Rough 15.

Dnes v 16:00 | Janule |  Rough
autor: mohanrocks


Bill se probudil s naléhavým pocitem, že není ve své vlastní posteli a s tupou, pulzující bolestí v jeho zraněních. Když se natáhl pro Toma, zjistil, že jeho strana postele je prázdná. Pomalu otevřel oči a posadil se tím nejopatrnějším způsobem, zatímco hledal po pokoji jakékoliv známky po Tomovi. Oblečení, které bylo rozházené na podlaze, bylo nyní poskládáno na židli a byla zde i sklenice vody a léky proti bolesti na nočním stolku vedle Billova telefonu. Tom byl zřejmě už nějakou dobu vzhůru.


Gustav mu, jak očekával, několikrát psal a ptal se ho různými neomalenými způsoby, jestli si s někým užil. Bill mu rychle odepsal, že se vrátí později, aby se nebál a poté se natáhl pro prášky na svou rostoucí, pulzující bolest v hlavě. Nakonec s klopýtnutím vstal, aby si oblékl boxerky, jelikož se na denním světle cítil ještě více vystavený. Při každém větším pohybu zasténal. Nečekal, že se bude cítit takhle příšerně.


"Druhý den je to vždycky nejhorší…" ozval se Tomův hlas od dveří, kde v ruce držel hrnek s nečitelným výrazem ve tváři. "Udělal jsem ti kafe."
"Díky," zamumlal Bill a trhl sebou, když se podíval dolů na tmavě fialovou barvu na svých žebrech. Magický opar předešlé noci ustoupil kruté realitě. Proti všem očekáváním, včera v noci vyhrál boj a proti ještě větším očekáváním, se vyspal s Tomem. To vše jej zaplavilo právě ve chvíli, kdy se bolest začala postupně šířit jeho tělem.
"Musíš dneska být v klidu, jen odpočívat a relaxovat a ledovat všechna zranění. Omlouvám se, že ti nemůžu nabídnout žádné další rady než jen tohle," povzdechl si Tom a sklopil oči k zemi. Bill na něj vrhnul pohled a viděl, že je plně oblečený v teplácích a tričku. Zjevně neplánoval, aby se mezi nimi ráno cokoliv stalo. Dokonce i když se na to Bill psychicky necítil, přál by si, aby Tom alespoň uvažoval nad tím, že to chce.

 


Darkside of Suburbia 6.

Dnes v 15:00 | Janule |  Darkside of Suburbia
autor: Dark Princess




Bill se oběma rukama chytnul umyvadla a podíval se na sebe do zrcadla. Nevypadal jinak, než když odcházel z domu, ale cítil se zvláštně. Pořádně se napil čisté vody z kohoutku. Pak se mu udělalo trochu líp, ale radši tam ještě zůstal. Posadil se na studenou podlahu u umyvadla a v tom mu pípla SMSka od Toma:
Jsi v pohodě? :(
Bill se usmál a odepsal:
Jo, neboj, jen tady chvilku zůstanu
Několik minut jen seděl a zhluboka dýchal. Bylo mu děsné horko a cítil se otupěle, i když skoro vůbec nepil.
"Copak, Bille?" ozvalo se najednou nad ním. Ani se neobtěžoval zvednout hlavu, ten protivný hlas by poznal kdykoliv.
"Ty jsi mi dal něco do pití?" zeptal se tiše.
"Kdepak. Ale nemůžu ti zaručit, že ani nikdo jiný," ušklíbl se a postavil se před něj, takže Bill musel zvednout hlavu, aby mu nezíral do rozkroku.
"Proč tohle všechno vůbec děláš? Nemůžeš si prachy nahrabat jinde a nás nechat být?" Najednou se Bill cítil dost slabý. Třeba přece jen bude něco na té teorii o psychickém upírovi, kdo ví.


"Vždy jsem chtěl dělat do hudby," ušklíbl se muž stojící nad ním. "A taky mi trochu hoří pod zadkem ohledně mého domácího labáčku, to víš, razie a podobné kratochvíle fízlů. A lidi mluví, když si chtějí zachránit vlastní prdel, takže jsem se chtěl na chvíli stáhnout a peníze potřebujeme všichni, ne?" usmál se neupřímně. Bill mu na to neodpověděl. Pomalu vstal, musel se chytnout umyvadla, aby se udržel. Chtěl jít za bratrem, ale starší muž ho přitlačil ke zdi. Bill se na něj šokovaně a taky trochu vyděšené podíval a odstrčil jeho ruku.

Spiel Mit Mir, Tomi ♥

Dnes v 14:00 | Janule |  pix-vid
by MissyCharming (Safufu)

Starší video poslala i s překladem Gabby :o) Díky, J. :o)



Mám novou hru, Tomi...
Chceš si hrát?
Pravidla jsou taková...
Ty...
Jen ty a já...
Pojď blíž...
prostě si pojď hrát...
Hraj si se mnou, Tomi
Teď je řada na tobě
Rozechvěj mě, Tomi
přesně... takto...
Chci, aby sis mě vzal...
jako tvoji zbožňovanou kytaru...
rozechvěj mě
rozechvěj...
Pojď blíž
Pojď a hraj si se mnou
Dnes v noci jsi můj
Má hra
Moje pravidla.
Tak pojď a hraj si se mnou.
Hra skončila, Tomi.
Chceš si zahrát znovu?

Turn Back Time 7.

Včera v 16:00 | Janule |  Turn Back Time
autor: Izzap






Neříkej mi, žes zapomněl její dívčí jméno


"Vy všichni jste dost divní, pane Kaulitzi," prohlásil Bill se zasmáním, zatímco kráčel za svitu slunce po Tomově boku a přišlo mu, jako by chodil po peří místo po kamenech v těchto... jak že se jim říká? Tenisky? Ano, "tenisky", tak je Tom nazval. Byly tak lehounké v porovnání s Billovou obvyklou obuví - naleštěnou a na noze těžkou.
"Nemusíme být nutně divní, Bille. Jsme prostě víc... rozvinutí, než když jsi byl dítě," opáčil Tom a pobaveně zavrtěl hlavou, zatímco oba po chodníku mířili k tajnému místu, o němž Tom prohlásil, že ho Bill musí vidět, aby tomu uvěřil.
Černovlásek potlačil další uchechtnutí, ušklíbl se a naklonil hlavu na stranu, lehce se začervenal, když si uvědomil, kde teď je. A pokud Tom není úplně šílený, pak jeho poznámka "když jsi byl dítě", byla docela k popukání, jak se nad tím tak člověk zamyslí.
Když Bill byl dítě... bylo to na začátku dvacátého století.
A pokud Tom nelže, teď je o sto let víc.


"Tomi?" promluvil černovlásek po chvíli, kdy nedělal nic jiného, než Toma následoval.
"Hmm?"
"Kam mě to bereš?"
Tom se zasmál a trochu pevněji sevřel Billovu dlaň. Z konečků jeho prstů pronikl záchvěv vzrušení do celého Billova těla.
"Už jsme prakticky tam, jenom počkej, až zahneme za roh," řekl dredáč a zazubil se zmatenému výrazu ve tváři mladého muže vedle něj.
Bill kývl a tiše odpověděl: "Oukej."
Zase se začervenal, trochu se zastyděl za svou netrpělivost. Matka vždycky říkala, že přílišná zvědavost a netrpělivost jsou špatnými vlastnostmi. Pohlédl na již zmíněný roh bloku, jenž byl ještě spoustu metrů před ním a pak se znovu podíval dolů a věnoval pozornost svému oblečení. Zatahal za lem černého trička, promnul látku mezi prsty a přejel přes neznámý povrch. Zvedl ruku k hrudníku a ohmatal potisk jakéhosi loga. Bylo to tak... jiné než jeho obvyklý outfit.


Blue Bird 14.

Včera v 15:00 | Janule |  Blue Bird
autor: B-kay




S divoce tlukoucím srdcem stál před zavřenými dveřmi; smutným pohledem propaloval svou dlaň, která jako by přimrzla ke klice. Neschopen dalšího pohybu se sám sebe ptal, jak dlouho tohle všechno ještě vydrží. Jak dlouho se ještě bude noc co noc vkrádat do bratrova pokoje a jako zloděj brát všechno, co mu přijde pod ruce? Nejvzácnější poklady. Jeho vůni, zvuk jeho dýchání a výraz v obličeji během spánku. To vše se pro něj stalo jakousi drogou. Každou noc si sliboval, že je u něj naposled a každou další noc svůj slib porušil.
Zhluboka se nadechl, opatrně stiskl kliku a během několika sekund porušil další ze slibů. Nemohl si pomoct. Pokud by se na vlastní oči nepřesvědčil, že spí a že je v pořádku, pokud by si tajně nevychutnal těch pár minut v jeho blízkosti, on sám by zřejmě probděl celou noc.
Vešel dovnitř. Neslyšně. Skoro jako by tam byl od začátku.


Chvíli mu trvalo, než byl schopen donutit své zesláblé končetiny k pohybu. Odlepil se ode dveří a předtím, než vykročil směrem k posteli, pohledem rychle přelétl Billovu tvář. I přesto, že měl rozsvícenou stolní lampičku, měl zavřené oči a zdálo se, že opravdu tvrdě spí. Vlasy, v té době ještě pořád tmavé, i když o hodně kratší, měl rozprostřené po polštáři, několik nezbedných černých pramínků mu spadalo do tváře. Jednu ruku měl opřenou o zebří sešit, který měl položený na hrudníku, zatímco v té druhé svíral pero a modrou barvičku.
Tom rychle sklonil hlavu a pomalu se přibližoval k posteli. Měl pocit, že dělá něco zakázaného. Něco, při čem by neměl být spatřen, a přesto po ničem netoužil víc, než aby Bill otevřel oči a zjistil, že je u něj. Že za ním chodí každičký den už téměř rok. Že mu na něm i přesto všechno ještě pořád záleží a že to, co se stalo, bylo jen jakýmsi hloupým pokusem o záchranu. Bolelo to, šíleně to bolelo, ale raději přišel o lásku, než by jej měl ztratit jako bratra.


Jakmile kolenem narazil do pelesti postele, ještě jednou se roztřeseně nadechl a poté konečně zvedl hlavu a očima opět vyhledal bratrův obličej. Byl překrásný.
Ani po letech se mu na něm nepovedlo najít jedinou chybičku. Byl jedním slovem dokonalý. Tom nikdy neměl rád to slovo. Možná proto jej ani nepoužíval příliš často, ale ve spojení s Billem, mu na mysl nepřicházelo nic výstižnějšího. Pouto, které je pojilo i to, které je rozdělilo, bylo jeho spásou i prokletím. Bill byl jeho osudem. Pohrával si s ním. Bez nejmenšího tušení byl oporným pilířem Tomova života. Jeden z mála světlých bodů ve tmě, možná i jediný. Jediný opravdový. Zahrával si s jeho myslí. Každou noc se mu po špičkách vkrádal do snů. Otřásal Tomovým světem za pomoci jediného pohledu a Tom ten pocit miloval. Miloval ho, a zároveň v něm probouzel silnou úzkost, protože věděl, že s ní nikdy nic podobného nezažije.


Lost to be found 14.

Včera v 14:00 | Janule |  Lost to be found
autor: Muckátko :o*




Pokaždé, když se Bill vzdálil od svého pokoje, se ujišťoval, že opravdu zamkl.
Setovi nevěřil.
Věděl, že se bude snažit šťourat a za tu dobu, co jej znal, mu bylo jasné, že je schopný překročit i jeho soukromí, aby dostál své pravdě. Tušil, že jeho malou lež nespolkl úplně i s navijákem. Dokázal mu to vyčíst z tváře, když váhal, jestli odejít a tím riskovat, že před ním Bill deník schová tak, že už jej nenajde opravdu nikdy, což Bill koneckonců udělal tak jako tak. Ať už byly dveře zamknuté nebo nebyly.
Rozmýšlel se o místech, kam by mohl deník ukrýt. Žádnou uvolněnou parketu nenašel, trezor zabudovaný za obrazem také ne a nic lepšího než obvyklé skrýše, jako deník schovat v prádle, pod matraci a na podobná místa, nepřišel. Nakonec se rozhodl knihu nenápadně zamotat do těžkých závěsů na okně, které potom páskem svázal, aby držely na stranách a samy se nezatahovaly. Mašli na pravém závěsu, který byl zčásti skryt za pracovním stolem, utáhl mnohem více než tu na levé straně. I kdyby ale přece jen uzel povolil a kniha ze sevření vyklouzla, dopadla by na zem, kde by zůstala skryta lemem závěsu, který ležel až na podlaze.


K deníku se Bill ještě nedostal, protože se vždycky našlo něco, co muselo dostat přednost, přestože byl napnutý jako kšandy, co ten deník musí skrývat, když o něj Set tak usilovně bojoval. Skoro jako by z něj měl strach. Ke čtení se dostal až později odpoledne, kdy dostal od mámy propustku, že už nebude potřebovat s ničím pomoct.
Vklouzl do pokoje a zavřel za sebou. Zašklebil se, když jej do nosu udeřil podivný pach.
Když odsud ráno odcházel, nepamatoval si, že by něco cítil, ale nejspíš si na to jeho nos zvykl a teprve až po změně vzduchu si uvědomil, co celou noc dýchal. Otevřel proto okno, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch, kterého bylo kolem dosti, protože všudy přítomné rozlehlé lesy s výrobou kyslíku opravdu nezahálely.
S deníkem v levé ruce odsunul stranou přikrývku, posadil se na matraci a pohodlně se opřel o dřevěnou pelest postele, hromadíc za svá záda polštáře, aby jej nic netlačilo. Položil si deník na stehna a nejdřív nalistoval první popsanou stránku. Teprve pak knížečku zvedl a přitáhl si ji k obličeji, aby se mohl pohodlně začíst do obsahu.


Předchůdci tohoto deníku jsou významní pouze pro zaryté milovníky historie, kteří jednou budou chtít zkoumat zážitky starých lidí, kteří prožili něco, co pominulo dříve, než se oni narodili. Více než o historických faktech však pojednávají o mém životě a o všem, co jej kdy zkřížilo. Mnoho z nich se však zatoulalo, nebo posloužily jako krmení pro knižní moly.
První oficiální zápis do tohoto deníku začíná v měsíci září roku 1989.


Janni 1.

Úterý v 16:00 | Janule |  Janni
autor: Steinsgrrl


Zuzutranslate o.p.s. uvádí: Janni :o)

Další překlad made in Zuzu, jak jste si jistě odvodili z názvu její nové obecně prospěšné společnosti, kterou jsem jí právě teď virtuálně založila. ;-D Steinsgrrl už znáte, máme tu její jednodílku s názvem Surrogate. Je to americká autorka, která se poměrně nedávno stala hlavní adminkou THF, malinko starší ročník (jen o 5 let mladší než já), jak už to tak u těch vytrvalých twincesťaček bývá, :-) narozená ve znamení Panny, takže asi puntíčkářka, tudíž zcela vhodná k provozování něčeho tak rozsáhlého, jako je THF, ale hlavně úžasná autorka. Doufám, že se vám její osmadvacetidílná povídka Janni bude líbit. Děkuju samozřejmě opět neúnavné a naprosto úžasné Zuzutranslate o.p.s. a doufám, že jí ty charitativní sklony vydrží ještě hodně dlouho. :o) J. :o)


Když se dva muži potkají a zamilují, očekávají, že to bude hrbolatá cesta. Když ale jeden z těch mužů má dceru, některé hrboly se mohou zdát spíše jako hory.



"Už bylo na čase, abys dorazil, člověče!" Georg vstal a poplácal svého dlouholetého přítele po rameni. Tom se svezl na židli vedle Gustava a šťouchl blonďáka do paže svým loktem.
"Ahoj. Omlouvám se, trvalo to pekelně dlouho, než jsem se tam odsud dostal. Mám nového klienta. Má vysoké nároky, ale jsou za to dobré peníze."
Tom se rozhlédl po hospodě. On a jeho přátelé se společně scházeli na oběd tak jednou týdně, ale tohle bylo pro ně nové místo. Viděl tmavé dřevo spolu s bohatě modrými stěnami a barevnými skleněnými lampami visícími nízko nad čistými a těžkými dřevěnými stoly. Okna byla z vlnitého skla s širokými různobarevnými kousky v horní části.
"Dobře, frajere, protože jsi přišel pozdě, tak už jsem ti objednal. Doufám, že jsi v pohodě s cheesburgerem, hranolkama a pivem." Tom přikývl, rozbalil svůj příbor a odsunul své pivo od okraje stolu. "A farmářský dresink k tomu."
Tom se zašklebil. "Díky. Tak, kluci, kdy odjíždíte?"


Gustav se podíval na své hodinky, složitě vypadající elektronické zařízení s více tlačítky než cokoliv elektronického, co Tom kdy vlastnil. "Máme odletět za tři hodiny. Budeme potřebovat nějaký čas, než se dostaneme na letiště, takže bychom se odsud měli zvednout tak za hodinu."
"Pak doufejme, že tady dostaneme jídlo rychle." Tom zvedl svůj nápoj a zhluboka se napil jantarové tekutiny. S přehnaným povzdechem položil nádobu zpět na korkové kolečko před sebou. Musel být žíznivější, než si myslel, jelikož na jeden zátah vypil téměř polovinu. Složil si ruce na hrudi a opřel se o židli, cítil se mnohem uvolněnější.
"Předpokládám, že máte rozvrh? Neumím si představit Gustava, jak funguje maximálně dvě hodiny, aniž by věděl, co bude následovat," uchechtl se Tom a lehce si odsunul svůj šátek z čela.
"Samozřejmě. Vše je naplánováno, objednáno a připraveno. Chystáme se strávit týden turistikou a kempováním v Černém lese," Georg pohlédl ostře na Gustava, "ale pak se vlastně chystáme strávit pár dní v lázních, než se vrátíme domů."


Die Umerziehung 11.

Úterý v 15:00 | Janule |  Die Umerziehung
autor: Saline A.


Když Bill Davidovi říkal, že potřebuje zařídit menší místnost, kde by se mohl setkat se svou probační úřednicí, očekával příjemný salónek, nadýchané polštářky a tak. Namísto toho dostal v podstatě kumbál. Buď David potřeboval dovolenou, nebo kapela nového manažera. V celé místnůstce byl jeden prťavý gauč, miniaturní stoleček a křeslo, které bylo pro afektovanou úřednici úplně ideální.
Bill se poskládal do jednoho rohu gauče, aby byl dál od Bushida, který měl za poslední týden návrhy perverznější než obvykle. A Bill z toho šílel.


"Bille, Bushido!" vtrhla do místnosti Rollerová, s širokým úsměvem na tváři krátce stiskla ruku oběma mužům. "Ráda vás vidím v téhle blízkosti."
"Tak blízko jsme si proto, že kdybych chtěl být dál, musel bych stát za oknem," odfrkl Bill posměšně a odvrátil od Bushida hlavu. "A na to se mám moc rád."
"My oba tě na to máme moc rádi," Bushido mu poslal vzdušný polibek.
"Oh," Rollerová překvapeně zamrkala. "Pánové, jaký pokrok u vás proběhl během uplynulého měsíce?"
"Už se kvůli jeho společnosti nechci zabít," zabručel Bill.
"To je dobré znamení!"
"Teď chci totiž zabít jeho," zamračil se. "Madam, nezlobte se na mě, ale je pro mě neuvěřitelně složité s Bushidem vycházet, tuplem v současné době. Pokud by šlo jen o můj soukromý život, tak budiž, ale tohle zasahuje i do mé kariéry."
"Ano, já vím. A také vím, že právě toto vaše společné focení," vytáhla ze svých desek nějaký časopis, "slaví poměrně velký úspěch."


Sněhuláci

Úterý v 14:00 | Janule |  FanArt
Obrázek poslala Gabby... bohužel, autor je dole useknutý, tak kdybyste někdo tušil, kdo by to mohl být, dejte vědět v komentářích.





Autumn Leaves 8.

Pondělí v 16:00 | Janule |  Autumn Leaves
autor: Catherine



Ashley seděla v obýváku, nehty klepala o stůl. Byla šíleně nervózní. Její partner ještě stále nebyl doma a to byly dvě hodiny ráno! Ještě se nestalo, aby se takhle opozdil, aniž by o sobě dal vědět. Teď nejenže nebyl doma, ale také jí nebral telefon. Volala mu aspoň milionkrát, stejně tak psala. Měla o Toma opravdu strach. Co když se mu něco stalo? Co když mu někdo něco udělal? Napadaly ji ty nejčernější myšlenky. Zakroutila hlavou. Ne, nechtěla si nic připouštět. Prostě se Tom někde zdržel, to je celé. Určitě brzy dorazí, uklidňovala se v duchu. Natáhla se pro lahev vína a dolila si do skleničky. Už ji měla skoro celou vypitou, ale co jiného mohla dělat?


V zámku zachrastily klíče. Jakmile to slyšela brunetka, okamžitě vyskočila. Skoro to vypadalo, že ji něco píchlo do zadku. Šla do chodby, kde stál u věšáku Tom. Úlevně si oddechla. Tak se přeci jenom zdržel. Rychlými kroky se dostala ke svému manželovi, aby se k němu přitiskla jako klíště. Okamžitě mu padla kolem krku, vypadalo to, jako by ho neviděla alespoň sto let.
"Zlato, co děláš?" zasmál se Tom a pohladil Ashley po zádech. Cestou od Billa se ještě stavil v jednom nonstopu, aby si dal pár panáků. Poté, ačkoliv se mu domů příliš nechtělo, jel taxíkem. Nebydlel od Billa zrovna blízko. Ach, Bill. Nemohl na něj přestat myslet. Jak mu dal ruku kolem pasu, pusu na rozloučenou… Jednal zcela impulzivně. Nebylo to nic, co by plánoval. Ani teď mu to nevadilo, prostě se to stalo.


Další články



Kam dál