Turn Back Time 12. (1/2)

Včera v 16:00 | Janule |  Turn Back Time
autor: Izzap


Nezapomeň na náš malý rozhovor


Bill pevněji sevřel zábradlí, když uslyšel matčin hlas. Nemohl se s ní teď vyrovnávat. Mohl by zešílet, kdyby musel sedět a poslouchat lekci o svém útěku. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Stále měl nakročeno. Možná, že kdyby zůstal pár sekund tiše, matka by usoudila, že slyšela jenom vítr nebo tak něco, ačkoliv zrovna tuto noc bylo bezvětří.


Pak Bill zaslechl zavrzání podlahy pod pár lehkými kroky a ztuhnul na místě. "Wilheme, tady jsi. Kde jsi, proboha, byl?" zeptala se jeho matka s kapkou hořkosti a zklamání v hlase.


Co nejpomaleji chlapec otevřel oči a ještě jednou se pořádně nadechl, než se otočil, aby se setkal s matčiným pohledem. "Nahoře, matko, přišel jsem si dolů pro sklenici vody," zkusil jednu malou lež, přičemž se snažil tvářit co nejvíc neutrálně.


Žena se podívala na svého syna a semkla rty. "Samozřejmě, Wilhelme, ale je velmi zajímavé, že jsem tě neviděla jít do kuchyně. Seděla jsem tam poslední půlhodinu."
"Oh, nuže, právě jsem se chystal jít dolů," vyhrkl Bill, aniž by na sobě ukázal, že lže.

 


Autumn Leaves 24.

Včera v 15:00 | Janule |  Autumn Leaves
autor: Catherine





Ranní odměna se bohužel pro Toma nekonala. Billovi bylo tak špatně, že byl rád, když se zvednul a šel zvracet do koupelny. Několikrát opakoval, že se už v životě alkoholu nedotkne, protože vážně umíral. Nepamatoval si, kdy naposled měl tak šílenou kocovinu! Paradoxem bylo, že si moc nevybavoval večer v baru, ale přesunutí se do pokoje si pamatoval úplně celé. Zaúpěl, když Tom roztáhl závěsy. Bylo už odpoledne, takže podzimní slunce si vesele vstupovalo do dosud zatemněné místnosti.


"Zlatíčko, je mi to líto, ale pokud chceme jet za světla, měli bychom vyrazit," zasmál se Tom a zakroutil hlavou. Posadil se vedle Billa a pohladil ho po paži.
"Řekni mi... Proč jsi mi dovolil opít se tak moc?" zamumlal a pomalu se posadil. Prohrábnul si vlasy a promnul si oči. Podíval se na Toma. "Co koukáš... tak smutně?"
"Nic, je mi jen líto, že je neděle," zalhal a políbil ho na krk. Musí mu říct, co si myslí. Kdyby to neudělal teď, znovu by se neodhodlal. A musel to vůbec vědět?
"Jo, to mně taky," černovlásek nakrčil obočí a postavil se na nohy. "Ale není to snad poslední společnej víkend, ne? Nesmíme truchlit, musíme se těšit na společnej čas!" vyndal si ze své cestovní tašky čisté oblečení, aby se mohl převléknout, až se osprchuje. Nechtěl jet špinavý a byl si jistý, že voda ho zajisté probudí.
"Máš pravdu," přitakal a opřel se o čelo postele. "Nemusíš se ani malovat. Nikdo tě neuvidí a mně se líbíš takový, jaký jsi," řekl mu. Stejně bude potřebovat, aby se odlíčil, protože mu chtěl dokázat, že mezi nimi musí být větší spojení, než jen partnerské. Nechtěl být na to sám.
"Namaluju se, to mi nerozmluvíš," zakroutil hlavou a zazíval, než se odebral do sprchy.

The Kill

Včera v 14:00 | Janule |  pix-vid
by Anta Traumer

Poslala Sayurii :o)

part 1 - The Kill


part 2 - You almost feel ashamed




Janni 7.

Úterý v 16:00 | Janule |  Janni
autor: Steinsgrrl


"Ahoj." Tom se usmál do telefonu i přes brzkou hodinu. Normálně by už byl vzhůru, protože bylo docela obtížné spát déle s Janni lezoucí mu po posteli, povídající si s ním, píchající ho do očí a tahající ho za dredy. Pohlédl ospale na hodiny a uvědomil si, že Janni musela zaspat. "Jak se máš?"
"Lépe, teď když slyším tvůj hlas." Tom se zavrtal do přikrývky, přičemž telefon si vzal s sebou a přitiskl si jej pevněji k uchu. Nebyli schopni se sejít celý týden, ale Bill Tomovi volal téměř každý večer a mluvili spolu, dokud se jim vyčerpáním nezavřely oči. "Ale nechtěl jsem tě probudit. Mám příšerné načasování."
"Nevadí mi to." Tom si pomyslel, že by se neměl zmiňovat, že miluje, když Bill volá. Stále ještě měl nějakou důstojnost. I když už jí bylo jen trochu.
"Dobře." Tom mohl slyšet úsměv v Billově hlase a představoval si ho tak jasně, až se mu sevřel žaludek. Klouzal svou dlaní dolů po svém boku a přes boxerky, miloval tu intimitu ležení v posteli a při tom poslouchat Billův hlas. Tomova mysl se začala potulovat k jinému scénáři, možná budoucímu scénáři a i když cítil, že by to mohlo být špatné, protože na to bylo ještě dost brzy v jejich vztahu, nechal prsty přejet přes okraj svých boxerek a nakonec vklouzl i lehce pod něj. "Myslel jsem, že možná ty a já a Janni bychom mohli dnes odpoledne něco podniknout."


Tom odtáhl telefon dál od sebe a vydechl. Billova zmínka o Janni tyhle myšlenky zabila. "Jo? A co máš na mysli?"
"Ve skutečnosti jsem tak trochu doufal, že bys mi s tím mohl pomoct," řekl Bill rozpačitě. "Chci tě vidět a doufal jsem, že bych mohl lépe poznat i Janni, ale nevím přesně, jak na to."
Tom se usmál tak široce, až jej zabolely tváře. Bill ho chtěl vidět. Už to samo o sobě byl skvělý start do Tomova dne, ale také chtěl poznat Janni. To nebylo něco, co by od Billa už očekával, pokud vůbec někdy, opravdu, protože si stále nebyl jistý, jak daleko tento vztah zajde a nedokázal zadržet nadšení ve svém hlase, když odpověděl: "Mám perfektní nápad."

Die Umerziehung 17.

Úterý v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.






Ačkoliv noc pro něj byla náročná, když se ráno vzbudil, cítil se úplně vláčný. Pousmál se. Ležel stočený na Bushidově hrudi, zatímco muž ho pevně objímal kolem pasu. Přestože v noci už sprchu nestihli, stále mohl říct, že Bushido hezky voní. Věděl, že brzy bude muset vstát, ale stejně si ještě dovolil na chvíli zavřít oči a k Bushidovi se přitulit. Bylo příjemné probudit se v něčím objetí, aniž by z toho ten dotyčný snad tušil nějaký přísun peněz, slávy nebo podobně. Bushido po něm nechtěl nic. Jen sex.
Bill na to možná nevypadal a ani se tak často nechoval, ale stále v něm existovala malinká dušička toužící po velké lásce, objímání a tulení. Ale Bushido nebyl ten, s nímž by to bylo možné, takže… S povzdechem se začal opatrně soukat z jeho objetí.


"Jestli mě nebudíš kvůli kuřbě na dobré ráno, tak nevidím důvod, proč mě budíš," ozvalo se otrávené zabručení rozespalého Bushida.
Bill protočil očima. "Nebudím tě, jen… mě pusť."
"Nedělej scény."
"Bushido, pusť mě," zamračil se. "Nevidím důvod, proč bych na tobě měl ležet."
"Protože jsem tě šoustal."
"Šoustala mě spousta nul," odsekl Bill a prostě se od Bushida odstrčil, padaje na záda kus od něj, s úmyslem ještě chvíli spát. Co ale nečekal, že Bushido se vztekle vymrští a silně ho chytne pod krkem. "Co to děláš?!" vyhrkl v šoku, zarývaje mu nehty do zápěstí.
"Už nikdy o mně neříkej, že jsem nula," zavrčel mu Bushido z těsné blízkosti do obličeje. "Ještě jednou mě tak nazveš a neznám se." Bill souhlasně přitakal, takže Bushido ho pustil a trochu se odtáhl, jen aby vzápětí od Billa dostal facku.

Bill's Diary

Úterý v 14:00 | Janule |  pix-vid
by ScreamingToYou

poslala Sayurii :o)



Autumn Leaves 23.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Autumn Leaves
autor: Catherine






Tom přejížděl konečky prstů po jemné Billově tváři a spokojeně se pousmál. Zazíval a přivřel oči - nespal téměř celou noc. Pořád se budil anebo se musel na Billa dívat. Přišel mu strašně krásný a ještě víc zranitelný, než když byl vzhůru! Teď, když už bylo deset hodin dopoledne, dopadala na něj únava. Problém byl v tom, že se Bill každou chvílí probudí a spát ho rozhodně nenechá, to si byl stoprocentně jistý.


"Dobré ráno," zašeptal černovlásek a měkce Toma políbil. Ten se pousmál a polibek mu oplatil. V uších mu zněla Billova slova o tom, že se nelíbá, dokud nemá vyčištěné zuby, že by pro něj zas udělal výjimku? Možná by byl ale radši, kdyby se Bill nejprve umyl a on mohl alespoň chvilku spát.
"Dobré," zamumlal Tom a zívnul si. Bill se začal smát a pohladil Toma po paži.
"Chceš mi říct, že jsi pořád unavený? Spali jsme celou noc, zlato!" znovu se rozesmál a zakroutil hlavou, polechtal ho na boku a Tom mu chytl zápěstí. Pootevřel oči a podíval se do Billových. Polila ho horkost, v mysli se mu opět objevil včerejší večer, kdy Bill už spal a on možná na něco přišel.
"Ty jsi spal, já nemohl," přiznal a pokrčil rameny, potlačoval zívnutí a pohladil Billa po vlasech. "Máš hlad?"
"Proč jsi nespal? A... jo, dojdu si na snídani, ty se můžeš zatím prospat, hm?" navrhl černovlásek. Tom nápad ihned zavrhnul, nechtěl tady zůstat sám!


"Celou noc jsem tě sledoval, vypadal jsi naprosto dokonale. Nemohl jsem od tebe odtrhnout oči, víš?" rychle se posadil. "Půjdu na snídani s tebou, zvládnu to. Dám si dvojitý kafe a budu v pohodě, nemusíš se bát..." Tom byl na tohle už celkem zvyklý díky práci. Dost dobře věděl, že musí přemoct prvotní únavu a poté už bude vše v pořádku až do večera. Horší to bude s večerním programem, pokud se rozhodnou, že se někam zajdou pobavit.
"Tomi, vážně nemusíš," zavrtěl Bill hlavou a svého přítele políbil. Zarazil se, když na to tak pomyslel. Byl vlastně jeho přítel? Určitě ano, když spolu chodili! Nebo snad... Ne?
"Já chci. Tak šup, pojď do sprchy," vylezl z postele a natáhl k Billovi ruku. Podíval se na něj a skousnul si ret, protože si uvědomil, že jsou nazí.
"Jako spolu?"
"Bille, myslím, že když svoje těla uvidíme, bude to nic proti tomu, co se stalo večer," pokrčil rameny a chytl do své dlaně Billovu. "Nestyď se," nahnul se k němu a políbil ho na růžové tváře. Bill mu ruku stiskl a pokrčil rameny, nemohl za to. Tohle všechno pro něj bylo tak moc intimní, na rozdíl od sexu. Nezažíval to jen tak s někým, tedy... lépe řečeno, nezažíval to s nikým. Milovat a být milován pro něj byla jedna velká neznámá.


Thank you, my phone 5.

Pondělí v 15:00 | Janule |  Thank you, my phone
autor: Freggie


TOM


Ráno se podíval na mobil a uviděl, že má zprávu od Billa.
Zítra po obědě v parku.
Tom se usmál a vzápětí zapomněl na Lily.
"Těším se, Bille."
Celou dobu se usmíval jako blbeček.
"Těšíš se na Lily?" Podivila se Simone na obědě.
"Mám rande s Billem." Řekl to a ani si neuvědomil, co řekl.
"Tome." Simone si povzdechla, pevně se domluvila s Lily a doufala, že Tom ji pochopí. Jednou chtěla vnoučata a nemohla svého syna pustit s chlapcem, ne, on musel být se ženou.
"Děje se něco?"
"Lily by si s tebou chtěla promluvit."
"Ale já nechci mluvit s ní." Řekl a šel se do pokoje připravit.
Doufal, že Lily nepotká, nechoval se k ní zrovna fér. A nemohla s ním jít za Billem.
Oblékl se a odešel do parku.
Simone byla zoufalá, nechtěla ho pustit za někým mužského pohlaví.
Jak to vysvětlí Lily?


Lost to be found 21.

Pondělí v 14:00 | Janule |  Lost to be found
autor: Muckátko :o*





Když celá rodina Trümperových přecházela přes dvorek za domem, Bill se ze široka usmál při pohledu na nádobí na stole.
"Tom už je po snídani," zkonstatoval a ukázal na špinavé nádobí. Rozhodl se nekomentovat matčin zkoumavý pohled a přešel přímo k tajnému vchodu do západního křídla a do Tomova úkrytu. Vztáhl dlaň sevřenou v pěst a chystal se zaklepat, aby na sebe upozornili, ale pak si vzpomněl, že by bylo možná dobré prodiskutovat ještě jednu věc.
"Co se děje?" zeptal se Gordon, když jeho nevlastní syn stáhl ruku zpět a otočil se na rodiče.
"Já jen. Zkuste na něj nekoukat jako na nějaké exotické zvířátko nebo tak. Nevypadá ani zaostale ani šíleně," vysvětlil.
"Už to udělej," popohnala jej Simone a zhluboka se nadechla. Bill několikrát přikývl a zopakoval stejný pohyb, který předtím ukončil ještě dříve, než stihl splnit svůj záměr. Kloubky prstů hlasitě zaťukal na povrch vchodu a čekal. Po chvilce cvakla západka, jejíž zvuk už byl Billovi dobře známý. Dveře zavrzaly a otevřely se.
"Nečekal jsem tě tak…" Zbytek věty se zadrhl v jeho hrdle, když se za Billovými zády objevily další dvě osoby.
"Brzy? Já vím, ale už jsem to nechtěl odkládat. Můžeme dál prosím?" zeptal se opatrně a snažil se neznít moc vtíravě. Tomovy oči vypadaly neklidně. Usadilo se v nich něco zvláštního, co tam nebylo, ani když se Tom bavil s Billem.
"Já - ano," dostal ze sebe a ustoupil stranou. Bill oba rodiče upozornil na schody a zavřel za nimi dveře.


Rough 23. (1/2)

Neděle v 16:00 | Janule |  Rough
autor: mohanrocks




"Co už děláš vzhůru?" zeptal se Bill, když si všiml, že jeho spolubydlící je vzhůru v sobotu před třetí hodinou odpoledne a omámeně si sype do misky cereálie.
"Chtěl jsem být vzhůru, abych-" Gustav byl přerušen zívnutím a vysypal několik Cheerios na stůl, když při tom přimhouřil oči. "Abych se mohl ujistit, že tě chytnu dřív, než mi utečeš, jako to děláš pokaždé."
"Aha, potřebuješ něco?" Zeptal se Bill, když si balil do batohu několik potřebných věcí, jako léky proti bolesti a pár věcí navíc pro případ, že by jej Tom u sebe nechal zůstat přes noc. Podmínky jejich nové dohody stále nebyly až tak jasné. Setkali se ještě dvakrát v průběhu týdne a zůstali zaměřeni pouze na trénování, dokud neseděli zpátky v autě. To bylo jediné místo, kde Tom držel Billa za ruku a byl láskyplný, a nebyly tady ani žádné polibky od té doby, kdy jej Tom zaskočil tím jedním intenzivním.


"No, chci vědět, kde je ten boj," Gustav smetl vysypané Cheerios do misky a nalil na ně mléko, než do misky se zacinkáním přihodil lžičku. "Chceš taky nějaké?" Zatřepal krabicí.
"Proč bys to chtěl vědět?" Bill zvedl obočí a protáhl si ruce nad hlavou, široce zívnul a promnul si oči, které mu z toho náporu začaly slzet. "A ne, jsem příliš nervózní na to, abych jedl, díky," Bill nakrčil nos a položil si ruku na břicho.
"Abych mohl přijít, samozřejmě," Gustav se na něj podíval, jako by byl natvrdlý, zatímco položil misku na stůl.
"Ne, ne, ne," začal okamžitě Bill. "Rozhodně ne."
"Jo, jistě, tohle je moje poslední šance vidět tě bojovat, nenechám si to ujít," řekl Gustav přísně.
"Ale… Byl jsi tak proti tomu po celou dobu…" Bill byl vyvedený z míry.
"Jo, já jsem pořád proti tomu, ale teď se z toho dostáváš ven. Předtím jsem tě nechtěl vidět bojovat, protože jsem věděl, že by mě to jen ještě více naštvalo, že jsi uvízl v takových sračkách," pokrčil rameny Gustav a žvýkal cereálie.
Bill stiskl rty a hlasitě si povzdechl nosem. "Prostě si nemyslím, že je to dobrý nápad."


Další články



Kam dál