The Hitchhiker 24.

Včera v 16:00 | Janule |  The Hitchhiker
autor: Zarlina


Proč jsi vzhůru?


Bill ležel a zíral z okna s Tomovými silnými pažemi kolem sebe. Zapomněli zatáhnout závěsy, než šli do postele, takže měsíční světlo svítilo přímo na něj a Billova mysl pořádala závody, zatímco cítil Tomovo pomalé oddychování na svém krku. Zdálo se, že starší muž spal a vůbec nevěděl, jak Billa jeho myšlenky udržovaly vzhůru, takže pro něj bylo nemožné si odpočinout. Sotva se odvažoval dýchat ve strachu, že by Toma probudil, a i přesto, že se mu leželo velmi nepohodlně, nezměnil svou pozici. Nechtěl rušit Tomův spánek, nechtěl, aby mu kladl otázky.


Nemohl usnout. Snažil se o to hodiny, ale prostě se nedokázal uvolnit. Tomova slova mu zvonila v uších a bez ohledu na to, jak moc se snažil, nedokázal v nich najít žádnou útěchu, protože i když jej Tom úplně neodmítl, zároveň mu ani nic neslíbil, a to bylo právě to, čeho se Bill obával nejvíc. Že nevěděl.


"Podívej, Bille," povzdechl si Tom, zatímco Billovi odhrnul z očí pár pramenů jeho vlasů. "Mám tě rád, opravdu, opravdu mám, ale vzít tě s sebou… Bylo by to proti pravidlům. Mohl bych dostat padáka, pokud by to někdo zjistil, a jak víš… já tak trochu svou práci potřebuju."
Bill přikývl. Chápal to. Nelíbilo se mu to, ale chápal to. "A není to tak, že bych nechtěl dát tomuhle, cokoliv to vlastně je, šanci, protože opravdu chci, ale nejsem připravený se vzdát své práce a celého svého života kvůli někomu, koho znám jen týden."

 


Tenderness

Včera v 15:30 | Janule |  Manips
by Karina 2402



Blue Bird 25. (2/2)

Včera v 15:00 | Janule |  Blue Bird
autor: B-kay






"Co to vyvádíš?!"
"Co bych vyváděl? Snažím se to zachránit. Chutnals to? Je to odporné!"
"Jistěže jsem to chutnal, myslíš si, že jsem naprostý idiot? Té omáčce nic nechybí, je skvělá!"
"Je odporná, takhle z tebe nikdy nebude dobrá hospodyňka."
"Přestaň s tím. Co to do tebe zase vjelo? Chováš se jako úplný vůl."
"Já? Podívej se na sebe! Když se já chovám jako vůl, tak ty se chováš jako totální blázen. Přemýšlíš někdy vůbec, Gustave?"
"Bavíme se ještě pořád o omáčce, nebo zase strkáš nos do věcí, do kterých ti nic není?"
"Jdi do prdele."


Bill vykulil oči a společně s Tomem sebou vyděšeně trhli, jakmile se zevnitř ozval ostrý zvuk skla tříštícího se o dveře. Tom zamrzl s rukou na klice, nejistý, jestli má nebo nemá zaklepat.
Měli menší zpoždění; potíže s autem a Billův neposedný měchýř se postaraly o to, že jim cesta trvala o tři hodiny déle, než měl Tom původně v plánu, a když konečně dorazili do cíle, stmívalo se. Byl si jistý, že mu to Georg pořádně spočítá a byl připraven udělat cokoliv, aby mu bylo odpuštěno, ale to, čeho byli právě svědkem, nečekal ani v nejbláznivějším snu.
Váhavě přešlápl na místě a podíval se na Billa, který jej po celou dobu sledoval smutným pohledem. Takhle si Tom to překvapení vůbec nepředstavoval. Bill se měl radovat, měl se usmívat jako sluníčko a poskakovat na místě, jako to dělal vždy, když byl z něčeho nadšený. Měli společně strávit hezký večer, pořádně se najíst, opít se a na druhý den vyrazit za další částí Tomova překvapení. Chtěl, aby bylo všechno skvělé, opravdu zoufale mu toužil vynahradit všechen čas, který promarnili, ale tohle rozhodně nebyl dobrý začátek.


"Překvapení," řekl rozpačitě, koutky úst se mu zkroutily do drobného úsměvu, který naneštěstí nebyl vůbec přesvědčivý. "Bille, já-"
Oba zděšeně nadskočili, jakmile se zevnitř ozvala další silná rána, za kterou následoval proud těch nejvybranějších slov, jaké klukům přišly na rozum. Tom si nebyl jistý, jestli jsou si vůbec vědomi toho, co vyvádějí.
"Co to dělají?" zeptal se Bill nešťastně s uchem přilepeným na dveřích a malého kroutícího se Pumbu přitiskl ještě víc na svůj hrudník.
"Hádají se," řekl Tom a zoufale hleděl na vchodové dveře, jako by mohl upřeným pohledem vyrýt do dřeva díru a zjistit, co se děje uvnitř. Nebyl si ale celkem jistý, jestli to vůbec chtěl vědět. Byla to jeho chyba. Kdyby přišli včas, nic by se nestalo.
"Nikdy se nehádají."
"Já vím."
"Ještě nikdy jsem je neviděl se hádat. Rádi se popichují, ale vždy to bylo v rámci legrace. A Gustav? Je vždy tak klidný, nikdy bych nevěřil, že je schopen takhle vybouchnout. Tome, je mi z celé téhle situace divně. Neměli bychom tady být."
Odvrátil pohled a zvedl ruku, aby si sundal z očí legrační dioptrické brýle se sytě červeným rámem, které nosil jako malé dítě a které náhodou našel ve skříni. Byl svým objevem tak nadšený, že se hned utíkal pochlubit Tomovi a i když on jeho nadšení nesdílel a celou cestou si jej kvůli nim dobíral, nevadilo mu to. Věděl, že to Tom nemyslí vážně, a i kdyby, měl tak skvělou náladu, že mu to vůbec nepřekáželo. Těšil se na Tomovo překvapení, těšil se na čas strávení s ním a celou cestu si v mysli utvářel různé scénáře, kam asi půjdou a co budou dělat. Vezme jej Tom do přírody? Ale s tím, že zůstanou na prahu dveří a nevědomky se stanou svědky snad první hádky, kterou mezi sebou Géčka měla, jaksi nepočítal.


Live my life 1.

Včera v 14:00 | Janule |  Live my life
autor: Neilinka


Ahoj twincesťáci, po dlouhé době se vracím s novou povídkou. Doufám, že se Vám bude líbit a samozřejmě budu ráda za každý komentář. Užijte si ji.
Nei


(Bill)


Realita. Co tohle slovo vlastně vyjadřuje? Je to něco, v čem žijeme. Co pokládáme za pevné a neotřesitelné. Něco, co nás formuje a z čeho vycházíme, když se máme v životě rozhodnout. Ale co když je realita někde úplně jinde, než za co jsme ji doposud považovali?
Přesně takové myšlenky mi běhaly hlavou, když se mi dostaly do rukou testy DNA. Jak málo stačí k tomu, aby se celý život obrátil vzhůru nohama. Nebyla potvrzena žádná příbuzenská vazba...
Seděl jsem v nemocničním pokoji obklopen dvěma lidmi, které jsem až do tohoto okamžiku považoval za své biologické rodiče. Těžko říct, pro koho zjištění, že jimi ve skutečnosti nejsou, byl větší šok.
Připadal jsem si úplně prázdný, a přitom přehlcený miliony otázek. Jak se to stalo, kdy, proč, co bude dál?
Sedmnáct let.


Táta jen nevěřícně kroutil hlavou a koukal kamsi do prázdna uprostřed stěny mého pokoje. Máma tiše plakala a držela si hlavu v dlaních. Každý se s tou novinou potřeboval vypořádat po svém, i když bylo velmi pravděpodobné, že se nakonec u nás všech vystřídají všechny stavy.
Proklínal jsem se za svou nešikovnost. Byl jsem takový odmalička, ruční práce a fyzické výkony mi nikdy nešly, ačkoli celá rodina byla banda sportovních nadšenců a nikdo nemohl pochopit, kam se jejich geny vytratily. No, teď už to bylo celkem jasné.
Zatím se mi ovšem nikdy nepovedlo způsobit si tak vážný úraz, abych při něm utrpěl velkou ztrátu krve. A vzhledem ke zjištěné vzácné krevní skupině, které měli na skladě nedostatek, se rozhodli odebrat krev rodičům. Jaké to bylo překvapení, když ani jeden nebyli vhodným dárcem.


Já nejsem já 34.

Sobota v 16:00 | Janule |  Já nejsem já
autor: Janule




L. A. neděle 23. února 2014

"Konečně sami," vzdychl s úlevou Bill v předsíni a skopl boty, když za nimi zapadly dveře domu. "Už jsem myslel, že mi z toho ženskýho štěbetání upadne hlava," došel s Pumbou v náručí na sedačku v obýváku, položil ho a rozplácl se na ni jak široký tak dlouhý.
"Jo, ty dvě jsou naprosto k nezastavení," přitakal Tom při vzpomínce na přítelkyně Géček, které tentokrát přiletěly s nimi, "skoro jako ty," dodal si jen tak potichu sám pro sebe, nechtěl mít doma potíže. Srovnal Billovy rozházené boty a k nim připojil i svoje vlastní. Nesnášel, když se v domě roznášel prach a písek z ulice, což většina jejich zdejších návštěv nechápala. Amíci se prostě nepřezouvají, i kdyby zrovna šlápli do psího bobku. "Ale díky nim máme svůj klid, to musíš uznat," došel k Billovi, posadil se vedle něj, objal ho kolem ramen a políbil na čelo. "Představ si, že by všichni čtyři bydleli tady, to bych ti nemohl dát ani pusu."
"Jo, máš pravdu," přikývl Bill spokojeně, miloval pozornost, kterou mu Tom poslední dva týdny věnoval; láskou Billa několikrát málem udusil, jak ho pořád objímal, aby si užil jejich nového vztahu. "Museli bychom při tom být zticha," dodal a pohladil Toma po stehně.
"Strašná představa," přikryl Tom Billovu ruku svou a přesunul ji kousek výš na to správné místo. Bill bez váhání stiskl a Tom vzdychl. "Co bychom celé dny dělali?"
"Nevím, ale určitě by to nebyla taková zábava," odpověděl Bill a chtivě se zašklebil, zatímco rozepínal Tomův zip u kalhot.
"Chceš to dělat tady?" zeptal se Tom překvapeně, když mu Billova ruka zajela pod boxerky a Pumba vedle něho na sedačce lehce zachrápal. Ty dvě ženské neutahaly jen dvojčata, ale i jejich naprosto ťuťuňuňu k sežrání štěně.
"Proč ne?" zeptal se Bill. "Tady jsme to ještě nezkoušeli," zapřemýšlel, když v hlavě probíral místa v domě, kde se během posledních dvou týdnů s Tomem milovali.
"Ok," už nic nenamítal Tom, byl po dvou dnech strávených s Géčky a jejich přítelkyněmi v pronajatém apartmánu totálně nadržený.


Sabine a Isabela byly sice sympatické, ale typické ženské, co nezavřou pusu, což veškeré muže v okolí dost vyčerpávalo, zvlášť když dva z nich nemysleli na nic jiného, než jak by se vypařili a rozdali si to spolu kdekoliv, kde je ve dveřích klíč. Neudělali to jen proto, že byli slušně vychovaní. Už tak si Gustav všiml, že se k sobě dvojčata chovají jinak než dřív, což zavinily hlavně neustále špatně skrývané doteky, které si Bill ani Tom nemohli odpustit. Naštěstí to všechno padlo na vrub Billově ztrátě paměti a Gustav s Georgem si na to po chvíli zvykli. Zvlášť po několika skleničkách to přestali řešit úplně.
K Tomovu překvapení jim Gustav oznámil, že na Silvestra požádal svou dlouholetou přítelkyni Sabine o ruku a do roka a do dne se budou brát. Dvojčata jsou na svatbu samozřejmě zvána, což zvlášť Bill přivítal s nadšením, protože ho Gustav požádal, aby mu šel za svědka. Tom se nezmínil ani slovem, že na Silvestra udělal totéž, ale překvapilo ho, jak dávno a daleko mu to teď připadá. Neuvěřitelné.


Devil & Angel

Sobota v 15:30 | Janule |  Manips
by Karina 2402


Nechci si víc přát… jenom mě měj rád! 2.

autor: Ann


Anděl v pekle


Když zaslechnete anděla, tak to z hlavy jen tak nedostanete. A když máte možnost spatřit i jeho oči a jste mu tak blízko… navždy vás to poznamená a změní. Od základu.
A přesně to se odehrálo i se mnou. Během pár minut byl změněn a překopán můj dosavadní život. Nevím, mám-li to nazývat poblázněním, okouzlením nebo uchvácením, ale bylo to opravdu silné. A já tomu nemohl vzdorovat. A vlastně jsem ani nechtěl.
Nechal jsem se vytrhnout ze svého dosavadního života plného tmy a místo toho jsem začal hledat. Každý večer jsem chodil do toho parku, kde jsem ho potkal. Sedával jsem tam dlouhé hodiny. Čekal jsem. Stále a stále dokola. Den po dni. Týden po týdnu. A ani po dvou měsících jsem se nevzdával. Ty pocity stále doutnající uvnitř mě byly moc silné. Nemohl jsem je potlačovat. Proto jsem jim podlehl.
Odhodlaný a s neutuchající touhou uvnitř sebe jsem usiloval o nalezení svého odrazu. Své spřízněné duše…
Trpělivost přece přináší růže… ne?



"Tome! Hej! Posloucháš mě?! Haló! Země volá dredatou hlavu!"
Trhl jsem sebou a omluvně jsem se usmál na Samanthu - svou spolužačku, která se mnou právě jela autobusem domů. "Promiň, říkala jsi něco?" zeptal jsem se nevinně.
"Už ti někdo řekl, že jsi poslední dobou ještě větší ignorant než obvykle?!" rozkřikla se dopáleně a v očích jí vířila vzteklá modř.
"Ano, jenom za tenhle den jsi mi to zrovna ty řekla už pětkrát," zasmál jsem se, i když jí zcela očividně do smíchu nebylo. Právě naopak.
"Jsi vážně hroznej!"
"A jsem na to hrdý…" vyplázl jsem na ni jazyk a zadíval jsem se ven z okénka.
Jelo hodně lidí a my museli stát. Mně osobně to ani trochu nevadilo. Navíc jsem byl bokem namáčknutý u okýnka, takže jsem se neměstnal mezi těly uprostřed uličky, a to byla přece jenom výhoda. Natisknout se v tomhle vedru čelem na chladné sklo byl ráj.


Schrei! 4.

Sobota v 14:00 | Janule |  Schrei!
autor: Fallen_Angel


Po trochu delší době se opět ozývám s povídkou. Není to úplně ideální děj, sama jsem si to představovala jinak, ale další díl by měl být o kapku lepší :D Nebudu vám lhát, pár nápadů na psaní by mi bodlo :D Ne, vůbec se vám nepokouším lézt do zadku :D
Jen se do mě opřete a neberte si servítky :P


pairing Bill/Andy


Modroočko seděl za stolem, syčel bolestí a proklínal včerejší noc. Byl opilý prakticky po celou dobu, co byl v klubu, ale když odtrhával Billa od toho kluka, cítil se střízlivější, než normálně. Nadával si za to. Proč to vůbec dělal? Nechápal sám sebe. Nic si od toho nesliboval. Nechtěl. Bill byl egoistický teplý idiot.
"To tě Bill včera naštval, že jsi tak vyletěl z klubu a hnal nás domů?" Promluvil CC, který si zrovna přisedl ke stolu se šálkem ranní kávy. Na včerejší divokou pařbu byl překvapivě čilý.
"Ještě ty začínej…" Zabručel černovlásek a prohrábl si vlasy.
Po chvíli přišel dolů Bill. Měl na očích sluneční brýle a vypadal příšerněji než normálně. Andy se ušklíbl. Mladík si napustil do sklenice ledovou vodu a hodil do ní aspirin. Posadil se s pitím na linku, protože vedle Andyho se odmítal posadit. I tak se na něj však musel dívat, neboť ho upoutal jeho pohyb, když si prohrábl vlnité vlasy. Musel uznat, že na tu chviličku vypadal dost dobře. Nepatrně zavrtěl hlavou. Nesnáší tě, Bille! Ten by o tebe nezavadil ani pohledem! Okřikovalo jej ostře jeho svědomí a on mu dal skromně za pravdu. CC vstal s kávou v rukou a nechal dva rivaly o samotě. Andy se také rozhodl uhasit žízeň a vstal. Jenže na lince seděl Bill a jenom tak náhodou zrovna seděl pod skříňkou, kde byly sklenice.


Ďábelsky se usmál a stoupl si před Billa. Ten než stačil jakkoli zareagovat, měl před svým obličejem Andyho hruď. K jeho smůle měl v tričku díry, které tam byly samozřejmě naschvál, ale zrovna v místech, kde být nemusely. A jako bonus ještě nádherně voněl. Chlapec se zhluboka nadechl, jenže modroočkův smích ho donutil spadnout zpět do tvrdé reality. Trpce zavřel oči.
"Bacha, mladej. Jsem hetero. Mám nápad. Jestli jsi nadrženej, ošoustej toho svýho bratříčka. Anebo ještě líp, omrdej se sám smetákem." Plivl mu Andy do obličeje a otočil se na patě. Koutkem oka pak sledoval, jak Bill rychle stírá slzičky z tváří a utíká nahoru. Minul se s Ashem, který se naštvaně podíval na svého kamaráda.
"To's posral."
"Cože? Nic se nestalo. Je to citlivka." Pokrčil zpěvák ledabyle rameny a napil se. Ashley k němu přidupal a vzezřením připomínal rozzuřeného býka.
"Nezapomínej, že já o tobě vím něco, co ostatní ne. Asi bys nebyl rád, kdyby Bill zjistil, že jsi na stejné lodi jako on." Zasyčel mu baskytarista do obličeje. Jeho o hlavu vyšší přítel na něj varovně zavrčel a přivřel víčka, čímž jeho jasné oči nabraly temný odstín.
"To-si-zkus." Odsekal slovo od slova a s dětinským dupáním vyšel schody do svého pokoje a nezapomněl řádně třísknout dveřmi.


Unbreak My Heart 11.

Pátek v 16:00 | Janule |  Unbreak My Heart
autor: elvisfan


Co Bill udělal


"Zjistil jsem to náhodou. Byl jsem tak rozladěný, že Georgova mamka dala svolení, aby ho prostě... rozebrali. Nebo tak mi to alespoň připadalo. Tak jsem se tam prostě jen procházel a pak jsem viděl Georgova doktora a ještě nějakýho jinýho, jak mluví se sestrama. Myslím, že koukali na tu čekací listinu, na který jsi byl, a zrovna s někým volali. Slyšel jsem je říct Tom Kaulitz a Nemocnice Svatého Josefa v Atlantě. Trvalo mi tak pět minut, než jsem se rozhodl."
"Takže jsi jel sem, do nemocnice." Tomův hlas v sobě neměl ani špetku emocí.
"Cítil jsem, že musím. Georg umřel a já... já chtěl... musel jsem vidět osobu, které to srdce dali. Řekl jsem na recepci, že jsem tvůj bratranec a celou noc a další ráno čekal, než mi řekli, že jsi pryč ze sálu, na pokoji. Tak jsem..."
"To jsi neudělal."
"Šel jsem do tvýho pokoje. Už končily návštěvní hodiny a já..." zastavil se, když se Tom najednou zvedl, přecházel za křeslem a hrál si s rukama. "Čekal jsem na konci haly, než tvoji rodiče odešli, a pak... jsem se na tebe šel podívat. Spal jsi, tak jsem... tam jen stál a koukal na tebe. Jenom pár minut a pak jsem musel odejít. A jel jsem přímo zpět do Savannah."


Just us

Pátek v 15:30 | Janule |  Manips
by fiftyshadesoftwincest


poslala Gabby :o)



Další články



Kam dál