Work Out 41. (1/2)

Včera v 18:00 | Janule |  Work Out
autor: mohanrocks


"Slyšel jsi to?" Bill naklonil hlavu na stranu poté, co si natáhl tričko.
"Slyšel co?" Tom se na něj zmateně podíval ze své pozice vsedě na posteli, kde si obouval boty.
"Myslím, že jsem zezdola slyšel hluk," zašeptal Bill s vykulenýma očima.
Dredáč se zadíval na hodiny a zjistil, že jsou skoro tři ráno. "Doprdele," zamumlal. "Jdu to rychle zkontrolovat." Vyskočil a tiše se vydal ke dveřím, otevřel a vystrčil hlavu. Soustředěně naslouchal.
"Jsou doma?" Billův hlas zazněl přímo za ním. To ho překvapilo a způsobilo, že trhnul rukou, která stále spočívala na klice, a bouchnul se dveřmi do hlavy.
"Kurvaaaaaa." Tom si nemohl pomoct, zasténal bolestí.


"Tome??" Matčin hlas zazněl z dolního patra. To Toma vytrhlo z jeho utrpení. Rychle strčil hlavu zpátky do pokoje a zavřel dveře.
"Jsou tady. Do hajzlu," vydechl trenér a třel si místo na hlavě, kam se praštil.
"Proč jsi, do háje, dělal takový hluk?" zeptal se Bill s panikou v očích.
"Protože můžeš za to, že jsem se bouchnul dveřma do hlavy!" odfrkl Tom. "Nevím, co teď dělat. Půjde sem nahoru, Bille." Pokoušel se nekňučet. "Kurva." Položil si hlavu do dlaní, ta stále pulsovala.
Ucítil, jak se kolem něj omotala Billova paže. "Hej… možná bych mohl vylézt oknem?"
Tom zvedl hlavu a podíval se na svého společníka. "Nemohl. Není tam nic, po čem bys mohl sešplhat."
"Mohl bych se schovat v tvém šatníku?" kývl Bill.
"To nebude fungovat, protože moje máma se tam vždycky dívá, než mi popřeje dobrou noc," opáčil dredáč.

 


Two is better than one 5.

Včera v 17:00 | Janule |  Two is better than one
autor: Kiki


Ahoj! Omlouvám se, že posílám později, ale mám pro to důvod!:D V den otaku srazu jsem se rozhodla, že tam pojedu :3 Bylo fajn, ale kdyby nám sraz nepřerušila bouřka a liják, tak by bylo ještě líp :D Nakonec mě táta vyzvedl a jela jsem s ním do Německa, takže neplánované výlety :D A teď dospávám, protože se jelo přes noc. :D Snad si prázdniny taky užíváte :).
Další věc je, že dnes se dozvíte, co se skutečně stalo s Billovými a Rinninými rodiči. Taky chci říct, že ano, měsíc byl velký skok, ale mezi kluky se nic nezměnilo, takže vám nic neuteklo, nebojte :3 No nic, končím a jděte na to! :3^^ K.



"Tak jdi," pustil Tammy z vodítka, aby se mohla proběhnout. A Rin s ní. "Rin! Daleko neutíkejte!" Zakřičel ještě a posadil se na lavičku. Před ním bylo spousty trávy a lidé zde chodili na procházky se psy, bylo to celkem daleko od dětského koutku, tak to bylo v pořádku.


"Oh, ahoj," Bill zvedl pohled, aby zjistil, kdo na něj promluvil. 'Sakra.'
"Ahoj,…" posunul se více ke kraji lavičky, aby uvolnil místo právě příchozímu.
"Co tady děláš?"
"Um, no… procházka."
"Aha…"
"Ty?"
"No, taky, potřeboval jsem si provětrat hlavu."


"Billy!" Běžela malá holčička směrem ke dvojici na lavičce. Tammy za ní. "Pojďme už!"
"Už chceš jít na houpačky?" Podivil se. Byli tady jen chvíli. Rin jen přikývla hlavou. "Dobře," Souhlasil a podíval se na osobu, co seděla vedle něj. "Umm… Tome, tohle je Rin, moje mladší sestra. Rin, tohle je kamarád Tom," představil je. Teď už Tom bude znát i jeho celou rodinu.
"Ahoj, kamaráde Tome. Půjdeš s námi?"
"No, nevím…" podrbal se Tom za krkem. Nevěděl, jestli to nebude Billovi vadit.
"Billy, Billy, ať jde!"
"Jestli chceš, tak můžeš jít," usmál se Bill a Tom nestačil zírat. Opravdu chce, aby šel? Nemohl odmítnout.
Rin chytila Billa za ruku a už jej rychle táhla na místo, které moc dobře znala. S mámou tam chodila často.

Něco cítit 9.

Pondělí v 18:00 | Janule |  Něco cítit
autor: Allka


A CO SE ZDÁ, JE SEN…


Majid Jordan - Take Control


You can't fight what you do now


Nemůžeš bojovat s tím, co teď děláš


Bill pomalu vylezl z vody. Rukou si projel mokré vlasy. Natáhl se pro ručník, lehce se osušil a pak se posadil do písku. Tuhle část dne měl nejradši. Slunce už nepálilo, chystalo se zapadnout a přenechat vládu svému nočnímu kolegovi, přesto bylo stále víc než příjemné teplo. Bill vnímal, jak rychle voda mizí z jeho kůže. Ani by ten ručník nepotřeboval.
Neodolal. Přestože věděl, že písek pak bude z vlasů dostávat ještě hodinu, natáhl se na zem. O pět metrů dál měl k dispozici lehátko, ale nechtělo se mu přemisťovat. Neměl sílu ani na to se zvednout, aby si pod hlavu dal ručník. Zavřel oči.
Najednou vycítil přítomnost někoho dalšího. Nemusel se ani podívat, věděl, kdo to je. To ta vůně… Bylo jedno, jaký si bratr koupí parfém, Bill vnímal hlavně jeho přirozené aroma. Nikdo mu nikdy tak nevoněl. Zaslechl, jak písek zakřupal někde u jeho hlavy. Tom si položil ručník vedle něj a lehl si na něj. Ležel tak blízko vedle Billa… Nemožně blízko.


"Zase budeš skučet, až ti budu vyndávat z hlavy ten hnus," prohlásil Tom.
"Já vím," opáčil černovlásek. "To nevadí."
"Připomenu ti to, až budeš zase ječet, že to tahá." Bill zaslechl v bratrově hlase smích. Otevřel oči a natočil hlavu, aby na svoje dvojče viděl. Na jeho tváři se skutečně objevil úsměv. Billovi proletělo hlavou, jaké má štěstí, že takový krásný kluk věnuje svoje opravdové úsměvy právě jemu. Uvědomil si, že má husí kůži.
"Těším se na to," zašeptal, tak tiše, že ani nevěděl, jestli to opravdu vyslovil, nebo si to jenom myslel.


Kristy 12.

Pondělí v 17:00 | Janule |  Kristy
autor: Cincina


Sice není komentářů moc, ale i tak si vážím toho, že mou tvorbu někdo čte :-) Děkuji moc.


"Ne! Tom mi neubližuje. Snaží se mi pomoct. Ale myslím, že mně už není pomoci."
"Proč si to myslíš?"
"Protože jsem troska." Složila hlavu do dlaní. "Už nemůžu. Všechno se mi hroutí pod rukama. Dokáže mě rozbrečet jakákoliv blbost."
"Odkdy si ubližuješ?"
"Už od základní školy. Trochu mi to pomáhá. Sice se cítím špatně, ale ne tak moc. A ta bolest, když to dělám… to… je osvobozující pocit. Cítím se volně, jako bych měla někam letět. Ehm."
Scott si pouze něco zapsal.
"Myslíš si, že jsem úplně blbá, co?"
"Ne. Akorát máš se sebou problém. Neměl bych ti něco takového říkat, protože bys to mohla brát jako sexuální harašení, ale podle mě jsi velmi hezká holka. A nepřátelé jsou hlavně ve tvé hlavě. Když je vyženeš, tak ti bude lépe. Musíš život prožít, a ne přežít."


"Neříkej to Tomovi, ale… chci se zabít. Plánuju to asi dva měsíce možná."
"A proč jsi to řekla mně?"
"Nevím."
"Protože chceš pomoct! Kdybys nechtěla, neříkáš to."
"Ne, to si nemyslím."
Ticho. Scott nic neříkal, protože si všiml, že Kristy pootevřela ústa, a pak je zase zavřela. Asi jí to už konečně došlo. Anebo taky ne.


Without your knowledge 6.

Neděle v 18:00 | Janule |  Without your knowledge
autor: Iason


Bill sledoval, jak se Tomova ruka - téměř jako ve zpomaleném záběru - natahuje k pásce. Je konec, zašeptal Bill ve své hlavě. Chtěl křičet, zastavit svého bratra, ale nemohl se pohnout.


Tom se zarazil. Vlastně si tu pásku nechtěl sundávat. Věděl, že kdyby to udělal, kouzlo by bylo pryč, Warren by se stal prostě záležitostí na jednu noc. Chtěl, aby to bylo něco víc. Chtěl Warrena celého pro sebe, žárlil na každého, s kým Warren kdy byl, ačkoliv netušil, kdo to byl nebo kolik lidí to bylo.
Místo sundání pásky poslepu nahmatal Warrenovu tvář. Tomovy prsty jemně přejely po Warrenových očních víčkách, pak dolů po nosu až k jeho rtům. Uchopil Warrenovu tvář a natáhl se, aby druhého chlapce znovu políbil. Cítil, jak se Warren trochu zachvěl.


Bill se skoro rozplakal úlevou, když ho Tom políbil místo toho, aby si sundal pásku. Proč, to bylo nad jeho chápání. Nestaral se o to, zajímalo ho jenom to, že se k němu Tom ještě neotočil zády. Měl další den života. Bill roztřeseně vydechl, tiskl se k bratrovu teplému tělu. Cítil se vyčerpaně - fyzicky i psychicky. Mrknul na Tomův budík: bylo 6:44. Bill byl v šoku. Podíval se na závěsy a opravdu, prosvítalo jimi světlo.
Černovlásek věděl, že musí odejít. Byla jenom otázka času, kdy si Tom sundá pásku, a teď, když měl Bill čas o tom popřemýšlet, opravdu nechtěl, aby to bratr zjistil. Ale jak se mohl vytratit? Zkusil přijít s plánem. Musel něco rychle udělat.


Tom měl v plánu oplatit Warrenovi jeho péči. Vlastně se na to dost těšil, jen si přál, aby nebyl tak neuvěřitelně unavený. Warren se otočil, zhasl světlo a přetáhl přes ně oba přikrývku. Tomovi už začínala být zima, jak tam tak ležel úplně nahý. Posunul se k Warrenovi ještě blíž. Ten k němu byl teď otočený zády. Chtělo se mu spát?
Tom si pomalu sundal pásku. Uviděl světlo prosvítající skrz závěsy a podíval se na hodinky - bylo skoro sedm ráno. Byl vzhůru víc jak pětadvacet hodin. Jakmile si to uvědomil, cítil se ještě unavenější než předtím. Podíval se na Warrena, byl k němu zády a jediné, co mohl Tom opravdu vidět, byly jeho rozcuchané havraní vlasy a to, že má obličej schovaný pod polštářem. Tom se usmál, přitulil se k němu a ovinul ruku kolem jeho útlého pasu. Cítil, jak Warren klidně vydechl. Tom by mohl přísahat, že předtím měl na sobě tričko bez rukávů… V duchu pokrčil rameny.


Breaking Through 54.

Neděle v 17:00 | Janule |  Breaking Through
autor: Muckátko :o*


Příliš zaměstnaný


Tomova hlava bolela. Ne. Ona přímo třeštila.
Za těch několik dní v semestru si Tom opět odvykl do hlavy cpát nové informace, díky kterým mohl postoupit do dalšího semestru a posléze do dalšího ročníku. Měl pocit, že s každou další nově nabytou informací, kterou si přečetl a snažil uložit do mozku, mu hlava doslova praskala ve švech víc a víc a jeho přirozená inteligence klesala rychleji a rychleji.
Zdálo se, že když mu matka říkala, aby nenechával učení na poslední chvílí, měla pravdu. Tom byl ale v poslední době natolik zaměstnaný Billovým chováním a vlastně vším, co se Billa týkalo, že blížící se zkoušky bylo to poslední, co jej trápilo.
Momentálně seděl na posteli jen v tričku a tmavých boxerkách v tureckém sedu, lokty měl opřené o svá kolena a uvědomoval si křeč a bolest, která mu vystřelovala od kyčlí až do boků. Vypadalo to, že kdejaká hloupost byla najednou důležitější a zajímavější než písmenka ve skriptech, která ležela před Tomem na matraci. Jednou zjistil, že to vlastně není tak těžké, když se mu na chvíli podařilo soustředit, a z toho v duchu panikařil, když zjistil, že mu zbývá už jen jeden den a on byl u otázky šest z patnácti. To se raději ani nepozastavoval nad faktem, že kapitola číslo 6, 9 a 10 obsahovala průměrně dvacet stran odborného textu, který Tomovi díky jeho studijní morálce zůstane pravděpodobně navždy utajen.


Ačkoli Billa ujistil, že je v pořádku, když s ním bude v jedné místnosti, ve skutečnosti mu Billova přítomnost trochu vadila, ale neměl to srdce Billa vyhodit po tom, co jej prakticky prosil, aby zůstal v pokoji s ním. Prohlížel si Billova záda, která se pokaždé po deseti minutách vůbec nezměnila, poslouchal, jak Bill škrtá propiskou slova na papíře, do kterého si něco čmáral a ten zvuk se zdál být tím nejhlasitějším na světě, ale byl ohromně zajímavý na rozdíl od kapitoly 6 - Psychologie osobnosti, která měla 3 podkapitoly a deset dalších podpodkapitol. Už jen z toho zjištění se Tomovi udělalo mdlo. Kdyby se tahle jedna otázka rozdělila, vznikly by z ní další 3. Tohle Tom neměl šanci stihnout. Ani kdyby se na hlavu stavěl.

Look at me 19.

Sobota v 18:00 | Janule |  Look at me
autor: Chii-chan


Změna


Bill s Tomem věnovali celý týden většinu svého volného času skateboardingu, jak zněla dohoda se Simone. Když skončil víkend, Simone jim oba skateboardy zabavila a poslala je učit se na závěrečné zkoušky. Oba zasténali a snažili se bojovat, ale nikdo nedokázal Simone přesvědčit, aby ustoupila.
"Dobře, vzdávám se," povzdechl si Tom, protože věděl, že to bude nejlepší. I když Simone nebyla jeho matka, měl ji příliš rád na to, aby ji neposlouchal. Také věděl, že, že se potřebuje učit, jinak příšerně selže, speciálně v chemii.
Bill po něm střelil pevným pohledem, který jasně říkal ´zrádce!´. Bez jeho pomoci věděl, že není žádný způsob, jak z toho uniknout.
"Nevzala bych vám vaše skateboardy, ale nejsem si jistá, jestli ti věřím, Bille. Slyšela jsem o tvých nočních eskapádách," zamračila se jeho matka. Billův pevný pohled se proměnil v zamračené zírání a Tom polkl a zabořil se hlouběji do křesla. "Poslední věc, kterou potřebuješ, je usnout během zkoušky kvůli nedostatku spánku."


"To je týrání! Zneužívání dětí! Ty zlá, zlá ženská!" Zahučel Bill svým obvyklým, přehnaně hereckým hlasem. "A ty! Ty zrádce, jak ses opovážil?" Ukázal prstem na Toma.
"Ale prosím tě, Bille. Jako by mi snad Tom něco skutečně řekl. Mám své vlastní způsoby, víš?" Simone zvedla obočí a zadržovala úsměv, když oba kluky sledovala.
"Vidíš! Nic jsem neudělal!" Tom kolem sebe mával rukama a snažil se odvrátit Billův vztek. "Opravdu, Bille. Uklidni se, je to jen na pár týdnů. Není to konec světa."
"Fajn. Jdu studovat právě teď," odsekl Bill, zvedl se z gauče a zamířil ke schodům. "Mimochodem, oba dva vás nenávidím," dodal, když vešel do svého pokoje. "Zmiz, ty hloupá kočko!"


Pretty Little Secrets 5.

Sobota v 17:00 | Janule |  Pretty Little Secrets
autor: Saline A.


Pro ty z vás, které zajímalo, jak Bushido vypadal jako pan Brambůrek a Bill jako princezna, mám od velice talentované LilKatie připravený obrázek. Sice měl být už u toho 3. dílu (je tam, mrkněte na něj, J. :o), ale já na to maličko zapomněla. Zabte mě! ;)
Nicméně bych vám chtěla všem moc poděkovat za úžasné komentáře a nadšení, které projevujete - děláte mi neuvěřitelnou radost, na každý komentář se těším jako malá holka, budu se snažit vám na všechny další odpovídat! :)
Teď si už ale užijte díl a uvidíme se zase za týden!
Saline A.


Kocoviny jsou nejhorší nepřítel všech mladých. Když předešlý den Bill s Nyzem dorazili k Billovi domů, ještě si otevřeli láhev Tomova Bourbonu (fakt, že ho Tom zabije, Bill ignoroval), načež společně dováděli celou dlouhou noc. Jakmile se ale diva ráno probudila, hořce litovala každičké kapky, jež jí prošla hrdlem. Hlava mu třeštila tak jako snad ještě nikdy, z noci si pamatoval jen útržky. I tak mu ale bylo Nyzeho líto, protože ať se dělo cokoliv, pokračovat to nemohlo. A Nyze nevypadal jako někdo, kdo je na jednorázové povyražení. Bill mu musel zlomit srdce.


*


"Nemůžu tomu uvěřit!" Tom na Billa zíral... nevěřícně, naštvaně, uraženě. "Tak ty ses teď rozhodl vyspat se s celou Bushidovou smečkou? Jsi snad nějaká coura?"
"Au. To bolelo."
"To mě nezajímá," odsekl Tom. Doufal, že se mu to zdá, když ráno potkal Nyzeho v kuchyni, ale když měl ten idiot tu drzost zeptat se ho, kde mají mléko, pochopil, že to rozhodně není sen a málem ho vykopal z domu. "Už jednou jsem ti řekl, ať se ode všech držíš dál a co uděláš ty? Vychrápeš se s dalším z nich! Kdo to bude příště? Kay? Chakuza?" Bill se znechuceně zašklebil, fuj. "Já si prostě nepřeju, aby se tu promenádovali. Ne, nepřeju si, aby se tu promenádoval kdokoliv z tvých... známostí."
"Je to i můj dům," zaprotestoval Bill.


"Pokud nejsi schopný udělat kompromis, tak se odstěhuju," zamračil se Tom. "Já prostě nechci koukat na to, jak střídáš jednoho ubožáka za druhým, Bille. Už mě to prostě nebaví."
"Víš co, Tome, naser si. Mě zase nebaví, jak se mi pořád snažíš řídit život. Co je ti kruci do toho? Je moje věc, jestli spím s Bushidem, Nyzem nebo celým Německem. Spím s nima JÁ a ne ty. Mně případně ublíží, ne tobě. Mám tě opravdu rád, Tome, ale měl bys vědět, kdy tvoje pravomoc jako bratra končí. Já vím, že se o mě bojíš, ale přestaň. Jsem velkej kluk a vím, jak se o sebe postarat."
"Takže přiznáváš, že jsi spal s Bushidem?" Tom hned zaútočil, dneska byl v ráži. Bill frustrovaně protočil očima a lhostejně přikývl, už neměl co ztratit. "Takže jsi mi celou dobu lhal, vymýšlel si historky, když jsi někam šel."
"Tome, vždyť jsi stejně celou dobu věděl, že chodím za ním!"
"Tady jde o to, že jsi mi celou dobu lhal! Ve všem!" zavrčel Tom. "Táhneš to s ním už kolik měsíců a mně jsi neřekl ani slovo! I přes všechna moje varování ses s ním pelešil jako děvka! Vlastně proč jako? Ty jsi BYL jeho děvka!"

Two is better than one 4.

Sobota v 16:00 | Janule |  Two is better than one
autor: Kiki


Čas běžel neuvěřitelnou rychlostí a první měsíc školy byl pryč. Billovi se dařilo celkem dobře, známky byly taktéž dobré. Rin si ve školce našla kamarádky, občas zašly ke Kaulitzovým domů, když byl pátek, a večer si děvčata rodiče vyzvedli. Bill se s Tomem docela rychle skamarádil, ukázalo se, že Tom je naprosto v pohodě kluk. A Alex? Ten se pořád motal kolem černovláska, což Tomovi neskutečně moc vadilo. Ale co s tím mohl udělat? Naprosto vůbec nic.


"Oh, Bille, tady jsi!" Mával Alex na Billa ode dveří třídy, čímž vyrušil Toma a Billa z rozhovoru. Kaulitz se usmál, omluvil se Tomovi a vydal se směrem k Alexovi. "Ahoj, potřeboval bych s tebou mluvit a je to důležité." Chytil Billa za ruku a táhl jej pryč od všech, do prázdné třídy, kde nikdo nebyl, protože byla obědová přestávka. Vlastně se blížila už ke konci.
"Uhm, dobře." Nevzdoroval Bill a nechal se táhnout.


Alex se posadil na lavici před černovláska, který seděl na židli.
"Tak… Bille… Víš… strašně se mi líbíš a já si nemůžu pomoct…" Sledoval reakci černovláska a v duchu se šklebil. "Miluju tě." Vypadlo z něj. Miloval jej? To určitě ne, vždyť, kdo by se do něj zamiloval…? Do tak obyčejného kluka? Vlastně… až tak obyčejný nebyl. Jak svým vzhledem, tak i… chováním, kdy se stranil všech, odmítal všechny nabídky si vyrazit.


Barefoot - How far do you go when you're in love? 5.

autor: Sapere Aude


Nejkrásnější věci


"Takže říkáte, že ho unesli?" zeptal se baculatý policejní důstojník s perem a zápisníkem v ruce.
"Ano, určitě," odpověděla primářka kývnutím hlavy. "Nedovedu si představit, že by utekl sám, to je nemožné! Někdo ho musel unést."
"Máte představu, kdo to mohl být?" zeptal se znuděně policista, škrábajíc se přitom na břiše.
Primářka smutně zavrtěla hlavou. "Nevím, možná někdo z návštěv?"
"Tak tedy," zívl důstojník. "Budeme se muset podívat na seznam návštěv z toho dne a všechny prověřit. Pravděpodobně to byl jeden z nich," dodal, čmárajíc něco do svého zápisníku. "Jak se ten kluk jmenuje?"
"Bill Trümper," řekla. "Osmnáct let, štíhlý, vysoký, černé vlasy-"
"Ehm dobře, to stačí," důstojník ji přerušil a zastrčil si pero i zápisník do kapsy. "Uvidím, co se dá dělat."
"Prosím, najděte ho," prosila primářka. "Není schopen žít mimo těchhle zdí a je mu teprve osmnáct!" Byla zoufalá z evidentního nezájmu důstojníka, pokud jej brzy nenajdou, bude se muset obrátit na detektiva.
"Jak jsem řekl, uvidím, co se dá dělat."

Další články



Kam dál