Rough 1.

Dnes v 16:00 | Janule |  Rough
autor: mohanrocks


Hola hej, je tady nový překlad :-) Jak jinak, že? Až se na to jednou Zuzu vykašle, tak budeme všichni překvapení. Už jsme si na její neskutečnou aktivitu zvykli, tak doufám, že jí to ještě nějaký čas vydrží. :-) Nuž... máme tu Rváče. Když se pozorně podíváte, určitě vám jméno autorky něco řekne. Tentokrát tu ale nebude bláznivý Bill, říkající svému milému "krásný ptáku", bude to o dost ostřejší. :-) Všechno se samozřejmě dozvíte postupně, tak jako vždy jednou týdně po dlouhých 28 čtvrtků. :-) Zuzu je s překládáním vždycky o hodně napřed, tudíž se nemusíte bát nějakých závažnějších prostojů. Myslím, že se do toho můžete pustit, užijte si to, komentujte, no však vy už to znáte. :-) J. :o)

PS: A ještě na zvláštní přání překladatelky udělujeme zlaté "Zuzu medaile" těmto věrným komentátorkám: Mischulce, Zuzance, Lexi, Kirsten a Karin :-) Potlééééésk. J. :o)



Auto zaprskalo a Billovy unavené oči se rozšířily. Nejenže byl neuvěřitelně ztracený uprostřed noci, ale jeho vozidlo nenabízelo žádný druh projevené soustrasti.
Podíval se na svou neúspěšnou GPS a obrátil oči v sloup nad nedostatkem smysluplných směrů, které mu udávala. V tu noc neměl být dokonce ani venku. Byl donucen svým školním poradcem jít na párty plnou hostů, kterým by se Bill ve svém volném čase typicky vyhýbal jako čert kříži. Místo toho byl nucen být mezi nimi v sobotu večer, bok po boku se všemi jejich ´milými´ maskami a příběhy o jejich samostatných úspěších a teoriích. Bill se cítil jako býk v čínském obchodě. Ten, který by v každém okamžiku mohl zničit jejich fasádu.


Kontakty, to je to, k čemu ho Dr. Jost povzbuzoval, aby ten večer získal. "Budou tam některé z nejdůležitějších myslí moderní psychologie. Někdo by tě mohl přijmout na stáž nebo být tvým poradcem." Bill se souhlasně pousmál a schoval svou skutečnou reakci, protože věděl, že se na akademické půdě potřebuje usadit, pokud chtěl udělat pokrok ve svých vlastních formulacích a výzkumu.
Celou cestu na párty, která se nacházela v masivní a nepřiměřené chatce, zasazené v divočině mimo město, měl Bill děsivý a nepříjemný pocit v žaludku. Nejenže byl odrazen tím, že mu jeho GPS oznamovala, že mu cesta bude trvat hodinu a půl, ale byl vyděšený tím, jak svou osobností zapůsobí na ostatní lidi. Bill měl rád večírky, užíval si dobré chvíle, ale staromódní skotští pijáci nebyla společnost, kterou by upřednostňoval.


Nějak to ale zvládl. Naštěstí zde byl Dr. Jost, který jej provedl skrz pozdravy a nabídl mu sklenici koly namísto tvrdých destilátů, které zde byly přítomny. Bill musel pouze odolávat několika komentářům na své oblečení, a skutečnost, že jeho mysl byla střízlivá, mu pomohla zvládnout to ještě lépe.
Bill možná chtěl dělat to, co dělali tito lidé, profesionálně, ale nikdy nechtěl být stejně společenský jako oni. Jeho outfit složený z těsných tmavě šedých džín, po kolena vysokých bot, upnuté košile a krátce střižené kožené bundy a různých šperků to jen dokazoval. Ačkoliv se trochu umoudřil s make-upem a namísto toho se zaměřil na to, aby jeho vlasy byly ještě dokonaleji načesané. Bill si byl vědom toho, že většina hostů na sobě bude mít vlněný svetr a kapesní chrániče. To by nikdy nemohl být on.

 


Blue Bird 7.

Dnes v 15:00 | Janule |  Blue Bird
autor: B-kay



Andreas se pohodlně rozvalil na dřevěnou židli a pobaven chováním svého nejlepšího přítele, si vychutnával jeden z posledních teplých dní léta. Zhluboka vdechoval sladkou vůni Tomových lívanců a pomalu blížícího se podzimu a zvědavě se rozhlížel kolem sebe. Jeho světlé vlasy v paprscích odpoledního slunce doslova zářily. S hlubokým povzdechem natáhl své dlouhé nohy před sebe a podíval se na Toma, který právě nakládal čokoládové lívance na talíř a zdobil je šlehačkou. Pozorněji se zadíval do jeho tváře a všiml si, že se usmívá. Za drobným úsměvem však viděl mnohem víc, než mohl vidět kdokoliv jiný. Znal ho a věděl, co bylo zdrojem jeho úsměvu.


"Máte to tady hezké," prolomil ticho ve chvíli, kdy se Tom usadil naproti němu. Kvůli škole a rodinným problémům musel čekat téměř rok na to, aby je jel navštívit. Dvojčata jej sice prosila, aby dorazil dřív; peníze pro ně už delší dobu nebyly žádným problémem, a tak se ochotně nabídli, že by mu zaplatili letenky, ale on odmítl. Možná byl až příliš hrdý na to, aby přijal jejich milé gesto.
K uším mu dolehl Tomův hlas.
"To ano," promluvil s pusou plnou jídla a nadšeně se rozhlížel po kuchyni. "Je to hlavně Billova zásluha. Chtěl, abychom si to zařídili sami. A víš, jaký je, když si něco vezme do hlavy. Je téměř nemožné ho zastavit."
Andreas sledoval jeho spokojený úsměv a z nějakého důvodu, nesdílel stejné pocity. Právě naopak. Cítil, jak mu v krku narůstá obří překážka a znemožňuje mu dýchat. "A kde vlastně je?" zeptal se a snažil se, aby to vyslovil klidným hlasem.


Tom si ukousl veliký kus lívance a hlavou ukázal směrem k hornímu patru. "Ještě spí. Včera jsme to trošku přehnali s prací a šli jsme spát hrozně pozdě," zavrtěl hlavou a Andreas si všiml, jak ji plaše sklonil a sám pro sebe se jemně usmál. Zřejmě si vzpomněl na něco ze včerejšího večera. Mohl se jej zeptat, co je důvodem jeho radosti, ale nechtěl to vědět. Zatím.
"Nevěděli jsme, že přijedeš," Tom rychle polkl a napil se své kávy. "Kdybys nám dal vědět, byli bychom připravení. Vykašlali bychom se na práci a teď bych ti mohl nabídnout něco mnohem speciálnějšího než lívance." Věnoval mu lítostivý úsměv a prstem dloubl do talíře, kterého se Andreas zatím ani nedotkl.
"To je v pořádku, netrap se tím. Je to moje vina, měl jsem se ozvat." Pokusil se o úsměv a uždibl si kousek lívance. "Ale chtěl jsem vás překvapit," řekl předtím, než si jej vložil do úst a zapil kávou.
"To se ti povedlo!" Tom vesele zakroutil hlavou a naklonil se k němu, aby jej přátelsky poplácal po zádech. "Bill se zblázní, až tě tady uvidí!" Vstal a věnoval Andymu ještě jeden úsměv předtím, než se s tichým pobrukováním pustil do lívanců pro svého bratra.


Belong to me 1.

Včera v 16:00 | Janule |  Belong to me
autor: Yuki-chan


Takže ahojte :-) Já jsem Yuki-chan a tohle je moje první povídka. Nedávno jsem dostala nápad, tak jsem si řekla, že se s vámi o svůj výtvor podělím. Přijmu jakoukoliv kritiku a budu ráda za váš názor. Tady to je. :-)






Kdyby mi někdo řekl, že jsem se narodil ve špatný době, neměl by pravdu. Já pouze žiju v krutém světě, kde jsem šťastnej za každej novej den. Kdy nevím, jestli další kulka není určena zrovna mně. Ale stejně si nikdy nestěžuju. Pro nás, syny gangů, je život jedna velká party. Neváháme, nelitujeme… žijeme. A gang je naše rodina.
-Tom Kaulitz

25. 7. 2009


Decibely plnily devatenáctiletému Tomovi hlavu až po okraj a v krku mu skončil další lok z pravděpodobně bezedné sklenice. Už měl slušně upito, ale to mu nebránilo v tom, aby se dobře bavil. Změť těl se hýbala do rytmu tance uprostřed klubu a bary byly narvané k prasknutí. Přiložil si k ústům sklenici a polknul další lok RedBullu s vodkou, když k jeho uším dorazil až moc hlasitý smích jeho kamaráda Georga, velmi zaneprázdněného brunetkou naproti němu v jednom z boxů místního klubu. On a Georg byli skoro jako bratři, nejlepší přátelé.


Pohyb po jeho pravé ruce ho donutil odtrhnout pohled od Georga a svůdně se usmát na blondýnku, která se k němu nebojácně drala do klína. Přemístil ruce na její boky a začal palci jemně třít kůži, kterou odhalovalo její velmi krátké vyzývavé triko. Olízla si rty, a s mírným úsměvem se začala sklánět k těm Tomovým. Ten se jen ušklíbl a dravě se jí začal dobývat jazykem do úst, kde ho ona s radostí přijala.


"Nejdeme si zatancovat?" řekla mu do ucha asi po pěti minutách vášnivé hry jejich jazyků a mírně se mu zhoupla v klíně.
"Jasně, proč ne." Souhlasil Tom a ruku v ruce se protlačili až do středu tančících těl, kde si dívku za zadek přitáhl k sobě a začal se s ní houpat od rytmu. Bylo jasné, že se Tom dívce líbil, chudinka ale ještě netuší, že se ráno vzbudí v posteli sama. Stejně jako tolik holek před tím.
"Nechceš něco k pití?" zakřičel Tom přes hudbu, aby ho dívka slyšela. Když kývla, poslal ji zpět do boxu a vydal se k baru, usadil se na barovou židličku a čekal na příchod barmana, když vedle něj na baru přistála prázdná sklenice a někdo se usadil na židli vpravo od něj. Tom se podíval na osobu, jejíž perfektní černobílá manikúra vyťukávala rytmus právě znějící písně do barové desky, a málem se udusil vlastními slinami.


Vedle něj seděl vysoký, hubený chlapec s uhrančivýma, černě rámovanýma očima. Mohlo mu být něco málo přes dvacet, měl dlouhé pseudo dredy a extravagantní oblečení laděné spíše do černé barvy. Na krku mu viselo několik řetězů, řetízků a jiných serepetiček a boty byly na kluka až vražedně vysoké a stejně zvláštní byly jeho úzké kalhoty. Tomovi sklouzl pohled na černovláskovy rty, kde zrovna zmizela jeho kulička v jazyku, a z Tomova hrdla vypadlo trhané vydechnutí. Ještě nikdy ho nikdo takhle nezaujal už jen při prvním pohledu. Dívka, která netrpělivě čekala v boxu, upadla do zapomnění a Tom přijal na tento večer novou výzvu. Dostat tohle perfektní stvoření do postele, i kdyby měl prosit. A Tom nikdy neprosil.

Just admit it 5.

Včera v 15:00 | Janule |  Just admit it
autor: Gabby


Ahoj, mám tu pro vás další díl Just admit it. Tentokrát jsem se zaměřila na písničku Great day. Doufám, že se vám bude líbit a prosím zanechte nějaký ten komentář. :) Ráda bych ještě dodala, že vím, že jsou ty první díly takové natažené, pořád je jen Bill smutný a podobně, ale když se podíváte na banner, určitě si všimnete, že je Bill vysmátý a Tom se tváří jako kakabus. Dostaneme se k tomu. ;) Jen jsem se chtěla hodně zaměřit na popis Billových pocitů, které se tak dlouho snažil ignorovat. Tak teď už přeji příjemné čtení. :)
Vaše Gabby





__O několik týdnů později__


Nad zalidněným Los Angeles se mezi mraky lehce třpytilo slunce, avšak stále nebylo jisté, zdali nakonec vyhraje a prosvítí celé město nebo ne. Ulicemi se řinuly nové a nové davy lidí. Někteří mířili domů, jiní do práce, na schůzky a za jinými povinnostmi. Dalo by se říci, že pro většinu lidí, kteří byli zaslepeni stereotypem života, to byl jednoduše jen další z obyčejných, ničím zajímavých dnů. Proto se dvojčata Kaulitzova rozhodla si tento všední den nějak rozzářit. A nemohli přijít s ničím lepším, než k sobě pozvat i zbytek kapely Tokio Hotel, který se poslední týdny taktéž zdržoval ve městě andělů.


"A proč jste mi neudělali maso?" Georg se s příborem v rukách smutně díval na to, co mu zrovna přistálo pod nosem. Dušená zelenina s brambory a nakládané plátky z červené řepy. Lehký oběd, který spolu dvojčata narychlo ukuchtila. Jim to chutnalo, vše bylo dobře ochuceno a se správnými přílohami šlo o opravdu vynikající oběd. "Gustave řekni něco." Stěžoval si basák dál. Dvojčata mezitím stála u kuchyňské linky a pozorovala svého kamaráda, který se nad jídlem ofrňoval. Tom byl v klidu, spíše až pobaven. Bylo mu předem jasné, že tohle by Georg jíst nechtěl, ale Bill stál u linky naštvaně jako zoufalá manželka.
"Jez a nežvaň," odpověděl Gustav a s chutí se pustil do jídla. "Nemusíš pořád jíst ty tvoje hamburgery." Georg si povzdechl a rýpnul se strachem v očích do kousku zeleniny.
"Fakt to musím jíst?" Zakvílel, obrátil oči v sloup a málem se tragicky svezl pod stůl. Choval se jako malé dítě, které odmítalo jíst u prarodičů.
"Georgu!" Bill už se div nerozbíhal, aby kamaráda praštil přes hlavu. Dřív by ho určitě zatahal za dlouhé, vyžehlené vlasy, ale teď už nějakou tu dobu nebylo za co tahat.
"Billi, no tak, kašli na to," Tom bratra lehce chytil za paži a jemu samotnému dal do rukou talíř s jídlem. Bill se na něj s úsměvem podíval. Podrážděnost z dalšího masožrouta jej okamžitě přešla. Tím jedním jediným gestem mu Tom připomněl, že ne každý může být vegetariánem. Oba si poté přisedli ke Géčkům ke stolu a dali se do jídla. A to nakonec i Georg.


Be Still 8.

Úterý v 16:00 | Janule |  Be Still
autor: leahq




Bill stál sám ve skladovací místnosti ve druhém patře svého domu. Rozhlížel se kolem sebe a snažil se rozhodnout, kde chce začít svůj denní projekt stěhování nábytku do správných místností. Popadl tři ze šesti kuchyňských židlí a začal couvat zpět, když dospěl k závěru, že by měl nejdřív přesunout těžší věci, aby je nemusel odnášet dříve, než se k nim dostane.
Předešlou noc se Billovi nepodařilo získat moc spánku, když se mu do snů neustále vracela představa mrtvé dívky a děsila ho. Když dostal první várku židlí do jídelny, podíval se na hodinky a zasténal, když si uvědomil, že je sotva po deváté ráno a on už cítí těžkou únavu.
Podíval se na verandu a lehce se usmál, když sledoval, jak Tom přechází tam a zpět a přitom vede poměrně intenzivní rozhovor se svým otcem. Věděl, že by neměl dělat nic, zatímco Tom chyběl, kousl se do rtu a přemýšlel nad přesunutím další várky židlí do jídelny. Nakonec se rozhodl to prostě udělat a sotva za sebou vlekl nohy, než vystoupal dvacet osm schodů, aby se dostal ke svému cíli.


Zatlačil do dveří od místnosti, o kterých si nepamatoval, že by je zavíral, a zastavil se, aby se rozhlédl a všiml si, že některé věci nebyly na svém místě. O krok ustoupil, když se začal obávat být v místnosti sám a jeho noha narazila do něčeho měkkého na zemi. Podíval se dolů a spatřil hadrovou panenku, která chyběla od té noci, kdy Annabel přistihla jeho a Toma při muchlování. Zvedl ji a položil opatrně na plyšové křeslo, které bude nakonec v obývacím pokoji.
"Ahoj zlatíčko. Jak se dnes máš?" Bill začal sbírat židle. "Víš, když jsem byl včera pryč, našel jsem pro tebe novou hračku a myslím, že se ti bude líbit." Přesunul židle ke dveřím. "Nechám ti ji ve tvém pokoji, až sestavíme postel, takže za pár hodin se tam běž podívat, jestli se ti to bude líbit."


Die Umerziehung 4.

Úterý v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.


Hned na úvod bych vám všem chtěla moc poděkovat za skvělou odezvu, kterou jste projevili po zveřejnění prvních dílů povídky, neuvěřitelně jste mě potěšili. Nečekala jsem, že budete až tak nadšení, takže já byla o to šťastnější. Díly sice budou občas kratší, ale nemusíte se bát, že byste byli o něco ochuzeni, to rozhodně nehrozí. :)
Pokud všechno půjde tak dobře jako doposud, s díly se budete setkávat jednou do týdne, přičemž ještě pár týdnů to bude zároveň s Tajemstvími, ačkoliv ty už se pomaličku blíží ke konci. Ale nebojte, múza mě doslova poslintala a já toho po nocích, které mívám čas od času jediné volné, využívám, seč můžu!
Oh a co se banneru týče, pracuje na něm pomalu, ale jistě, Syhrael. :))
Teď vám ale přeji krásné počtení a mějte se famfárově!
Saline A. alias Žabka :)


"Dobré ráno, sluníčko," Bushido s širokým úsměvem položil na stůl talíř s koblihami, zatímco Bill, očividně špatně naložený, stál mezi dveřmi jen ve svém huňatém župánku. "Snídaně je hotová."
Bill pohledem přelétl přes celý stůl, nespokojeně nakrčil nos. "Tohle nemůžu jíst," zabručel. Lhostejně kolem Bushida prošel, nalévajíc si silnou kávu. "Je to tučné a je v tom spousta sacharidů, které tělo nestráví."
Bushido na něj s pozvednutým obočím pohlédl. "Takže obvykle snídáš co?" provokativně ukousl z jedné koblihy.
"Kávu a toast, dvakrát týdně i nějaké ovoce nebo müsli," pokrčil Bill rameny.
Bushido odfrkl. "Tak to už se nedivím, že jsi tak bledý. A hubený. A taky pořád unavený!"
"Proboha, udělal sis snad ve vězení doktorát?" Bill protočil očima. Se svou kávou neochotně zasedl ke stolu, otevírajíc notebook a pročítajíc e-maily. Matně vnímal, že Bushido na něj mluví. "Do prdele," vyhrkl, prudce vstávajíc od stolu.


"Od kdy se vstává od snídaně?"
"Od té doby, co mám být za půl hodiny na focení," vyhrkl Bill, spěšně míříc do koupelny. "Slušně se oblíkni, budeš řídit. Pokud tam máš být se mnou, vezmi si džíny a alespoň čistou košili," houkl Bill, bleskově se dávajíc dohromady. "A žádné pitomé poznámky, je to důležité!"
"Tak důležité, že jsi na to zapomněl?" Bushido se pobaveně opřel o umyvadlo vedle chlapce. Se zájmem pozoroval, jak si upravuje své překrásné vlasy.
"Vzhledem k tomu, co se teď děje, to moc překvapivé není," zabručel Bill. "Proč se neoblékáš?"
"Protože," protáhl Bushido a k chlapci se přitiskl, líbajíc ho na krk. "Protože jsi neuvěřitelně sexy a já bych tě strašně rád ojel."
"No, tak to mě mrzí, že tě musím zklamat, ale za pět minut odjíždíme," Bill ho ledově klidným hlasem odmítl, odvracejíc hlavu stranou. "Běž se obléknout, ať můžeme jet," zamumlal a zamířil k sobě do ložnice. V duchu počítal do sta a představoval si mrtvé pejsky. Byl si jistý, že kdyby to nedělal, po Bushidovi by skočil a klidně zrušil celé focení. Tak moc byla jeho slova účinná.

Něco cítit 17.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Něco cítit
autor: Allka


Ten Tom je ale blbec, že?:-) V minulým díle se pěkně předved :P A předesílám, že i v dnešním díle bude solidně na zabití… Ale byla bych ráda, kdybyste nad ním ještě nelámali hůl, i když bude dneska nesnesitelnej :-) Díky za všechny vaše komentáře, děláte mi velkou radost, za celou povídku nebyl ani jeden komentář negativní, což jsem absolutně nečekala :-* Allka




DÁT SI PAUZU


Christina Perri - Human


I can fake a smile
I can force a laugh
I can dance and play the part
If that's what you ask
Give you all I am


But I'm only human
And I bleed when I fall down
I'm only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
'Cause I'm only human


Dokážu předstírat úsměv
Dokážu vynutit smích
Dokážu tancovat a hrát svou roli
Pokud je to to, oč žádáš
Dát ti vše, co jsem


Ale jsem jenom člověk
A krvácím, když spadnu
Jsem jenom člověk
A řítím se a hroutím
Tvá slova v mé hlavě, nože v mém srdci
Vybuduješ mě a já se pak rozpadám
Protože jsem jenom člověk


Bill ležel na koberci a zíral do stropu. Nevěděl, kolik je hodin nebo jak dlouho je v téhle poloze, jen matně tušil, že mu před nějakou dobou došly slzy. Neměl ponětí, kde je Tom. Jen jedno věděl s naprostou jistotou. Že to bolí. Tak příšerně bolí. Chtělo se mu křičet, ale nemohl vydat ani hlásku. Byl paralyzovaný, byl ochromený tou nelidsky opravdovou bolestí. Pokud kdy toužil po opravdových pocitech, dnes jich dostal vrchovatou porci. Nejraději by ji teď reklamoval, ale nikdo ji nechtěl přijmout. Zatínal ruce v pěst. Nehty zarýval do dlaní. Fyzickou bolestí se snažil přebít tu vnitřní. Ale nefungovalo to.
Nemohl uvěřit, že se to stalo. Když za ním Tom přišel a začal říkat ty hrozné věci, nejdřív si myslel, že je to legrace. Pak mu připadalo, že se Tom zbláznil… A pak mu došlo, že to myslí vážně. Všechny ty příšerné nesmysly… Pro Toma to byla pravda… A pak ho Bill poslal pryč a on šel. A nevrátil se.


Two is better than one 16.

Pondělí v 15:00 | Janule |  Two is better than one
autor: Kiki


Tento díl se mi psal tak nějak… těžko. Myslím, že to poznáte i vy, ale snažila jsem se…:). Snad nejhorší, co může být, je popisování pocitů :D A ještě v takových situacích. Takže to prosím berte s rezervou^^:) K.


Kde máte lékárničku?" Zeptal se Tom, když posadil Billa na židli v kuchyni a otřel si čelo.
"Tam," pípnul tiše, ukázal prstem směrem ke kuchyňské lince a sklopil hlavu dolů. Cítil se poníženě. Nikdo mu tohle nikdy neudělal. Ani v tom nejhorším snu si to nedokázal představit.
Dred na nic nečekal a sáhl po krabičce. "Asi to teď štípne," varoval černovláska před tím, než mu na tvář přiložil kapesník s desinfekcí.
Bill i přes varování usykl bolestí. Opravdu to štípalo.


"Hotovo," Prohodil Tom, sbalil lékárničku a už se otáčel, že ji půjde vrátit zpátky, ale černovlásek jej zastavil chytnutím za ruku.
"Tome…"
"Co?"
"Proč?"
"Proč co?" nechápal Billovu otázku. Spíš ji chápat… nechtěl.
"Proč to všechno… Proč ty se mi vyhýbáš, proč to Alex udělal a taky-" nedopověděl svou větu, protože byl zastaven.
"Protože… Potřeboval jsem přemýšlet." Sklopil hlavu k zemi, jako by tam snad bylo něco zajímavějšího.
"Nad čím? Tome… já tě miluju, ale už toho více neunesu," utekla Billovi první slza.
"Já vím, ale ty mě… nemůžeš milovat, Bille. A já tebe taky ne."
"Proč ne? Myslel jsem, že už budu konečně šťastný, ale všechno je zase špatně." Přitáhl si kolena k sobě. Bolelo ho to, co Tom povídal.


Lost to be found 6.

Neděle v 16:00 | Janule |  Lost to be found
autor: Muckátko :o*


Set si pohazoval klíčema v ruce a čekal, dokud se všichni neshromáždí, aby prohlídka sídla mohla začít.
Veškeré dveře od západního křídla zůstávaly prozatím bezpečně zamknuty a okna zabedněná.


V čele jejich drobné výpravy kráčel právník Müller. V posledních třech prstech pravé ruky si přidržoval béžové složky a ukazováčkem ukazoval na věci, které stály za jejich pozornost.
Simone s Gordonem kráčeli střídavě po Alfredově boku, občas se o dva kroky opozdili, když se nadchli pro nějakou věc, kterou minuli.
Bill kráčel za nimi v zádech se Setem. Prohlížel si stěny chodeb, nahlížel do pokojů a na všechny předměty se díval spíše skepticky. Ze všeho čišelo stáří, nemodernost a nepraktičnost. Nechápal přehnaně velké pozlacené rámy u obrazů, vyřezávané židle, komody, nebo nohy u stolů, těžké závěsy s příšernými vzory nebo nepochopitelné podivné tvary sošek, které stály na nízkých skříních, nočních stolcích nebo regálech.
Setova pozornost se otáčela na plné obrátky. V prvním případě sledoval tři osoby vepředu. Dával pozor, kam se dívají, na co sahají, co berou do rukou. Když se na nějakou dobu ujistil, že je možné dát si od sledování oddych, zabodl pohled do zad toho... kluka, který neochotně pochodoval za rodiči a nepřátelsky sledoval vše kolem.


Po dvaceti minutách, které jim tak tak stačily na projití jednoho křídla, se znovu shromáždili v hale.
"Je to opravdu velké," rozhlédla se Simone.
"Ano a to samé rozmístění najdete i v západním křídle. Osobně jsem všechny pokoje neprocházel, ale podle plánu domu jsou polohy pokojů zrcadlově shodné. Bohužel je v západním křídle vypojena elektřina, tudíž už není možné vás tudy provést. Chtěl jsem vám ještě ukázat hrob vaší tety, který je umístěn v zadní části pozemku, ale jsem si jistý, že mě v tomhle může zastoupit pan Set," podíval se na muže stojícího stranou. Dostalo se mu krátkého přikývnutí.
"Vy máte na zahradě zakopanou mrtvolu?!" vyvalil Bill oči a otřásl se.
"Bylo to její přání," odpověděl právník a podíval se na Trümperovy. "Zítra shromáždím dokumentaci, která bude potřeba vyřídit jako první, aby mohly úřady zahájit další činnost. Dám vám vědět, kdy vás budu moct přijmout ve své kanceláři. Jak dlouho můžete zůstat? Mám na mysli, jak dlouho se můžete zdržet s ohledem na vaše zaměstnání."
"Manžel má velmi flexibilní pracovní dobu a já pracuji po většinu času z domova, ale samozřejmě čím dříve to půjde vyřídit, tím lépe. Déle jak 2 měsíce se zdržet nemůžeme vzhledem k synovým studijním povinnostem," vysvětila Simone.
"Budu se snažit vše uspíšit. Jsem si jistý, že rozhodnutí, která by trvala déle než dva měsíce, bude pak možné vyřídit přes elektronickou poštu. V zásadě vás tu potřebuji jen kvůli komunikaci se mnou, starostou a úřady ve Freiburgu. Vše ostatní už nejspíš proběhne klasickou úřední cestou bez potřeby vidět vás osobně."
"Dobře. Zatím děkujeme a budeme čekat na váš telefonát," pousmála se Simone.


Just admit it 4.

Neděle v 15:00 | Janule |  Just admit it
autor: Gabby


Tak tentokrát se přiblížíme textu písničky Masquerade. Přeji příjemné čtení. :)
Vaše Gabby





Pouliční lampy se odrážely a míhaly na předním skle Billova auta. Držel volant až moc křečovitě. Venku se již smrákalo a on neměl ani tušení, kam má namířeno. Nemohl přijít na to, jak se uklidnit. Stále se cítil trapně za to, co před chvílí udělal. To rovnou mohl Tomovi říci celou pravdu. Avšak nejhorší bylo to, že se začínal nenávidět za svoji příšernou naivitu a tu skutečnost, že si na pár vteřin připadal opět jako tenkrát. Byl si tak šíleně moc jistý tím, že se vše okamžitě vrátí do starých, zajetých kolejí, že se div Tomovi vlastně nevrhnul do náruče.
"So dumm!" Prudce pravou dlaní praštil do volantu a zkřivil obličej do otrávené grimasy. Uvědomoval si, jak moc byl neopatrný. Co kdyby snad Tomovi něco došlo? Jak by mu tohle vysvětloval? Tohle by určitě neuhrál jen na to, že Riu neměl rád.


V podstatě byl v tuhle chvíli velice rád, že text nakonec zmačkal a zahodil. Vlastně ani netušil kam, ale to teď nehodlal řešit. Hlavní bylo, že tu věc nedopsal. Myslel si, že do ní vkládá své pocity na Tomovy nespokojené stavy, když s Riou býval, ale ani na chviličku ho nenapadlo, že to tak třeba Tom vůbec nevnímal. Možná s ní byl dokonce i nějaký ten moment šťastný, jen to prostě nevyšlo. Toť vše. Nebo ne? Možná. Možná… ne. Bill prostě jen chtěl být znovu s Tomem, ale věděl, že to nejde. Ne po tom, co Tomovi dal svůj slib a on zase jemu.


Bylo to stále velice ošemetné téma. To si uvědomoval velice dobře, i přesto, že už to byly čtyři roky od té doby, co to s Tomem ukončili, ale stačila jedna jediná vzpomínka na to, jak dlouho jim trvalo se dostat zpátky k bratrskému vztahu a Billovi bylo jasné, že by staré rány byly okamžitě znovu otevřeny. Přesně si vzpomínal, jaké měl tendence Toma každé ráno políbit, když vstal. Vybavoval si i následující pocity, když mu došlo, na čem se domluvili. Viděl i ty pohledy, které mu Tom dával. Byly plné omluv a smutku. Při té jedné jediné vzpomínce se mu hned vybavily i pocity úzkosti, které pociťoval každý večer, když usínal v jejich luxusním tour busu. Bylo to tenkrát před začátkem Humanoid tour. Věděl, že stačilo jen vylézt ze své provizorní postele a odhrnout zástěnu té vedlejší. Představy toho, jaké by to bylo opět ulehnout vedle rozehřátého těla svého milovaného bratra, byly vysilující. Často se snažil v takových situacích nějak rozveselit, proto nejčastěji vzpomínal na to, když jim bylo šestnáct a vždy se takhle tajně navštěvovali.


Další články



Kam dál