Photographs of an American Summer 10.

Včera v 16:00 | Janule |  Photographs of an American Summer
autor: AshesPashes


Země Oz


Když se Bill druhý den ráno probudil, v chatce bylo ticho. Vstal z postele a nasadil si úzké pyžamové kalhoty a tričko. V chatce bylo stále horko, ale pomyslel si, že by bylo nevhodné chodit kolem jen ve spodním prádle.
Bill byl překvapený, že je kuchyň prázdná a z celé chatky se neozývají žádné zvuky. Tom mu připadal jako ranní ptáče, ale možná, že se dnes ráno rozhodl trochu si přispat. Bill se otočil ke kávovaru, aby připravil konvici kávy, kterou koupili v obchodě ve městě. Vůně kávy se linula malou kuchyňkou a Bill si povzdechl při očekávání svého prvního doušku.
Nalil si svůj první šálek na smetanu a cukr, které už měl připravené v hrnku, opřel se o pult a opatrně upíjel, aby ocenil každý doušek. Najednou uslyšel, jak se přední dveře chatky otevřely a leknutím vyskočil. ´Nebyly dveře zamčené? Zamykaly se ty dveře vůbec?´ uvažoval.


"Haló?" Řekl Bill nahlas trochu váhavě. Nedostal odpověď a rozhlédl se po místnosti po něčem, co by mohl použít jako zbraň. Bylo by strašně hezké, kdyby už byl Tom taky vzhůru.
Zrovna když zvedl nůž z věcí, které měli položené na kuchyňské lince, přišel do kuchyně Tom, směrem z obývací místnosti. Měl na sobě běžecké šortky a přes nahou hruď mu visel kabel od sluchátek, které vedly do iPodu připevněnému na jeho bicepsu. Bill vyjeknul.
"Bille, co to děláš s tím nožem?" Řekl Tom až příliš nahlas a vytáhl si sluchátka z uší.
"Byl jsi to ty, kdo právě vešel předními dveřmi?"
"Jo, šel jsem si zaběhat a zrovna jsem se vrátil. Proč?"
"Protože jsem slyšel někoho vejít a myslel jsem, že jsi pořád v posteli."
"Ne, byl jsem to jen já, takže ten nůž můžeš zase položit," řekl Tom a vydal se k malé ledničce, kde dříve schovali lahve s vodou.

 

One his smile is happiness

Včera v 15:30 | Janule |  Manips
by Karina 2402



Die Umerziehung 34.

Včera v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.


"Jsi dneska nějak potichu," Bill Anisovi prohrábl vlasy. Bylo jen pár dní po Vánocích a oba si užívali klidné dovolené, takže kromě chvil, kdy Anis občas zmizel a psal texty, je nikdo nerušil, neobtěžoval a už vůbec nikam nezval. Stáhli se z veřejnosti, jen aby mohli celé dny ležet v posteli a užívat si jeden druhého. Většinu času Bushido vyprávěl nejrůznější historky, ať už z dětství nebo období drogového království. Bill si to neuvěřitelně užíval, přestože z některých historek mu běhal mráz po zádech. Na oplátku Anisovi zase vyprávěl o zákulisí jejich slávy, o částech, které nebyly zrovna příjemné. Jenže z výřečného muže se najednou stal tichošlápek. "Stalo se něco?"
"Ne," Bushido se pousmál a chlapce u sebe přitiskl. "Jen mi po tom všem vyprávění došlo, jak moc mi máma chybí. Než ses vzbudil, mluvil jsem se Sercanem."
Bill překvapeně zamrkal. "Opravdu?"
"Jo. Domluvil jsem se s ním na schůzce," zamumlal. "Máme se sejít na třicátého u mě doma. Doufal jsem, že bys mohl jít se mnou."
"No, technicky vzato jít musím," Bill se krátce zasmál, "ale samozřejmě, že půjdu. Budu hned ve vedlejší místnosti, abyste nejdřív měli čas promluvit si v soukromí."
Bushido si promnul obličej, než s povzdechem přitiskl rty na chlapcovo čelo. "Už nepochybuju o tom, že mi tě do cesty vhodila máma."


*


Bill nervózně přecházel v kruzích po Anisově pracovně, zatímco z obýváku se ozýval křik. Zpočátku se setkání Anise se Sercanem účastnil taky, ale ve chvíli, kdy se konverzace začínala vyostřovat, Anis ho pohledem poslal raději pryč. A Bill se nebránil. Věděl, že mezi ním a Sercanem je spousta nevyřešených záležitostí, a pokud byli oba stejně výbušní, nechtěl být u toho, až to celé vyvrcholí.
Velmi brzy se ukázalo, že udělal správně. Ačkoliv se do sebe muži pustili jazykem, o kterém si Bill nebyl jistý, co je vůbec zač, bylo mu jasné, že lásku si tedy rozhodně nevyznávají. Křičeli na sebe jak smyslů zbavení, Bill měl pocit, že zaslechl dokonce i tlumenou ránu, jako kdyby někdo do něčeho praštil pěstí. Ten zvuk se mu vůbec nelíbil.
Věděl, že by je měl nechat, aby si to vyřešili a konečně mezi sebou ten konflikt nějakým způsobem uzavřeli. A taky věděl, že by rozhodně neměl chodit dovnitř, když jsou ti dva v sobě, ale když se ozval jasný zvuk tříštěného skla, Bill se z pracovny vyřítil jako motorová myš. Okamžitě skočil před Anise, který startoval na Sercana. "Jdi mi z cesty!" zavrčel.

 


Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! 8.

autor: Ann





Být potřebným…


Objetí… jedna z těch nejobyčejnějších věcí, které člověk může udělat. A přece tak krásný vynález! Umí vyjádřit lásku, vděk, radost a mnoho dalšího. Je objetí něžné i majetnické, dravé i jemné. A každé je zcela jiné. Nejkrásnějším druhem objetí je ale to, při kterém cítíte, jak se vám tělem rozlévá krásné teplo. Vaše srdce buší rychleji, dech se vám zadrhává v hrdle. Tisknete k sobě druhou osobu s pocitem, který jste ještě neokusili. Je to nádherná emoce podobná rychlému letu divokého ptactva. Šílená, zmatená, ale přesto cílevědomá. I když je váš cíl leckdy nejasný, víte, že tam nějaký je. A víte, jak moc ho chcete dosáhnout…
A v tu chvíli, se obvykle něco změní… něco, co ve vás zůstane dřímat ještě hodně dlouho po ukončení objetí…


"Tak tohle mi tedy vysvětli hezky od začátku!" založila si Samantha ruce v bok a propalovala mě pohledem očí, jež nabraly nebezpečnou barvu bouřkové oblohy.
"Co je na tom nepochopitelného…?" povzdechl jsem si a stočil jsem pohled k lákavému prázdnému hřišti.
Po tom, co jsem s Billem v náručí usnul, se toho událo víc, než bych sám chtěl. Ráno jsem byl černovláskem vyburcován. Nick se vrátil zpátky a neměl zrovna dobrou náladu, takže jsem musel bezpodmínečně vypadnout. Bill mě tajně propašoval ven z bytu a bez rozloučení za mnou zabouchl. Jediné, co mi dal, byl malý lístek papíru. Doma jsem si ho rozbalil. Bylo tam pouze telefonní číslo a skoro prosebná věta: 'Ozvi se co nejdřív.'. Ano, chtěl jsem se hned ozvat, ale… nějak mi to nevyšlo.
Jakmile jsem dorazil domů, čekal mě místo úlevného uvítání rozezlený pohled od obou rodičů. Kladli mi dost otázek, ale já byl připravený, takže jsem odříkal to, co jsem si v hlavě nacvičil. Vytvořil jsem si v mysli kamaráda. Naplánoval jsem si vše: vzhled, povahu, výšku, rodinný stav… takže mi to sežrali.


Janni 24.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Janni
autor: Steinsgrrl


Ráno přišlo dříve, než na to byl Bill připravený. Slunce do jejich ložnice takhle brzy ráno nesvítilo, ne v zimě, ale Tomův budík byl nepříjemnější a bolestivější, než jakkoliv by mohl být ostrý paprsek slunečního světla. Zvlášť po tom, o čem si Bill myslel, že mohla být ta nejkrásnější a zároveň nejstrašnější noc jeho života.
Tom zasténal a odhodil pokrývku, aby umlčel budík, než vklouzl zpět do postele. Bill se rozhodoval mezi zavřením očí, jako by snad mohl odvrátit tento den, pokud by mu odmítl čelit, nebo sledováním v šeru každého Tomova pohybu, jako by si chtěl vtisknout do paměti každý jeho malý pohyb a výraz.
Tom se otočil zpět k němu a hodil ruku kolem Billova pasu, než přitulil obličej k Billově hrudi. "Nechci vstávat," vydechl proti jeho kůži a Billova ruka se chvíli vznášela ve vzduchu, než pohladila Tomovy dredy.
"Hmm, já vím," zamumlal Bill a sklopil hlavu, aby mohl vdechnout Tomovu vůni. "Ale musíš Janni připravit do školky."


Tom zamručel a třel tvář o citlivou kůži, strniště na jeho bradě bylo škrábavé a vítané. Tom sladce políbil kůži v místech, kde zůstala lehce zčervenalá a znovu zazvonil budík. Bill zasténal a zabořil hlavu do polštáře, nenáviděl ten pronikavý zvuk a nenáviděl, co to znamenalo.
Tom vstal z postele a neztrácel čas, a tentokrát budík opravdu vypnul, než se líně protáhl před prádelníkem. Zavrčel a svěsil ruce. "Fajn, fajn. Jsem vzhůru. Připravím Janni a připravím sebe. Co to děláš?" Tom vyklouzl z pyžamových kalhot a tázavě se podíval přes rameno na Billa.
Bill pokrčil rameny. "Musím dnes v hospodě udělat nějakou inventuru. Docela nudná věc. Jak dlouho si myslíš, že bude ten tvůj pohovor trvat?"
Teď byla řada na Tomovi, aby pokrčil rameny. "Já nevím, ale nemyslím si, že příliš dlouho. Pár hodin, možná. Říkal, že tu práci už mám docela dobře jistou."
"Takže se tam jdeš jen vykecávat." Billovi zasvítily oči a snažil se zapomenout na to, co dělá. Musel spolupracovat.
"Raději bych tomu říkal podporování dobrých pracovních vztahů." Tom mrkl, shromáždil poslední kousky svého oblečení na pohovor a zamířil ke dveřím ložnice.
Bill obrátil oči v sloup. "Budu dole za minutu."


Yelow 47

Pondělí v 15:30 | Janule |  Manips
by Karina2402



Live my life 11.

Pondělí v 15:00 | Janule |  Live my life
autor: Neilinka
(Bill)


Krásnější usínání jsem v životě nezažil. Když se ke mně natisknul a hřál mi záda svým tělem, skoro jsem začal vrnět blahem jako starý chlípný kocour. Jeho ruka ovinutá kolem mého pasu mi dávala pocit neuvěřitelného bezpečí a zvýšila level intimity mezi námi zase o jeden stupeň.
Jaká ironie, že když jsem v posteli sám, nezdá se mi nic. A zrovna dnes to stálo za to. Vzbudil jsem se docela brzy s úplně mokrými boxerkami. Živé erotické sny nejsou to pravé, když má člověk návštěvu.
Pokusil jsem se od něj opatrně odsunout, abych si v rozkroku uklidil tu spoušť, ale přitáhl si mě ještě blíž a držel pevněji. Zafuněl mi do ucha a z té přílišné blízkosti jsem poznal, že ani jemu se asi nezdálo o čaji s babičkou. Jeho erekce mě tlačila. A co hůř, způsobovalo to návrat mé vlastní.


Připadalo mi naprosto šílené tady jen tak ležet a nic nedělat. Krom toho, že mi asi zanedlouho bolestí upadnou varlata. Skousl jsem si spodní ret. Trochu jsem zatlačil svým pozadím na jeho klín. Ozvalo se hluboké vydechnutí. Opatrně jsem v tom pokračoval a ruka mi sjela pod spodní prádlo. Když byl vzhůru, paradoxně jsem se ovládal mnohem víc, než když tu jen tak nevinně ležel a spal.
Nepřestával jsem se kroutit a lehké snové vzdychání, co se mi ozývalo za krkem, mě podporovalo. Už jsem si ho nestydatě honil a krotil se, abych se neprojevoval příliš nahlas. Na okamžik jsem se vrátil myšlenkami do dnešního snění a v tu ránu mě silně bodlo tam dole a bylo to. Pouhá představa, že jsem se miloval s Tomem a jeho nynější přítomnost mě vykolejily natolik, že jsem popadal dech.


*Billův sen*


Po večerním laškování jsme ulehli do mojí postele. Byl jsem rád, že se tu rozhodl přespat. Když se ke mně přitiskl, zalechtalo mě v rozkroku. Popřáli jsme si dobrou noc a já se snažil zabrat. Jenže to vůbec nešlo. A dle nepravidelného oddechování za mnou jsem usoudil, že jemu taky ne. Po chvíli mi to bylo jasné i proto, že mě začal hladit po bocích. Něžně a tiše zapojil polibky na mé šíji a trochu mi stáhl prádlo dolů. Nedokázal jsem ho zastavit. Bez jediného slova jsem se nechal dráždit a připravovat, jak svými nasliněnými prsty pronikal do mých útrob. Nejprve jsem se zdráhal projevovat, ale když už přidával třetí, nevydržel jsem to a naplno vzdychal. Neskutečně ho to vydráždilo a začal být vášnivější.
Když si byl jistý, že mi neublíží, políbil mě na rty a pomalu se dostal svým mužstvím do mého těla. Chvěl jsem se a stáhl, jak jsem se jím cítil naprosto naplněný. Nic krásnějšího jsem nepoznal.
Protože to bylo poprvé.
Spokojený s povolenými svaly na celém těle jsem se otočil k němu čelem. A setkal se s jeho pohledem.

The thing between us 8.

Pondělí v 14:00 | Janule |  The thing between us
autor: Billy


Večer už jsme s Tomem moc nemluvili, zřejmě jsme se cítili oba divně po tom koupelnovém "fiasku". Ovšem to mi moc nevadilo, byl jsem příšerně unavený a zmatený. I přes to, že jsem myslel, že budu spát jako mimino, nebylo tomu tak.
Ten hnusný sen. Ten, který mi nedá spát. Měl bych si o něm s Tomem promluvit? Někdy se nám zadají stejné sny, třeba by… Ne to je blbost. No, výsledek toho je, že už od tří ráno nespím. Podívám se na telefon. Půl šesté. Kašlu na to. Vylezu z vyhřáté postele, odestřu závěsy a potichu vyjdu z pokoje. Sejdu do kuchyně a uvařím si ranní kávu.


"Dobré ráno, co tak brzo?" vejde Tom do kuchyně. Nepatrně sebou škubnu, ale usměju se na něj.
"Dobré. Zase se mě snažíš vyděsit k smrti? Nejde ti to," zasměju se. "Nějak jsem dneska nemohl spát."
"Zlé sny?" řekne soucitně a přistoupí blíže ke mně.
"J-jo," v puse mi vyschne a začnou se mi jemně potit dlaně. Proč mi tohle dělá? Proč chodí tak blízko?
"Měl jsi přijít, mně by to určitě nevadilo. Taky jsem moc nespal, a když jsem slyšel kroky, byl jsem docela vděčný, že už jsi vzhůru. Nevěděl jsem, co mám v té posteli dělat a bál jsem se, že bych tě mohl vzbudit," natáhne ke mně ruku, pohladí mě po tváři a zadívá se mi hluboko do očí. "Proč se maluješ? Vypadáš krásně i tak."
"Eh… no… já," nevím, co mám říct, a hlas se mi zadrhne v hrdle.
"Neodpovídej mi," rukou mi sjede na zátylek a přitáhne si mě k sobě. Jemně se otře svými rty o mé. Přivřu oči nad tím krásným pocitem. Tom se na malou chvíli odtáhne, ale hned poté opět jemně zatlačí na mé rty, tentokrát hladověji. Rukama mi přejede přes záda a zastaví se na bocích. Malinko otevřu ústa a nechám Toma jazykem zkoumat můj. Krásně po sobě kloužou a hrají něžnou hru.


Photographs of an American Summer 9.

Neděle v 16:00 | Janule |  Photographs of an American Summer
autor: AshesPashes

Kempování


Bill vzal dvě tašky s potravinami z auta a zamířil dovnitř chatky. Rozhlédl se, než položil tašky na pult v malé kuchyni. Obývací prostor byl slušně veliký s pěkným počtem křesel a stolů. Vydal se hledat nejdřív koupelnu a byl rád, že ji našel s prostorným sprchovým koutem a wc uvnitř; Tom respektoval jeho přání na vnitřní zařízení. Byly tam tři ložnice a Bill byl na misi, aby si pro sebe vybral nejlepší postel. Posadil se na postel v první místnosti a pomyslel si, že je docela pohodlná. Šel zkontrolovat postele v každém pokoji, než se vrátil do druhé místnosti.
"Hej, zlatovlásko, vezmeš si své tašky z auta?" Zeptal se Tom, když se opřel o rám dveří.
"Jen jsem si chtěl najít postel, která se mi bude líbit. Beru tenhle pokoj."
"No, tak si vezmi své krámy a dej si je sem," řekl Tom ne nepřátelsky, než se otočil zpět směrem ke kuchyni, aby odnesl potraviny.


---


Bill šel k autu, vzal si tašky, které bude potřebovat na noc a začala si věci skládat do svého pokoje. Věděl, že bylo hloupé vybalovat, ale chtěl se cítit tak pohodlně, jak jen to bylo možné. Byl rád, že mu Tom řekl, aby si vzal své vlastní povlečení, když si zarezervovali chatku. Postele byly k dispozici, ale povlečení ne. Bill si ustlal postel a vydal se hledat Toma. Našel ho v kuchyni s pohledem na mapě, která byla k dispozici v kanceláři.
"Myslel jsem, že bychom se mohli zastavit v piknikovém areálu, který tady je na mapě, a pak se možná podívat kolem, co bychom mohli vyfotografovat," řekl Tom, když Bill vstoupil do malé kuchyně.
"Dobře, nech mě se přezout."


---


Piknikový areál byl snadno k nalezení, když šli pěšky podle mapy. Byl na okraji kempu, kde bylo postaveno mnoho stanů. Byly tam děti hrající si s míči a malé prolézačky se skluzavkami a houpačkami. Hemžilo se to po okolí tolika věcmi, že Tom mohl téměř vidět, jak si Bill v hlavě konstruuje záběry. Ale bylo to ošidné místo k fotografování, dva muži fotografující zejména děti, by se mohli dostat do nepříjemné situace.
Bill měl své způsoby, jak vyjít s dětmi a jejich rodiči a byla mu udělována povolení pořizovat fotografie. Tom na druhé straně udržoval své fotografie trochu abstraktnější. Vydal se k opičí prolézačce, kde dítě viselo za nohy na jedné z tyčí. Namířil objektiv dolů a pořídil několik fotek jeho stínu nataženého po celé zemi, kde také tyče vrhaly stín a dávaly fotografii jinou perspektivu. Byl nesmírně potěšen tím, jak fotografie dopadly. Pořídil jich více tímto způsobem u různých předmětů, protože světlo bylo na jeho straně pro tyto druhy záběrů.

Piano

Neděle v 15:30 | Janule |  Manips
by Karina2402



Další články


Kam dál