Insomniax II 14.

Dnes v 16:00 | Janule |  Insomniax II
autor: Becs


L. A. Stars
Dvojčátka v novém hnízdečku. Je to tak, dámy a pánové. Bill a Tom Kaulitzovi se přestěhovali do luxusního bytového komplexu v Malibu. Už dříve se proslýchalo, že se tu zdržuje mladší z bratrů a nyní tu informaci můžeme oficiálně potvrdit. Bill se na sociální síti pochlubil fotografií přímo ze své postele. My jim v novém bydlení přejeme spoustu spokojených dní. Vaše L. A. Stars


"No, takže se na to už každopádně těším. Bude to zase úplně nová zkušenost. Ale vzhledem k tomu, že tys tohle taky dělal, mohlo by to jít i mně, ne? Chci říct, že na tom nemůže být nic těžkého," brebentil Bill a pobíhal jen v tričku a boxerkách po jejich nové kuchyni. Za okny se skvěla nádherně modrá obloha a sluneční paprsky se odrážely od jemně se vlnícího oceánu. "Tome, do prdele, já na tebe mluvím," vykřikl zničehonic a mrskl po bratrovi vlhkou utěrkou.
"Já tě vnímám," lhal Tom, jako když tiskne. Několik posledních minut strávil tím, že přejížděl palcem po obrazovce svého mobilu a četl maily.
"Tak co jsem říkal?" zkoušel ho Bill a vyšpulil nasupeně pusu.
"Že máš focení?" odpověděl opatrně Tom, protože to bylo jediné, co z jeho monologu zachytil.
"Kde ho mám?" pokrčoval ve výslechu.
"Promiň, neposlouchal jsem," přiznal nakonec a svěsil ramena.
"Já tě absolutně nezajímám. Máš se svým mobilem lepší vztah než se mnou. Skoro se od něj neodtrhneš. S kým si to pořád píšeš?"
"Po pár dnech se mi konečně ozval Nate z New Yorku. Začínal jsem mít strach, že se něco stalo, tak jsem se jen chtěl ujistit, že je všechno v pohodě. Promiň mi to. Už ho odkládám," odložil mobil displejem dolů a pokusil se vykouzlit kajícný úsměv. "Nasnídáme se?" kývl na misku, kterou před něj Bill postavil nejméně před deseti minutami a on se jí ještě ani nedotknul.
"Nerad bych ti kazil ten tvůj vášnivý vztah, co máš s Insomniaxem," zamumlal si Bill spíš pro sebe, ale vzal si do ruky hrnek s kávou a posadil se.
"Mrzí mě to. Jsem celý tvůj. Řekni mi to prosím všechno znovu," žadonil Tom a doufal, že se mu podaří prohřešek vyžehlit.
"Jsem z toho focení nervózní. Nikdy jsem to nedělal," přiznal Bill a povzdechl si.
"Na tom nic není. Když jsem se tím dokázal živit já, nepochybuju, že to zvládneš levou zadní," uklidňoval ho.
"Vždyť přesně to jsem říkal," plácl ho Bill před rameno novinami, ale bylo to spíš škádlení než skutečný útok.
 

Die Wächter 15.

Dnes v 15:00 | Janule |  Die Wächter
autor: Synnie






Kdyby někdo, ať už člověk nebo Bůh, řekl Tómasovi o mimořádné změně, která u Vilhelma nastane, nazval by je lháři přímo do obličeje. Avšak ke změně skutečně došlo.
Ville opouštěl přístřešek jenom na tak dlouhou dobu, aby se najedl a umyl, ale kromě toho zůstával po blonďákově boku a přijal pozvání spát s ním v posteli. Oba spali ruku v ruce a Ville měl obavy si na druhého muže položit hlavu nebo cokoli jiného, aby mu tím nezpůsobil ještě více bolesti.
Tómas si nevedl příliš dobře. Když usnul, probudit ho zabralo mnohem delší dobu než obvykle a horečka pořád neustupovala, i když netrvala tak dlouho jako předtím. Polovinu času blouznil, ale i přesto všechno s ním Ville zůstával.


Lodě připluly tak rychle, jak rychle byli schopní muži veslovat do přístaviště, které bylo kousek od Cortburgu. Za pomoci koní vesničanů z přístavu vedl Jarl Vilhelma a Tómase do hlavní vesnice. Zbylí Strážci je následovali svým vlastním tempem - na čem záleželo, bylo to, že Tómasovi bude rychle poskytnuta pomoc, kterou potřeboval. Obyvatelé spěchali ze svých domovů a utvořili kolem nich dav, když se Thorbjörn dovolával léčitele. Volaný muž přišel se svými nástroji a pojízdným lůžkem. Ville opatrně pomohl Tómase přemístit a následoval je do skromného bydliště muže s hadími vlasy. Zraněný byl uložen do své postele a léčitel začal vyšetřovat rány, zatímco mu Ville sděloval, co a kdy se stalo. Léčitel využíval pokročilejší techniky než Cal, který neměl nic jiného k dispozici.


Thorbjörn zůstal ve dveřích a s obavami sledoval celý proces. Ville zůstával u Tómasovy hlavy.
"Omluvte mě." Ozval se hlas. "Co se stalo? Můj bože! Tómasi!"
Byla to Tova. Přesunula se ke svému manželovi s obavou vrytou v její hezké tváři.
Vilhelm najednou nemohl dýchat. Připadalo mu, že se k němu stěny domu přibližují. Na tak malý dům v něm bylo příliš mnoho lidí a příliš se k němu přibližovali. Lapaje po dechu se muž s havraními vlasy prodral ven, jako by na tom záležel jeho život. Chytil opratě nejbližšího koně, vyšvihl se na něj a zamířil přímo k hlavní bráně.


Bill's daily dreaming 4.

Dnes v 14:00 | Janule |  Bill's daily dreaming
autor: Luki







Ding dong, ding dong, ding dong, ding dong...


Tentokrát jsem neběžel ke dveřím, abych je co nejrychleji otevřel, protože jenom jedna osoba zvoní tímhle způsobem. Ale věděl jsem, že otevřít stejně budu muset, nebo se ten cvok opře o zvonek loktem. Pak jsem si všimnul, čím se zabavil Bubi. Okusoval Adama.
"Bubi, přestaň! Adam není hračka. Teda jo, je to hračka, ale pro dospělé, nemusíš do něho kousat."


Ding dong, ding dong, ding dong...


Konečně jsem otevřel.
"Ahoj." Tom se vesele zubil, na svém vypracovaném těle měl překvapivě docela normálně velké tílko a dredy měl svázané v prapodivném uzlu v týle.
"Co chceš?" Jeho dobrá nálada se dala vysvětlit jakkoliv.
"Chci, abys vyzkoušel nějaké zboží. Tohle." Nikdy nechodil kolem horké kaše. Takže ke mně okamžitě natáhl své ruce, aby mi podal... neoprenový oblek? Myslel jsem si, že prodávají jenom sexuální pomůcky.
Tom sebe i mě nacpal zpátky do mého bytečku a zavřel za námi dveře.


"No tak, vyzkoušej to." Hodil tím svým zadkem v pytlovitých kalhotách na můj gauč a nadšeně čekal, až se do toho nasoukám. Hm... tak mě napadá, že by byla ta pravá doba vyrazit si na pláž, když je venku tak krásně. Už jsem tam dlouho nebyl... pozorovat surfaře, hm...


"Hej, počkej!" Adam v supersexy šortkách s odhaleným, vypracovaným hrudníkem, se mě s veselým smíchem snažil doběhnout.
"Chyť mě, jestli to dokážeš." Jasně, hrátky na pláži po celém dni vyčerpávajícího lenošení na dece. Adam mě samo sebou zachytil do svých mužných paží a zbavit mě jenom malých plavek nepředstavovalo moc velkou práci pro jeho šikovné a tolik nenechavé prsty.
 


Uzavřený kruh 5.

Včera v 16:00 | Janule |  Uzavřený kruh
autor: Malámúza


Je to tvůj pozvolný sestup, do života, který jsi nikdy nezamýšlel



"Řekni mi, že se vrátíš," zašeptal Bill zoufale pouze pro Tomovy uši, a pevněji sevřel jeho ramena. Tom instinktivně utáhl své sevření kolem Billova pasu a poslal soucitný pohled po Gustavovi, který stál jako přibitý na místě za jeho bratrem v letištním terminálu. Gustav na něj stoicky hleděl nazpět, ale Tom ho znal dostatečně dlouho na to, aby věděl, že je kvůli tomu všemu rozzlobenější, než se zdá být. Georg byl také tichý, Tom ho cítil za svými zády. Nebyl tak klidný, jak dával najevo. A Bill… Bill byl jen vyděšený.


Tom zavřel oči před Gustavovým pohledem a vychutnával si pocit svého dvojčete v náručí. Sotva si od té noci dovolil se Billa dotknout, natož aby ho objal, hluboce vdechl a ta známá vůně a způsob, jakým se Bill zachvěl, to vše byly jen připomínky toho, proč odcházel.
Ve své vědomé mysli se hodlal vrátit. Jen potřeboval pár měsíců. Nějaký čas bez Billa tak blízko pokaždé, když byl vzhůru, nějaký čas pro ně oba, aby zapomněli. Zavolání Jamiemu, jejich tour manažerovi při poslední návštěvě Států, se v tuto chvíli zdálo být tím nejlepším nápadem. Jeho byt byl přímo na pláži. Tom mohl relaxovat, chodit na večírky, mít sex. Vrátit se do normálu.
Tom zvedl levou ruku k zadní straně Billovy hlavy, jemně si na prsty natáčel dlouhé prameny jeho vlasů a natočil si Billovo ucho ke svým rtům. "Já se vrátím," ujistil ho.
"Slib mi to."
Tom si dovolil vtisknout polibek na Billův ušní lalůček. "Slibuju."


"Tys mi lhal."
Tom byl natolik vylekán tím náhlým zvukem slov, až sebou škubnul a zvedl hlavu. Obrázek sebe a svého bratra, který zvedl z nočního stolku, mu volně visel v ruce po jeho boku.
Billovy oči byly pevně namířené na něj, ruce měl stále překřížené na hrudi a ramena nahrbená.
Tom ho nemusel žádat, aby to vysvětlil. Ten slib byla poslední slova, která kdy s Billem promluvil až do dnešního dne. Poté strávil celé měsíce ignorováním svého mobilního telefonu, než si nakonec koupil nový, změnil nejen své číslo, ale i přístroj. Příležitostně poté, Bill, jeden z ostatních členů kapely, nebo jeden z jejich týmu, zejména David, zkoušeli Jamieho telefon nebo pevnou linku. A tak si Tom našel své vlastní bydlení. A než si to uvědomil, žil v LA. A Jamie se přestal zmiňovat, že Bill volal.
Musel se mu vyhnout. Nebylo to tak, jako by chtěl skončit tady, kde byli právě teď.
Tom potřásl hlavou a tiskl rámeček fotografie tak silně, až to bolelo. "…neměl jsem to v úmyslu."
"Mohl jsi zavolat," připomněl mu Bill, do jeho pečlivě vystavěného kousavého klidu se vkrádal vztek. "Říct mi, že tam zůstáváš. Kdyby nebylo Jamieho, ani bych nevěděl, že jsi naživu."
Tom cítil, jak sebou viditelně škubl. "Nemohl jsem." A nevěděl, co dalšího Billovi nabídnout, kromě naprosto nedostatečného: "Omlouvám se."
Bill jednoduše pokrčil rameny, odstrčil se od rámu dveří a otočil se ven na chodbu.
"To nestačí."

Lykara 35.

Včera v 15:00 | Janule |  Lykara
autor: Bitter






"Tak, kurva, přestaň už!" Zakřičel znovu Tom, když Dorien ignoroval jeho slova, a jen co se Bill před jeho očima zotavil z plamenů, sebral mu veškerý vzduch z plic.
"Moc pospícháš, Králi... ještě jsem si neužil žádnou zábavu." Odvětil mu Dorien, ale Billa pustil, a ten se na zemi schoulil do klubka.
Tom nechtěl nic jiného než jít, sevřít ho v náručí a odnést ho někam pryč.
Věděl, že jeho křik už z hlavy nedostane.
"Nezkoušej mě podvést, to už tady bylo s tvým bratrem, a jak jsi právě viděl, je mnoho způsobů, jak tě za to skrze něj můžu potrestat. A můžu to dělat znovu a znovu, dokud mě to neomrzí. Až bych skončil, nezbylo by z něj nic a sám by mě prosil, aby směl do deníku psát sám a mohl to skoncovat sám se sebou. Nemysli si, že bych to neudělal." Zapředl a kývl na Lalitu, aby Toma odvedla k pultíku mezi trůny, kde deník byl.
Temná mu sundala okovy a nabídla mu pero z kouřového skla.
Dorien si klekl před Billa, smýkl s ním, aby na něj Tom dobře viděl, a odsunul mu z tváře vlasy.
"Jediná chyba... a budeš litovat." Varoval Toma a nechal na prstech roztančit plameny. Přidržel je nebezpečně blízko Billových vlasů a usmál se na něj, jako by se tygr usmíval na svoji kořist.


"Přepíšu to." Zopakoval Tom pevně a Bill začal zběsile vrtět hlavou. Zapřel se dlaněmi, aby se alespoň trochu zvedl ze země.
"Tome, to ne..." Dorien ho ranou do obličeje srazil zpět a Lalita kývla k prázdné stránce.
"Víš, co máš dělat... Máš jen jednu šanci." Sykla, když Dorien začal diktovat, a předstírala spokojený úsměv, když se Tom rozepsal.


Bill se znovu zapřel a pokusil se postavit. Dorien ho kopl do kolení jamky a Bill spadl nazad. Místnost naplnil jeho zoufalý šepot. Na křik se mu nedostávalo sil.
"Tome, ne... nedělej to... prosím... já to vydržím... prosím... nesmíš to udělat, Tome..." Ruka se mu rozechvěla, když Bill otevřel jejich pouto a dál naléhal, aby přestal.
Možná, že právě udělal největší chybu v životě. A možná, že ne...
Jen na chvilku se odvážil zvednout pohled od stránek a podívat se na něj na druhém konci sálu.
"Tome, prosím…"
Věř mi, Billy… pronesl v duchu a znovu sklopil oči k papíru.


Vampire sunrise 11.

Pátek v 16:00 | Janule |  Vampire sunrise
autor: Becs






Z Billa jako by se rázem stal úplně někdo jiný. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo krví, sexem nebo kombinací obojího, ale rozhodně jsem si nehodlal stěžovat. Najednou zmizel ten náladový výbušný morous, u kterého jsem nikdy nevěděl, jak se zachová v příští vteřině. Proměnil se v to nejveselejší a nejpřítulnější stvoření, jaké jsem měl možnost poznat. Strávili jsme v bazénu a u něj ještě několik hodin a jen málokdy jsme se od sebe vzdálili na více než metr. Neustále se mě dotýkal a líbal svými lačnými ústy. Nakonec to byl hlad, který nás donutil se obléct a vydat se zámkem pro něco k snědku.
"Co by sis dal? Nechám nám to poslat do pokoje," otočil se na mě Bill, když jsme procházeli jednou dlouhou chodbou, ve které jsem ještě nebyl. Tiskl mou ruku ve své a já byl tak šťastný, že jsem se skoro vznášel nad zemí.
"Co kdybychom prostě zašli do kuchyně a něco si tam vybrali?" nadhodil jsem.
"Do kuchyně?" pohlédl na mě můj společník, jako bych se snad zbláznil. "Nejsme si jistý, jestli jsem tam vůbec někdy byl."
"Ty jsi nikdy nebyl v kuchyni?" vyprskl jsem smíchy a na moment si ho přitáhl k sobě, abych mu mohl věnovat polibek.
"Nevím, jestli sis všiml, ale na tohle tu máme služebnictvo," namítl a zakřenil se na mě.
"Takhle to bude rychlejší," odbyl jsem ho a teď jsem to byl pro změnu já, kdo ho prováděl zámkem. V kuchyni už jsem párkrát byl a vedlo do ní více chodeb. Poměrně rychle jsem se spřátelil s kuchařkami, a i přesto, že to byly upírky, cítil jsem se s nimi dobře. Oslovovaly mě pane, i když jsem je opakovaně prosil, aby to nedělaly. Braly mě jako váženého hosta, a to jsem byl jen člověk, a na potravním řetězci jsem stál až pod nimi.


Welcome to my honeymoon

Pátek v 15:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Vanity Blair






Bill netrpělivě čekal na svůj druhý kufr. Železný pás stále kroužil kolem dokola, ale jeho druhé zavazadlo se stále neobjevilo. Začínal být lehce podrážděný. Nejen, že už byl téměř dvacet hodin na cestě, ale věděl, že cesta do pronajatého apartmánu potrvá ještě minimálně další tři hodiny, také se tu musel mačkat se šílenci, kteří kroužili kolem pásu v opačném směru, aby jim jejich kufry snad neutekly, a ještě ke všemu musel snášet vrkání zamilovaných párů, kterých tu jako na potvoru bylo víc než dost. To se snad všichni spolčili a jeli na dovolenou tam, kam on, jen aby mu neustále připomínali, jak dopadl?
Když konečně zahlédl svůj kufr, počkal, až se k němu přiblíží, a vzal si jej. Zavrčel, když do něj jeden nechutně zamilovanej vyvoněnej chlap strčil a sám se natahoval pro kufr se srdíčky. Odfrkl si, vzal svá zavazadla a vydal se ven z letištní budovy.


Na nedalekém parkovišti si od nepříjemného hlídače vyzvedl klíče k vypůjčenému autu. Chvíli bloudil po rozlehlém areálu a v duchu si nadával za tak těžké kufry, když však našel, co hledal, proklínal toho kalifornského bastarda ještě víc než kdykoliv předtím od doby, co nastoupil do letadla.
Místo naleštěného, klimatizovaného a pohodlného auta stál u něčeho, čemu chyběla střecha i boční okýnka. Ale co mohl vlastně čekat, když letěl namáčknutý v turistické třídě. Vztekle naházel kufry na zadní sedačky, z příručního zavazadla vytáhl kšiltovku a narazil si ji na své dříve perfektně vystylované vlasy. Sedl si za volant, nastartoval a tiše se obával toho, co za hrůzy jej ještě možná čeká. Asi měl přeci jen zůstat v LA.


Jakmile opustil letištní parkoviště, nacvakal do navigace místo svého čtrnáctidenního pobytu a doufal, že to nebude nějaká špeluňka - přeci jen, mělo to pro něj být překvapení, a když už ten zmetek šetřil na cestě i na vozidle, možná to bylo kvůli místu; alespoň v to doufal. Cesta vedla převážně kolem pobřeží a naštěstí nebylo ještě takové vedro. Provoz se zdál až neuvěřitelně mírný, i když s ohledem na dopravní zácpy v LA bylo všechno fajn. Krajina kolem vypadala slibně, Bill si užíval výhled skrz přední okno. Možná proto, že to bylo jediné okno v autě. Naštěstí to vypadalo, že Wrangler nemá žádné vady, jel téměř sám, a tak se Bill nemusel dohadovat s volantem, kdo bude řídit. Rádio tiše vyhrávalo, zdálo se, že signál je tu skoro všude.
Zrovna když projížděl malým městečkem, zahlédl světelnou ceduli, která lákala na andělské snídaně, a jemu zakručelo v břiše. Zamířil směrem, který cedule uváděla, a zanedlouho dojel k malému bistru u hlavní silnice. Zaparkoval hned u vchodu a zamířil dovnitř. S konvicí horké kávy jej uvítala usměvavá starší žena a cosi drmolila ve španělštině. Popadla ho za ruku a vlekla do prázdného boxu. Do připraveného hrnku nalila kávu a pořádně si návštěvníka prohlédla.


Die Wächter 14.

Čtvrtek v 16:00 | Janule |  Die Wächter
autor: Synnie




Čas rychle ubíhal, jak cestovali, obzvláště na lodích. Muži drželi kurz, který je vedl domů, i když se spíše nechali unášet proudem namísto veslování. Avšak byli přístupní i vedlejším výletům. Jídlo byl důvod většiny jejich zastávek.
Ale ne vždy.
Bylo teplé léto, když se Thorbjörn ráno probudil. Popadl své podvlíkačky, vyklouzl od spícího Cala a opustil přístřešek na Drace. Jeho bystré oči pozorovaly okolí. Něco se mu nezdálo, ale nemohl přijít na to, co. Nehýbal se, a když k němu Cal přistrčil jídlo, jedl velmi roztržitě. Veškerá jeho pozornost se upírala na lesy obklopující rokli, v níž se nacházeli.
Na Severovýchodě to konečně zachytil. Kouř, lehce se dmoucí nad vrcholky stromů.


"Muži!" Zařval vojenský vůdce. Ukázal na směr, z něhož kouř přicházel. "Do boje!"
Žádná povzbuzující slova nebyla potřeba. Muži se okamžitě přesunuli k pádlům a začali odhodlaně veslovat vstříc kouři. Lodě se rychle pohybovaly přes vodu. Jak se přibližovali, spatřili jiné lodě, které už tam kotvily. Vesnice, se kterou Strážci často obchodovali, byla pod útokem mužů, které Thorbjörn považoval za nepřátele. Nebyli to Strážci, ti patřili pouze k Thorbjörnovi, a nebyli to ani Berserkrové. Ne, byli to obyčejní válečníci.


Muži, kteří na Thorbjörnových třech lodích neveslovali, se připravovali. Oblékli si brnění, připevnili si své meče a vdechli prášek, který je učinil nemilosrdnými. Vyměnili si pozice, aby se mohla druhá půlka také připravit. Jakmile byli dostatečně blízko, spustili kotvu a plavali na pobřeží.
Rozzuřený Tómas vedl útok vpřed. Byly tam pobíhající ženy a malé děti, což vyvolávalo dojem, že útok přišel bez varování. A takoví lidé byli povražděni. I v krveprolití měli Strážci víc cti. Muž s hadími vlasy máchl svým mečem a útočníkova hlava se skutálela k zemi. Otočil se a rozsekal tolik pustošících nepřátel, kolik mohl.


V jakémkoli útoku na vesnici, který byl proveden muži z Cortburgu, nebyla dotčena žádná žena. Vypadalo to však, že tihle muži nebyli tak čestní, neboť zatímco Tómas, a dokonce i nemilosrdný Ville bořili své čepele pouze do mužů, nepřátelé sekali svými meči jak muže, tak ženy.
Dokonce děti nebyly v bezpečí. Jejich pronikavý křik Tómase paralyzoval, přestože byli uprostřed krveprolití. Nebyl jediný, kdo na tom byl takhle. Mnoho Strážců strnulo. Byl to Cal, kdo se nakonec pohnul první, když zachytil okem malou dívenku, která mu připomínala syna jeho milence v holčičí verzi.
Skočil kupředu a ponořil svůj meč do jednoho z nepřátelských mužů jen sekundu předtím, než do dívenky pronikl.
A tak se Strážci ujali vedení a zabíjeli zbabělé nájezdníky.
Pokud pachatele nešlo zabít, nebo tu bylo mnoho mužů, kteří šli po malé holčičce nebo klukovi, oběť byla zabita. Předávání od muže k muži a znásilňování proti jejich vůli byl jistě horší osud než smrt. A tak je Strážci zachraňovali od prožití takových hrůz.


Další články


Kam dál