Work Out 39. (1/2)

Včera v 18:00 | Janule |  Work Out
autor: mohanrocks


Tom tajně z nevelké vzdálenosti sledoval a poslouchal, jak Bill mluví s utrápeným mužem, kterému ukradl klobouk. Zmeškal první část rozhovoru, jelikož musel asistovat policii při zadržení ´bezkrkého´ sekuriťáka, který byl nedávno přistižen, jak nabízí v tělocvičně drogy. Taky je bral během všech svých přestávek, což vysvětlovalo jeho extrémní paranoiu a bizarní chování. Tomovi vážně chyběl Stanley, i s tím svým velkým strachem z opic… protože jeho strach se ukázal jako oprávněný. Nicméně ten bezkrký hlupák byl pryč, už o něm nikdo neuslyší ani ho neuvidí… no, alespoň dokud mu nevyprší trest.


"Každopádně jsem tě neměl urážet tak, jako jsem to udělal," kývl Bill a ukázal takovou vyzrálost, jakou u něj Tom ještě nezažil. Bill přehazoval Fedoru z jedné ruky do druhé. "A neměl jsem ti brát tvůj klobouk. To ode mě bylo velmi neslušné a dětinské." Bill muži podal klobouk a ten si ho váhavě vzal.
"Upřímně… chtěl jsem ti poděkovat za to, že jsi mě přiměl uvědomit si pravdu o tom, jak se cítím. Teď je mi mnohem líp," odpověděl muž, o němž se ukázalo, že se jmenuje Mitchell.
"Není to díky něčemu, co jsem řekl nebo udělal, to tě ujišťuju. Všechno jsi dokázal ty, Mitchi. Měl bys být na sebe hrdý," usmál se Bill, natáhl se k muži, s nímž teď byl očividně ve fázi dávání si přezdívek, a poplácal ho po paži.
"Moc děkuju, Bille. A… můžeš si nechat ten klobouk. Stejně ti sluší víc," kývl Mitchell a podal nechvalně známou Fedoru zpátky černovlasému chlapci.
"Já vím, že jo, Mitchi. Vím to. Ale stejně ti moc děkuju, že mi ho dáváš," usmál se seriózně Bill a věnoval muži před sebou rychlé objetí.
"Nemáš zač, Bille. Tobě to s tím kloboukem půjde líp," usmál se na oplátku Mitchell, jejž očividně Billova slova neurazila.
"To se vsaď, že jo," ušklíbl se černovlásek, pak se otočil a zamířil do šatny. Tom si rychle sedl a sklonil hlavu, aby Bill nezjistil, že ho špehoval.

 


Dark Side of the Sun and Light Side of the Dark 10.

autor: Velvet Tears


"Rozmysli si to, Bille, dočasně ti to může hodně pomoct a zachránit tvou situaci," řekla klidně Simone a pohladila Billa téměř mateřsky po dlani. Znala ho tak málo a tak moc si ho oblíbila. "Nemůžu u vás bydlet."
"Můžeš, Billy, ty dokonce musíš, tak v čem je problém?" vložil se do hovoru Tom a uchopil Billovu dlaň do své. Tak rád by se Bill nastěhoval k Tomovi domů, ale nemůže, nemá žádné příjmy, jedině, že by si našel brigádu. Ale musí se taky soustředit na školu. To prostě nepůjde. V práci bude myslet na školu, ve škole na Toma, a u Toma - v pokoji, v posteli bude myslet na práci? Takhle si to přehrával v hlavě, než konečně odpověděl.
"Možná jo."
I když bude na dně svých sil.
"Určitě ano, pomůže ti to," řekla Simone a vstala od kuchyňského stolu. Vzala z peněženky 100 euro.
"Na, tu máš. Není to moc, nemůžeme si s Tomem moc vyskakovat, ale kup si alespoň něco."
"No, tak to už vůbec ne," odmítl Bill a omluvně se podíval na oba dva.


Tři týdny uběhly rychle jako voda. Bill stál s batohem a s dvěma velkými kufry na chodbě a klíče podával dotyčné osobě, která měla být u předávání bytu.
"Tak vidíš, že to jde," odvětil muž. "A ještě můžeš být rád, že jsi z toho vyšel bez trestu."
"Netykejte mi."
"Tak čau, snad někdy příště," provokoval přidrzlý chlápek a odešel. Bill zůstal stát na chodbě jako opařený. Na svůj věk se Bill snažil chovat vždy slušně a galantně, ale ten chlap ho totálně naštval. "Ty kreténe," zakřičel na něho a svezl se na zem. S hlavou v dlaních přemýšlel, kam jít. Měl možnost bydlet u Toma, ale jak by to vypadalo, kdyby se najednou octl před bytem Trümperových s kufry... Cítil by se trapně, opravdu neměl zapotřebí se k někomu vnucovat.

Něco cítit 5.

Pondělí v 18:00 | Janule |  Něco cítit
autor: Allka
JISKRA


James Arthur - You´ re Nobody ´Til Somebody Loves You
You're nobody 'til somebody loves you
It's hard times when nobody wants you


Jsi nikdo, dokud tě někdo nemiluje
Je to těžké, když tě nikdo nechce


"Díky, díky, díky všem! Milujeme vás! Dobrou noc!" zakřičel Bill do mikrofonu, naposled z pódia zamával všem fanouškům a zamířil do zákulisí. Otřel si pot z čela a spokojeně vydechl. Dneska to bylo ono, koncert se jim nadmíru vydařil. Je vidět, že tuhle šňůru kluci jedou už nějakou dobu, takže jsou správně vyhraní, jsou si jistí a můžou se naplno věnovat show a různým opičkám pro návštěvníky. Ačkoliv Bill nebyl ve své kůži, z koncertu měl opravdu velikou radost. Byl ze sebe příjemně překvapený. S tou jeho citovou zamrzlostí to možná přece jenom nebude tak horké.


"Hej, dneska ti to sedlo, Gustave," vyslovil pochvalu na účet bubeníka. "A Geo, ten tvůj vtípek s vodou… Pecka." Zasmál se a unaveně se složil do křesla v šatně.
"Ehm, díky," zamrkal zaraženě Gustav.
"Co se děje? Ty se tváříš, jak kdybych ti řekl, že máš rozepnutej poklopec."
"A co se děje u tebe?"
"Co by se mělo dít?"
"No, že máš pro nás takový slova chvály," přidal se do rozhovoru Georg.
"To se se mnou hned musí něco dít, když vás chci pochválit? Vždyť je pravda, že jste byli dobří," řekl zmateně Bill.
"No, naposledy ses k nám takhle přívětivě choval… No, ani nevím," zasmál se trochu poťouchle Gustav.
"Chcete říct, že jsem nějaká primadona, co se neumí normálně bavit s kolegama z kapely? A děláte, jako vy byste byli družnost sama." Zpěváka reakce kluků zamrzela.


Breaking Through 45.

Pondělí v 17:00 | Janule |  Breaking Through
autor: Muckátko :o*


Málo času na velké věci


Byl pátek 6:30 ráno. Tom stál v pootevřených dveřích a špicloval dění v domě. Nártem pravé nohy si třel levé nahé lýtko a poslouchal zvuky, které se ozývaly z kuchyně. Měl vážně mizernou noc, a to všechno díky Billovi. Kdyby měl teď okamžitě oplodnit nějakou holku, pravděpodobně by neměl čím, protože dobrovolně nechal svoji pravou ruku, aby jej totálně vycucla. Proto si nebyl jistý, jestli je připravený se po téhle noci podívat Billovi zpříma do očí. Měl pocit, jako by měl na čele vypálené znamení, které prozrazovalo všechno, co se v Tomovi odehrávalo. Trochu vypískl, když se otevřely dveře od ložnice a z místnosti vyšla Simone v závěsu s Gordonem. Tom tiše přibouchl dveře a opřel se o ně. Vydechl a gratuloval si, že bezmyšlenkovitě nesešel dolů. Zdálo se, že dnešní přípravy snídaně se ujal Bill.


"Dobré ráno," pozdravila Simone ohromeně, když vešla s Gordonem do kuchyně, kde na ně čekala bohatá snídaně.
"Dobré ráno," usmál se Bill a postavil doprostřed stolu konvici s čajem.
"Co má tohle být?" luxovala pohledem prostřený stůl a její žaludek jí velmi rychle naznačil, aby se posadila a zaměstnala ústa něčím jiným než povídáním.
"Snídaně. Byl jsem brzy vzhůru, a tak jsem myslel, že bych mohl všechno přichystat," vysvětlil.
"To je naprosto úžasné. Děkujeme, zlatíčko," pohladila Simone Billa po paži a usedla ke stolu. Bylo ohromné přijít do kuchyně a smět se okamžitě posadit ke stolu, aniž by tomu předcházelo několik dlouhých kilometrů běhání kolem linky a sporáku.
"Tom ještě spí?" zeptal se Bill konverzačně.
"Tom hraje nahoře nějakou podivnou hru. Slyšela jsem ho na chodbě vydávat nějaké zvuky, a když jsme scházeli sem, přibouchl svoje dveře a schoval se v pokoji."
"Možná mu hrabe z té školy," uchechtl se Gordon a nalil si čaje.
"Půjdu se za ním podívat a vezmu mu snídani," řekl Bill a rychle popadl tác, který měl tak jako tak přichystaný. Simone se jen poohlédla, jak rychle Bill z kuchyně zmizel, a natáhla se po svém hrníčku.

Without your knowledge 2.

Neděle v 18:00 | Janule |  Without your knowledge
autor: Iason


Ale Bill se nevzbudil. Místo toho se jeho noční můra zhoršila.


Tom okusoval Warrenovo ucho, což u druhého chlapce vyvolalo slastné steny. Tom v posteli miloval hlučné partnery, ne takové, kteří se chovali jako v pornu, ale přirozené sténání ho rozhodně vzrušovalo. Warrenův hlas - nebo to, co z něho mohl slyšet - zněl neobvykle povědomě, ale Tom se o to nestaral. Vlastně ho to vzrušovalo víc, než předpokládal. Chtěl slyšet víc.


"Ukaž mi, jak moc mě chceš, pros mě, abych ti dal, po čem toužíš," zašeptal požitkářsky Warrenovi do ucha. Cítil, jak se druhý chlapec pod ním zachvěl.


Bill nemohl uvěřit tomu, co jeho bratr říká. Vždycky předpokládal, že je Tom v posteli pěkně perverzní, ale tohle dalece předčilo jeho nejhorší představy. Shromáždil všechny zbytky sil a pokusil se Toma ze sebe setřást, aby jeho bratr mohl zjistit, kdo pod ním ve skutečnosti je. Moment, kdy zvedl svoje tělo jenom pár centimetrů nad matraci, Tom využil k tomu, aby protáhl svou ruku mezi Billa a postel. Černovlásek ucítil dlaň svého dvojčete sunoucí se níž a níž po jeho břiše pod spodní prádlo, až se usídlila mezi jeho nohama. Billovi se udělalo zle, chtělo se mu zvracet a ten kus látky v jeho puse mu rozhodně nepomáhal.


Tom byl překvapený, když zjistil, že se Warrenovi stěží postavil. Možná byl jenom nervózní. Tom se rozhodl věnovat mu trochu víc pozornosti a začal jemně hladit Warrenův penis. Dneska v noci měl neobvykle hravou náladu, nezkušenost partnera ho vždycky přiměla dopřát mu extra péči.
"Hm, jsi o dost větší, než jsi mi připadal v tvojí ložnici," poznamenal dredáč líně.


Bill ucítil, jak mu zrudly tváře. Nikdy se nikomu neukázal nahý, kromě Toma, když byli mladší, ale to bylo poněkud… no, jiné. Připadal si vystavený a ponížený, ačkoliv v pokoji byla tma jako v pytli. Bill se začal potit; byl vyčerpaný z pokusů shodit ze sebe svého bratra. Ale nebyl to jediný důvod. Cítil nezvyklé horké pnutí v žaludku, které se pomalu přesouvalo níž. Černovlásek už nedokázal jasně uvažovat. Byl zmatený a vyděšený a ještě ke všemu mu začal tvrdnout. Tomova šikovná ruka, jež ho jemně masírovala, stačila k tomu, aby se jeho tělo obrátilo proti němu. Bill chtěl pobouřeně zakřičet. Určitě kdyby zakřičel dost hlasitě, Tom by zjistil, že není ten, za koho ho považuje? Bill to chtěl zkusit, poslední pokus se bratrovi odhalit, než bude příliš pozdě.


Zákon ulice 6.

Neděle v 17:00 | Janule |  Zákon ulice
autor: Cherie


Takže, chtěla bych vám sdělit, že jsem opravdu ráda, že tuhle povídku někdo čte!:) I když vás není moc, ale co. :D Děkuji vám za každý komentář, všechny je pečlivě pročítám a některé mi dokonce občas vnuknou i nějaký ten nápad. :) No, chtěla bych vám oznámit, že od tohohle dílu se věci, které byly do teď na mrtvém bodě, pohnou aspoň trošku dopředu. Některým z vás se to možná nebude líbit, ale nebudu vás tak mučit dlouho, nebojte se. :) A teď už přeji pěkné počtení!.:)


Bill seděl na posteli, zády opřený o chladnou kamennou zeď. Pravou rukou si přidržoval sáček s ledem na obočí, ve druhé ruce měl mraženou kukuřici, protože víc ledu neměli, a chladil si ret a nos.
Byl tu sám, Gabriel vyrazil sprejovat s někým z party. Natáhl si nohy a přivřel oči, začal zhluboka dýchat. Snažil se ze sebe vymanit všechny pocity, které v sobě měl. Bylo jich mnoho, ale převažovaly stud a zahanbení. Bill naprosto nechápal, jak se mohl nechat takhle zřídit od někoho, jako je Tom. Věděl sice, že je přece jenom o něco silnější než on, nikdy by ho ale nenapadlo, že až o tolik.


Odhodil sáčky na postel a s bolestivým zaskučením vstal. Vyhrnul si šedé tričko a předklonil se, aby zmapoval škodu, kterou mu Tom zanechal. Jeho břicho a hrudník zdobily veliké modřiny, které obsahovaly snad všechny barvy duhy. S leknutím tričko zase rychle shrnul zpět, když se ozvalo zaklepání na dveře. Neměl zájem o to, aby někdo z gangu viděl, že ve skutečnosti na tom je po včerejší bitce ještě hůř, než si všichni mysleli. Dokonce ho to donutilo dojít k závěru, že nebude mít žádný sex do té doby, než modřiny aspoň částečně nezmizí. Mohl to sice dělat po tmě, ale i tak bylo moc veliké riziko, že by to nějaká dívka zahlédla. Bill jim sice věřil, ale nebyl si jistý, jestli by to dokázala některá z nich udržet v tajnosti. Ztrapnil už se dost, tohle už nikdo vědět nemusí.


Raised by Wolves 11.

Neděle v 16:00 | Janule |  Raised by Wolves
autor: Midori


Ohayoo Aliens :3 Moc děkuju za podporu, kterou mi někteří v komentářích dáváte :3 psaní mě vždycky potom baví o něco víc. I když se snažím psát hodně, někdy to prostě nestíhám a myslela jsem, že vám to v létě vynahradím, ale jaksi se mi do toho přimotaly nepříjemnosti ohledně toho, že tyhle dva týdny jsem měla volno, ale zbytek prázdnin mám nabitý program a pořád budu někde pryč a volno, kdy budu doma, budu mít až poslední týden prázdnin :/ Pokusím se toho mezitím napsat co nejvíc ty poslední dny, co budu doma a pak ještě někdy, třeba ten jeden nebo dva dny, kdy budu doma, aby mi mamka vyprala oblečení atd. znáte to ;) Tak si hezky užijte tenhle díl a užívejte i prázdniny a neseďte jenom doma u počítačů :3
s pozdravem Midori ^.^




Tom


Rozhlédl jsem se kolem sebe. Vlastně jsem vůbec nevěděl, kde jsme. Byl to nějaký park čtvercového obvodu, podél okraje se táhl dokonale zastřižený živý plot. Seděli jsme na lavičce pod lampou a před námi se rozprostíralo dětské hřiště; houpací zvířátka, klouzačky, prolézačky, houpačky a samozřejmě pískoviště. Všechno dokonale udržované i stromy a keře kolem. Člověk se na tom místě cítil krásně, snad i… svobodně… Čerstvý vzduch prolínala vůně nějakého koláče, který byl na parapetu nedalekého domu. Žena, která tam bydlela, si zpívala nějakou písničku a se zástěrou tancovala po kuchyni a při tom uklízela. Vypadala šťastně, opravdu šťastně. Pak jsem uslyšel dětský smích. Několik malých dětí okolo pěti až sedmi let běželo na hřiště.
"Dévejte na sebe pozor!" Volala na ně z okna ta žena. Pravděpodobně tam mezi nimi bylo i její dítě. Takže to určitě byla skvělá matka, dokonalá manželka a výborná kamarádka. Viděl jsem ten spokojený a šťastný výraz na její tváři, když pozorovala jednoho chlapce, nejspíše svého syna.


Něco jsem si uvědomil… Na mě se takhle moje matka nikdy nepodívala. Vždycky se na mě dívala se zklamaným, smutným a utrápeným výrazem. Když se smála, bylo to, jako by do mě někdo zabodl nůž, slyšel jsem totiž, že její smích byl falešný. Trpěla. Trpěla rukou muže, který si říkal můj otec. Při vzpomínce, co se mé matce stalo, se mi nahrnuly slzy do očí.


"Děje se něco, Tome?" zeptal se Bill a objal mne.
"Ne nic… já, jen jsem si vzpomněl na něco špatného," utřel jsem si slzy a usmál se na Billa, abych mu dokázal, že se nic neděje, "už je to pryč."
"Dobře, ale… vypadalo to jako něco vážného… kdybys potřeboval, můžeš…"
"To je v pořádku." Objal jsem ho a nasával tu jeho příjemnou vůni. Ačkoliv jeho obličej byl opravdu divoký a bylo takové i občas jeho chování, jeho vůně byla uklidňující.
"Nevím, kde jsme a ani to nechci zjišťovat, radši se přesuneme jinam. Někam, kde nejsou lidé."
"Proč?"
"Abychom nikomu, neublížili. Tady je to poklidné, tak jim tu klidnou atmosféru nekažme." Jemně jsem Billa políbil a chytl ho za ruku. Vyřkl jsem místo, o kterém jsem věděl, že tam nikdo nebude. Ani lidé, ani zvířata. Teda aspoň ne živí.


Look at me 11.

Sobota v 18:00 | Janule |  Look at me
autor: Chii-chan


Fotbal


Tome, zvedni ten zatracený telefon…

Tome, vážně, co to kurva?

Aw, proboha, co jsem udělal tentokrát?

2 dny, Tome, 2 zkurvené dny!!!

Je to kvůli klubu? Protože já chápu, že jsi vyděšený, ale… mluv se mnou, okay?

Tomi… Prosím… Omlouvám se…


Tom si skousl ret a hodil telefon na postel. Poslední dva dny strávil tím, že Billa ignoroval a snažil se přijít na nějaké rozumné vysvětlení toho, co s Georgem viděli v neděli. Zatím se nedostal nikam. Tak zatraceně se bál, že mohl sotva jíst a soudě podle neustálých Billových zoufalých zpráv, na tom byl druhý chlapec podobně.
Téměř sám sebe přesvědčil, aby si s ním promluvil v pondělí, když v tom přišel Georg a oznámil mu tu novinu. Bill bude nosič vody při zápase. Tom naštvaný, i když přesně nevěděl proč, to mluvení vzdal a rozhodl se mu vyhýbat ještě déle.


A teď seděl ve svém pokoji, připravený odejít do školy. Nebo alespoň byl, dokud si nezapnul telefon a nespatřil zmeškaná volání a zprávy, vše od Billa. Zpočátku byl naštvaný a cítil ze zpráv arogantní vibrace, ale poslední dvě zprávy ho zarazily.
Znovu namáhal svůj mozek a přemýšlel, proč Bill najednou vytáhl klub. Proč by měl být Tom vyděšený? Opravdu udělal něco špatného? Něco, kvůli čemu by se měl Billovi vyhýbat? Nebo udělal něco Bill a teď se bál, že jej Tom nenávidí?
Nejnovější zpráva poslala Tomovu zlost někam do stratosféry a zanechala v něm pouze obavy. Znal Billa tak dlouho, že mohl téměř cítit jeho emoce. Mohl jej prakticky vidět, schouleného v přikrývkách, s pokorným a vyděšeným výrazem ve tváři, zatímco svíral svůj telefon a čekal na Tomovu odpověď.


Pretty Little Secrets 1.

Sobota v 17:00 | Janule |  Pretty Little Secrets
autor: Saline A.


Přeji krásný dobrý den :)
Jak jsem slíbila, nedlouho po konci Tisíce a jednoho příběhu jsem tu znovu, s Tajemstvími. :) Původně jsem tuhle povídku chtěla brát jako své rozloučení s Billshidem, ale během psaní mě napadl námět na další povídku, takže se mě nejspíš ještě jen tak nezbavíte. :)
Banner k povídce zatím nemám, ale snad někdy bude. :) Kdybyste se náhodou nudili a byli v grafice zdatní a chtěli se do toho pustit, s nadšením vás přivítám. ;) Ale chvilku to asi bez banneru vydržíme.
Nicméně, přeji vám všem krásné počtení, za týden zas!
Saline A.


Byla jedna z temných berlínských nocí, během nichž obyvatelé raději zůstávali uvnitř svých domů, než aby se potulovali ulicemi. Jedním z těch lidí byl i mladý muž, ačkoliv večer netrávil tak, jak by chtěl. Seděl v pokoji pěti hvězdičkového hotelu, ale ani přepych dýchající na něj ze všech stran, ani skvostný výhled na celé město ho nepřiměly uklidnit se a užívat si to. Byl naštvaný, téměř až do nepříčetnosti.


Uplynulo už několik hodin od chvíle, kdy měl dorazit jeho společník, ale pokoj zůstával stejně prázdný, jako když sem dorazil. Byl zvyklý čekat, ačkoliv mu to nedělalo žádnou radost. Anis byl svou nedochvilností proslulý, ale tohle bylo poprvé, co ho nechal čekat tři hodiny. Čtvrt hodiny se dá přežít, ale hodiny tři jsou vrchol, který si zaslouží trest. Kdyby Bill nebyl tak pomstychtivý, už dávno by odešel a nechal tu Anise na pospas samotě, ale tentokrát mu to chtěl dát sežrat. Ačkoliv mezi nimi nikdy nešlo o nějaký hlubší vztah, stále existovala určitá pravidla, jichž by se měl držet. Především toho, že Bill Kaulitz opravdu z celého srdce nenávidí čekání a následná konfrontace se rovná kruté a bolestivé smrti.


All Yours and Blind 16.

Sobota v 16:00 | Janule |  All Yours and Blind
autor: Turmawenne


Vlasy v neupraveném drdolu, velmi slabé dioptrické výrazné brýle. To u Billa nebylo zvykem. Ani jeho nervozita, stres a strach, který proudil celým jeho tělem. Byl si nejistý, ale nesměl dát nic najevo. Nyní musel zahrát perfektní divadlo, vydávat se za někoho jiného a získat co nejvíce informací.
Roztěkaným pohledem se kolem sebe stále rozhlížel, když přecházel silnici směrem ke starým činžovním bytům. Měl pocit, jako by jej někdo sledoval, jako by někdo tušil, kam jde a hlavně za jakým účelem.
Tohle ale nikdo vědět nesměl a už vůbec ne Tom.


Bill si rychlým letmým pohledem zkontroloval adresu na papíře a poté i číslo domu. Byl tu správně. Na zvoncích dokonce našel osobu, za níž šel. Měl velké štěstí, že z činžáku zrovna někdo vycházel, tudíž se s milým úsměvem vetřel dovnitř a nasál nepříjemný zápach, který byl už dole v chodbě. Nasucho polknul, snažil se zatuchlý zápach nevnímat a jít dál. Štěstí při něm asi doopravdy stálo, jelikož stačilo vyjít do prvního patra a stál u dveří bytu oné Anity. Ještě několikrát se zhluboka nadechl a poté cílevědomě stiskl tlačítko zvonku.


Vyčkával. Dlouho se nic nedělo, a proto zazvonil znovu. To už ovšem zaslechl za dveřmi jakési nerozpoznatelné zvuky. Během chvilky se dveře otevřely. Billův pohled strnul na dívce, které nemohlo v žádném případě být víc než jemu. Byla podivně oblečená, spíše spoře. Vypovídaly o tom džínové potrhané kraťásky, vytahané a pošpiněné pánské tričko, k čemuž na sobě měla síťované punčochy. Její vlasy byly neupravené, rozcuchané, tmavé odrosty nad kanárkově žlutou barvou přímo křičely. Tetování na stehnech a pažích byla také dost výrazná. Rty zvýrazněné rudou rtěnkou, která byla okolo jejích rtů rozmazaná. Oči, které překypovaly několika barvami očních stínů, silnou dávkou tužky na oči a řasenky. A jako zakončení cigareta v ústech a pohled, který říkal "vypadni".

Další články



Kam dál