Rough 8.

Dnes v 16:00 | Janule |  Rough
autor: mohanrocks


Noc byla temná a chladná, a přesto zlověstná, když se Tom s Billem blížili k masivnímu skladišti, kde jistě sídlila mrtvá těla a kriminální tajemství. Bill zalapal po dechu a podíval se na okamžik na Toma, který se zdál být úplně jako doma. V tom Bill nenalezl žádnou útěchu, a tak se jednoduše obrnil a vlekl se za ním.
"Mimochodem, kam jsi řekl svému spolubydlícímu, že jdeš?" Zeptal se Tom se zvednutým obočím.
"Studovat do knihovny," pokrčil rameny Bill. "Tomu lehce věří. Jsem dobrý student."
Tom se kousl do rtu. "Být chytrý jako kniha ti těžko pomůže vyhrát boj, Prissi."
Bill přivřel oči. "To ještě uvidíme." Vlastně počítal s notnou dávkou svých psychologických poznatků, které by mohl využít. Dostat se do hlavy soupeře mohlo být stejně nebezpečné jako rána pěstí.


Tom odsunul zrezivělé kovové dveře stranou se zavrzáním, které se rozlehlo Billovým tělem jako ozvěna. Tisknul k sobě ruce v rukavicích a šel napřed, když mu Tom pokynul rukou.
Nejdříve byla všude tma, než Tom zavřel dveře a stropní zářivky osvítily vnitřní masivní prostor. Bushido vykročil zpoza hromady beden a odhalil tak svůj stále kamenný exteriér s permanentně zlým úšklebkem na tváři.
"Prissi, vítej v mé pevnosti," oslovil je Bushido s široce roztaženýma rukama.
"Pěkně zasraná pevnost," odpověděl Bill sarkasticky a Bushido zavrčel.
"Kde jsou kluci?" Zeptal se Tom s hlasem plným zmatku.
"Dnes večer nepřijdou. Nechtěl jsem zcela zahltit naše zbrusu nové zboží," Bushido se zlověstně usmál.
Bill protočil oči a rozhlédl se po místě k sezení, chystal se otevřít pusu a postěžovat si na nedostatek židlí, když náhle dostal ránu.
Bill zavrávoral, rukou si přikryl ústa a ucítil příchuť krve. "Co to kurva?" Zíral na Bushida, který si třel klouby.
"Musíš očekávat, že ti někdo nakope zadek, dokonce i když nejsi v boji. Být si vědom svého okolí za všech okolností a vždy předpokládat, že se tě někdo chystá praštit," opověděl Bushido konverzačním tónem.

 


Side by side 26.

Dnes v 15:00 | Janule |  Side by side
autor: Catherine


TOM


Chvilku jsem se díval na Billa s Fabiánem. Nemohl jsem si nevšimnout, že se pod stolem drží za ruce. Ano, já chápu, že má Bill Fabiána opravdu rád a naopak, ale… Žárlím. Strašně moc žárlím, uvnitř těla mě to spaluje. Je mi s Billem opravdu dobře a nechci, aby mi ho kdokoliv bral. Navíc… Myslím si, že i Billova maminka by mě mohla mít ráda. Když jsme si prohlíželi Billovy fotky z dětství, byla ke mně strašně milá. To ale už poprvé, když mě viděla. Přišla mi hodně podobná Billovi. Vzhledem, vyjadřováním… Vším. Kdyby byl Bill holka, určitě by vypadal úplně stejně jako ona.



Objednal jsem si panáka. Ne proto, abych se opil. To vůbec ne. Byla tady jedna věc, o které jsem chtěl s Billem mluvit. Ale ne teď, až dýl. Vlastně se ho chci na něco zeptat. Vydechnul jsem a znovu jsem se na ty dva podíval. Kdybych nebyl od Billa zasvěcen do jejich vztahu, mohl bych si myslet, že jsou partneři. Ano, až takhle důvěrně se k sobě chovali. Teda ne, že by se líbali, ale i tak. To mi ale připomíná jednu věc. Když jsem byl u našich… Hodně jsme spolu s Billem mluvili. O všem možném. Poznal jsem ho hodně, ačkoliv jen po telefonu. Dokázali jsme spolu mluvit hodiny a pořád jsme si měli co říct. Takhle jsem to neměl s Alexem ani na začátku. Jó, kde je mu vůbec konec. Včera mi napsal zprávu, ze které jsem nebyl příliš moudrý. Psal něco ve smyslu, že nemusím mít strach, že je hodně daleko a s trochou štěstí se už nikdy neuvidíme. Pravděpodobně se přestěhoval, ale nevím. Neodpovídal jsem mu. Upřímně? Ani jsem nevěděl, co bych mu měl napsat. Proč na něj myslím ale teď?! Neměl bych. Ne!
Jakmile mi barman donesl panáka, vypil jsem ho na ex. Tome, takhle pokračovat nemůžeš, nebo tě budou sbírat pod stolem! Okřikl jsem v duchu sám sebe. Vytáhl jsem z kapsy mobil, za chvilku… Za chvilku bude půlnoc? Tak to bychom měli jít ven, určitě bude ohňostroj, tak ať si zabereme místa, než tam budou stát i ostatní. Chci, aby viděl i Bill, proto musíme být vepředu. Pomalu jsem se zvedl a chytl se stolu, abych neupadl.


Já nejsem já 12.

Včera v 16:00 | Janule |  Já nejsem já
autor: Janule




L.A. 2. ledna odpoledne

Billa probudil jeho vlastní výkřik a následná reakce obou psů vytržených ze spokojeného odpoledního podřimování. Otevřel zmateně oči a chvíli neměl ponětí, kde je. Měl nepříjemný sen, to mu ještě stále ulpívalo v mysli, ale čím víc se snažil vzpomenout, o čem byl, tím víc se mu vzdaloval a mizel v mlze. Další vjem, který zachytil jeho nos, byl sice ještě nepříjemnější, zato mu připomněl, kde je. Jeden ze psů vypustil ducha. Bill pokrčil nos a automaticky ho sevřel dvěma prsty, aby ten příšerný odér necítil, ale vadila mu i představa, že ten smrad dýchá otevřenými ústy. Scotty taky prděl, ale nikdy ne jemu přímo pod nos a navíc v posteli. Tam totiž nesměl, měl svůj pelech. Máma jim společné spaní v posteli zatrhla hned, když si ho s Tomem přivezli z útulku, a oni museli poslouchat. Bylo jim koneckonců teprve deset. Tady to evidentně neplatilo.


Opatrně se posadil a hodil vyčítavý pohled na Barona, nejpravděpodobnějšího autora prohřešku proti společenskému bontonu, protože to malé roztomilé štěně na druhé straně peřiny takového odéru snad ani nebylo schopné. Psovi byl jeho vyčítavý pohled šumafuk, jen se pomalu protáhl a zívl tak, jak to umí jen psi - s jazykem až na náprsence. Líně se zvedl, seskočil z postele a došel ke dveřím, kde se posadil a hypnotizoval dveře. Když se nějakou chvíli nic nedělo, namířil na Billa pohled "tak co bude?" a jemně štěknul na kliku. Fenka Pretty v tu chvíli přestala Billa očuchávat a žebrat o pohlazení a hned se k němu přidala, zřejmě byl pro ni ohař Baron něco jako starší a chytřejší bratr, jehož je třeba poslouchat a následovat.
Bill uvolnil nos, opatrně natáhl a s úlevou zjistil, že psí puch téměř vyprchal. Ohař stále čekal u dveří a bylo jen otázkou času, kdy začne nahlas štěkat. "No jo, už jdu," zabručel Bill, opatrně se posunul na posteli ke kraji a pomalu vstal, aby psy pustil, než tady udělají na huňatý světlý koberec loužičky nebo ještě něco horšího.


Baron s Pretty zmizeli rychlostí blesku někde v přízemí a Bill doufal, že je Tom vypustí ven. On taky musel ulevit svému močovému měchýři, takže se vydal do koupelny. Byla neuvěřitelně luxusní, ostatně jako celý dům, stále ho to znovu a znovu překvapovalo. Všechny doplňky ladily s černým obložením, byly stříbrné a lesklé, jako by je zrovna někdo čerstvě vyleštil. Mechový kobereček pod bosýma nohama Billa při mytí rukou příjemně hřál a radši si prohlížel desítky různých lahviček na poličkách všude po koupelně, než by se díval na tu oteklou zafačovanou příšeru v zrcadle. Bál se těch luxusních přípravků dotknout, aby je třeba nerozbil, vypadaly všechny hrozně draze. Ručník, který použil, byl jako samet, ne jako ten jeho starý, místy už vydřený froťák doma v Loitsche, který už měl být dávno někde v popelnici. Při pohledu na úžasnou rohovou vanu ho napadlo, že by se mohl vykoupat, ale pak mu došlo, že bez Toma to nezvládne. Všechny ty obvazy, co měl na hlavě a hrudníku, by si sám znovu nenamotal, na to byl krátký.


Pretty Little Secrets 19.

Včera v 15:00 | Janule |  Pretty Little Secrets
autor: Saline A.


Seděl v pokoji, uprostřed hromady svých věcí. Po návratu z rozlučkové party byl v takovém rozpoložení, že spánek nepřicházel v úvahu, takže se rozhodl balit další věci, které chtěl původně nechat na stěhovácích. Po pár minutách litoval, že to neudělal, ačkoliv na jednu stranu děkoval Bohu, že to neudělal. Našel totiž společnou fotku s Bushidem. V objetí. Šťastní.
Bylo to jako facka, dívat se na svoje staré já, jak bylo šťastné a možná věřilo, že taky může mít svůj happy end, jako jsou v pohádkách. Současné já se mu hlasitě vysmívalo.


Dlouhou chvíli se rozhodoval, zda si fotku má nebo nemá přihodit k osobním věcem, ale nakonec jí vložil do pasu, ačkoliv moc dobře věděl, že toho bude později litovat. Měl v Berlíně nechat všechno, co s Bushidem nějak souviselo a snažit se na něj kompletně zapomenout.
"Bille?" nakoukl k němu Tom. "Jsou tu stěhováci," zamumlal, když k němu Bill vzhlédl. "Chtějí ukázat, co všechno je ještě potřeba sbalit. Pak… budeme muset vyrazit."
Bill se zhluboka nadechl, s kývnutím mlčky prošel kolem Toma přímo za muži od stěhovací firmy. Tak ať už to má za sebou.


*


Všechno bylo polepené. V domě nebyl ani jeden jediný kousek, který by na sobě neměl rozlišení v podobě barevných papírků. Červená vyhodit, modrá nechat, žlutá přestěhovat.
Bylo zvláštní dívat se na místo, kde posledních několik let žil, jak je sbaleno do obyčejných krabic. Cítil se kvůli tomu prázdně, jako kdyby nikam nepatřil. Jako kdyby snad poslední měsíce byly pouhou iluzí štěstí. Jako kdyby mu chtěl někdo ukázat, co nikdy nebude mít.
S frustrovaným výdechem popadl kabelku a na vodítko připnul svou jezevčici, Malou dámu, zatímco Tom už u dveří stál se Scottym. Naposledy se rozhlédl, bleskově si připomněl veškeré události, které se tu staly. Dobré i špatné, šťastné i bolestivé. Tom se na něj povzbudivě usmál, pokynul mu hlavou.
"Můžeme jít," zamumlal Bill tiše, načež naposledy prošel dveřmi jejich německého domova.

Barefoot - How far do you go when you're in love? 17. (konec)

autor: Sapere Aude


Epilog


Tom ho nechal opatrně tlačit vozík uličkou, dávajíc pozor na to, aby do ničeho nevrazil.
"Bille, pojď sem," mávl na něj.
Bill poslechl a s menšími obtížemi otočil vozík, míříc k dredáčovi.
"Chci, abys nakupoval se mnou, dobře?" řekl mu Tom a Bill přikývl.
Tom zvedl květák a držel ho tak, aby na něj oba viděli. "Myslím, že tenhle vypadá dobře, co myslíš?" zeptal se ho a naklonil hlavu na stranu.
Bill se kousl do rtu a ohrnul nos, jemně vrtíc hlavou.
"Oh, dobře," Tom položil zeleninu zpět na hromadu. "Takže květák nemáš rád," zamumlal pro sebe. Pohlédl opět na hromadu zeleniny před sebou a rozhodl se pro bramboru. "Tahle vypadá dobře, co říkáš?" zopakoval, držíc bramboru tak, aby na ni Bill viděl.
"Taky si myslím," Bill přikývl a naklonil se nad vozík.
"Fajn, takže ji vezmeme," usmál se Tom, pokládaje bramboru do vozíku. "Teď to zkus ty."


Cejch motýla 4.

Pátek v 15:00 | Janule |  Cejch motýla
autor: Mykerina


O dva týdny později


Tom


Absolutně jsem se nemohl dočkat výplaty, šílel jsem. Čtrnáct dní. Maximálně dlouhých čtrnáct dní! Ale konečně. Pípla mi smska, že mi na účet přišly peníze. Popadnu peněženku, klíče od auta a jedu do toho klubu. Řídím jako prase. Potřebuju ho vidět. Potřebuju se ho dotknout, obejmout. Zaparkuju a jdu ke vchodu. Trochu se mi třesou kolena, nikdy jsem v bordelu nebyl. Kouknu na tu obří gorilu a polknu.


"Co chceš?" zahřímá. Sakra… Tome, seber se!
"Co asi?! Jdu si užít!" seberu odvahu. Gorila se ušklíbne a otevře mi dveře. Srdce mi bije jako o život. Dojdu k recepci. Je tam opravdu pěkná slečna. Upravená, nádherný prsa. Usměje se na mě.
"Přejete si?" ukáže mi bíle rovné zuby.
"Ano, k narozeninám jsem dostal… emh… " podrbu se na krku. Slečna se opět usměje.
"Dostal jste slečnu od nás?" pomůže mi.
"Emh… slečnu ne. Mladíka." Kouknu na ni.
"Oh, vy myslíte Erebiu?" nakloní hlavu. Uleví se mi. Nejsem tady špatně, a nejsem ani idiot.
"Ano. Myslím jeho. Chtěl bych… má čas?" dostanu ze sebe. Tak. Je to venku. Právě jsem si objednal… společníka.
"Vydržte minutku," usměje se a cosi datluje v laptopu. Nervózně si koušu tvář.


Smile

Pátek v 14:00 | Janule |  others-foto
No není ten úsměv nakažlivej. :-) Tlemim se s nima... :-D

Dík Allce za poslání fotky, a vy ostatní, když si něčeho podobnýho všimnete, posílejte taky... já už to pro oči ani nevidím. J. :o)



Rough 7.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Rough
autor: mohanrocks


"Děkuju, že jste se tady se mnou setkal." Bill se posadil ke stolu, naproti svému školnímu poradci Dr. Jostovi. Byli v malé kavárně, kam se lidé chodili utopit v domácích úkolech, kávě a předraženém pečivu.
"Samozřejmě, ale co bylo tak naléhavé, že jsi mě potřeboval vidět v neděli?" Dr. Jost si narovnal své brýle, zatímco Bill si sundal ty své sluneční.
Bill zhluboka vydechl. "Já - nemyslím si, že vám můžu říct podrobnosti. Ale chtěl bych vědět, hypoteticky, v jak velkých problémech by někdo byl, kdyby se zapojil do nelegální činnosti, protože v opačném případě by se ocitl v nebezpečí?" Vyhrkl.
"Hej, počkej. Je to opravdu hypotetické, nebo se to nějak týká tebe, Bille?" Dr. Jost složil noviny na polovinu.
Bill si olízl rty a sklonil pohled do svého klína. "Víte, jak doktoři a pacienti mají tu dohodu o mlčenlivosti? Lékař nemůže sdílet informace o pacientově zdravotním stavu s nikým, pokud k tomu nemá povolení."
"Jsem si toho matně vědom," Jost protočil oči v sarkasmu. "Jak to souvisí s tím, co se teď děje?"


"Mohli bychom mít něco takového mezi námi? Protože já opravdu potřebuju někoho, komu můžu věřit a s kým můžu mluvit, pokud něco půjde špatně, ale kdo to nemůže říct nikomu jinému." Bill všetečně nadzvedl obočí.
"Myslím, že bych měl předem znát situaci, než budu s něčím takovým souhlasit," odpověděl Jost rozhodně.
"Ale já vám to nemůžu říct, pokud se mě chystáte prásknout někomu jinému!"
"Je docela jasné, že by to možná bylo pro tebe to nejlepší." Dr. Jost byl tvrdohlavý. Brilantní, ale tvrdohlavý.
Bill litoval toho, že přišel. Už otevřel dveře nespočetnému množství otázek a věděl, že Jost se toho jen tak nevzdá. Zároveň ale opravdu potřeboval někoho, komu věřil, aby si byl vědom toho, do čeho se to dostal, jen v případě potřeby. Nemohl jít za Gustavem, protože ten by mu řekl, aby se od toho všeho držel dál, i za cenu, že by tím sám sebe dostal do nebezpečí. Byl to zatraceně dobrý a frustrující přítel.


Blue Bird 10.

Čtvrtek v 15:00 | Janule |  Blue Bird
autor: B-kay


"Fajn, mluv, ale máš dvě minuty! Jsem totiž objednaná ke kadeřnici a na manikúru a nemíním to promeškat kvůli tvým výčitkám svědomí."
Zněla naštvaně a Tom se jí v podstatě nedivil. Měla právo zlobit se. Nezachoval se k ní hezky. Právě naopak. Dalo by se říct, že ji svým způsobem využil i přesto, že to nemyslel vůbec špatně. Opravdu se upřímně snažil objevit v ní něco speciálního, něco, co by mu pomohlo zapomenout; ale to něco ani po dvou letech pořád nepřicházelo a on už dávno ztratil víru, že se toho někdy dočká.


Odkašlal si. "Nevolám ti kvůli tomu, abych se ti omluvil. Vlastně jsem chtěl mlu-"
K uším mu dolehl Riin šílený smích. "Tak ty se mi nechceš omlouvat," udělala dramatickou přestávku a opět se neupřímně zasmála. "To bys ale sakra měl! Nejdřív mě znemožníš přede všemi přáteli tím, že beze slova a normálního vysvětlení utečeš z chaty, a když se vrátím domů, unavená a špinavá, ty tady nejsi!"
Tom silně stiskl víčka a unaveně si povzdechl. Tohle bude nadlouho, pomyslel si a rozvalil se na záda, škrábajíc Caliho za uchem. Zíral do stropu a pomalu přestával vnímat Riino stěžování si. Nebyl na vině jenom on. To ona podstrčila Billovi drogu. Ublížila mu. Udělala to i přesto, že věděla, jak moc mu na něm záleží. Co čekala? Že bude s úsměvem přihlížet tomu, jak jej ten kluk osahává?


Obrátil se na bok a zadíval se směrem k oknu. Ještě pořád pršelo. Slyšel jemné bubnování dešťových kapek na okenním parapetu a vzpomněl si na bratra. Na jeho zmoklé vlasy, na déšť ulpělý na dlouhých řasách, na to, jak rozkošně působil, když se snažil uchránit si před ním svou zmrzlinu. Mohl se chovat jako dítě, mohl mít klidně i miliony chyb, ale pro Toma byl dokonalý.


"A nejvíc ze všeho mi leze na nervy, jak ho musíš všude tahat s sebou! Je jako tvůj přívěšek! Otravný přívěšek, kterého se nemůžeš nikdy zbavit."
"Takhle o Billovi nemluv!" zachraptěl a opět jí věnoval pozornost.
"Budu o něm mluvit, jak se mi zachce. Už mám toho totiž dost! Snažila jsem se to s ním vydržet, přehlížela jsem jeho vrtochy a věčně mrzutou náladu, dokonce jsem se s ním pokoušela konverzovat, ale co je moc, to je moc. Už mě to přestává bavit!"
"Rio, dost!" zavrčel.
Opravdu se mu nelíbil směr, jakým se ubíral jejich rozhovor. Bolelo jej srdce, když musel poslouchat takové věci o člověku, pro kterého by byl schopen zemřít. Bill neměl žádné vrtochy. Nikdy předtím nebýval mrzutý a opravdu rád si povídal. S kýmkoli o čemkoli. Ale jeho nesmyslný vztah s Riou vše zničil. Bill nebyl na vině. To on byl vinen.


Autumn Leaves 1.

Čtvrtek v 14:00 | Janule |  Autumn Leaves
autor: Catherine


Ahoj, myslela jsem, že až dopíšu Side by side, tak to bude závěr mé 'kariéry' na téhle stránce. Ovšem múza mi plán překazila a doslova mě oslintala nápadem.
:-D
Doufám, že si povídku budete užívat aspoň částečně stejně jako já a budu ráda, pokud mi zanecháte nějaký komentář. :-)




Vzduch byl studený, nepříjemný, pěkně rychle se dostával pod kabáty. Zkrátka v něm už byla cítit zima. Barevné listí zakrývalo trávu, která byla ještě před pár dny krásně zelená. Jakmile zafoukal vítr, listí se rozvířilo, aby dopadlo o kus dál. Z některých komínů vycházel kouř - lidé měli potřebu přitopit. Nebylo se čemu divit, každý listopad to bylo stejné. A pokud kdokoliv tvrdil, že je to rok od roku horší, tak se mýlil. Jen prostě zapomněl a zvykl si na teplé léto, to je celé.


Takové počasí si ani tak neužívali dospělí, kteří měli akorát tak další zbytečnou práci s venkovním úklidem, jako děti. Podzimní vítr byl úplně stvořený pro pouštění draků, hrátky s listím a tvoření zvířátek z přírodních surovin. Sice rodiče své děti oblékali do teplých bund a na hlavy jim dávali zimní čepice, ale to ničemu nebránilo. Děti si to dokázaly užít tak jako tak.
Bohužel, ne všechny děti mají takové štěstí, aby měly své milující rodiče, kteří s nimi na podzim chodí pouštět draka a starají se, aby se nenastydly. Pro takové nešťastníky byl dětský domov, kde byli tety a strýčkové, kteří se alespoň částečně snažili zaplnit díry v srdcích svých svěřenců. A také se jim to většinou dařilo. Téměř všichni, kteří dětský domov už dávno opustili, se stále vraceli popovídat si a svěřit se s tím, jak jim to jde v práci, s partnerem, případně se společným dítětem. Tety měli místo maminek a strýčky místo tatínků. Bylo to tak jednoduché.


Další články



Kam dál