Photographs of an American Summer 26. (konec)

Včera v 16:00 | Janule |  Photographs of an American Summer
autor: AshesPashes


O tři měsíce později


Bill přinesl další krabici do prostorného podkroví a po přečtení štítku ji odnesl do ložnice.
"Myslím, že to je poslední z ložnicových krabic."
Bill položil box vedle ostatních a pohlédl na svého přítele. Tom stál u dlouhé komody, kterou přinesli stěhováci, a třídil trička do šuplíků.
"Jsi si jistý, že jsi na to připravený?" Zeptal se a otočil se pohledem na Billa.
"Když se nám podařilo přežít osm týdnů v autě a tři měsíce v Peru, myslím, že můžeme zvládnout společné soužití. Jen zůstaň mimo můj make-up."
Tom se rozesmál a přestěhoval se blíž k Billovi, nechal trička na hromadě na vrcholu komody a naklonil se, aby jej políbil na rty. Polibek byl pomalý a pohodlný, ale vášnivý; představoval důvěru a lásku, která byla stabilně vystavěna mezi oběma muži.
"Slibuju."


~*~*~*~


Tom vešel do ložnice, kterou už týden sdílel s Billem, s podnosem se snídaní, kterou připravil. Bylo to snadné nastěhovat Tomovy věci k Billovým. Protože Bill uklidil a zorganizoval svůj byt, než odjeli, a v tomto stavu také zůstal. Přicházet domů do pěkného, čistého bytu bylo hezké a s Tomovou pomocí byl odhodlaný, aby to tak zůstalo. Tom vybalil všechny své věci, rozdělil krabice, a usadil se. Po druhém dni se nějak zdálo, že vše našlo rytmus, který fungoval. A Bill i Tom vynakládali úsilí setkat se na půli cesty.
 

Pohár z půli prázdný 18.

Včera v 15:00 | Janule |  Pohár z půli prázdný
autor: SakuraUchihaHaruno13


Pro Billa náhle neplatila základní pravidla gravitace, vznášel se, jako by byl v sedmém nebi a jeho mysl se zdála být opojená jakýmsi cizím pocitem, který cítil prvně v životě. Skrz zavřené oči neviděl nic z materiálního světa, zatímco mu na víčkách probíhaly různé situace, v něž tajně doufal.
Nedokázal klást žádný odpor, jelikož tím by byl sám proti sobě. Nezmohl se na nic jiného než na pouhé slastné vzdychnutí a opětování Tomova jemného a něžného polibku, kterým se mu dredáč snažil dát najevo, jak moc si ho váží a jak moc ho potřebuje.
Billovým tělem proudil povznášející a slastným pocit, připadal si jako nikdy v životě. Srdce mu samým překvapením vynechalo několik úderů a pak se rozběhlo jako splašené, dech měl až neskutečně mělký a nebyl si jistý, jestli se udrží na nohou.


Tom ho k sobě něžně přitiskl a dodal mu tak ztracenou rovnováhu, rukama ho objal kolem boků a téměř neznatelně ho nadzvedl nad zem, aby mu mohl být ještě blíž.
Černovlásek jenom spokojeně zavzdychal, silně se chytil dredáčovy mikiny a svými rty se jemně dotýkal těch rozpraskaných rtů, které ho několikrát příjemně pošimraly.
Najednou mu bylo všechno jedno, žil jen pro tenhle moment.


***


Amalia seděla u sebe v pracovně a silně potahovala z cigarety. Vzpomínala na svoji minulost a nervózně odložila nedopalek, aby si zapálila svůj další majáček naděje.
Před očima viděla Simone, s níž chodila na gymnázium a již dříve považovala za svou nejlepší přítelkyni. Úzkostlivě se usmála nad svou naivitou. Sice se spolu dokonale znaly, měly stejné studijní výsledky i většinu názorů, ale došlo k neskutečnému podrazu, který je dvě od sebe oddělil.
Maturovaly ze stejných předmětů, jejich výsledky byly naprosto totožné, jako by byly nějak hluboce propojené, dokonce se hlásily i na stejnou školu. Z přijímaček se cítily hodně nervózní, ale vše bylo v pořádku, tedy až do chvíle, kdy dorazily výsledky.
Obě měly překvapivě stejný počet bodů a obě nebyly přijaty. Simone si pro jistotu podala přihlášku ještě na jinou školu, takže nebyla tak ztracená jako Amalia, která se nikam jinam nehlásila.


 


Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! 17.

autor: Ann




Polibek je lék


Víte, mám takovou svoji soukromou logiku. Bude to znít docela blbě a možná i úchylně, ale tady to máte: Když s někým chodíte, můžete nalézt uklidnění v mnoha společných činnostech. Opomineme-li sex, který tu opravdu nechci řešit, když ještě nemám vlastní zkušenosti, můžeme se zaměřit na polibek. Potřebujete cítit, že je tu někdo pro vás? Líbejte se. Potřebujete si uvědomovat něhu a láskyplnost vaší druhé polovičky? Líbejte se. Potřebujete prostě jenom vnímat toho druhého? Líbejte se. Anebo potřebujete na něco zapomenout? Tak se líbejte!


I když rozhořčení, jež ve mně matka vzbudila, bylo silné, tenhle moment byl silnější. Přitáhl jsem si ho těsně k sobě tak, že jsme skoro ani nemohli dýchat a celý svět se mi smrskl do jediného krásného momentu, ve kterém jsem dokázal vnímat pouze jeho. Jeho vlasy šimrající mě na obličeji, jeho opojnou vůni, jeho tělesné teplo a jeho jemné rty…
Byl jsem unešen. Ten, kdo nikdy nelíbal člověka, kterého miluje, nemůže pochopit moje emoce. Bylo to jako letět bez křídel nebo se potápět bez potřeby kyslíku. Bylo to nové. Každý polibek od něj byl nový. Nebyly stereotypní. Každý v sobě nesl jiný nádech a byl jinak kouzelný.


Duality 14.

Středa v 16:00 | Janule |  Duality
autor: Diamondairways


Bill Kaulitz se málem předávkoval kokainem v pařížském nočním klubu!


Křičely titulky a pod obrovským tučným textem byly zrnité fotky, jak vychází zadním východem z klubu s pomocí bodyguardů po jeho boku. Byl tam v pozadí také mračící se Tom a černé auto, které na ně čekalo. Bill odhodil noviny a povzdechl si.
V hlavě mu bušilo a cítil nevolnost, bylo příliš brzy na to být vzhůru, a poslední věc, kterou chtěl, bylo číst o sobě další stupidní zvěsti. Čekali na svůj let do Amsterdamu a všechno, co Bill chtěl právě teď dělat, bylo spát. Rozhlédl se a všiml si, že Georg si čte časopisy, Gustav je ponořen v knize a Tom zírá na obrazovku svého laptopu. Bill neměl energii na žádnou z těchto věcí, snil o lécích proti bolesti a měkké posteli.


Neměli toho v Amsterdamu moc naplánovaného, takže věděl, že bude mít nějaký čas na odpočinek, možná dokonce i na prohlídku města. Chystali se mít opět hotel, takže to znamenalo, že by mohli jít po show ven. Vrhl znovu pohled na Toma, přál si, aby s ním nemusel sdílet pokoj. Nebylo pochyb o tom, že si kytarista pravděpodobně přivede nějakou nechutnou fanynku a Bill přemýšlel, jestli by v tom případě musel jít přespat ke Georgovi. Ne, totálně je vyhodím, pomyslel si se sevřenými rty. V žádném zasraném případě si nebude vodit nějakou tlustou děvku do mého apartmá.
Bill si loupal lak na nehty a snažil se přijít na to, proč je jeho život tak vyšinutý. Někdy měl pocit, že je to neskutečné, jako kdyby jen sledoval, jak se to děje někomu jinému, jako ve filmu. Dokázal snadno připustit, že nemá jedinečný, úžasný hlas, ale z nějakého důvodu ho lidé uctívali a stavěli jej na piedestal. Ale také jej rychle tlačili dolů, kroužili kolem něj jako žraloci, stále čekající na svou šanci dostat se blíž, aby z něj mohli kousek ulovit. Tom se dostal až příliš blízko, uvědomil si Bill. Teď mezi ně prostě musí nastavit vzdálenost. A zasraně se na mě vsadil, jako bych byl nějaký druh prvotřídního majetku nebo panenka, jako bych ani nebyl člověk jako všichni ostatní. Jako bych neměl srdce a city, které by se daly pošlapat.


Lehrer des Lebens 19.

Středa v 15:00 | Janule |  Lehrer des Lebens
autor: Saline A.


21. října 2007, Bodeniederung


Anis věděl, že ačkoliv je Bill tělem i duší dítě města, procházky přírodou nebo je klidné posezení v parku, si užíval. Proto mu uložil povinnost obléknout se pohodlně, než ho v neděli v poledne vyzvedával. Teplota sice nedosahoval ani deseti stupňů celsia, ale byl jasný den a u jezer mělo být krásně. Do piknikového koše nasbíral nějaké trvanlivější jídlo a pořádně teplou deku, kdyby jim náhodou byla zima, a spoustu horké čokolády, než k Billovi vyrazil.
Bill vypadal jako vždy naprosto skvěle. Přestože nebyl nijak vymóděný, Anis na něm mohl oči nechat. V obyčejných džínech a flísové košili schované pod teple vypadající bundou se téměř ztrácel, což podtrhl jen slabým nánosem make-upu a ledabylým culíčkem na vrcholku hlavy. Vypadal obyčejně a neodolatelně.


Ani se nestihl v autě pořádně usadit, když se k němu Anis naklonil a dlouze ho políbil. "Ahoj," zamrkal překvapeně, ale usmál se. "Nebude ti trochu zima?" zatahal za lehkou mikinu, kterou měl Anis na sobě.
"Jsem si jistý, že mě v případě potřeby zahřeješ," muž se spokojeně uculil a chlapci stisknul stehno. "Máš nějaké speciální přání na dnešek, ještě než vyjedeme?"
Bill se zamyslel. S potutelným úsměvem se naklonil a zašeptal. "Polib mě, jak kdybychom měli umřít."

Nazí

Středa v 14:30 | Janule |  Manips
by Karina2402



Kristy 16.

Středa v 14:00 | Janule |  Kristy
autor: Cincina


Já se omlouvám, že další díl je až po tak dlouhé době, ale bylo toho moc. Jak ve škole, tak v osobním životě… a pak prostě nebyla inspirace. Ale teď už inspirace je, takže se máte na co těšit! :-) Doufám, že si tuto povídku ještě někdo pamatuje a snad se vám tenhle díl bude líbit :-)


DRUHÝ DEN


Kristy měla plán, který spřádala celou noc, a tentokrát jí už musí vyjít. Chtěla se vplížit na sesternu a spolykat prášky. Tohle vymýšlela asi tři hodiny a zbytek noci přemýšlela o tom, jak to provede, aby jí nikdo neviděl a nestihl ji zachránit.
Byla docela zoufalá… nemyslela na nic jiného než na smrt. Na to, jak si ublížit… vůbec jí nenapadlo, jak se cítí Tom. A bylo jí to jedno. Znělo to dost krutě. Ale ona si na něj ani nevzpomněla, protože se chtěla zabít. Absolutní troska se z ní stala. Člověk bez života…


***


O několik hodin později pomalu vstala, a zkusila se vyplížit z pokoje. Povedlo se jí to, protože na chodbě nikdo nebyl, tudíž měla volný přístup.
Našlapovala na špičky, jako by to bylo někdy v noci, přitom byl krásný den. Pro Kristy ne. Chtěla už to mít za sebou, aby se nemusela zbytečně trápit. Došla na sesternu a nakoukla škvírou otevřených dveří. Nikdo. Že by měla až takové štěstí? Otevřela je dokořán, a vstoupila.
Ihned jí do očí praštila skříňka s léky. Ta byla samozřejmě zamčená, protože v nemocnici se počítalo se vším. Přistoupila k ní, nadechla se, a vrazila pěstí do skleněných dveří. Byly totiž prosklené, aby se vědělo, kde co je. Rána jako z děla se nesla po celé chodbě. Kristy rychle popadla spoustu krabiček s léky a schovala si je do nemocniční košile. Tak takhle vypadá zoufalství? Napadlo ji v jednu chvíli…


Photographs of an American Summer 25.

Úterý v 16:00 | Janule |  Photographs of an American Summer
autor: AshesPashes


Pojď bolesti, pojď trápení, spatřete svatozář


Telefon zazvonil třikrát, než na něj bylo odpovězeno. Hlas na druhé straně linky zněl trochu zadýchaně, jako kdyby ten člověk k telefonu běžel.
"Haló?"
"Gustave, tady Tom. Já vím, že je to velká žádost, ale myslíš, že by ses mohl uvolnit na den nebo dva? Je tu něco, co musím udělat, a potřebuju k tomu tvou pomoc," řekl Tom tiše do telefonu.
"Stačí říct a jsem tam."


~*~*~*~*~


Bill už několik dní trucoval. Bez ohledu na to, jak moc mu jeho mozek říkal, že to musí nechat být a dostat se přes to, co se stalo s Tomem, tak nemohl. Uklízel a pracoval, dokonce rozeslal fotky, které slíbil. Snažil se jít dál, ale teď, když neměl tak plné ruce práce, jeho mysl se rozhodla zaměřit se na Toma bez ohledu na to, jak moc to nechtěl.
Skutečně Toma miloval. Chtěl mít šanci to napravit, vyřešit vše, i když tam nebyla žádná šance dát se znova dohromady - nebo dát se vůbec dohromady - pokud by byl upřímný sám k sobě. Tom cítil, že to, co měli, byl jen sex, ale pro Billa to bylo mnohem více. Vypnul televizi dálkovým ovladačem a seděl tiše na gauči, jeho mysl závodila.


Die Umerziehung 39.

Úterý v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.






Od chvíle, kdy se vztah mezi ním a Anisem vrátil zpátky do normálu, Bill o sebe pečlivě dbal a staral se o to, aby za všech okolností působil půvabně. Dnes ráno by se však dalo říct, že vypadal katastrofálně. Rozcuchané vlasy měl svázané do ledabylého culíku na vrcholku hlavy, oči měl opuchlé od pláče a rty popraskané. Anis měl být celý den na natáčení nějakých pořadů, takže se Bill rozhodl udělat to, co už pár dní s Anisem odsouvali. Jeho balení. Jejich společné bydlení se velmi rychle krátilo, ale ani jeden z nich si to nechtěl připustit a sbalené tašky by se staly faktem, který by nešel nijak zpochybnit.


Byl zrovna u skládání košilí, přičemž do jedné se rovnou oblékl, aby mohl cítit jeho vůni, když se bytem rozezněl zvonek. Zmateně vstal a zamířil ke dveřím, po cestě si utíraje slzy a nudli u nosu. "Překva-no do prdele!" z Andreasova nadšeného úsměvu se rychle vytvořil znechucený škleb, sotva si Billa prohlédl. "Vymáchal ses snad v kupě slimáčího slizu nebo co? Jinak totiž neexistuje jediný rozumný důvod, abys vypadal takhle." Bill vypadal, že je na hranici hysterického pláče a smíchu, až si z toho pšíknul a z nosu mu stekla nudle. Andreas uvažoval, jestli se náhodou neocitl v nějakém stupidním bollywoodském filmu, ale vytáhl z kapsy kapesníčky a podal je škytajícímu Billovi, než si ho přitáhnul do objetí. "Dřív jsi vypadal líp, když jsi brečel."
Bill škytl a praštil ho do hrudníku, ale pevně ho objal. "Co tu děláš?"
"Ježiš Bille, taky tě hrozně rád vidím a ano, taky se mi stýskalo!" Andreas pobaveně protočil očima a s Billem vstoupil hlouběji do bytu, aby za nimi mohl zabouchnout. "Volal mi Tom a já byl zrovna jen pár hodin letu odtud, takže jsem si řekl, že tě přijedu na pár dní podpořit."
"Andy, ty jsi boží," vděčně ho Bill políbil na tvář, než se odtáhl. "Hrozně rád tě vidím, fakt."

Další články


Kam dál