The Ties That Bind 13.

Dnes v 16:00 | Janule |  The Ties That Bind
autor: elvisfan


Bille, ty jsi blázen."
"Polštářové matrace jsou největším vynálezem člověka," rozhodl se Bill, zatímco se válel po té nadýchané měkkosti. "Ale jestli opravdu chceš, můžeme ty stěhováky zavolat zpět a nechat je, aby..."
"Ne, můžeme si ji nechat," odpověděl Tom rychle. "Ale plánoval jsem pořídit jen nějaké nové přikrývky a povlečení. Nemusel jsi mi kupovat novou matraci."
"Koupil jsem nám novou matraci," opravil ho Bill. "Na té staré jsi spal se svou ženou a ona... na ní dělala buhvíco."
"Dobrý postřeh."
"Kromě toho, byla ve slevě. A ty a já jsme až příliš vysocí na mou postel. Rád se natáhnu, když spím."
"Jo, asi na vteřinu," Tom se zasmál, když si ho Bill strhnul k sobě. "Pak se celý stulíš do klubíčka a zůstaneš tak, dokud se neprobudíš."


"Líbilo se mi usínat posledních pár nocí s tebou, " Bill se usmál, když ho Tom políbil na čelo.
"Znamená to, že chceš, aby to tak zůstalo?"
"Rozhodně."
Bill zahákl jednu nohu kolem zadní části Tomova stehna, zatímco se líbali, a jeho ruka zajela pod Tomovo tričko a přes svaly na jeho zádech.
"Dobře, lidi, kuchyně je... ale no tak!" Georg se zastavil ve dveřích a obrátil se zády k oběma klukům, kteří se v současné době na posteli ochmatávali. "Nemohli jste počkat, až odejdu domů?"
Bill si odfrkl a skryl tvář do Tomova ramene, který se smál svému nejlepšímu příteli.
"Věděl jsi, že jsme byli v neustále-přilepeni-jeden-na-druhém fázi našeho vztahu, když jsi souhlasil, že nám pomůžeš nahradit všechny věci, které si Natálie vzala," informoval ho Tom, jakmile se posadil. "Věděl jsi, do čeho jdeš."
"Okay, Tome," ušklíbl se Georg. "Váš vztah je co? Dva dny starý? Můžete se po sobě plazit, jakmile odejdu domů. Mezitím mi tady někdo slíbil oběd výměnou za mou dnešní asistenci."
"Thajské jídlo?" Zeptal se Bill s nadějí. Zamračil se nad pohledy na tvářích ostatních. "Okay. Pizza. Ale nechci být pryč dlouho. Pořád si musím ještě přestěhovat půlku prádelníku a většinu z šatny."
 

Safe from harm 2.

Včera v 16:00 | Janule |  Safe from harm
autor: elvisfan


S ignorováním armády okřídlených tvorů, kteří se usídlili v jeho břiše, Bill potlačil svůj pohled plný úžasu a rychle jej nahradil pohledem plným pohrdáním.
"Co on tady dělá?"
David si nepohodlně odkašlal. "Billy, tady Tom je tvůj nový..."
"No to určitě!"
Bill jim přibouchl dveře před nosem a obrátil se směrem ke své posteli, jen aby se opět prudce otočil, když uslyšel další zaklepání.
"Billy, otevři ty zatracené dveře!" Vykřikl David, když zabušil. "Mám svůj vlastní klíč, víš? Můžu si otevřít sám."
"Pak si otevři, protože já se na to nechystám!" Bill stál uprostřed místnosti s překříženýma rukama a vzdorovitě zíral, když se dveře otevřely.


Byl to opravdu on. V jeho hotelovém pokoji. Vlasy měl nyní v cornrows místo dredů, oblečení měl méně pytlovité, než tomu bylo na střední škole, možná byl trochu vyšší, hrudník a ramena měl rozhodně širší, a ten zatracený kroužek ve rtu byl stále na svém místě. Byl to Tom, muž, kterého nechal za sebou před pěti lety.
Muž, který mu zlomil srdce.
"Bože, Davide," ušklíbl se. "Ty něco říkej o špatných rozhodnutích."
"Billy, poslouchej. Já vím, že nemáš pocit, že je nutná nějaká ta ochranka navíc, ale..."
"Najmi třeba stovku zatracených bodyguardů, jestli chceš, ale ne jeho! Je to můj ex-přítel, Davide! Nebo ti tenhle malý kousek informací zatajil?"
"Tom mi řekl všechno o vašem předchozím vztahu, a já jsem se rozhodl to přehlédnout. Tom je jedním z nejlepších v oboru, a upřímně řečeno, budeš mít štěstí, že ho máme. Zůstává."
"Má padáka."
"On nepracuje pro tebe, Billy. Pracuje pro mě. Buď sám skončí, nebo ho vyhodím. To jsou jediné dva způsoby, jak se odsud dostane." David se podíval z Billa na Toma, kteří zírali na sebe navzájem. "No, nechám vás dva si promluvit. Tome, odjedeme do haly ve dvě a už se sem dnes večer nebudeme vracet. Ať je připravený."
"Samozřejmě."

Devotion 2.

Neděle v 16:00 | Janule |  Devotion
autor: Saline A.


Přestože se zpočátku zdálo, že internátní škola bude pro sedmnáctiletá dvojčata tím nejhorším utrpením, kterého se jim může dostat, jakmile si trochu navykli na školou nastavená pravidla, dařilo se jim celkem dobře proplouvat. Seznámení se spolužáky i přes počáteční problémy také proběhlo poměrně dobře, takže společně s Andreasem z jejich ročníku a Gustavem a Georgem z ročníku vyššího vytvořili skupinku, díky které se zdálo mnohem snazší proplouvat stereotypními dny. Mít v partě někoho staršího také znamenalo mnohé výhody. Jakmile studenti přesáhli hranici osmnácti let, mohli si o víkendu zajít do města a nikdo při návratu nevěnoval extra velkou pozornost jejich nákupům, na rozdíl od studentů stále nezletilých. Propašovat alkohol na pozemek školy tak nebyl žádný extra velký problém.


"Připadám si jako feťák, který po týdnu dostal další dávku," zamručel slastně Bill po prvních locích jeho oblíbeného vína. "Jak často tohle můžeme dělat?"
"Moc často ne. Kdyby si všimli, že chodíme na nákupy každý týden a pořád si nosíme velký tašky, začali by se zajímat a mohl by z toho být průser. Když je to čas od času, jsou celkem tolerantní, když si to proneseme," Georg, krátkovlasý brunet, pokrčil rameny a Tomovi přistrčil sklenku s rumem. "Postupem času to začnou povolovat i vám."
"To asi sotva," odfrkl Bill a zamračil se. "Máma se postarala o to, abychom byli podrobení přísným kontrolám pokaždé, když se vracíme zvenku. Minule jsem musel ukázat i kapsy."
"Děláš si prdel?" odfrkl Andreas. "Vy jste dělali asi hodně průšvihů, když jste byli doma, co?"
Tom pokrčil rameny, hltavě vypil svoji skleničku, jako by šlo o sklenku s poslední vodou na světě. "Normální puberťáci. Sem tam tráva, sem tam alkohol, sem tam divoká party, ale myslím, že poslední kapkou bylo, když nás musela vyzvednout na policejní stanici," nakrčil Tom nos, než se rozesmál. "Pořád tomu moc nemůžu uvěřit. Tenhle vůl se těch policajtů lekl tak, že jednomu z nich zlil celou nohu vodkou."


"Oh prosím tebe, byl jsi to ty, komu z kapsy vypadl celý sáček s trávou, a ještě jsi toho strážníka obvinil, že ti jí ukradl a dožadoval ses vrácení, Tome!" Bill protočil očima, zatímco kamarádi se dali do hlasitého smíchu. "Hádám, že kdybys nebyl taková osina v zadku, zatkli by tě a nechali tam celou noc."
"To by máma nedovolila. Nemohla se dočkat, až nás přitáhne domů a oznámí nám, že nastupujeme sem," zabručel Tom otráveně, zásobuje krevní oběh dalším panákem rumu. "Sakra, pořád nemůžu uvěřit tomu, že nás sem poslala."


"Není to tu tak hrozný," Andreas pokrčil rameny a se zazubením nohou šťouchl do Billa, syslícího si víno jen sám pro sebe. "Když neděláš problémy, škola tě v podstatě nechává být."
Bill se uculil, se sklopeným pohledem protočil skleničkou v ruce. "Myslím, že si pořád ještě zvykáme na nedostatek sexu."
Georg se zakuckal nad černovláskovou bezprostředností, zatímco ostatní se rozesmáli. "Na tohle si zvykat nemusíte. Vím, že tady sice nejsou žádný hvězdný kluci, ale je celkem veřejným tajemstvím, že tu sex najdeš na každým rohu. Schválně v noci někdy zajděte kolem sprch u tělocvičny. Všichni se sice snaží být potichu, ale sem tam zaslechneš steny."
"Tak ale to už to mají všichni spárovaný, ne?"
"Právě, že vůbec," zasmál se Georg. "Když je na klice od dveří sprchy kravata, můžeš vejít a s tím klukem si užít. Nejlepší na tom je, že je tam úplná tma, svítí tam jen nouzovky od hlavních dveří. Takže nemáš ponětí, s kým vlastně spíš, a ráno nemáš důvod se nějak stydět. Je to kompletně privátní."
Bill nakrčil obočí, letmým pohledem střelil po bratrovi. To neznělo jako mizerný plán.


*


Bill ležel na posteli stočený do maličkého klubíčka. Už třetí den za sebou venku pršelo a byla zima, takže místo, aby mohl své omezené volno trávit na zahradách školy s knížkou v ruce, zabalil se do huňatého svetru a dovolil myšlenkám, aby se stočily stranou od pozitivních chvil. Byly to už tři týdny, co nemluvil s vlastní mámou - věděl, že nebyli zrovna ideálními dětmi k výchově, ale stále jí nemohl odpustit, že je nechala zavřít do internátní školy. Ačkoliv nechtěl svalovat vinu jen na ni, možná, že kdyby po rozvodu s jejich otcem projevila trochu víc citů a mnohem méně příkazů a zákazů, mohly se věci vyvíjet úplně jinak a on s Tomem by nebyli nuceni hledat pozornost v lahvi s alkoholem. Tom by to sice nepřiznal nahlas, ale Bill věděl, že se snaží zapít pocit stesku po obou rodičích - tátu vídat přestali úplně a máma se jim odcizila, což bylo ještě horší, než kdyby jí nevídali vůbec. Bill pil ještě kvůli tomu, že nedokázal odstranit Tomův smutek sám.


S povzdechem si promnul obličej, než se nakonec do dlouhých rukávů od svetru schoval. Přál si být někde jinde, někde, kde by se mohl zvednout a utéct daleko od zraků všech ostatních. Někam, kde by ho nikdo neviděl a on by se tak nemusel starat o to, že by mohly vzniknout drby.
"Čuchám, čuchám špatnou náladu," ozval se Tomův něžný hlas těsně před tím, než si vlezl k bratrovi do postele a schoval ho u sebe v náručí. "Co se děje?"
"Trochu se mi stýská," pokrčil Bill rameny, ale ochotně sevřel mezi prsty Tomovo tričko a k bratrovi se přitulil. "Nemít tu tebe, tak asi zešílím. Připadám si úplně odříznutý od našeho světa, Tome. Naši přátelé na nás už určitě zapomněli, od mámy jsem taky neměl žádný vzkaz na telefonu. Cítím se tu dost mizerně."
"Ale no tak, zas tak mizerný to tu není," Tom prsty zatahal za culík z bratrových vlasů. "Dokonce máme šanci se čas od času i opít, což taky nemuselo být. Možnost sexu tu taky je…"
"Já vím, ale to se mi taky moc nelíbí," přiznal Bill tiše. "Na začátku mi to teda přišlo fajn, vidina toho, že si tu s někým užiješ, aniž bys věděl, kdo to je a tak, ale sotva jsem se nad tím trochu zamyslel, tak už mě to moc neláká. Ty kluci jsou pro mě úplný cizinci a já nechci být jen jejich výplň v prázdných dnech. Nechci spát s nějakým náhodným klukem," pokrčil rameny. "Nepotřebuju s ním nutně chodit, ale rád bych, abych ho aspoň trochu znal, a aby znal on mě, aby věděl, co mám rád."


"Jo, vím přesně, co tím myslíš. Včera večer jsem ty sprchy šel omrknout a bylo to tak nechutně laciný, že jsem si připadal jak v bordelu," Tom znechuceně nakrčil nos. "Ten kluk tam prostě stál zády ke dveřím, a jakmile zaslechl, že se otevřely dveře, automaticky se předklonil a čekal. Zvednul se mi z toho žaludek."
"Fuj, to je ještě odpornější, než jsem si myslel," Bill se oklepal, pevněji se k Tomovi přitiskl, přičemž pro větší pohodlí prostrčil nohu mezi jeho. "Co s tím budeme dělat, Tome? Víkendové vycházky máme dost krátké na to, abychom měli šanci venku někoho poznat natolik, aby to nebylo úplně trapný."
Tom se v peřinách zavrtěl, líně prsty přejížděl po bratrových zádech. "To nevím. Dobrý je, že zatím to ještě není žádný akutní problém," zamručel. "Fakt ale nevím, co budu dělat, až to začne být vážný. Asi budu muset ojet tebe," pobaveně Billa štípnul do půlky.
"Jo jasně, dokážu si to živě představit," Bill se smíchem zavrtěl hlavou. Jako kdyby snad existoval vesmír, kde by se tohle mohlo stát.


*


Dlouhými prsty přejel po celé linii zad, načež místo prstů použil rty. Tělo pod ním se prohnulo, ladnou křivku osvítilo tlumené světlo pouličních lamp zpoza oken. Mladík slastně vydechl, při pohledu na mladíka pod sebou se mu žaludek zkroutil slastí. Zezadu ho pevně objal a tiskl se na něj, co nejsilněji to šlo. Zpocená těla proti sobě klouzala, jak se o sebe líně otírali.
"Tome," tichý sten vyklouzl z plných rtů, když natočil hlavu, aby ho mohl políbit. Tom se ani na vteřinu nepozastavil, přestože si uvědomil, že jsou to rty jeho bratra, které líbá.


autor: Saline A.
betaread: J. :o)
 


All Yours and Blind 20.

Neděle v 15:00 | Janule |  All Yours and Blind
autor: Turmawenne


Ahoj moji drazí,
po hrozně dlouhé odmlce se hlásím zpět. Chtěla bych se za tu dlouhou dobu nečinnosti všem čtenářům moc omluvit, ale jistě znáte okamžiky v životě, kdy se vám všechno otočí o 360° a vy nemáte čas, inspiraci, chuť a ani náladu.
Teď jsem ale zpátky a ve skrytu duše si hrozně moc přeji, aby se mezi vámi ještě našel někdo, kdo bude ve čtení povídky pokračovat nebo si ji přečte od začátku jako něco, co nikdy nečetl.
Uvidím. Nechám se vámi překvapit. Jako vždy budu ráda i za negativní a kritické komentáře. Mám totiž takový pocit, že jsem se v tom psaní pěkně zhoršila. Ale - chybami se člověk učí a já mám alespoň co zlepšovat.
A ještě malý dodatek. V předešlých dílech se mnou psala KarlaSka. I to je bohužel už minulostí. KarlaSka musela z osobních důvodů přestat psát, tudíž nyní bude již povídka jen čistě mým dílem.
Přeji příjemné čtení a děkuji, že jste tyhle moje okecávačky přečetli a chystáte se vůbec číst dál :-)
T.


Za okny už byla tma a Bill právě ve světle stolní lampičky dopisoval pár poznámek k rozvržení fotek na jednotlivých stránkách, když ho polekal hlas, který se ozval ode dveří. "Jestli takhle budeš pokračovat, budeš za pár let slepý jako krtek."
"Víš vůbec, jak moc jsem se tě lekl!" Položil si Bill ruku na srdce, "jestli to takhle půjde dál, tak dostanu infarkt dřív, než oslepnu." Tom se pousmál a přešel k Billovu stolu. "Pojď už domů." Tom to podal jako rozkaz, a dokonce začal zavírat složky, které měl Bill na stole, ale jemu to nevadilo, protože už stejně končil. Tom zrovna zavřel poslední složku, když si všiml telefonního seznamu, který se na Billově stole zdál jaksi nepatřičný.
Drobný chlapec však jeho pozornost strhl na sebe. "Stýskalo se ti po mně? Chtěl bys mě už pro sebe?" pousmál se a objal ho kolem krku. Stoupnul si a olíznul si spodní ret. "Přišel jsi sem za mnou prvně. Myslel jsi někdy na to, jaké… no… jaké by bylo se tady milovat?" Uculil se Bill nestydatě. Muž s neupraveným drdolem a vypracovanou postavou pozvedl překvapeně obočí a svého drobného manžela si k sobě pevněji přitiskl.
"Na co ty to myslíš, hm?" Řekl tiše a zulíbal jej na krk. "Možná bych si to dal i líbit, ale ne dnes. Slíbil jsi mi večeři," brouknul důležitě a poplácal Billa po malém zadečku, který mu prakticky zapadal do dlaní.

The Ties That Bind 12.

Sobota v 16:00 | Janule |  The Ties That Bind
autor: elvisfan


Ve chvíli, kdy se Bill dostal z auta, se Tom už nacházel v domě. Bill si prohlédl podivného muže, který nyní nastupoval do svého vlastního vozu, zatímco přicházel k domu. Zamířil rovnou do kuchyně, protože nechtěl stát v přímé palebné linii, ale stále chtěl slyšet, co se děje.


"Ty zasraná děvko!" Tomův hlas se rozléhal po celém domě.
Bill nedokázal zachytit Natáliinu odpověď, ale usoudil, že to nebylo nic dobrého a rychle schoval vrchní polovinu svého těla zpátky do kuchyně, když Tom vyrazil z ložnice.
"Ne, tobě je jen líto, že jsem tě přistihl," říkal Tom. "Jak, kurva, dlouho už to trvá?"
"Potkala jsem ho před rokem," vysvětlila Natálie a její pohled se přesunul k oknu v obývacím pokoji. "V práci. Ale nic se nestalo až do chvíle před pěti měsíci."
"Takže ty jsi pět měsíců spala s někým jiným a teď si myslíš, že můžeš jen tak, bez jediného zasraného slova, odejít? Omlouvám se, že jsem ti zkazil plány, miláčku."
"Ach, přestaň s tím!" Zakřičela Natálie nazpět. "Tome, tys z tohohle manželství odešel už dávno!"
"Nikdy jsem nebyl s nikým jiným od chvíle, kdy jsme ty a já šli poprvé na rande!"
"No, to bych moc ráda věděla, co jsi v poslední době dělal pro sex, jelikož jsem si zatraceně jistá, že ode mě ses žádný získat nepokusil!"
"Zatraceně. Dlouhé. Sprchy." Odpověděl Tom pomalu s důrazem na každé slovo. "Ale nespal jsem s žádným chlápkem, kterého jsem potkal v zasraném obchoďáku."


"Podívej. Omlouvám se, okay? Myslela jsem…"
"Myslela sis, že se sbalíš a vypadneš ještě předtím, než přijdeme domů, a bylo by to." Tom se podíval z okna na chlapa, o kterém teď věděl, že kvůli němu jej Natálie opouští. Zvedl klíče ze stolku vedle dveří, a když znovu promluvil, jeho hlas byl překvapivě klidnější. "Víš, vlastně jsem měl trochu obavy, jak to vezmeš, když ti řeknu, že se chci rozvést. Ale hádám, že budeš naprosto v pohodě."
"No promiň?" Natálie si odfrkla a zírala na Toma, jako by byl šílený. "Ty chceš žádat o rozvod? Po tom všem, co jsi…"
"Oh, nemůžu se dočkat, až tohle uslyším." Tom se posadil na opěradlo pohovky a zkřížil si ruce na hrudi. "Jen prosím, Natálie, řekni mi všechny způsoby, jakými jsem ti ukřivdil."
"Flirtuješ s čímkoliv, co má dvě nohy, Tome! A ani se nestaráš, jestli jsem u toho, když to děláš! Skoro se mnou nemluvíš, a když už ano, tak na mě křičíš, protože si myslíš, že jsem utratila moc peněz. Je to, jako bys se mnou ani nechtěl být. S radostí bys trávil veškerý svůj čas v baru s Georgem. K čertu, pravděpodobně by sis raději někam vyrazil s Billem než se mnou. Jsem z toho unavená, Tome!"

Tři méďové

Sobota v 15:00 | Janule |  Manips
by Karina2402



Očima společnosti zakázané 7.

Pátek v 16:00 | Janule |  Očima společnosti zakázané
autor: Saline A.



Podíval se na sebe do zrcadla skrz přimhouřené oči, snažil se seznámit s mužem, který se na něj díval zpátky. Pamatoval si ho jako mladého nerozvážného chlapíka, kterému bylo okolní svět ukradený. Zajímaly ho jen peníze vydělané z prodeje drog a způsob, jakým by je mohl hned utratit. Toužil po lesku nových aut, po vůni luxusního majetku. Chtěl slávu a moc. Bylo mu úplně jedno, jestli jsou kolem něj lidé kvůli penězům, nebo jestli to mysleli vážně - dokud měl komu dokazovat svou moc, byl spokojený. Bylo až zarážející, jak moc ti dva od sebe byli rozdílní.
Zatímco dříve byl živý převážně na fastfoodech a alkoholu a jeho tělo tak nemělo sebemenší šanci nějak se vytvarovat, na vězeňské stravě s přebytkem volného času se během dvou měsíců jeho tělo stalo vzorovou ukázkou, že i z něj může být muž se svalstvem, který by snad jednou mohl právě na to oslnit nějakou ženu.


Stále to ale bylo nic ve srovnání s jeho povahou. Z dříve veselého, přátelského a společenského muže, který pokud by měl být jen jeden jediný den doma sám, uspořádal by party, se stal muž, jenž se stranil všem. V prvních několika dnech po odsouzení se dokonce vyhýbal i Kayovi, se kterým seděl ve stejném autě, se kterým sdílel lavici odsouzených… Kaye obdivoval, zejména z toho důvodu, že i přes svůj zármutek z činů, kterých se dopustili, si uměl udržet svou veselou povahu a dívat se na budoucnost s nadějí lepších zítřků, což Bushido nedokázal. V hlavě mu stále svítilo kontrolní značení, že jeho blízkost dokázala zabít. Snažil se předejít tomu, aby se to opakovalo.
Dlaní si přejel po ostře řezaných tvářích a zrak od zrcadla odtrhl. Neměl žaludek déle se dívat sám na sebe, nechtěl vidět ty oči, v nichž stále dýchala jiskra života, zatímco zapříčinil, že něčí jiskra vyhasla.

Safe from harm 1.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Safe from harm
autor: elvisfan


Už jste si asi zvykli, že když jeden překlad skončí, hned na něj naváže další, a v téhle tradici Zuzu samozřejmě pokračuje :-) Doufejme, že jí to ještě dlouho vydrží, protože momentálně máte co číst 4 dny v týdnu jen díky jejím překladům. Povídka Safe from harm je opět od elvisfan, má 21 dílů a na THF byla zveřejněna v roce 2011. Jak Zuzu poznamenala, elvisfan byla v téhle povídce tak trochu vizionářkou, a teď to trochu vypadá, jako by si Bill jméno pro svou sólovou dráhu vypůjčil z téhle povídky :-). Tak jdeme na to...




Při pohledu z okna, zatímco platil taxikáři, Tom viděl a slyšel dav dívek a víc než jen pár kluků, a věděl, že je na správném místě. Po cestě do hotelu přistihl několik z nich, jak si jej prohlížejí, jestli náhodou není nějak spojen s objektem jejich náklonnosti.
Po průchodu skrz masivní skleněné dveře ihned spatřil muže, se kterým mluvil po celý týden. Druhý muž se usmál, a jakmile se Tom přiblížil, už natahoval ruku.
"Tom Kaulitz?" Zeptal se.
"To jsem já."
"David Jost, manažer Chasing Fire. Jsem rád, že tě konečně poznávám." Ukázal na posezení naproti recepci a oba se posadili. "Myslel jsem, že bychom si měli nejdříve promluvit tady, kde máme trochu více soukromí. Billy není moc nadšený, že najímám extra ochranku, takže by neustále vymýšlel důvody, jak nás rušit."
"Proč by neměl chtít extra ochranku?" zauvažoval Tom nahlas. "Ve své branži by měl chápat, že je to potřeba."
"Obávám se, že to je moje chyba. Jak už jsem říkal do telefonu, je tu taková... situace. Billy ví, že je tu někdo, kdo... má o něj, řekněme, příliš velký zájem. Ale ani jemu ani zbytku kapely jsme neřekli plný rozsah věci."
"Jaký rozsah to má být?"


David položil na stůl mezi ně složku a Tom ji otevřel. Na vrcholu stohu papírů byla série fotek s rozmazanou verzí člověka známého milionům lidí jako Billy Future, pořízených přes okno.
"To je Billyho dům," upozornil ho manažer. "Okno do kuchyně, abych byl přesný."
"Takže tato osoba ví, kde bydlí." Tom otočil na fotografii frontmana, kde vypadal, jako že stojí na dvorku. "Hádám, že vám to opravdu nedává útulný, hřejivý pocit."
"Ne, to vůbec ne."
Tom pokračoval v listování papíry, pročítal si to, co začalo jako jednoduché dopisy od fanouška, ale rychle to nabralo zlověstnější tón.
"Jestli nebudeš se mnou, nebudeš ani s nikým jiným," četl nahlas. "Jak vážně tohle vy a vaši lidé berete?"
"Všichni víme, že je to nejspíš jen nějaká zklamaná dospívající dívka se stovkou plakátů na stěně své ložnice. Na druhé straně, hrozby můžou být skutečné. Každý dopis a fotka byly adresovány mně a čekaly na mě, když jsme přijeli do nového hotelu. Jen hádáme, že jsou adresovány mně, protože tato osoba neví, pod jakým jménem se Billy zapisuje do hotelu. Každý s přístupem k internetu může vidět plán cesty kapely, a pravděpodobně učinit kvalifikovaný odhad toho, v jakém hotelu v každém městě budeme. Ty snímky jsou však poněkud znepokojující. Tyto a čtyři dopisy na vrcholu jsou ty nejhorší, a proto jsme se rozhodli najmout extra ochranku."
"To není špatný nápad," souhlasil Tom a stále si prohlížel zbytek dokumentů.

Další články


Kam dál