8. výročí blogu

Včera v 18:30 | Janule |  About
Tak jsem to včera zase zazdila :-D Takovou dobu si říkám, že až bude 8. výročí, musím udělat článek na blog... a pak na to prachsprostě zapomenu. :-D Ketty slibovala nový design, ovšem neozývá se, takže ho z ní budu muset nejspíš zase páčit. :-) Uvidíme, musím jí napsat. 26. listopadu 2006 je to datum, kdy se na původním blogu objevil první článek. Tady už ho bohužel nenajdete, znáte to... smazání v roce 2008, obnova, ale TopList je pořád původní, ten se podařilo zachránit, a zrovna teď na něm vidím 3,078.104 návštěvníků. To je celkem slušný skóre :-) Kdo jste tady ještě zažil původní blog? Nehlaste se všichni :-)




Takže... miláčkové, bouchněte si nějaký to šampáňo, máte-li po ruce a oslavte tuhle neuvěřitelně dlouhou existenci českého twincestního blogu. Děkuju všem autorkám a překladatelkám, čtenářům, co komentují, že udržují blog v chodu svým psaním a čtením. Doufám, že ještě nějaký ten rok vydržím, a tím nemíním jestli vydržím blog dělat, ale jestli nezaklepu bačkorama :-D Jeden nikdy neví...




Tak mě napadá, že jsme vlastně k tomu výročí obdrželi i malý twincestní dárek od Adama, o kterém jsem vám psala. Po takových letech se dozvědět, že twincest není nic tak vzácného, jak jsem si původně myslela, je fajn. Hned si připadám míň úchylná :-D Adam má momentálně moc práce, ale postupně se výzkumu našich dvojčat bude věnovat a pokud z toho bude nějaký výsledek, dá nám vědět. :-) Budu samozřejmě tlumočit. Adam není našinec, ale kdysi tady ještě v Československu studoval, takže píše takovou krásnou českoslovenštinou. I kdyby nějakou tu studii o dvojčatech vydával, na což jsem se teda zatím neptala, nejspíš by byla v angličtině. Příležitostně se zeptám, jestli neví o něčem takovém, co už by případně existovalo a bylo někde dostupné. No... tak to je snad všechno, co jsem vám chtěla sdělit, sice o den později, ale přece. :-) Dvojčatům a twincestu zdar, mějte se famfárově, J. :o)


PS: a ještě jedna vzpomínková Nightingale


 


Rough 9.

Včera v 16:00 | Janule |  Rough
autor: mohanrocks


Bill se ošil, když otevřel zprávu od Dr. Josta, zatímco vycházel z kavárny a mžoural na obrazovku, jestli nedostal od profesora okamžité napomenutí. Problém byl v tom, že neudržoval profesora tak ´v obraze´, jak bylo předpokládáno, že bude. Slíbil Dr. Jostovi, že mu napíše pokaždé, když se sejde se špinavými rváči a taky poté, co skončí. Snad prostě nechtěl přiznat, jak často se s Tomem setkává.
Jostova zpráva byla pro Billa příjemným překvapením. Ahoj Bille, jen kontroluji, jestli jsi už začal s předběžnou přípravou pro svůj výzkum. Pokud potřebuješ pomoc, můžeš přijít do mé kanceláře v následujících několika večerech.
Bill stále zapomínal, že Dr. Jost neměl tušení, jak hluboko se do toho dostal a také skutečný důvod, proč se o tento výzkum dokonce pokoušel. Pro Josta to bylo jen několik rozhovorů a pozorování pro sběr údajů, které potřeboval pro případ, jako byl tento. Ale pro Billa, jestliže opravdu chtěl tuhle posranou situaci obrátit i v něco pozitivního, to znamenalo, že bude muset pokračovat v tom, co dělá, setkávat se s Tomem na trénincích a nakonec bojovat.


Poté, co Jostovi odepsal, poděkoval a řekl mu, že bude nadále v kontaktu, se jeho telefon rozvibroval se jménem, při kterém Billa začaly bolet svaly, jen co si ho přečetl. Zvedl telefon k uchu. "Co je, Tome?"
"Ahoj i tobě," Bill mohl v jeho hlasu slyšet úsměv.
"Promiň, jen jsem si myslel, že mám jeden volný večer od tréninku. Víš, protože jsem celý týden sotva spal a strávil jsem více hodin trefováním se do tvé ruky než do nějakých knih," Bill obrátil oči v sloup a opatrně popíjel horkou kávu, zatímco mířil ke svému bytu.
"Máš pravdu, dal jsem ti volno od tréninku, ale to neznamená, že dostaneš volno úplně," odpověděl Tom strohým tónem.
Bill se krátce odmlčel a poté z něj vyšel hlasitý výsměch, který vylekal nedalekého psa, který právě zvedl nohu, aby počůral strom. "Tome, je páteční večer, zítra nemám školu a všechno, co chci právě teď udělat, je spát až do smrti."
"Vážně, dědku, potřebujeme tě více dostat ven," smál se Tom do telefonu. "Je tady víc věcí v životě, než jen spaní a studování."
"Jasně, třeba mlácení lidí jako sport. Jistě, to je skvělá alternativa k tomu, co rád dělám," odpověděl Bill suše.


Blue Bird 11.

Včera v 15:00 | Janule |  Blue Bird
autor: B-kay


Vypsala jsem ze sebe úplně všechno. Špatnou náladu posledních dní, obavy, ale i radost a nadšení pro to, co dělám. A je nádherné, když je člověk za svou práci odměněn, takže vám musím opět poděkovat :). Jste úžasné a tohle je jen pro vás!


Bill tu noc nemohl usnout.
Neustále se převaloval za strany na stranu a i přesto, jak unaveným se cítil být, nedokázal udržet oči zavřené víc jak půl minuty. Bál se, že pokud se mu nakonec podaří usnout, později se probudí a zjistí, že to všechno bylo bláznivým výplodem jeho fantazie. Pouhým snem.
A tak místo toho, aby si konečně dopřál potřebný odpočinek, zíral na opršené okenní tabule a neustále si v hlavě přehrával vše, co mu Tom řekl. Hleděl z okna a sledoval, jak se noc mění v den, jak se za tmavými mraky probouzí slunce a zbarvuje oblohu příjemným odstínem oranžové. On ale nic z toho skutečně nevnímal. Díval se na přírodní živly ze zcela jiné perspektivy.
Bouře symbolizovala jeho minulost. V dešťových kapkách viděl bolest, strach, osamělost. Viděl sám sebe padat na kolena; ztrácet to nejcennější, co v životě měl.
Východ slunce byl přítomností. Váhavé paprsky ukrývající se za mraky, představovaly Tomovo náhlé rozhodnutí. Dokonalé zobrazení toho, jak málo stačí k tomu, aby se stíny proměnily ve světlo.
A když jej do očí udeřilo ostré světlo, stiskl víčka k sobě a jemně se pousmál. Věděl, že kdyby otevřel oči, možná by hleděl do budoucna. Spatřil by vše, o čem tak dlouho snil. Možná…


Pomalu se posadil a očima vyhledal svého psího přítele. Pumba se právě probouzel. Protahoval si maličké končetiny, zíval, a když si všiml, že se na něj Bill dívá, vesele zavrtěl ocáskem a skočil mu do klína. Nevšímal si Billova unaveného výrazu ani velikých kruhů pod očima. Ke vší spokojenosti mu stačil jeho úsměv a něžná pohlazení.
"Jak ses vyspal, zlatíčko?" Bill se hlavou přitulil k jeho drobnému tělíčku a i přes nepříjemný pocit v žaludku se nepřestával usmívat. Tváří se otíral o Pumbovu jemnou srst, jako by se z něj snažil načerpat alespoň nějaké množství energie. Odpovědí mu bylo další zavrtění ocasem a hravé štěknutí.
"Zdá se, že mnohem lépe než já." Pobaveně zakroutil hlavou a pošimral pejska za uchem. "Nebo se snad mýlím?" zašišlal, vzal jej do náruče a přitulil jej k sobě jako milovanou plyšovou hračku. Pumba se mu na rukou nadšeně vrtěl a snažil se jej kousnout do prstů.
"Mám nápad," zašeptal, očima přitom ani na vteřinu neopouštěl Pumbův zvědavý pohled. "Půjdeme na procházku, jsi pro?" zeptal se, a když jeho štěňátko souhlasně zaštěkalo, položil jej vedle sebe a vyskočil z postele.


S Pumbou

Včera v 14:30 | Janule |  shootings-foto
by Jens Koch pro časopis "Jolie"









Keep Calm 1/2

Včera v 14:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Velvet Tears


"Jestli mě okamžitě nepřestaneš lechtat, tak ti to lízátko sám od sebe nikdy nedám," vypískl Bill holčičím hlasem a kopal nohama na všechny strany. Byl to velký lízátkový boj a Bill si usmyslel, že ho musí vyhrát. Tom totiž nakoupil sto různě barevných a velkých lízátek a dnešní předsevzetí bylo je všechny sníst. 99 už jich bylo snědeno. Nejprve se tento úkol zdál příliš těžký na jeho splnění, ale když měl v sobě každý už 30 lízátek, oba si začali zvykat. I jejich žaludky si na tu lepkavou a sladkou pochutinu už přivykly. Navíc s nimi byla taková zábava! Tom je lepil Billovi všude - na vlasy, na líčka, na rty, na chlupy na rukách. Jediné místečko na jejich tělech nebylo neulepené. Prostě celý den byl o lízátkách. Minulý den to bylo 50 balíčků gumídků. Ten starší z nich, Tom, dredatý klučina v XXL oblečení, už díky gumovým medvídkům a dalším sladkostem přibral čtyři kila. Oni se prostě museli prát, v jejich případě lechtat o zatracené sté lízátko. Kvůli žvýkačce uvnitř. A pro ni se bojovat prostě musí. Bill se smál, plakal, červenal se, nadával a hlavně Toma kopal jako malé zlobivé štěně.


***


Bill nemohl popadnout dech. Strčil si to lízátko tak hluboko, že se začal dusit.
"Vidíš! Patří mně!" zašklebil se Tom a poplácal Billa po zádech.
"Nech mě," zaskřehotal Bill a odstrčil od sebe Tomovu ruku.
"No tak, Bille? Co ti pořád je?" Bill neustále vydával podivné skřeky a Tom se začínal bát o jeho zdraví.
"Já, ty... ty jsi magor, Tome," chechtal se Bill na celé kolo a plácal se do stehen.
"Co je?" vykulil na Billa Tom oči do obřích rozměrů a vyplázl na něj jazyk. Bill se začal smát ještě hlasitěji.
"Máš..."
"Co mám?" divil se Tom.
"Bille, začínáš mě srát, kotě," řekl Tom rajcovním hlasem a mrknul na Billa. Bill se okamžitě přestal smát a jeho výraz se změnil ve vážný až kamenný.
"Máš v rozkroku přilepené lízátko a fialový jazyk," řekl Bill ještě vážněji, načež ho Tom shodil z postele. Další výbuch smíchu přišel s Billovým pádem.
"Au."


Turn Back Time 4.

Středa v 16:00 | Janule |  Turn Back Time
autor: Izzap






Ach, skočil mi do náruče


Bill opatrně otevřel vchodové dveře, aby nebylo slyšet jejich vrzání. Naznačil Tomovi, aby ho následoval a zůstal potichu. Oba chlapci vstoupili do domu, ťapkali po špičkách, dokud jejich kroky neztlumil luxusní koberec na schodech. Kluci šli do Billova pokoje a Bill prohledal horní zásuvku svého prádelníku, aby vytáhl ty samé kalhoty a košili, jež měl na sobě Tom před týdnem.
"Na, tohle potřebuješ," řekl černovlásek tiše a podal oblečení Tomovi, zatímco si měřil pohledem jeho současný oděv.
"Díky," opáčil dredáč a věci si od něj vzal.
Beze studu se začal převlékat přímo uprostřed Billova pokoje, necítil žádný rozdíl mezi touhle místností a šatnou v tělocvičně. Nezáleželo na tom, co ostatní uvidí, vždyť na tom konec konců byli všichni stejně.


Bill zalapal po dechu, když spatřil, jak si Tom přetahuje obří tričko přes hlavu a odhaluje tak svoje vyrýsované tělo. Zrudnul jako blázen, rychle zamrkal a odvrátil zrak. Nabádal sám sebe, aby se díval jinam, a snažil se soustředit na zírání do zdi, ale nemohl si pomoct a ukradl si ještě pár ohlédnutí, ačkoliv z pohledu na Tomovy břišní svaly téměř fialověl.
Poté, co byl Tom plně oblečen, se Bill otočil zpátky k němu a všiml si, že původní oblečení leží na podlaze. Povzdychl si, sehnul se a zvedl ho. Tričko i džíny hezky složil.


"Co je to za... věci?" zeptal se zvědavě, když bral do rukou Tomovo triko. Přejel prsty po logu značky "Ecko".
Tom vzhlédl od zapínání knoflíčků košile k Billovi držícímu jeho tričko a lehce se ušklíbl. Na moment zapomněl, že takovéhle věci v téhle době vůbec neexistují.
"Oh, to je normální oblečení. Opravdu, tedy... Tam, odkud pocházím, je normální," dodal a prostrčil poslední knoflíček košile patřičnou dírkou.
"A to je kde, pane Kaulitzi?" zeptal se Bill laškovně a poté, co odložil oblečení na postel, na Toma mrkl.
"Někde hodně daleko odsud, to je všechno, co zatím můžu říct," odpověděl dredáč a lehce se usmál.
Bill pobaveně zavrtěl hlavou a prošel kolem Toma do haly. Ohlédl se přes rameno a hravě zahýbal obočím.
"Takže vy chcete být záhadný, pane Kaulitzi?" zeptal se se zachichotáním hlubokým chraplavým hlasem. Tom se z Billova tónu hlasu málem rozpustil, ta slova mu způsobila mrazení po celé páteři. A pohled do Billových očí... Možná, že tenhle kluk z roku 1900 prostě neví, co je svádění, napadlo Toma, když se nepohodlně zasmál.
"Přesně, pane Trümpere."

Lost to be found 10.

Středa v 15:00 | Janule |  Lost to be found
autor: Muckátko :o*




Billovo naplánované strávení odpoledne v knihovně se nakonec nekonalo. Pomohl mámě s nádobím a úklidem kuchyně.
Gordon byl už dávno venku na lovu sekačky, zatímco Simone vzala do dlaně kytici lilií a přebytečnou vodu setřepala do dřezu, aby nepocourala chodbu. Opravdu nepotřebovala, aby na nějaké loužičce podjela Setovi noha a ještě se museli postarat o jeho ošetření nebo převoz k doktorovi.
Bill usoudil, že by bylo slušné jít k hrobu taky. Čtení může počkat. Měl ještě celou neděli a nechtěl celou knihu slupnout na jeden zátah. Raději vydrží napnutý do dalšího dne. Později se ale bude muset vrátit do knihovny a kroniku uklidit.


Vycházeli se Simone z kuchyně, když se na chodbě střetli se Setem, který naopak do kuchyně mířil.
"Ten tác jsem hledala," podotkla Simone, když viděla stříbrný tác v Setových rukách.
"Snídal jsem na čerstvém vzduchu," promluvil neochotně. Bill si prohlédl prázdný hrníček od čaje a talířek s malými drobky od pečiva. Set, zdá se, pro jednou mluvil pravdu.
"Oběd máte v troubě," upozornila jej Simone a beze slova zamířila ven s Billem v zádech, který se ještě na chvíli otočil, aby zjistil, že si jej Set měří stejným pohledem.
"Přijde mi, že ten chlap dělá všechno obráceně a nám na truc," odfrkl si Bill, když se přezouvali.
"Je to starší člověk a ti mívají své vrtochy," pokrčila Simone rameny.
Společně přešli celou zahradu, dokud nedošli k místu odpočinku Simoniny tety.
Pod starým dubem byla v jednom místě nakupená hlína do podlouhlé hromady, z níž se z jedné strany tyčil dřevěný opracovaný kříž, který nesel pouze Alindino jméno, datum narození a datum smrti vyřezané do povrchu dřeva a obarvené černou barvou, aby bylo dobře vidět.

Twins

Středa v 14:00 | Janule |  shootings-foto
by Jens Koch pro časopis "Jolie"



Overshadowed

Úterý v 16:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Turmawenne


Moji drazí,
Hned na začátek bych se ráda omluvila za tuhle slátaninu, ale potřebovala jsem tenhle svůj výmysl hodit konečně na "papír". Nosím to v hlavě už hodně dlouho a nehodilo se to lépe než teď. Snad vás tahle jednodílka donutí přemýšlet o něčem, co je možná faktem a možná naprostou hloupostí.
P.S. Nevím, jestli bych to měla říkat, ale mám pro vás malé překvapení. A ano, týká se mé hlavní povídky All yours and Blind. Doufám, že vás potěším.
Turmawenne


Overshadowed


Ležíc zkroucený do klubíčka v posteli pod velkou peřinou přemýšlel a myslel na něj. Vlastně myslel na ně oba. Na to, jak bez sebe nebyli jediný den. Jak se na sebe vzájemně po ránu usmívali a v noci spolu usínali, samozřejmě natisknutí jeden na druhého. Jejich pevné spojení nikdo nechápal. A o tomhle spojení neměl mít nikdo ani tušení. Celé roky se to snažili utajit. Bylo to tak těžké, když mezi nimi všechno tohle propuklo. Byl to rok 2007, kdy se spolu prvně políbili, kdy se Bill Tomovi plně odevzdal a jejich pouto překročilo pouto bratrské.


Bylo pro ně oba tak těžké skrývat svoji lásku a náklonnost, která by neměla být větší než bratrská. Letmé doteky, láskyplné pohledy, sladké úsměvy, anebo naopak provokativní grimasy. To všechno neměl nikdo postřehnout. Ale bylo to příliš okaté. Někdo musel zakročit.


Bill ovšem nebyl ten, kdo by to dokázal, ačkoli by pro jejich vztah udělal cokoli. Muselo se toho chopit jeho starší dvojče. Milionkrát Billovi vysvětloval, že je to pro jejich dobro, pro to, aby jejich vztah mohl nadále bez okolků trvat. Tom se snažil Billovi co nejvíce dokazovat jeho lásku k němu a to, že nikdo jiný pro něj nebude do konce života tak důležitý jako právě on.


"Jsi ten jediný, navždycky, slyšíš? Nikdo jiný pro mě nikdy nebude…" pošeptal černovláskovi do ucha jeho starší bratr, jeho dvojče. Bill se nad tím usmál, s láskou jej políbil a zašeptal: "Miluju tě."
Jenže i tato slova Bill začal poté zpochybňovat.


Die Umerziehung 8.

Úterý v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.


"Dnešní show byla zatraceně úžasná!" Billovi samým nadšením div nesvítily oči. "Bože můj, fanoušci byli perfektní, jak křičeli… Oh a Gustave, skvělá práce. Dneska jsi válel."
"Jo, víš… Taky jsi nebyl úplně k zahození," Gustav se vděčně zazubil.


Celá skupina, a Bushido, byla právě na cestě na afterparty. Jediná věc, kterou David odvedl skutečně kvalitně. Podle toho, co Bill našel o klubu na internetu, šlo o vysoce vážený podnik určený pro lidi z vyšší vrstvy, kam nepustili jen tak někoho a na celebrity byli zvyklí.
Bill se nemohl dočkat. Noční klub, kde z nich nebudou vyloženě vyšilovat. Spousta alkoholu a naprosto žádná kontrola od Davida nebo bodyguardů, což si vyloženě vydupal. Znamenalo to jediné. Příležitost k sexu. Z představy sexu na záchodcích sice nebyl nijak odvázaný, ale pořád to bylo lepší, než žít v celibátu vedle věčně nadrženého Bushida. Tohle mu mohlo pomoct zvládat ho.


Samozřejmě skutečnost, že Bushido se držel celé skupinky, z níž jediný, kdo držel s Bushidem, byl Gustav, to mírně komplikovala, ale zpěvák byl pevně rozhodnutý, že mu to plány nijak nenaruší. Dokonce si vzal kalhoty, které mu téměř praskaly ve švech, což je co říct vzhledem k jeho postavě, jen aby vynikl jeho malý, pevný a sexy zadek. Každý, kdo by se na něj mohl podívat, měl dostat jasnou zprávu: Jsem tady, a pokud jsi ty dost sexy, zabíráme si kabinku. Očividně to fungovalo, protože Bushido se na něj při sebemenší příležitosti vehementně tisknul a osahával ho víc než častěji.
Každopádně, Billovi to pálilo a Bushida, alespoň prozatím, vždy bravurně odpálkoval.


Další články



Kam dál