomově koleni.


"Uvědomuješ si, že dnešní večer by mohl poslat mou kariéru do hajzlu, že?" Zeptal se Tom dřív, než Bill stihl promluvit.
"Co tím myslíš?"
"Co když to všichni budou nenávidět, Bille?" Zeptal se Tom a konečně k němu zvedl pohled. "Každý by to mohl nesnášet a nikdo by už mi nikdy nechtěl dát další roli."
"Nervózní?" zeptal se Bill řečnicky.
"Spíš je mi na zvracení."
Bill se usmál a našel si pro sebe místo na Tomově klíně.
"Tome, ty víš, že opravdu nemám moc rád akční filmy, že?"
"To mi moc nepomáhá," odpověděl Tom.
"Jde mi o to, pane Pesimisto, že dokonce i já si myslím, že jsi dobrý herec. Tvoje filmy jsou na můj vkus trochu moc krvavé, ale pořád jsou dost dobré. Viděl jsem je všechny, a v každém z nich… no, jsem opravdu chtěl, abys z těch špatných chlápků vymlátil duši. Když jsi na sněžném skútru přejel toho chlápka, jásal jsem."


Tom jen souhlasně přikývl, dokud neucítil na tváři Billovu ruku a otočil se k němu.
"Jsi dobrý, Tome," trval na své Bill. "Tvůj film bude trhák a brzo budeš muset role odmítat, protože prostě budeš příliš zaneprázdněný."
Bill se usmál, když se Tom nahnul pro polibek, a dychtivě nechal Toma vklouznout mezi své rty. Vypustil ze sebe drobné zakňourání, když se jejich jazyky setkaly. Omotal ruce kolem Tomova krku a prohloubil polibek, až Tom zasténal. Když se Tom odtáhl jako první, Bill se vydal za ním pro poslední uždibnutí jeho spodního rtu.
"Jsi si jistý, že nejsi jen trochu zaujatý?" Zeptal se ho Tom.
"Pouze se snažím být oporou," pokrčil Bill rameny.
Tom omotal ruku kolem Billova pasu a vstal, než nakonec spojil ruce za Billovými zády a přiblížil jejich tváře na pouhé milimetry.

BTK twins

Čtvrtek v 15:00 | Janule |  Manips
by DysfunctionalHuman



Sweet Desire 24.

Středa v 16:00 | Janule |  Sweet Desire
autor: The_poltergeist





Chytni hlavu do dlaní a dýchej. Prostě dýchej.


Tom vážně nesnášel ty dny, kdy byl Georg nemocný a on zůstal sám a měl si tak poradit. Samozřejmě, bylo mu kamaráda líto, ale absolutně nesnášel, když byl sám v jídelně, kde bylo vždy plno lidí, zatracený hluk a bylo to... prostě strašný. Stál v dlouhé řadě a přišlo mu, že tam stojí už dlouhé hodiny, když konečně na něj došla řada a on mohl zaplatit za svoje jídlo. Otočil se a rozhlížel se po volném místě, kam by se mohl posadit. Zaúpěl, když místnost přejel očima. Nebyl tam žádný volný stůl. Možná by měl jít prostě na toalety a sníst svůj oběd tam? Minimálně by tam mohl jíst o samotě.


Najednou si v davu všiml Billa. Ten úžasný kluk seděl úplně sám a klidně jedl své jídlo. Bylo to vážně divné. Nevypadalo to, že by ho to nějak obtěžovalo. Tom si přál, aby měl kuráž na to si k němu přisednout. Na chvíli zapomněl, co vůbec dělal, když byl kompletně pohlcen Billem; jak vypadal, jak sladký a roztomilý byl, jak okouzlující byl... Srdce mu doslova padlo dolů k nohám, když viděl, že si ho Bill všiml a dívá se na něj. Zatraceně, měl by se prostě otočit a zmizet? Nebo předstírat, že se díval na něco jiného? Kurva, co měl dělat? Bylo ale rozhodnuto za něj, když se Bill zářivě usmál a zamával mu. Opravdu zamával. Proboha.


Tom vykouzlil zvláštní úsměv a zamával nazpátek. Cítil, že jeho uši a tváře jsou úplně rudé a jaké horko je v jeho vytahaném oblečení. Cítil, že je zpocený úplně všude, jeho srdce tlouklo proti hrudníku, jeho dech se zrychloval a v puse měl extrémně sucho, jako kdyby dlouhé dny nepil. Byl totálně nejistý v tom, co by měl udělat, a celá situace byla o to těžší, že neměl u sebe Georga, který by mu poradil. V duchu proklínal to, že mu nemůže ani zavolat.


Nevěděl, co dělat dál. Bill seděl u stolu, byl tam sám, nebyl od něj daleko. Všiml si Toma a věnoval mu sladký, úžasný úsměv společně s krátkým, roztomilým mávnutím. Tom mu zamával okamžitě nazpátek, ale když si tak mával, začal si dělat starosti, jestli nevypadá až moc dychtivě, tak trochu ubral na intenzitě. Škubnul ale nějak divně paží, takže opravdu musel vypadat, že dostal křeč. Byl si jistý, že umře trapností a byl více než připravený odejít, ale jediná věc, která se děla... Bill stále mával. Tom si byl jistý, že se mu snaží naznačit, aby se k němu přidal. Zamrzl na místě. Opravdu chtěl, aby se k němu Tom přidal, nebo to byl jen jeho způsob, jak zdravil ostatní lidi? Měl by k němu jít? Chtěl vůbec? Protočil sám nad sebou oči. Bože, samozřejmě, že chtěl. Proč by neměl chtít? Otázkou bylo; co když to Bill tak nemyslel? Co když tím chtěl říct něco jiného, něco, co si Tom neuvědomoval? Co když k němu dojde a Bill vůbec nebude chtít, aby se k němu přidal? Nebo ještě hůř. Co když tam půjde, Bill s tím bude v pohodě, ale přidá se k nim ještě někdo další? Někdo z Billových přátel? Tom suše polkl při té myšlence.


Další články


Kam dál